Odpad ve světových městech: Globální problém, který vyžaduje řešení

Dvě miliardy tun ročně, a to ještě zdaleka nekončíme. Tato obtížně představitelná cifra totiž značí, kolik odpadů vyprodukuje celosvětová lidská populace. Důvodem je zvyšující se životní úroveň i lokální demografické charakteristiky, respektive neklesající počet producentů odpadů.

Statistické analýzy předpokládaly po roce 2003 meziroční nárůst produkce komunálních odpadů o 7 %. Zpětná statistika však poukázala, že mezi lety 2004-2008 došlo ke skokovému nárůstu o 31,1 %. Z logiky věci by vyplývalo, že se rostoucí lidská populace bude snažit produkovat odpadů co nejméně, šetrněji pracovat se zdroji, a současně se bude pokoušet o maximalizaci zpětného využití materiálů, potažmo recyklaci. Od úvahy k realizaci však chybí více než jeden krok.

Problémy s odpadem v Asii

Asijské země prožívají období nebývalého růstu. Tato skoková proměna se odráží v potřebě velkých změn, protože rostoucí populace i startující průmysl si žádá své. Nová infrastruktura, technologie a specifická odvětví průmyslu přinášejí i nové problémy. Ve velkých městech, a v asijské oblasti se nachází více než pětadvacet měst s počtem obyvatel nad pět milionů, vzniknou v přepočtu na jednoho obyvatele téměř 2 kg komunálního odpadu denně. S rostoucí mírou životní úrovně, a tím i konzumerismu, se mění i jeho složení. Asijský městský pevný odpad je charakteristický vysokým podílem "hmoty" s relativně nízkou výhřevnou hodnotou, a navíc jeho složení značně podléhá sezonním proměnám. Pro středoevropského odpadáře není bez zajímavosti, že v určitá období roku se prakticky veškerý tento odpad stává kvůli dešťům silně promočený.

V dohledné budoucnosti bude zapotřebí najít pro polovinu dvoukilogramového podílu asijského MSW nové skládky. Metropole jsou obkrouženy prstencem skládek, které se již stávají přeplněnými. Nově otevřené skládky jsou přitom vzdáleny centrům velkoměst, a tím se opětovně prodražuje nakládání s odpady.

Jak řešit problém s odpady?

Při řešení problému s odpady je tu celá řada otázek. Jak rozvrhnout priority nakládání s odpady a s tím souvisejícími dopady na životní prostředí. Budou mít některé principy přednost - převládne snaha o eliminaci zdroje odpadů, recyklaci, skládkování, kompostování nebo energetické spalování? Která varianta je nejvýhodnější dnes, a jaká za deset let? Jistě, stačí změnit svůj postoj vůči "nepotřebným zbytkům", a identifikovat v pytlích s odpadky nikoli problém, ale možnost a příležitost. Jakmile totiž začneme na městský komunální odpad pohlížet jako na potenciální zdroj, mění se nám tím i celá hierarchie našich priorit. Jistě, je zapotřebí snížit množství produkovaného odpadu.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Správná odpověď k řešení asijského scénáře tedy nespočívá ve volbě jedné varianty, ale v integraci všech vhodných přístupů. Globální svět je zamořen plastem a tak spěje k velkému problému. Ostrovy odpadků velkostí menších států na světových oceánech, to není fikce ani sci-fi. To je bohužel smutná realita. Je třeba se odpady, jejich tříděním, recyklací apod. neprodleně a s plnou vážností zabývat.

Cesta řešení je omezení odpadu, jeho třídění a další zužitkování. Víte co je to Upcycling? Webové stránky říkají:„Upcycling neboli česky upcyklace se řadí k postmodernímu pojetí světa. Ve svém jádru je tento způsob přeměny produktů o úroveň výše nad recyklací. Jelikož v REcyklaci se staré materiály přetváří a formují v materiály nové, které jsou opět vrženy do koloběhu výroba-směna-spotřeba. Teorie UPcyklace povznáší tento směr na vyšší úroveň. Upcyklace klade důraz na zachování původních materiálů, ze kterých lze vyrobit nové produkty vyšší přidanou a hlavně užitnou hodnotou. Upcycling je filozofií, uměním, ale také životním stylem 21.

Je to něco, co vytvořil člověk a příroda s tím jen horko těžko bojuje - odpad. Je nutné, aby ho vznikalo tolik? A když už vznikne, jak s ním naložit, aby přírodě ublížil co nejméně? V neposlední řadě zmiňme a vypíchněme i nadměrné hromadění (často zcela nových) kusů oblečení na skládkách od především tzv. ultra fast fashion módních řetězců, mezi kterými v současné době “kraluje” čínský Shein. Ten je známý mimo jiné tím, nebere ohledy na životní prostředí, bezpečnost práce či alespoň na férové ohodnocení pracovníků, mezi které se nezřídka řadí i děti. Mimo jiné na tomto oblečení ze byly mnohokrát v nezávislých testech objeveny karcinogenní látky, které se společně s nekvalitním barvivem pak na skládkách uvolňují. Ovzduší a půda či voda tak dostávají pořádně zabrat. Člověka by to ani nenapadlo, ale podle vědeckých odhadů módní průmysl odpovídá za více než 10 % celosvětových emisí uhlíku - to je více než mezinárodní letecká a námořní doprava dohromady.

