Nakládání s odpady ve vyspělých státech: Spalování jako řešení?

Odpadové hospodářství je dnes už problémem prakticky každého státu. Odpad produkujeme ve větší či menší míře všichni, a pokud by nebyl účinně likvidován, za chvíli by nás všechny pohltil. Bohužel ne všude se daří produkci odpadu eliminovat a také správně řešit jeho následnou likvidaci, když už vznikne. Každý rok lidstvo vyprodukuje víc než dvě miliardy tun odpadu a velká část z uvedeného množství končí v oceánu či na skládkách.

Určitě už jste viděli děsivé záběry plovoucího odpadu, do kterého se chytají ryby i ptactvo, a o skládkách, které zabírají hektary půdy ani nemluvě. Například americké smetiště Apex Regional má rozlohu téměř 9 km² a každý den tam přibude přes 10 000 tun materiálu. Jak v takovém množství odpadu neuvíznout a zcela se v něm nezadusit? To je problém, který už po řadu let řeší všechny vyspělé státy.

V této snaze nám velmi pomáhá například recyklace, jenže její zavedení představuje i ve vyspělých industriálních zemích problém. Ve Spojených státech se v roce 2014 recyklovalo pouhých 34,6 % odpadu, v České republice jsme se v roce 2013 zastavili na 24 % a se smetím nakládáme hůř než například Polsko či Estonsko. To jistě nezní jako velmi lichotivá bilance, a to i přesto, že v Evropě stále nepatříme k těm nejhorším.

Evropská unie si přitom uvědomuje relativně nedostatečné zpracování odpadu a hodlá podniknout kroky k tomu, aby členské země recyklovaly alespoň ze 70 %. To bude pro řadu států jistě velká výzva - jak se například my dostaneme z 24 % na 70? To bude jistě chtít naprosto revoluční změnu v přístupu k odpadu jako takovému.

Příklady dobré praxe v Evropě

Naši západní sousedé patří k lídrům v nakládání s odpady v rámci Evropy. Rakousko patří mezi nejúspěšnější státy v oblasti odpadového hospodářství a již dnes splňuje cíle EU stanovené až pro rok 2035. Německo je dalším průkopníkem v této oblasti - provozuje přes 120 zařízení na energetické využití odpadů s roční kapacitou kolem 26 milionů tun. Opravdovým šampionem je však Švýcarsko, kde je skládkování zakázáno již od roku 2000. Zajímavostí je, že tyto země skládkují méně než 1 % vytvořeného odpadu.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Energetické využití odpadů je výsledkem dlouholetého hledání optimálního řešení pro ekologické zpracování odpadů, říká profesor Jaroslav Hyžík pro slovenský měsíčník Odpadové hospodářství. Švýcarsko vyvinulo svou vlastní úspěšnou strategii odpadového hospodářství, nešli cestou pokusu a omylu alternativních technologií, mezi něž se řadí i mechanicko - biologická úprava odpadů (MBU). Švýcarsko neprovozuje žádné alternativní zařízení a od roku 2000 se nesmí komunální odpad skládkovat. K realizaci tohoto rozhodnutí mohlo Švýcarsko dojít díky vysokému potenciálu látkového a energetického využívání odpadů.

Ve Švýcarsku je 30 spaloven. Když to trochu přeženu, tak všude, kde nejsou hory nebo jezera. Největší spalovny jsou ve velkých městech, jako jsou například Basilej, Bern či Curych. Jaké má vlastnosti zdrojový komunální odpad pro spalovny?

Zajímavé ale je, že Švédové rozhodně neusínají na vavřínech. I když by se mohlo zdát, že už pomalu není co vylepšovat, Švédové mají jiný názor. Celonárodní osvěta neúnavně směřuje k tomu, aby Švédy naučila jak co nejlépe nakládat s vysloužilými věcmi, a také je učí jak co možná eliminovat vůbec samotný vznik odpadu. Vynikající výsledky ale nepřišly samy. A zdá se, že se to vyplatilo. vracet do oběhu až 87 %.

Energetické využití odpadu (ZEVO)

Mnoho lidí se obává, že ZEVO znamená „jen další spalovnou“, ale moderní zařízení pro energetické využití odpadů využívají pokročilé technologie spalování a čištění spalin, které zcela překonávají zastaralé spalovny z minulého století. Zajímavostí je, že některá evropská ZEVO jsou vybudována přímo v centrech měst, což demonstruje jejich bezpečnost a minimální dopady na okolí. To potvrzují dlouhodobé studie, které ukazují, že moderní zařízení na energetické využití odpadů nepředstavují zdravotní riziko pro okolní obyvatelstvo.

