Odpady při zpracování hedvábných zámotků

Převážná část přírodního hedvábí se získává z výměšků housenky bource morušového. Ve 2. dekádě 21. století se z chovu bource morušového ve světě získávalo ročně asi 700 tisíc tun vlákenných zámotků, ze kterých se vyrábělo 100 až 200 tisíc tun hedvábné příze.

Mimo výměšku bource morušového se k textilnímu zpracování hodí (asi 5-10 % celkového množství) tzv. planá hedvábí od několika jiných druhů housenek, z nich nejznámější jsou: tussah, muga a eri. Vlákno těchto druhů je hrubší a z kokonu se u nich dá odmotávat jen kratší nepřetržitá délka.

Hedvábí původně pochází z Číny. První zmínky o chovu bource morušového spadají už do 3. tisíciletí př. n. l. Archeologický nález z provincie Che-nan dosvědčuje existenci hedvábné tkaniny před 5500 lety. Asi od 5. století před n. l. se v Číně běžně vyráběly vzorované tkaniny, brokát a výšivky. V té době se tam začal používat vertikální stav s pedálovým pohonem.

Pravděpodobně od 7. století n. l. Hedvábí bylo velmi cenným obchodním artiklem. Z Číny bylo dováženo až do Persie či Říma, kde bylo s oblibou používáno. Výrobní monopol na hedvábí si Čína udržela nejméně do počátku n. l. Rozšíření do Evropy započalo v Byzanci, podle pověsti díky dvěma mnichům, kterým se podařilo bource morušového propašovat do Evropy v bambusovýl. Od 7. století se hedvábnictví rozvíjelo hlavně v Byzanci. Díky obchodu s Araby se znalost hedvábí rozšířila i na jih Evropy. Ve 12. století se stala italská Lucca největším centrem hedvábnictví v Evropě. Od 13. století tam bylo v provozu filatorium, první stroj na skaní hedvábí. V 17. století v Itálii zpracovávalo hedvábí až 14 tisíc tkalcovských stavů (asi ¾ evropské kapacity).

V 21. století se výroba a obchod s hedvábím soustřeďuje z 99 % v jižní a východní Asii. Surovina k výrobě příze je vlákenný materiál z proteinu a sericinu smotaný v kokonech dodávaných chovateli bource morušového. Zdravý kokon (2-3 g) obsahuje až 4000 metrů hedvábného filamentu obaleného sericinem. Průměr filamentu se udává s 15-20 µm, tuhý obal bývá 20-25 % celkové váhy kokonu.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Výroba od přípravy kokonů až po navíjení cca 2-5 tisíc metrů hotové příze do přaden (ze 4 až 8 jednotlivých vláken o délce cca 400 až 1000 m) se provádí na různých typech smotávacích strojů (reeling machines), které se vyvinuly v průběhu staletí od kolovratu až po automatický smotávač.

Způsoby smotávání hedvábí

Ve 3. dekádě 21. století se používají následující zařízení k ručnímu smotávání, skaní a navíjení příze:

• Čakra: zařízení k ručnímu smotávání, skaní a navíjení příze. Dvojice filamentů z kokonů z vany s horkou vodou se vedou přes zakrucovací ústrojí, kde se dva (nebo více) spojují a spletené niti se navíjí na přadena. Příze se obvykle navíjí ve 4 pásech vedle sebe, ze kterých se na vijáku s obvodem 75 cm tvoří přadena. Čakra nemá ani čisticí ústrojí ani kontrolu tloušťky příze. Zařízení obsluhují dva pracovníci, při rychlosti navíjení 180-250 m/min se počítá se výrobou 1 kg hrubé hedvábné příze za den, s použitím na ruční tkaní.
• Vesnický smotávací přístroj: vylepšená čakra. Zařízení sestává obvykle z 5 van na kokony a 5 oddílů s vijáky, na které se navíjí vedle sebe celkem 30 přaden. Jednotlivé vývody jsou vybaveny mechanickými čističi příze, zakrucování se provádí na dokonalejším principu. Celý aparát je ručně poháněný, obsluhován 9 osobami.
• Víceniťový smotávač: elektricky poháněný průmyslový stroj. Ke stroji obvykle patří 10 van a ke každé vaně 20 vývodů/navíjených přaden s rychlostí navíjení max. 80 m/min.
• Automatický smotávací stroj: byl vynalezen asi v roce 1950. Patří k němu: Kontrola tloušťky příze, elektrické zarážky, automat. podávání filamentů z kokonů aj. Obvyklá kapacita: předloha 400 kokonů a 20 vijáků, navíjení 150-200 m/min. (300 g/vývod/h), obsluha 4-5 osob. Hlavní přednost v konstrukci stroje je zařízení na kontrolu tloušťky příze: Příze probíhá mezi dvěma skleněnými ploškami, jejich vzdálenost je závislá na tloušťce příze. Výkyvy plošek se přenášejí mechanicky na zarážku (japonský vynález z roku 1957).