Například v Africe už nalezneme vyloženě skládková města (tvořena z extrémně vysokých hromad odpadu s milionem much), která jsou vytvořena i z oblečení nebo vyhozené elektroniky, která se tam přiveze i z Evropy. Česko bohužel nevyjímaje. U každého nákupu bysme si měli dobře rozmyslet, jestli daný výrobek potřebujeme a opravdu ho využijeme. A také: jestli než ho vyhodíme, nemůžeme ho, nebo alespoň jeho část, ještě na něco použít (například znovu využít skleničku po vyhořelé svíčce či např. marmeládě). Nevyužité oblečení a boty je možné dát do sběrného koše na textil, u kterého je napsáno, že jeho obsah poputuje např. do Klokánků či Charitě. Z Česka odtamtud oblečení nejčastěji míří do Maďarska, Itálie, Polska nebo Belgie. Ve zmíněných zemích pak specializované firmy oblečení posílají ve velkých balících například do již zmíněné Afriky.

Správné nakládání s odpadem

S odpadem je důležité správně nakládat. Především proto, aby se minimalizoval jeho dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Třídění, recyklace, kompostování a správné likvidace odpadu jsou způsoby, jak snížit množství odpadu a zlepšit jeho dopad na životní prostředí. Nejlepší je se však vytvoření odpadu úplně vyhnout a klást co nejvyšší důraz na znovuvyužití. Připomeňme si, jak správně třídit. Poté, co jsou barevné třídící popelnice a kontejnery vysypány do popelářského svozového auta, je materiál odvezen na takzvanou dotřiďovací linku. Je to z důvodu, aby opravdu vše bylo vytříděno tak, jak má být a mohlo být využito k dalšímu zpracování - recyklaci. Z deseti časopisů například může vzniknout nová kartonová krabice. Třídit se ale běžným způsobem do barevných košů nedá vše. Pozor na nebezpečný odpad. Proto ho nesmíme vyhodit například do směsného komunálního odpadu. Nelze ho ani spalovat v běžných spalovnách.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Producenti odpadu ve světě

Logicky vzniká nejvíce odpadu tam, kde je vysoká hustota obyvatelstva nebo třeba kde je vysoký rozvoj průmyslu.

• Spojené státy americké: USA jsou jedním z největších producentů odpadu na světě. Je tomu tak zejména kvůli vysokému standardu života, velké spotřebě a rozsáhlému průmyslu.
• Japonsko a Čína: S rychlým rozvojem, urbanizací a obrovským počtem obyvatel generuje také Čína a Japonsko značné množství odpadu.

Lidé se i díky televizi a internetu naštěstí zajímají více a více o to, kde končí jejich odpad. Stále to však není dostatečné na to, aby se obrovskému hromadění odpadu dostatečně zamezilo. Recyklace, znovuvyužívání, kompostování… však to znáte. Je to něco, na co však navždy musíme myslet. Hromadění odpadu je jedním z nejzásadnějších ekologických problémů současnosti.

Global Waste Index 2022

Global Waste Index z roce 2022 od společnosti Sensoneo ukazuje, že mezi zeměmi stále existují velké rozdíly v množství vyprodukovaného odpadu i způsobu jeho likvidace. Global Waste Index analyzuje efektivitu odpadového hospodářství v 38 zemích světa a jeho výsledkem je žebříček největších znečišťovatelů na světě. Studie se poprvé realizovalav roce 2019.

• Turecko a Lotyšsko jsou opět největší znečišťovatelé, pětici “nejhorších ” doplňují Chile, Mexiko a Itálie
• Nejpozitivnější hodnocení získaly Jižní Korea, Dánsko a Německo
• Nejméně odpadu vytvořily Kolumbie a Kostarika (nové členské státy OECD), Japonsko, Polsko a Mexiko
• Česko si oproti poslední analýze pohoršilo o 12 příček - „dopomohl“ tomu především výrazný nárůst objemu průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele

Tabulka: Země s nejnegativnějším environmentálním dopadem odpadového hospodářství

(Údaje zobrazují bodové ohodnocení s ohledem na množství celkového vyprodukovaného odpadu, recyklovaného odpadu, spáleného odpadu, skládkovaného odpadu, a nezákonně zneškodněného odpadu.)

