K pořízení nádrže na dešťovou vodu nemusíte být stoprocentní fandové domácí ekologie ani milovníci dešťovkových dotací. Dobré věci se totiž chválí samy a praktické výhody ušetřených výdajů za vodu pro domácnost i zalévání zahrady nakonec docení každý. Pár detailů k výběru a osazení akumulačních nádrží se ale hodí znát předem.
Základní princip je jasný. Dešťová voda prší zadarmo. Vzít si ji, uložit stranou pro časy sucha a nedostatku, nebo jen kvůli tomu, abychom pak na zalévání zahrady nemuseli mrhat vodou z řadu (za kterou platíme) nebo studny, je rozumné. Jenže kam s ní?
Nejlevnější a na obsluhu nejjednodušší je strčit sud či IBC kontejner k okapu. S tím nepotřebuje poradit asi nikdo (jen si dejte pozor, jestli jde o použitý IBC kontejner, jestli v něm nebylo něco, co si nechcete stříkat na rajčata). Jenže na pohled je to trochu hnus. Tam se do ní nebude opírat slunce, nebudou se v ní topit ptáci. Nádrž je potřeba zakopat na místo, kde nebude překážet, neochudí nás o místo k životu, zahradu nebo parkovací stání.
Než se pustíte do utrácení a práce, je třeba zvážit pár maličkostí. Hned do startu: máte už teď k dispozici betonovou nádrž nebo starou svařovanou cisternu? Fajn, byla by škoda je pro dobrý záměr nevyužít. Ale jestli nic takového nemáte, neshánějte se po nich. Pro běžné uživatele to nejsou nositelé žádaných kvalit. Příliš těžké k manipulaci bez jeřábové techniky, s nejednoznačnou životností a odolností, náročné na údržbu. Než shánět nějakou vyřazenou cisternu z druhé ruky, raději kupte novou.
Monolitické nádrže z tvrzených plastů, jedno i více plášťové verze, nejrůznější žebrované modely plastových jímek, jsou pro kapacitní vodosběrnou funkci z provozního hlediska nejlepší.
Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově
To záleží na tom, jaký máte plán. Jde o to, co vlastně s tou zadrženou dešťovkou chcete dělat. Možností je vzít to opravdu z gruntu a dešťovku využít v domácnosti i na praní a splachování. Ale znamená to docela velký stavební zásah do domu, kdy vedle klasického rozvodu vody přivede k záchodu a pračce i vodu dešťovou. Taková věc má smysl, když se například pouštíte do rekonstrukce domu a trocha práce a pár trubek na víc se ztratí.
Pokud do toho půjdete, zkuste si nejprve změřit či alespoň odhadnout, kolik vody budete na záchod a k pračce potřebovat. A podle toho pak zvolte potřebný objem nádrže. Jestli netušíte, jak to spočítat, využijte kalkulačku (klikněte na Akumulace srážkové vody pro splachování WC a zálivku zahrady.
Nejčastější a nejschůdnější plán je, použít dešťovou vodu na zálivku záhonů či zahrady. Tím se dá šetřit snadno a ve velkém. Roli hraje, jak velkou máte zahradu (počítejte na 200 metrů čtverečních zahrady kubík vody) a také jak velkou máte plochu střech, ze kterých můžete vodu chytat. V obou případech také hraje roli, v jaké oblasti se nachází váš pozemek. Někde prostě prší víc, někde míň.
Žádná nádrž také není kapacitně neomezená a je dobré buď vymyslet přepad a zasakování, nebo mít čerpadlo, které samočinně pošle přebytečnou vodu zasáknout do trávníku.
Katalogová nabídka akumulačních nádrží je skoro nepřeberná, takže můžeme jít nakupovat? Ne, ještě se musíme podívat, jaké máte podloží. Bavíme se o tom, co uvidíte na dně zhruba dvoumetrové jámy. Když máte štěstí, pak jen další hlínu (dobře pro vás). Nebo už po pár kopnutích narazíte na rostlou skálu nebo ostrohranné kamenité podloží. Pak máte problém. A pokud je na místě nepropustný jíl? Máte problém téměř neřešitelný. A když narazíte na podzemní vodu? Špatné zprávy: je to v pytli.
Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace
Když to vezmeme od konce: pokud jste ve výkopu narazili na vodu, akumulační nádrž raději nedávejte. Popřemýšlejte spíš o studni. I jen vyšší vlhkost může být problém: hladina podzemní vody má tendenci v průběhu roku kolísat. A hodí se mít solidní rezervu, aby vám do země vložená nádrž, až se hladina podzemní vody zvedne, nevyplavala k povrchu. Řešit zasazení nádrže do místa s vyšší hladinou podzemní vody lze, ale dost komplikovaně, s náročným odvodněním, drenáží. Stavebně složitou betonáží jámy, budované v určitém sklonu, napojením kontrolní šachty s extra čerpadlem… zkrátka, dobrý nápad na laciné zadržování dešťové vody se přeměňuje na drahý pytel plný problémů.
A jíl? Jíl „izoluje“, ale bohužel oboustranně. Hrozí pak zborcení, posunutí konstrukce či potrubí. Nepropustnost jílu zjistíte tak, že do zkušební jámy vylijete hezkých pár kbelíků vody. A pokud v ní bude voda stát ještě pozítří, jste v podobné situaci, jako u vysoké hladiny spodní vody. Nemusíte si ale úplně zoufat, do jílovité půdy lze zasadit jímky dvouplášťové, které se po podloží „nesmeknou“ a nedeformují tlakem tolik, jako jednoplášťové.
Ostrohranné kameny, balvany či rostlá skála? To už se vyplatí vybrat jímku vhodnou k obetonování. Anebo dostatečně zarovnat a zabezpečit dno jámy. Betonová deska se vsazenou armaturou je spolehlivá, problém je tu s odčerpáváním prosakující vody. Případ od případu se tedy jeví místo betonu jako vhodnější důkladný drenážní prosyp štěrkoviny, která vytvoří pohodlné lůžko pro vsazení nádrže. S vysypáním dna jámy štěrkem u akumulačních nádrží počítejte i za bezproblémových podmínek a samonosných jímek.
Máte už odpovídající jímku či nádrž? Menší exempláře zvládnete zakopat s rýčem a krumpáčem sami. U větších je to už slušná brigáda pro pár kopáčů. Nebo spíš bagřík. Myslete na to, že neděláte jen jednu díru - při hloubení nezapomeňte na přívodní a kanalizační rýhy a proměření jejich spádu. Zbavte se vykopané zeminy (k zasypávání ji kromě nadloží nepoužívejte), stabilizujte dno. Nejprve geotextílii, pak štěrkem.
Jakým? Klasikou je kačírek s frakcí 8/16 milimetrů, regionálně vám doporučí jemnou lomovou drť (prach) anebo frakci 4/8. K čemu je to dobré? Je to spousta malých kuliček, které rozkládají zemní tlak působící ze všech stran a chrání nádrž před deformací. Kolik asi tak? To se liší podle objemu plné nádrže, ale počítejte i s poněkud nešetrnými 25+ centimetry hloubky štěrku. Nad nádrží, usazené na vrstvě štěrku, by mělo být 20-30 centimetrů k úrovni terénu. Trochu to souvisí se specifikací konkrétních jímek a jejich potrubí a situací v místě instalace. Jáma by měla být tak široká, aby byl po stranách nádrže volných prostor minimálně 20 centimetrů. Možná o drobet víc.
Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice
Sedí to? Je čas jímku do jámy vsadit a obsypat ze stran. Přitom ji ale průběžně dopouštějte vodou. Jednak proto, aby si v místě dobře sedla a aby se vyrovnávaly tlaky ze stran. Hladina vody uvnitř musí být během zasypávání cirka 30 čísel nad úrovní zásypu štěrku, aby se nezmáčkla, nevypružila. Takhle pokračujete až do finiše, včetně zásypu horní desky. Přidáte jen pár centimetrů hlíny ze skrývky, a rázem to vypadá, jako by tu nikdy žádná nádrž ani nebyla.
