Vermikompostování: Zpracování bioodpadu s pomocí žížal

Vermikompostování je metoda kompostování, kdy dochází k rozkladu organického materiálu pomocí žížal. Slovo „vermikompostování" vychází z latinského vermes - červ, žížala. Žížaly rychle a ochotně přemění bioodpad na tmavé, na živiny bohaté hnojivo. Kompostovat může každý. Stačí najít vhodné místo pro vermikompostér, mít dostatek kuchyňského odpadu a využití pro výsledný kompost.

Kompostovat pomocí žížal můžeme ve školách, školkách, kancelářích a domácnostech. Zapojit se může firma nebo třeba celý dům. Žížaly vyžadují minimum péče. Používání vermikompostu rostlinám prokazatelně prospívá.

Proč vermikompostovat?

• Bioodpad tvoří významnou složku domovního odpadu, která nepatří do směsných nádob.
• Vermikompostováním zredukujete odpad v domácnosti až o 30 %.
• Žížaly dokáží z kuchyňského odpadu vytvořit hnojivo, které zlepšuje výnosy téměř o čtvrtinu, podporuje klíčení a růst rostlin a je "hotové" čtyřikrát rychleji, než běžný kompost.
• Navíc je vermikompostování vhodné i v bytech a malých zahradách.

Proč zrovna žížaly?

V Česku žije zhruba 50 druhů žížal, ale zdaleka ne všechny se k vermikompostování hodí. Použít lze běžnou žížalu hnojní (Eisenia fetida), ideální jsou však kalifornské žížaly (Eisenia fetida andrei), které se rychle množí a dokážou intenzivně přeměňovat bioodpad na vermikompost. Tento druh byl vyšlechtěn v Kalifornii z žížaly hnojní. Žížaly jsou poměrně malé, dobře zpracovávají biologický odpad, rychle se množí a rostou.

K založení jednoho domácího vermikompostéru nám postačí přibližně 0,5 kg násady. Násada obsahuje hotový kompost, žížaly různých vývojových stadií včetně vajíček a pomocné organismy, jako jsou půdní bakterie, chvostoskoci a zárodky dalších rozkladačů. Množství žížal i dalších půdních organismů se časem přizpůsobí objemu přidávaného organického odpadu. Zdvojnásobení jejich počtu trvá přibližně tři měsíce.

Násadu žížal můžete zakoupit přímo u specializovaných chovatelů nebo požádat své známé, kteří již mají zavedený vermikompostér. Žížaly hnojní, které odpad zpracovávají poněkud pomaleji, si lze nasbírat v hnojišti nebo venkovním kompostu.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Jak na to?

Vermikompostování je nenáročné na prostor. V malých zahrádkách a bytech využijete nádobu na vermikompost. Vermikompostér je běžně dostupný v obchodech, ale vyrobit si jej můžete i sami z tmavé, světlo nepropustné plastové bedýnky s poklopem. Její velikost záleží na vyprodukovaném odpadu za týden. Počítá se asi 20 cm² na kilo odpadu. Do stěn bedničky udělejte dírky, kterými bude proudit dovnitř vzduch a na dno drenážní otvory, přes které bude vytékat přebytečná voda a výluh z vermikompostu, tzv. žížalový čaj.

K vermikompostování se výborně hodí jednoduchá nádoba. Může být dřevěná (použijeme tvrdé dřevo, které lépe odolává hnilobě, nikdy ne dřevo, které bylo chemicky ošetřeno), ale i umělohmotná. Postačí i obyčejný plastový box s víkem. Žížaly ke svému životu potřebují dostatek vzduchu, proto je nutné při výběru nádoby dbát na to, aby byla dostatečně prostorná, avšak ne příliš hluboká.

Vícepatrové kompostéry umožňují díky děrovaným dnům vertikální přesun žížal. Díky tomu odpadá práce s jejich přebíráním v hotovém kompostu. Velikost nádoby se odvíjí od množství kompostovaného bioodpadu. Na 1 kg týdně je potřeba zhruba 0,2 m².

