Odpad, město, smrt: Analýza kontroverzní komedie a jejího dopadu

Hra Rainera Wernera Fassbindera Odpad, město, smrt, se v úpravě Dušana Pařízka dotýká současných podob vědomého i nevědomého rasismu, homofobie, alibismu i vyhroceného konzervatismu a zkoumá klišé s nimi spojená. Hra nastavuje nelichotivé zrcadlo mj. politické korektnosti, která mnohdy vede k pokrytectví, protože nesnášenlivost sice maskuje, ale neřeší.

Kontroverze a témata

Odpad, město, smrt je kontroverzní německá komedie, která se dotýká současných podob vědomého i nevědomého rasismu, homofobie, alibismu i vyhroceného konzervatismu a zkoumá klišé s nimi spojená. Rainer Werner Fassbinder se v tomto téměř nehraném textu dotýká současných podob vědomého i nevědomého rasismu, homofobie i alibismu a zkoumá klišé s nimi spojená. Ačkoli hra nastavuje nelichotivé zrcadlo mj. politické korektnosti, která mnohdy vede k pokrytectví, protože nesnášenlivost sice maskuje, ale neřeší, bylo její uvedení v německy mluvících zemích donedávna opakovaně zakazováno a její autor paradoxně nařčen z antisemitismu.

Inscenace Dušana D. Pařízka nastudovaná v Divadle Komedie kritizuje sebedestruktivní vzývání kapitalismu a akcentuje současné podoby vyhroceného konzervatismu, nacionalismu a nesnášenlivosti vůči menšinám, jež postihují nejen nezanedbatelnou část české společnosti, včetně vysoce postavených politických činitelů, ale doslova celou Evropu.

Drama samotné, úzce spjaté s dobou a místem svého vzniku a historicky danými vyostřenými vztahy Němců a Židů, posunula úprava Dušana Pařízka blíže české současnosti - díky přidaným monologům doslova řežou do živého. Na postavě prostitutky Romi, která je pro své zákazníky nejen předmětem slasti, ale zároveň jakousi vrbou, ale i na ostatních, ať je to úspěšný Žid, který si uvědomuje ambivalenci svého postavení, emocionálně labilního pasáka či homofobního vlastence, který se živí jako transvestita v kabaretu, ukazuje ubohost přežívání, v němž každý - byť se skřípajícími zuby - prodává denodenně sám sebe.

Z mozaiky jednotlivých scén, či pouhých monologů si každý z nás skládá obraz světa, v němž věru není nic povzbudivého - je tu absolutní odcizení, destrukce lidské duše, lest a bída společnosti, v níž úspěch, ale nikoli štěstí diktuje hospodářská prosperita.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Inscenace a herecké výkony

V režisérově úpravě a pojetí dostala hra současné vyznění. Nemilosrdná trefa do problémů rozkládající se společnosti s pokřivenými hodnotami a deformovanými mezilidskými vztahy. Zpočátku odlehčená (až zábavná) forma posléze dostává stále mrazivější a drsnější vyznění. Výborná práce tvůrčího a hereckého týmu. Inscenace, která by neměla nechat nikoho chladným.

Celkově velmi dobrá hra s dobře zpracovanou scénou, připomínající styl kabaretu. Příběh trefně reflektuje aktuální problémy a přeci jen trochu konzumní společnosti. Vše diriguje skvělá G. Míčová a zdatně jí sekundují M. Finger, M. Pelchát, S. Majer či J. Černý. Všichni to zahráli moc dobře a nemám jim co vytknout.

Zpočátku trochu statické, ale postupně hra nabírá na intenzitě. Velmi dobrá tragikomická hra, skvělé herecké výkony a vzhledem ke kabaretní scéně opravdu bezprostřední zážitek.

Herecky standardně velmi dobré, snad jen uchopení postavy Žida mi přišlo trochu příliš mrtvolné, naopak G. Míčová jako Romi podává strhující výkon. Je otázkou, zda je hra ve vztahu k dnešku nějak zvlášť zasahující nebo rezonující, každopádně ale zajímavá podívaná.