Vodu z nádrže je potřeba používat, jinak se kazí. Aby se nekazila tak rychle, je potřeba nainstalovat kvalitní filtry na nátoku, aby zachytil prach, pyl a další nečistoty, které by v nádrži dělaly neplechu. Ale i tak se na dně nádrže něco usadí. Čerpadlo proto neposazujte přímo na dno, ale dejte jej tak, aby bylo nesálo přímo ze dna.
Pokud nekopete do hloubky víc jak 3 metry a neděláte jámu o 300 metrech čtverečních, mělo by to být stavebnímu úřadu podle zákona víceméně jedno. Nebudujete vodní dílo. Jakmile začnete operovat s přepady a odtokem, a třeba vývodem nadbytečné jímané vody do kanalizace, začne to zajímat správce kanalizace. Je rozhodně dobré být ohleduplný na sousedy a pokud nádrž budete hloubit u hranice pozemků, domluvte se s nimi na tom. Předem. Můžete tím předejít nepříjemnostem. U rodinného domu se k sousedním pozemkům výkopem nádrže nesmíte přiblížit na dva metry. Pokud vás dispozice nutí jít blíž, je to možné, ale bude potřeba to projednat ve správním řízení.
Cena vody v průběhu let stále stoupá a přestože se rodiny snaží s vodou šetřit a spotřebu snižují, roční vyúčtování vodného a stočného zůstává stejné nebo dokonce vyšší. Důvodem jsou rostoucí náklady na čištění pitné vody, likvidaci vody odpadní a také klesající hladina spodních vod. Její cena patří mezi investice, které se s časem násobně vrací. Navíc, řada obcí využití a zachycení dešťové vody finančně podporuje a vy tak můžete pořizovací náklady výrazně snížit.
Navíc, řada obcí využití a zachycení dešťové vody finančně podporuje a vy tak můžete pořizovací náklady výrazně snížit. Oproti nadzemní nádrži na vodu ta podzemní šetří drahý prostor okolo budovy, který lze využít jako zahradu nebo třeba parkoviště. Nemusíte řešit, zda je nízká, nebo vysoká, zda se bude k domu hodit či ne.
V různých částech domácnosti nejsou nároky, kladené na kvalitu vody, vždy stejné. Tam, kde s ní přicházíme osobně do styku, musíme používat vodu pitnou, ovšem při jiných činnostech lze s výhodou čerpat vodu srážkovou, kterou zachycujeme v jímce na dešťovou vodu. Tento pozitivní efekt zesílí v okamžiku, kdy, při intenzivních dešťových srážkách a přeplněných nádržích, nadbytečnou povrchovou vodu zachytáváme pomocí dodatečně připojené vsakovací jímky.
Dešťová voda je chudá na soli, proto při zalévání nedochází k zasolování půdy. Navíc neobsahuje chlor. Existují dokonce rostliny, které jinou než dešťovou vodu nesnášejí, např. kanadské borůvky. Při použití na praní se příznivě projeví její měkkost, která podstatně lépe rozpouští prací prášky, čímž snižuje jejich spotřebu, nemá tendence se usazovat, tvořit vodní kámen, a není proto nutné používat drahé změkčovače. Měkkost dešťové vody oceníte také u WC a instalace (přívodní potrubí, odpady). Nedochází k usazování vodního kamene, což prodlužuje jejich životnost.
V budově se přes potrubí na rezervoár napojuje technologie, domovní čerpací stanice, díky které dokážeme regulovat množství vody v nádrži a ovládat její čerpání. Filtrační koš do nádrže, chránící vodu před znečištěním, je umístěný v horní části jímky. Hladinu monitoruje sonda, která zároveň vysílá signál pro dopouštění pitné vody. Užitkovou vodu z podzemě dostáváme pomocí čerpadla, jinak domácí vodárny.
Hotové betonové jímky na dešťovou vodu, které máme skladem, můžeme instalovat do pár dní od vaší objednávky.
