Tento článek se zabývá problematikou ohrožení pod vlivem ublížení na zdraví z nedbalosti, definicí tohoto pojmu a souvisejícími právními aspekty v českém trestním právu. Zákon nestanoví blíže pojem "ublížení na zdraví". Zdraví je stav organismu, který je podmíněn v biologickém slova smyslu dokonalou stavbou těla a jeho jednotlivých orgánů, jakož i jejich harmonickou funkcí. Porušením zdraví je takový stav, který je charakterizován poruchou dokonalé stavby těla nebo jeho jednotlivých orgánů, nebo jejich harmonické funkce.
Definice ublížení na zdraví
Za "ublížení na zdraví" můžeme pokládat takový stav (onemocnění, poranění), který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje výkon obvyklé činnosti nebo má jiný vliv na obvyklý způsob života poškozeného, a který zpravidla vyžaduje lékařského ošetření, i když nezanechá trvalých následků. Jde o stav z lékařského hlediska velmi rozmanitý, vyznačující se různou závažností podle toho, co je jeho příčinou a jaká je možnost nápravy. Také následky porušení zdraví mohou být různé. Ne každá porucha zdraví je však již ublížením na zdraví ve smyslu trestního zákona. Zde nestačí např. přechodné bolesti nebo nevolnost, oděrky, nepatrné ranky, menší otoky, modřiny, hučení v uších apod.
"Ublížením na zdraví" bude tedy změněný stav, který nastal např. déle trvajícími bolestmi, horečkami, nespavostí, poruchami čivstva, nechutí k jídlu, déletrvajícím vrhnutím, nemožností pohybu, upoutáním na lůžko apod. Patří sem také případy, kdy nemoc, kterou poškozený již měl, se zhoršila, příznaků jak co do množství, tak co do intenzity, přibylo. Zdraví může být porušeno ještě i tehdy, když poranění je již zhojeno (např. "Ublížení na zdraví" bude zpravidla ovlivňovat nepříznivě pracovní schopnost v tom smyslu, že vyřadí postiženého dočasně z pracovního procesu.
Pracovní neschopnost je tedy důležitým kritériem při posuzování pojmu "ublížení na zdraví", není však kritériem jediným, ani rozhodujícím. Při posuzování uvedeného pojmu ublížení na zdraví mají význam zejména takové skutečnosti, jako je povaha poruchy zdraví, jak byla porucha zdraví způsobena, jakými příznaky se projevuje, který orgán a která funkce byla narušena, bolestivost poranění a její intenzita, zda a jaké lékařské ošetření poranění vyžaduje a zda se do jaké míry porucha zdraví narušila obvyklý způsob života postiženého, počínaje v to i vyřazení z pracovního procesu. Nelze jednoznačně stanovit nějakou minimální dobu, po kterou musí porucha zdraví (narušení obvyklého způsobu života, bolestivost poranění, pracovní neschopnost apod.) trvat, aby poruchu zdraví bylo již možno považovat za "ublížení na zdraví" ve smyslu § 221 odst. 1 tr. zák.
Na rozdíl od pojmu "ublížení na zdraví" zákon v ustanovení § 89 odst. 7 tr. zák. Za "delší dobu trvající poruchu zdraví" ve smyslu citovaného ustanovení je pokládána jakákoliv porucha zdraví za předpokladu, že pracovní neschopnost postiženého trvala alespoň po dobu 6 týdnů, tj. V podstatě jde o týž nesprávný přístup, jak o něm byla zmínka u pojmu "ublížení na zdraví".
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Ublížení na zdraví a těžká újma na zdraví jsou z lékařského hlediska totožné se stavem porušení zdraví. Proto pro pojem "těžká újma na zdraví" ve smyslu § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. platí v podstatě tatáž kritéria, jako pro výklad pojmu "ublížení na zdraví" ve smyslu § 221 odst. 1 tr. zák., přičemž rozdíl mezi těmito pojmy spočívá v tom, že při těžké újmě na zdraví musí jít o vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, které postižený pociťuje jako citelnou újmu v obvyklém způsobu života, což vyplývá i ze srovnání s dalšími druhy těžké újmy na zdraví, uvedenými v § 89 odst. 7 písm. a) - h) tr. zák., a dále v tom, že porucha zdraví musí mít delší trvání, což zákon v ustanovení § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. vyjadřuje slovy "delší dobu trvající porucha zdraví". V této souvislosti je třeba uvést, že v soudní praxi vžitou hranici asi 6 týdnů lze považovat za hranici mezi těžkou újmou na zdraví ve smyslu § 89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. a ublížení na zdraví ve smyslu § 221 odst. tr. zák. za předpokladu, že přibližně po tuto dobu trvá vážná porucha zdraví.