1. Žížaly nesnášejí světlo, proto by nádoba měla mít víko, které také zabraňuje vysoušení.
2. Pod kompostér umístíme ještě sběrnou nádobu (například plech) na odchyt výluhu - žížalího čaje.
3. Nádobu můžeme umístit uvnitř v bytě, v domě či venku. Důležité je vždy zajistit pro žížaly optimální teplotu (žížaly jsou aktivní při teplotách nad 5 °C, ale největších výkonů dosahuji při teplotě kolem 20 °C) a správnou vlhkost substrátu.
4. Při umístění na balkon budou v chladu žížaly méně aktivní.
5. Při teplotách pod nulou kompostér zamrzne a žížaly nejspíš uhynou (v přírodě se zahrabávají hlouběji do země, kde je stabilní teplota).

Na dno kompostéru dejte 2 - 3 cm podestýlky. Materiál navlhčete, aby se žížalám lépe plazilo. Nyní do kompostéru nastěhujte žížaly a překryjte je tenkou vrstvou podestýlky. Žížaly se potřebují nejprve aklimatizovat, což trvá asi týden.

Co jedí žížaly?

Do kompostéru lze přidávat téměř veškerý kuchyňský odpad. Někteří chovatelé se obávají, že žížalám škodí přidáváním „pálivých" složek. Žížaly nemají zuby ani kusadla, a proto nemůžeme očekávat, že se „zakousnou" do jablka, které vyhodíme. Čerstvě přidaný odpad je dobré přihrnout vrstvou hlíny, aby nezplesnivěl nebo ho nenašly octomilky. Samotná plíseň však vadí především nám, lidem, nikoliv žížalám, které jsou schopné houbová vlákna trávit.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Potrava pro žížaly ve vermikompostéru musí být výlučně biologická a pro žížaly zdravotně nezávadná. Vše, co dáváte do vermikompostéru, důkladně prohlédněte. Žížaly krmte jen zdravým odpadem bez hniloby, plísně a semen. Bioodpad nakrájejte na malé kousky, žížaly ho tak rychleji zpracují. Žížaly krmte zhruba jednou týdně vždy jen shora, odpad navrstvěte maximálně 5 cm vysoko a zakryjte podestýlkou. Další dávku přidejte, když je první zpracována.

Žížaly si pochutnají na slupkách od zeleniny a ovoce, kávové sedlině, sáčcích od čaje, zbytcích pokojových rostlin či papírových ubrouscích od svačiny, chlebových kůrkách, částečně zkompostovaném listí nebo trávě a nadrobno nadrcených skořápkách od vajíček. V žádném případě je nekrmte masem, mléčnými výrobky, tuky nebo oleji.

Do vermikompostéru nepatří:

• masné výrobky a kosti
• mléčné výrobky
• tuky a oleje
• chuťově výrazné potraviny (např. sůl, zázvor, koření, česnek)
• citrusy (snažte se jejich množství omezit na minimum)

Vlhkost a teplota

Ve vermikompostu musí být vlhko. Pokud schne, poprašte ho vodou. Vermikompostér postavte tak, aby na něj nesvítilo přímé slunce. Docházelo by k přehřívání a vysoušení kompostu, žížaly by mohly uhynout. Také by neměl stát na mrazu. Nádobu s vermikompostom dejte do sklepa, garáže, chodby nebo na balkon.