Důležité je zdůraznit, že energetické využití odpadu nenahrazuje recyklaci - naopak, obě metody se perfektně doplňují. Energetické využití odpadů je jedním z výsledných řešení zadání, o kterém se v Evropě diskutovalo již od konce 80. let. Některé evropské státy - například Dánsko, Francie, SRN nebo Švýcarsko - se připravovali na zákaz skládkování komunálního odpadu.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Ekonomickým argumentem proti spalování jsou vysoké vstupní náklady na jejich vybudování. Nevýhodou při budování spalovny je i to, že k tomu, aby byla ekonomicky efektivní, by měla kromě výroby elektřiny i využívat teplo. Každá rozumně koncipována spalovna musí být konfigurována jako teplárna - tedy musí umožňovat kombinovanou výrobu elektřiny a tepla - kogeneraci. Požadavkem Rámcové směrnice o odpadech je dosažení minimálního koeficientu energetické efektivity ve výši 65 procent. K tomu je zapotřebí kogenerační provoz alespoň 4 000 - 4 500 hodin ročně. Ve zbývajícím čase - tedy 3 500 - 4 000 hodin - může být spalovna provozována v kondenzačním režimu, tedy výrobou elektřiny. V takovém případě dostane spalovna status zařízení na využívání odpadu.

Problematickým odpadem jsou čistírenské kaly z odpadních vod, které nemají mnoho možností na praktické využití. Ve Švýcarsku se všechny kaly spalují , protože nemohou jít na skládku ani do půdy. Vláda to zakázala v polovině minulého desetiletí. Běžné spalovny však kaly nechtějí, proto jsou spalovány ve speciálních spalovnách. Menší množství čistírenských kalů se suší a dodává do cementáren.

Česká republika a energetické využití odpadů

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) tlačí na Ministerstvo životního prostředí (MŽP), aby z připravovaného Plánu odpadového hospodářství (POH) vyškrtlo možnost zavedení poplatku za spalování odpadů s odůvodněním, že energetické využití odpadů jejich spalováním je důležitou částí dekarbonizačního plánu České republiky. Na dnešní tiskové konferenci Arnika oznámila, že proto zaslala ministrovi průmyslu a obchodu Lukáši Vlčkovi otevřený dopis, spolu s rozsáhlou studií Spalovny odpadů a životní prostředí, která upozorňuje na úskalí spalování odpadů a dokládá jeho škodlivost.

Arnika upozorňuje, že ani moderní technologie nedokážou tato rizika zcela eliminovat. Na tiskové konferenci Arniky tento trend potvrdil i Lee Bell, odborný poradce mezinárodní sítě IPEN a zakladatel organizace Toxics Free Australia: „V Austrálii se podařilo spalovnářský průmysl a budování nových zařízení na spalování odpadů zastavit. Po celé zemi bojovaly po desetiletí celé komunity, aby úspěšně zabránily jejich výstavbě a provozu. Zástupci spaloven přitom přes dvacet let neúnavně lobbovali u našich politiků za možnost výstavby spaloven s podporou veřejných dotací. Nikdo už ale nechce budovat nové skládky nebezpečného odpadu pro miliony tun popela ze spaloven kontaminovaného dioxiny. Farmáři se zlobí, že spalovny ohrožují toxickými látkami jejich produkci. Lidé z měst i venkova se proto v boji proti spalování spojili a nyní se proti němu staví i vysoce postavení politici. Nejhustěji zalidněný australský stát, Teritorium hlavního města Austrálie, obklopující hlavní město Canberru, spalování odpadů zcela zakázal a federální vláda odebrala projektům na stavbu spaloven odpadů veřejné dotace, které jakkoli souvisejí s bojem s klimatickou změnou.

České ministerstvo průmyslu a obchodu naopak “energetické využívání”, jinými slovy spalování odpadů dlouhodobě prosazuje jako jedno z klíčových řešení pro dekarbonizaci českého průmyslu. Tento přístup však podle Arniky představuje slepou uličku, protože spalovny jsou jen jinou formou spalování fosilních paliv - většina výhřevných plastů je z ropy. Proto Arnika v otevřeném dopisu vyzvala MPO, aby možnost zavedení poplatku za spalování odpadů neblokovalo. „Ministerstvo průmyslu a obchodu se snaží z nového Plánu odpadového hospodářství odstranit klíčový ekonomický nástroj, který by mohl regulovat masivní nárůst spalování. Poplatek za spalování je přitom standardním nástrojem, jak motivovat k přechodu na oběhové hospodářství. Bez poplatku za spalování hrozí, že Česká republika zopakuje chyby Estonska a investuje miliardy do technologií, které jsou v rozporu s našimi klimatickými závazky a které vyspělé země jako Dánsko, Rakousko či Německo už opouštějí nebo silně regulují.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Jak uvádí Arnika v dopise ministrovi, spalování odpadů je spojeno s vážnými zdravotními riziky. „Emise dioxinů i dalších toxických organických látek, těžkých kovů, jemných prachových částic a mikroplastů prokazatelně ohrožují zdraví obyvatel v okolí - jsou spojeny s karcinogenitou, poruchami imunitního a nervového systému, narušením hormonální rovnováhy nebo vývojovými vadami plodu,“ píše se v dopisu.