Role lékařského posudku
Při zjišťování povahy poranění musí být objasňovány skutečnosti odborného rázu, a proto orgány, činné v trestním řízení se při rozhodování o trestných činech ublížení na zdraví podle § 221, § 222 tr. zák. neobejdou bez součinnosti s lékařem. Vzhledem k hlediskům, podle nichž je nutno posuzovat, zda jde o "ublížení na zdraví" ve smyslu § 221 tr. zák. odst. 7 písm. ch) tr. zák., musí lékař ve svém potvrzení naprosto přesně popsat (pokud možno bez použití latinských termínů) o jaké poranění jde, jak toto poranění bylo způsobeno jednak podle poznatků lékaře a jednak podle výpovědi poraněného, jaké potíže jsou spojeny s tímto poraněním pro poškozeného, a to i z jeho hlediska (subjektivní stanovisko) a jak dlouho toto zranění a v jaké intenzitě mělo, nebo pravděpodobně bude mít vliv na dosavadní způsob života poraněného, včetně jeho pracovní činnosti.
Podle povahy věci bude také nutno uvést, zda zranění mohlo být učiněno takovým způsobem, jak uvádí poškozený a zda potíže, vylíčené poškozeným odpovídají objektivnímu lékařskému nálezu. Zpráva lékaře musí obsahovat též údaje o tom, zda poranění je již zcela vyléčeno, či zda léčení ještě trvá a zda poranění zanechá nějaké následky.
Zavinění a úmysl
U trestných činů ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 a podle § 222 odst. 1 tr. zák. se vyžaduje z hlediska zavinění úmysl. To znamená, že pachatel buď přímo chtěl svým jednáním způsobit jinému ublížení na zdraví nebo těžkou újmu na zdraví (§ 4 písm. a) tr. zák.), nebo věděl, že takový následek způsobí, a byl s tím také srozuměn (§ 4 písm. b) tr. zák.). 2 písm. a), b) tr. zák. jde o skutečnosti ve smyslu § 6 písm. zák., přičemž vzhledem k povaze věci se vyžaduje, aby pachatel o nich věděl. odst. 3, 4 a v § 222 odst. 2 tr. c) tr. zák.).
Forma zavinění u těchto trestných činů je často zjistitelná jen na základě nepřímých důkazů. Nutno zdůraznit, že z hlediska úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví stačí zjištění, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit tento těžší následek a byl s tím srozuměn (úmysl eventuální). I v případech, kde útokem pachatele byla již způsobena těžká újma na zdraví, soudy často chybují tím, že nerozlišují a nezkoumají náležitě, zda tento těžší následek byl způsoben z nedbalosti nebo úmyslně.
Čtěte také: Rizika pro jakost vody
Nutná obrana
Při úmyslných trestných činech proti životu a zdraví podle § 221 a § 222 tr. zák. přichází často v úvahu ustanovení § 13 tr. zák. Pochybení soudů se týkají zejména též otázky, zda obrana byla útoku zřejmě nepřiměřená a zda tedy tím obrana vybočila z mezí obrany nutné. zák. a zjištěné okolnosti také správně hodnotily z toho hlediska, zda obrana směřovala proti útočníkovi, zda šlo o útok přímo hrozící, nebo trvající a zda obrana nebyla zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku.
O nutnou obranu nepůjde tam, kde útok již fakticky skončil, nebo kde pachatel reaguje na útok takovým způsobem, že útok ve skutečnosti oplácí a nikoliv odvrací. Zákon to zdůrazňuje slovy "... zřejmě nepřiměřená...". Proto o vybočení z mezí nutné obrany pro její zřejmou nepřiměřenost půjde jen tehdy, jestliže pachatel použil prostředku podstatně silnějšího, než bylo za dané situace třeba k odvrácení útoku, nebo když škoda, způsobená obranou je v hrubém nepoměru ke škodě hrozící z útoku.
Ukládání trestů
Pro správnou výměru trestu jsou rozhodné ve smyslu § 31 odst. 1 tr. zák. předně stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, zdůvodněný na podkladě konkrétních okolností z hlediska zásad, uvedených v § 3 odst. zák. a dále pak možnost nápravy a poměry pachatele. Hlediska uvedená příkladmo v § 3 odst. 4 tr. zák., a to význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, osoba pachatele, míra jeho zavinění a pohnutka činu, tvoří složky stupně nebezpečnosti činu pro společno...