Pro kompletní tabulku s umístněním všech zemí, přesné údaje ohledně objemu odpadu zpracovaného jednotlivými metodami a pro informace o zdrojích, z kterých jsme údaje čerpali, navštivte prosím stránku Sensoneo.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Česko si oproti poslední analýze pohoršilo o 12 příček - „dopomohl“ tomu hlavně objem průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele za rok, který narostl z 344 kg na 499 kg. Přestože míra recyklace i likvidace odpadu energetickým využitím narostly (recyklace z 88 kg na 110 kg, spalovaní z 56 na 76 kg), na skládkách skončilo o 64 kg odpadu více než u posledního žebříčku - až 231 kg.

Turecko se v žebříčku opět umístilo jako země s nejnegativnějšími environmentálními dopady nakládání s odpady. V době vydaní prvního žebříčku, v roce 2019, se ještě v Turecku vůbec nerecyklovalo. Dnes se podle oficiálních údajů recykluje 47 kg na obyvatele. Navzdory těmto postupným zlepšením však nelze ignorovat obrovské množství odpadu, které se likviduje nezákonně - dosahuje až objemu 176 kg na obyvatele.

Další zajímavá zjištění žebříčku:

• Žádná jiná země se v odpadu “netopí” tak jako Spojené státy. Průměrný občan USA v současnosti vyprodukuje 811 kg odpadu ročně (o dva kilogramy odpadu více než v roce 2019) - přibližně polovina z toho končí na skládce. Spalováním se zneškodní jen 95 kg.
• Kolumbie produkuje nejméně komunálního odpadu - v průměru 243 kg na obyvatele ročně.
• Chile recykluje pouze dvě kila odpadu na obyvatele. Žádná jiná země nerecykluje méně. Až 417 kg odpadu na obyvatele končí na skládce.
• Odpadové hospodářství na Islandu si od posledního indexu pohoršilo nejvíce. Podle údajů se produkce odpadu na Islandu od roku 2019 zvýšila o 7 % a recykluje se o 68 % méně odpadu. Tento pokles je však ve velké míře i důsledkem změn v souvislosti s vykazováním - nároky na evidování jsou v zemi mnohem přísnější než dříve.
• Z environmentálního hlediska je spalování odpadu vhodnější než skládkování. Jen 17 z 38 zemí z žebříčku však zneškodňuje více odpadu spalováním než skládkováním. Jsou to Rakousko, Belgie, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Irsko, Japonsko, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Slovinsko, Jižní Korea, Švédsko, Švýcarsko a Spojené království.
• Švýcarsko je jedinou zemí, která neposílá žádný odpad na skládku. Švýcaři vyprodukují 706 kg odpadu na obyvatele, z toho 333 kg spalují a 210 kg recyklují.
• Přestože Dánsko průměrně produkuje až 845 kg odpadu na obyvatele, „zachraňuje“ jej, že téměř veškerý odpad recykluje nebo energeticky využije - skládkuje pouze 7 kg odpadu na obyvatele.
• Nejméně odpadu vytvořily Kolumbie a Kostarika (nové členské státy OECD), Japonsko, Polsko a Mexiko.

Velký recyklační mýtus:

Mnohé země se rádi chlubí progresivním odpadovým hospodářstvím a vysokou mírou recyklace. Švédsko, Jižní Korea a Německo jsou mezi nimi a Německo je často slaveno jako globální recyklační šampion. Vysoká míra recyklace plastového odpadu však může být zavádějící. Toto číslo představuje objem vytříděného odpadu, který přichází do recyklačních center. To však představuje jen začátek zdlouhavého procesu, na jehož konci se znovu použije jen část odpadu a zbytek se spálí.

I ti nejpřednější recyklační hráči, jakým je i Německo, nedokážou recyklovat materiálovým zhodnocením více než 47 procent plastového odpadu. (Environmentální aktivisté, jako například Přátelé země Německo, dokonce odhadují, že opětovně lze použít méně než 16 % recyklovatelného odpadu určeného k recyklaci). Zbytek se zhodnocuje energeticky.

Největší problém způsobují směsi recyklovatelných materiálů, jako například nádoba na jogurt s kartonovým pouzdrem a hliníkovým víkem. Pokud se tyto před příchodem do recyklačního závodu neoddělí, je vysoká pravděpodobnost, že ačkoli budou evidovány jako „recyklované“, ve skutečnosti se spálí. Velmi obtížně se recyklují drobné a tenké materiály i některé obaly z potravin. Jejich opětovné zpracování vyžaduje sofistikované technologie - ty však často nejsou dostupné, nebo se nacházejí ve vzdálenosti, která je pro logistiku neekonomická. Tyto náklady se následně přetavují do vyšších cen druhotných materiálů, což z nich činí málo atraktivní komoditu na trhu.

tags: #odpad #světová #města #problémy

Oblíbené příspěvky:

• Metodika modelování ekologických sítí
• Autobusová linka 73
• Interaktivní hra Kámen mudrců
• Objevte Agios Georgios na Korfu
• Materiálové toky v Plzeňském kraji