Varovným příkladem je Estonsko, kterým se někteří čeští aktéři inspirují. Estonsko sice energeticky využívá 58 % odpadů, ale za cenu alarmující nízké míry recyklace, která dosahuje pouhých 33 %. To je hluboko pod cíli EU. Tamní velká spalovna v Iru u Tallinnu je dokonce nucena dovážet odpad ze zahraničí, aby naplnila svou kapacitu, protože estonský systém nakládání s odpady nedokáže vyprodukovat dostatek „paliva“. V evropských zemích s vysokou mírou recyklace se vydali jiným směrem. Slovinská Lublaň dosáhla 70% míry recyklace díky intenzivnímu třídění a stala se evropským vzorem města s nulovým odpadem (zero waste), aniž by zvolila cestu jednoduché “likvidace” odpadu v podobě obří spalovny. Rakousko zase zkombinovalo zákaz skládkování s poplatky za spalování, čímž motivovalo k recyklaci, která dnes dosahuje 63 %. Dánsko plánuje do roku 2030, v rámci strategie pro snižování emisí, snížit kapacitu svých spaloven o 30 %. Podobnou cestou útlumu se vydávají i Nizozemsko, Švédsko či Německo.

Nakládání s odpady v EU

V roce 2022 bylo v EU nakládáno s přibližně 1 992 miliony tun odpadu. V rámci nakládání s odpady se sledují dvě hlavní kategorie - využití a odstranění. Do využití se řadí recyklace, která zahrnuje jak materiálovou recyklaci, tak kompostování, dále zasypávání, tedy využití od­padu při terénních úpravách a nakonec energetické využití. Množství využitého odpadu v roce 2022 dosáhlo 1 223 milionů tun a podíl využití na celko­vém nakládání s odpady byl 61,4 %. Množství od­padů určených k odstranění činilo 769 milionů tun. Jedná se o odpady uložené na skládky, spálené bez energetického využití či odstraněné jiným způsobem (např. hlubinná injektáž nebo ukládání do povrcho­vých nádrží).

V zastoupení různých přístupů k nakládání s odpady byly mezi zeměmi EU značné rozdíly. Některé státy měly velmi vysokou míru recyklace (Itálie, Belgie a Slovensko), v jiných převládalo skládkování (Ru­munsko, Finsko a Bulharsko). V průměru evropské sedmadvacítky dosáhla míra recyklace 40,8 % a sklád­kováno bylo 30,2 % odpadu. Dalších 14,2 % se využilo pro zasypávání, 6,4 % sloužilo pro výrobu energie a 0,4 % bylo odstraněno spalováním.

Podíl různých způsobů nakládání s odpady (%)

Česko dosáhlo v recyklaci nadprůměrných vý­sledků (pokud tedy preferujeme využití odpadů před jejich odstraněním), neboť podíl využití odpadů zde činil 86,5 %. Recyklace se na tom podílela 54,3 p. b., zasypávání 28,3 p. b. a energetické využití 3,9 p. b. Z celkových 13,5 % odstraněných odpadů tvořilo 13,3 p. b. skládkování a jen 0,2 p. b. připadlo na spalování bez energetického využití. Jiné způsoby odstranění nejsou v tuzemsku relevantní.

Češi se tedy ve využití odpadu umístili na šesté příčce v EU. První pozice patřila Slovinsku s 96,6 %, na tomto výsledku ovšem mělo hlavní podíl zasy­pávání (69,1 p. b.), recyklace se podílela na využití odpadu „jen“ čtvrtinou (26,4 p. b.). Naproti tomu nej­menší podíl využití z celkového nakládání s odpady vykázalo Rumunsko (6,1 %). Jedinou kategorií vy užití odpadů, v níž dosáhlo Česko podprůměrného výsledku (3,9 %), je energetické využití, tedy upotřebení odpadu jakožto paliva pro výrobu energie. Nejvíce je tato kategorie zastoupena v Litvě (19,6 %), oproti tomu na Maltě se takto nevyužívá žádný odpad. Pokud je odpad spalován bez energetického využití, jedná se o formu odstranění odpadu. Nejvíce tento způsob nakládání v rámci evropské sedmadvacítky aplikovali ve Francii (1,1 %), zatímco v Chorvatsku a na Kypru nebyla takto spálena ani tuna odpadu.

V roce 2022 bylo v EU nakládáno s celkem 99,6 milionu tun nebezpečného odpadu, přičemž více než 70 % z toho bylo vykázáno pouze ve čtyřech zemích EU, a sice ve Finsku (29,3 mil. tun), v Německu (21,4 mil. tun), v Bulharsku (13,7 mil. tun) a ve Francii (7,5 mil. tun). Česká republika se na celkovém množství nebezpečných odpadů, s nimiž bylo na území EU nakládáno, podílela necelými 0,6 %. Hlavní způsoby nakládání s nebezpečnými odpady v EU byly skládkování (41,0 %), recyklace (27,2 %) a ostatní formy odstranění (18,5 %).

tags: #odpad #vyspělé #státy #spalování

Oblíbené příspěvky:

• Normy pro kotle na spalování odpadu
• Udržitelná budoucnost a odpadové hospodářství
• Historie a současnost NORAD
• Kam s víčky a hliníkem?
• Recyklace plastů zkapalňováním