Pařízek umocnil působivost díla už samotnou scénou, kde diváci v kabaretním kruhovém uspořádání usedají u stolků společně s protagonisty. Na setmělé scéně zpočátku vidíme jen blikající svíčky, vizi jakéhosi globálního hřbitova. Když se scéna rozjasní, spatříme protagonistku Romi (Gabriela Míčová) visící na šále uprostřed prostoru. Na diváky metá trpká slova prostitutky, která slouží jen jako předmět uspokojení ostatních. Je materiálem, neživou věcí, která pozvolna spěje k osvobození - smrti.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

V titulní roli prostitutky Romi se představila Gabriela Míčová, která musela kromě svého textu zvládnout i náročné akrobatické kousky na začátku a konci představení. V její postavě se snoubí strach, láska i sebevražedná nátura. Romi si umí přesvědčivě vyargumentovat, proč se živí právě nejstarším řemeslem, ale je znát, že ani ona sama svému zdůvodnění nevěří. Vynikající je v roli pana Müllera Martin Pechlát. Ve Fassbinderově verzi byl Müller bývalým nacistou, v Pařízkově inscenaci je to přívrženec všelijakých Landových dračích řádů, xenofob a odpůrce menšin. Ačkoliv je postava Müllera, který pod vlivem alkoholu zmrzačil svou ženu, patrně nejodpudivější postavou celé hry, Pechlát ji dokáže dát i neoddiskutovatelně lidský rozměr.

Gabriela Míčová v roli Romi nejenže odvedla výrazný, psychologicky silný výkon, ale navíc prokázala neobyčejnou fyzickou kondici, odvahu a překvapivé akrobatické schopnosti.

Protiklady se přitahují. Stanislav Majer se přímo oblékl do své role France, pasáka Romi, a předvedl, jak se má chovat pořádný sráč (zbabělec, který mlatí ženu, aby z ní dostal prachy). Při sledování Gabriely Míčové v roli Romi jsem chvílemi zapomínala na to, že je to pouze herečka, a přišlo mi, že přede mnou stojí opravdová obchodnice se svým tělem.

Pařízkovo zpracování spolu s bravurními hereckými výkony protagonistů patří k těm představením, na něž se chodí víckrát. Uhrančivá Míčová předvádí užaslým divákům, coby přísedícím v kavárně dokola kolem podia, sestup po dlouhém kusu látky srovnatelný s akrobaciemi zpěvačky Pink. Nejen, že dokáže precizně vytvořit psychologický profil své postavy, navíc ukazuje v plném rozsahu, jak dokonale ovládá své fyzické přednosti.

Ve Fassbinderově hře nenajdete sympatickou postavu, které byste fandili. Snad jen Romi v divákovi vyvolá soucit. Do všech osob smíchal veškerou zvrhlost, hrubost, povrchnost, rasismus a bezmoc. Divadlo Komedie opět zabodovalo a představení je vyprodané právem.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Hodnocení a ohlasy

Z mnoha recenzí je patrné, že divadlo Komedie bylo srdcovou záležitostí mnoha diváků. Představení Odpad město smrt bylo pro mnohé jedním z největších uměleckých zážitků. Kritizuje prodejnou společnost a rozpad morálních hodnot. Zoufalství, korupce, smrt, nenávist vůči Židům a další témata se prolínají se sarkastickými poznámkami hlavních představitelů a zapadají do jejich cynických gest jako skládačka.

Působivé představení, ukazující mrazivě depresivní vizi současnosti, bude asi pro mnohé diváky jak svým tématem, tak i jazykem hry značně šokující, a tedy na hranici snesitelnosti, nicméně mělo by se vidět. Navíc si divák znovu uvědomí, jak konzistentní soubor se za Pařízkovy éry podařilo vytvořit. Každý herecký výkon je dokonalou až chameleonskou proměnou, a současně přesně zapadá do celkové koncepce, takže představení funguje jako dobře promazaný stroj.

Pařízek vytvořil odhalující zpověď dívky Romi (Gabriela Míčová), která se osudem neliší od ostatních dívek průměrných béčkových dramat, ale rasistický podtext hry se jako stoletý prach rozvíří při každém vyslovení slova Žid.

Hra určitě není antisemitská, Žid sice není kladnou postavou, zná svoje možnosti, které využívá a ponižuje tak ost...

Sledujeme tu především přehlídku lákavě dekadentních scén, kdy bezvýhradně nesympatičtí hrdinové diskutují o smyslu svého života, přičemž docházíme k závěru, že žádný není. Sledujeme zadaptovanou divadelní hru, což bychom poznali, i kdyby nám to nebylo z nějakého důvodu neustále cpáno do obličeje.

tags: #odpad #město #smrt #význam

Oblíbené příspěvky:

• Zvířata a příroda v knihách
• Ubytování v Jizerských horách: Janov nad Nisou
• Průvodce pro řidiče: Emisní zóny v Německu
• Dieselové motory a ovzduší
• Měření emisí odsávání pásové pily v ČR