Odpad - město - smrt: Recenze filmu Jana Hřebejka

25.11.2025

Jan Hřebejk, známý český režisér, se ujal adaptace divadelní hry Rainera Wernera Fassbindera Odpad, město, smrt. Tato hra byla předlohou divadelní inscenace režiséra Dušana Pařízka a stala se základem pro Hřebejkův film.

Režisér a scenárista Rainer Werner Fassbinder byl představitelem nové vlny německé kinematografie. Proslavil se hlavně svým sklonem provokovat, jeho hry nebo filmy šokovaly celý svět. A není divu, s velkou otevřeností se věnuje rasovým, sexuálním a politickým předsudkům. Inspiraci čerpal třeba v gaybarech nebo mezi lidmi na okraji společnosti.

Recenze - Pražské komorní divadlo - nejprogresivnější divadelní soubor působící v hlavním městě - na jaře skončilo a Jan Hřebejk se jeho poetiku pokusil zachytit na filmovém plátně. Všichni, kteří do Komedie rádi chodili, si mohou na nového Hřebejka koupit lístek bez obav. Je to neexhibující adaptace, která pokorně slouží tomu, aby vynikl um jedné silné divadelní generace.

Děj a postavy

Příběh se točí kolem prostitutky Romi (Gabriela Míčová), která není ve svém povolání příliš úspěšná kvůli své jemné povaze. Její pasák Franz (Stanislav Majer) ji neustále nutí pracovat, což ji přibližuje k zhroucení. Jednoho dne Romi osloví spekulant s realitami, který se nazývá "bohatým Židem" (Martin Finger). Tento muž po ní nechce sexuální služby, ale pouze vyprávění, za které ji štědře odměňuje.

Toto náhlé štěstí Romi nikdo nesdílí. Její kolegyně i klienti se od ní odvracejí, a Franz, kterého miluje, tvrdí, že "kšeftování s Židem smrdí." Defilé bizarních postav završují Romiini rodiče - Müller a Müllerová (Dana Poláková). Všichni aktéři vydávají ze sebe to nejlepší, co od nich známe z divadla, vyzdvihl bych ale dva herce: minimalistický projev Martina Fingera v roli zbohatlického manipulátora je ve své úspornosti dokonale zlověstný a pudově se projevující Franz je skvělou parketou pro jednoho z nejnedoceněnějších herců své generace Stanislava Majera.

Čtěte také: O problémech s odpadem v Mostě

Protínají se tu osudy prostitutky Romi (Gábina Míčová) stíhané sebevražednými myšlenkami, jejího buranského a násilnického pasáka Franze (Stanislav Majer), nudícího se hybatele cizích životů Bohatého Žida (Martin Finger) i jeho úlisně slizkého asistenta Oskara (Jiří Černý).

Kouzlo Fassbinderovy hry tkví v jazyce - v překvapivých obratech, bonmotech a filozofujících prohlášeních, které mají tu vlastnost, že by do sebe zahleděné postavy nikdy nedokázaly v reálu takhle vyjádřit. A tuhle empatii k postavám se z divadla na filmový pás podařilo přenést úspěšně. I prostitutka má duši, a ta je navíc skrytě rasistická.

Témata a interpretace

Film se odehrává v netradičním prostředí - filmaři zvolili pražský palác Lucerna a dál už konvenční Václavské náměstí jako centrum neřesti.

Jaká je tedy myšlenka? Že kapitalistický svět je prohnilý. Tohle klišé zní dost otřepaně, ale v něčem musíme dát Fassbinderovi za pravdu. Ovládá nás pár boháčů, lidé se ani nesnaží skrývat svoje předsudky a z rasismu či homofobie se stává ctnost.

Představitelem samozvaných patriotů je Martin (Martin Pechlát), který svoje extrémní názory dává rád najevo. Navíc je neváhá podpořit cizími slovy, která sice občas moc neovládá, ale hlavně, že to zní chytře. Takových příkladů najdeme u nás dost, stačí si vybavit libovolného představitele extrémní pravice.

Čtěte také: "Odpad, město, smrt" - recenze

Inscenace Dušana D. Pařízka nastudovaná v Divadle Komedie kritizuje sebedestruktivní vzývání kapitalismu a akcentuje současné podoby vyhroceného konzervatismu, nacionalismu a nesnášenlivosti vůči menšinám, jež postihují nejen nezanedbatelnou část české společnosti, včetně vysoce postavených politických činitelů, ale doslova celou Evropu.

Rainer Werner Fassbinder se v tomto téměř nehraném textu dotýká současných podob vědomého i nevědomého rasismu, homofobie i alibismu a zkoumá klišé s nimi spojená. Ačkoli hra nastavuje nelichotivé zrcadlo mj. politické korektnosti, která mnohdy vede k pokrytectví, protože nesnášenlivost sice maskuje, ale neřeší, bylo její uvedení v německy mluvících zemích donedávna opakovaně zakazováno a její autor paradoxně nařčen z antisemitismu.

Hřebejk potom tuto aktualizaci logicky dovedl dále, když hře přisoudil jasné geografické kontury. Hraje se přímo v centru Prahy: v pasáži Lucerna a na Václavském náměstí. Tohle mlhavé zakotvení v čase dává smysl, protože i v Pařízkově inscenace mají postavy nadčasově archetypální charakter.

Hodnocení

Odpad město smrt nezapře svou divadelní předlohu. Nesnaží se ji zakrýt, naopak z ní dělá obrovský klad a pomocí ní maluje originální atmosféru jako z jiného světa. Karikaturní charaktery pronášejí absurdní repliky, které se proplétají a vytváří jeden kompaktní monolit, jenž překvapivě dává do poslední sekundy smysl.

Očima Oldřicha Mánerta: Vyhlaste poplach, Honzík Hřebejků se nám definitivně zbláznil. Nejprve donutil ke zvracení komerci nesnášející diváky svým opusem Svatá čtveřice, teď překvapuje žánrovým skokem do jiné galaxie.

Čtěte také: Odpad Město Smrt: Hluboká analýza

Je až s podivem, že se po téhle dvojí adaptaci myšlenka neztratila v překladu.

tags: #odpad #mesto #smrt #dvd #recenze