Stojatá či podzemní voda a související nadměrná vlhkost dokážou napáchat velké škody na rodinném domě, v zahradě i na terase. Zejména v místech, kde dochází k výraznému zadržování vody, je provedení funkčního drenážního systému zásadní.
Drenáže jsou obzvláště důležité u rodinných domů se sklepními prostory, které bývají často poškozené promáčením. Při realizaci novostavby myslete na provedení kvalitní drenáže už ve fázi přípravy projektu. Stavby se totiž v mnoha částech dotýkají zeminy a přichází do kontaktu s průsakovou nebo spodní vodou.
Bez drenáže kolem domu může dojít k hromadění vody, které je příčinou podmáčení, nadměrné vlhkosti v domě a dalších problémů.
Základem všech drenážních systémů sloužících k odvádění nahromaděné vody jsou drenážní trubky. Zpravidla mají žlutou nebo černou barvu, vyrábí se z PVC-U materiálu a jsou pružné a ohebné. Díky tomu je můžete tvarovat dle potřeby a rozmístit je po obvodu základové desky domu. V trubkách se nachází malé štěrbiny o šířce přes 1 mm, do kterých se postupně hromadí přebytečná voda vyskytující se v okolí stavby.
Nedílnou součástí drenážních systémů jsou kontrolní šachty, na které se napojují konce několika trubek.
Systémy pro zadržování přebytečné vody kolem obvodové konstrukce stavby nejsou viditelné (s výjimkou přístupů ke kontrolních šachtám). Trubky se ukládají do země, a to do hloubky alespoň 70 cm. Do připraveného výkopu se nejprve umístí nopová folie, která podpoří odvětrávání základové desky. Do výkopu se zpravidla naváží malá vrstva štěrku menší frakce, na kterou se umísťuje geotextilie. Až poté se do výkopu ukládají drenážní trubky. V dalším kroku se překryjí geotextilií, zasypou štěrkem, a nakonec několika vrstvami zeminy.
Správně provedený drenážní systém je chráněný před mechanickým poškozením i nadměrným zanášením. Přesto je však potřebné drenáž pravidelně čistit a proplachovat přes drenážní šachty.
Problém s nadměrným hromaděním vody se může týkat i zahrad, a to zejména v případě, jsou-li trvale zamokřené a často zaplavované i po méně vydatných deštích. Se zamokřením se nejčastěji potýkají majitelé zahrad, kteří mají pozemky poblíž vodních ploch nebo se potýkají s nadměrnou hladinou spodní vody. Přirozenou ochranou zajistí vrby, jalovce a další dřeviny, které do kořenového systému nasají značné množství vody.
Podobně jako rodinné domy lze i celé zahrady chránit před zamokřením pomocí drenážního potrubí. Skladba drenáže je stejná jako v případě odvodňování domů. Realizuje se využitím drenážních trubek zakopaných v zemi a chráněných štěrkem a geotextilií. Realizace drenážního systému na rozlehlých zahradách je však vzhledem k nutnosti použití velkého množství materiálu nákladná a pracná.
Zahradu lze odvodnit také vybudováním otevřených příkopů nebo položením univerzálních příkopových žlabovek. S využitím samospádu lze nadbytečnou vodu odvádět do vodní plochy mimo pozemek, případně do umělé vodní nádrže.
Odvodňovací žlaby se často používají i pro odvádění vody ze zpevněných ploch, například teras, parkovacích stání, garáží nebo příjezdových cest. Betonové žlaby se vyrábí v různých šířkách a hloubkách. Pro odvodňování zpevněných ploch jsou vhodné například malé žlaby hluboké 20 mm. V místech, kde je důležitý vzhled odvodňovacího systému a současně se nekladou velké požadavky na vysokou zátěž, použijte žlaby vybavené ocelovým roštem. S oblibou se používají zejména na terasách, přístřešcích nebo pergolách, kde zajistí efektivní sběr povrchové vody.
Ať už řešíte odvodnění rodinného domu, zahrady, nebo třeba terasy, porovnejte výhody a nevýhody drenážních systémů a žlabů. Pokládka drenážních trubek je nejefektivnější, vyžaduje však vyšší počáteční investici. V mnoha případech je montáž žlabů či vpustí dostačující a váš rozpočet příliš nezatíží.