Skací stroje pracují na principu převíjení družené příze z cívky nasazené na vřetenu s otáčkami asi do 10 000 /min. na novou cívku. Poměr počtu otáček vřetene k odtahové rychlosti udává počet zákrutů na délkovou jednotku.

Zpracování hedvábí a odpady

Výměšek bource morušového obsahuje asi 20-25 % sericinu, způsobující tuhost a matný povrch vlákna, tvoří však na vláknu vnější vrstvu jako ochranu proti poškození během zpracování. Sericin se proto odstraňuje z hedvábí teprve z hotové příze nebo po utkání (před barvením nebo bělením). Z vnitřku kokonu zůstane asi 2000 m útržků 20-40 cm dlouhých.

Jestliže se zakrucuje jednotlivá gréž s (pravým) Z-zákrutem. S 550-700/m vzniká poálová příze (Poil), s 1000-1500/m voálová a s 2500-3500/m krepová příze nebo se z ní vyrábí skané příze. Odklížené přírodní hedvábí má bílou barvu, zvláštní lesk, měkký omak a dá se snadno barvit.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Vlastnosti hedvábí

Relat. Svět. Jak ukazuje tabulka, přírodní hedvábí se v hlavních fyzikálních parametrech sotva liší od filamentů (umělých vláken s neomezenou délkou). Značné rozdíly jsou však v cenové hladině. Zatímco všechny běžné druhy umělých vláken se prodávají za poměrně stabilní cenu, kvalitní přírodní hedvábí kolísá (pod vlivem ekonomických i politických faktorů) mezi pěti- a desítinásobkem ceny běžného syntetického vlákna. V první polovině roku 2017 se pohybovala mezi 45 a 50 €/kg.

Udržitelnost hedvábí

Hedvábí je udržitelné následujícími způsoby:

• Přírodní zdroje: Hedvábnice používají k potravě listy moruše. Kokon vytvořený po zralosti je surovinou hedvábí.
• Biologická odbouratelnost: Hedvábí je přírodní živočišné vlákno. Hlavními složkami jsou bílkoviny, celulóza a další. Hedvábí vykazuje lepší biologickou rozložitelnost.
• Nízkouhlíkové: Hedvábí je ve srovnání se syntetickými vlákny skutečně produkt s nízkým obsahem uhlíku.
• Nízké množství chemikálií: Výroba hedvábí zahrnuje tři fáze. Používá méně chemikálií než syntetická vlákna.
• Udržitelná serikultura: Každá rodina může chovat bource morušového. Toto drobné zemědělství přispívá k udržitelnému rozvoji venkovského hospodářství.

Potenciální problémy udržitelnosti hedvábí

• Využití půdy: Pěstování vyžaduje rozsáhlé pěstování morušovníku. To může vést k zasahování do lesů a iracionálnímu využívání půdy.
• Spotřeba vody: Růst morušovníku vyžaduje velké zavlažování vodou. To zhoršuje nedostatek vody.
• Spotřeba energie: Zpracování hedvábí může způsobit velkou spotřebu energie. Zejména elektřina a fosilní paliva.
• Chemikálie: Konečná úprava hedvábí vyžaduje pomoc chemikálií.Barviva, bělidla, stabilizátory atd. mohou znečišťovat životní prostředí.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

tags: #odpad #při #zpracování #hedvábných #zámotků

Oblíbené příspěvky:

• Ekologická katastrofa v Bhópálu
• Informace o odpadu Kladno
• Více o ekologii vnímání
• Dopady znečištění ovzduší na zdraví
• Stylové odpadkové koše