Jedna ze zásad trestního práva říká, že bez zavinění není trestného činu ani trestu. Existují ale různé formy zavinění. Pro některé trestné činy se předpokládá úmyslné jednání, pro jiné nedbalost. Aby bylo možné považovat určitý čin za trestný, vyžaduje se zavinění pachatele. Trestní zákoník přitom předpokládá zpravidla zavinění úmyslné, pokud nestanoví výslovně u konkrétního trestného činu (resp. U přestupků se uplatňuje výše uvedená zásada opačně. Uvedené dvě formy se od sebe liší výskytem dvou složek, a to vědění (vím s jistotou či s určitou pravděpodobností jisté skutečnosti) a vůle (chci něco učinit nebo jsem srozuměn, že k tomu dojde). Úmysl zahrnuje obě dvě složky, nedbalost pouze složku vědění. Není přitom podstatné, zda složka vědění a volní přesně odpovídá objektivní realitě.
Také nedbalost se dále dělí, a to na vědomou a nevědomou. Rozumí se jí vyšší stupeň míry nedbalosti, ať již vědomé či nevědomé, kdy přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o jeho zjevné bezohlednosti k zájmům chráněným trestním zákonem.
Čtěte také: Pracovní rizika
V případě nepříčetnosti pachatele nemůžeme hovořit o zavinění. Nemusí jít nutně o nepříčetnost v obecném pojetí, tedy ve smyslu nějaké duševní poruchy či omezení svéprávnosti. Může se jednat o okamžitý stav v řádu sekund či minut, způsobený například epileptickým záchvatem.
Trestné činy v provozu na pozemních komunikacích
V provozu na pozemních komunikacích či v souvislosti s ním je možné dopustit se celé řady trestných činů, které upravuje trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů), včetně trestů, které za taková jednání lze uložit. Jde především o následující trestné činy:
- Usmrcení z nedbalosti (§ 143)
- Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147)
- Ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 148)
- Neposkytnutí pomoci (§ 150)
- Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku (§ 151)
- Obecné ohrožení z nedbalosti (§ 273)
- Ohrožení pod vlivem návykové látky (§ 274)
- Poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti (§ 277)
- Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (§ 337)
- Padělání a pozměnění veřejné listiny (§ 348)
Usmrcení z nedbalosti
Trestný čin usmrcení z nedbalosti je upraven v § 143 trestního zákoníku, a to konkrétně ve čtyřech odstavcích. Podle odstavce 1 platí, že kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. Podle odstavce 2 pak platí, že odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti
Těžkou újmou na zdraví se podle § 122 odst. 2 trestního zákoníku rozumí jen vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Za těchto podmínek jsou těžkou újmou na zdraví: zmrzačení, ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti, ochromení údu, ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důležitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivé útrapy nebo delší dobu trvající porucha zdraví. Trestný čin těžkého ublížení na zdraví je upraven v § 147 trestního zákoníku, a to v celkem třech odstavcích.
Ublížení na zdraví z nedbalosti
Ublížením na zdraví se podle § 122 odst. 1 trestního zákoníku rozumí takový stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařské ošetření. Skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti jsou upraveny v § 148 trestního zákoníku.
Neposkytnutí pomoci
Podobně jako předchozí trestní zákon upravuje i nový trestní zákoník trestný čin neposkytnutí pomoci, včetně speciální skutkové podstaty stíhající řidiče dopravního prostředku, který při nehodě, na které měl účast, neposkytne jinému pomoc. Neposkytnutí pomoci se především dopustí ten, kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného. Za takové jednání bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta (§ 150 odst. 1 trestního zákoníku). Kdo však neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, například jako hasič, policista či lékař, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti (§ 150 odst. 2 trestního zákoníku).
Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku
V novém trestním zákoníku je stanoveno, že řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti (§ 151 trestního zákoníku).
Obecné ohrožení z nedbalosti
Podle § 273 odst. 1 trestního zákoníku platí, že kdo z nedbalosti způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi [tj. podle judikatury nejméně 7 osob - viz (Rt) 7 to 55/81] v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu (tj. nejméně 5 milionů Kč) tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo kdo z nedbalosti takové obecné nebezpečí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. Nebezpečným jednáním, kterým může být způsobeno obecné nebezpečí, může být též vyvolání nebezpečí vzniku dopravní nehody, která může mít výše uvedené následky.
tags: #ohrozeni #pod #vlivem #ublizeni #na #zdravi
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]