Instalaci podzemní nádrže na dešťovou vodu můžete provést bez zbytečných starostí a stresu tak, že si ji kompletně necháte dodat firmou tzv. "na klíč". Pak řešíte pouze cenu technologie, cenu instalace, zajištění výkopových prací a dodávku materiálu na obsypání nádrže.
Pokud stavebnictví není vaší doménou, budete potřebovat dobrou rešerši vaší situace a vhodných dostupných řešení, přesné výpočty a víru, že jste se nikde nespletli. Instalace nádrže totiž není pouhé vykopání jámy a natažení trubek.
První věcí, kterou budete řešit, je samotná nádrž na dešťovku. Výběr druhu a velikosti nádrže na dešťovou vodu ovlivňují různé faktory. Dále budete potřebovat vybrat vhodné čerpadlo. U výběru vhodného čerpadla na dešťovou vodu je možné strávit spoustu času. I v případě instalace svépomocí doporučujeme oslovit odborníka.
Pokud chcete dešťovou vodu používat i na splachování toalet, počítejte u novostavby se samostatnými rozvody pro dešťovou vodu z nádrže určenou na splachování WC. Pozor, dešťovou vodu nesmíte napojit do běžného vodovodního řadu s pitnou vodou.
Pokud budujete novostavbu a chcete na instalaci nádrže získat dotaci až 70 000 Kč z programu Nová zelená úsporám (část Dešťovka), pak musíte využívat dešťovou vodu kromě zavlažování i na splachování všech WC v domě. U novostaveb není možnost žádat o dotaci na nádrž, která slouží pouze na zavlažování.
Po výběru a zakoupení nádrže, čerpadla, příslušenství, místa výkopu a umístění nádrže přichází čas realizace. Klíčovým faktorem úspěchu je šikovný místní bagrista (s bagrem) nebo firma provádějící zemní práce.
Můžete nabýt mylného dojmu, že projekt je zbytečnost, protože všechno je přeci jasné. Tak se pustíte zostra do díla, vykopete díru, posadíte do ní nádrž, nataháte trubky, chráničky a kabely a je hotovo.
Technická zpráva projektu pro nádrž na dešťovku popisuje stávající stav - tvar, sklon střechy a koeficient odtoku dle použité střešní krytiny. Dále popisuje dosavadní způsob nakládání se srážkovými nebo odpadními vodami. Hlavní částí technické zprávy je navrhované řešení, včetně výpočtů dimenzování jeho jednotlivých součástí - nádrží, rozvodů a čerpadel.
Součástí výkresové části projektu nádrže je situace stavby se znázorněním hranic dotčených pozemků, všech odvodňovaných ploch a jejich rozměrů. Zobrazuje přesné umístění akumulačních nádrží a souvisejících svodů a potrubí, vedení obecní kanalizace a místo napojení na ni.
Nejdůležitější při přípravě prováděcího projektu je správné zaměření výškového profilu pozemku. Potřebujeme zajistit, aby mezi všemi okapovými geigery a nátokem do nádrže byl dostatečný spád. Minimální sklon potrubí (spád) od svodu směrem k nádrži musí být alespoň 1 cm výšky na 1 m délky potrubí.
Doporučujeme dobře a alespoň 3x měřit! Zaměření pozemku není nic těžkého - stačí jednoduchý nivelační přístroj, trocha času a jedna pomocná ruka.
Podat žádost o dotaci Dešťovka (od 12.10. 2021 součástí programu Nová zelená úsporám) můžete kdykoliv před provedením instalace, během provádění instalace či po dokončení instalace. Na dokončení projektu a vyúčtování podané žádosti máte 1 rok.
Ideální je zaregistrovat žadatele a podat žádost o dotaci dešťovka ještě před provedením instalace nádrže na dešťovou vodu. Podáním žádosti společně s projektem si zarezervujete pro svůj projekt peníze.
tags: #odpad #vyrovnavaci #nadrz #do #zeme #instalace