Pro chov žížal je důležitá optimální vlhkost 55 až 70 %. Vlhkost potřebují žížaly k tomu, aby mohly dýchat. Pokud po sevření v hrsti kompost drží svůj tvar, je správně vlhký. Vlhkost kompostu můžeme snížit přidáním odpadu s vysokým obsahem uhlíku, jako je papírová lepenka (nebarvená), piliny nebo sláma. Vrstvením materiálů různorodé struktury kompost provzdušníme a zabráníme nežádoucímu hnití. Pokud je kompost naopak příliš suchý, zavlažíme jej pokropením vodou nebo přidáme navlhčený papír. Důležité je, aby u dna nezůstávala souvislá vrstva vody.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Pokud se stane, že se odpad dlouho nerozkládá, může to být tím, že žížaly v důsledku sucha pomřely. Kalifornské žížaly dobře snášejí teploty nad 20 °C. Právě díky tomu se hodí pro kompostování v interiéru. Teploty vyšší než 30 °C nejsou vhodné.

Vermikompost a žížalí čaj

Žížaly vyrobí vermikompost za pár týdnů. Poznáte to podle černé barvy, jemné struktury a vůně jako lesní půda.

Struktura hotového kompostu je drobtovitá, zbarvením připomíná černozem. Tento vysoce kvalitní humus, který nezapáchá, neobsahuje zbytky nerozloženého odpadu ani patogeny, vzniká přibližně po třech měsících kompostování. Jsou to vlastně žížalí výměšky obsahující látky, které chrání rostliny před chorobami a zlepšují jejich růst. Hnojivo obsahuje kvalitní huminové kyseliny, enzymy. Vermikompost má optimální poměr uhlíku a dusíku 15-10:1, obsahuje stopové prvky, hlavně mangan, bór, zinek.

Vedlejším produktem zpracování domácího bioodpadu žížalami je drenážní tekutina, tedy výluh z vermikompostu, tzv. "žížalový čaj". Zachycený vermikompostový výluh je plný živin a po zředění vodou v poměru 1:10 vám jednou za dva týdny poslouží jako tekuté hnojivo.

První patro vyprázdníte a znovu použijete. Ve správně založeném kompostéru se žížaly do tří měsíců rozmnoží na dvojnásobek a začne se vytvářet tzv. žížalí čaj. Toto vynikající kapalné hnojivo doporučujeme smíchat s vodou v poměru 1:1 a použít na rosení nebo zálivku pokojovek. Skvěle se uplatní i v případě, že chcete organicky přihnojovat bylinky, ovoce nebo zeleninu, které pěstujete v truhlících na terase nebo na záhonech na zahradě.

Jak oddělit žížaly od kompostu?

Odběr hotového kompostu provedeme stáhnutím horní vrstvy bioodpadu se žížalami, která bude sloužit jako násada pro nový kompost. Existuje několik způsobů, jak vylákat žížaly ze spodní vrstvy. Například na kompost umístit nádobku s perforovaným dnem a návnadou v podobě kávové sedliny, která žížaly postupně přiláká.

Žížaly lze oddělit účinně pomocí světla. Kompost se vysype na hromadu a stranou se oddělí tenká vrstva, která zůstane prosvětlená. Žížaly z této vrstvy se vrátí zpět do temné hroudy kompostu. Takto pokračujeme, dokud nezpracujeme celý kompost.

Máte-li velké množství malých kalifornských žížal, můžete je věnovat. Pokud je nebude chtít nikdo z přátel, nabídněte je třeba kachnám nebo slepicím. Chováte-li ve vermikompostéru kalifornský hybrid, rozhodně je nepouštějte ven. Jedná se o druh, který u nás není původní, a do volné přírody tedy nepatří. Tento problém nemusíte řešit v případě, že zvolíte žížaly hnojní.

Kde koupit vermikompostér?

Koupit nebo vyrobit? Na internetu najdete řadu návodů, jak si žížalí farmu vyrobit. Některé z nich navíc radí, jak zkonstruovat vermikompostér z odpadu. Nepatříte-li zrovna k domácím kutilům, kompostér si kupte.

tags: #odpad #vermikompostování

Oblíbené příspěvky:

• Xiaomi sluchátka: Recenze
• Exkurze na farmy Roudnice
• Průvodce tříděním svíček
• Vliv znečištění ovzduší na Ostravsko
• Životní prostředí v ČR