Při stavbě domu nebo rekonstrukci bytu je důležité věnovat pozornost i správné instalaci odpadního potrubí. Pro správnou funkci odpadů v objektu je vždy nutné, aby byly voleny odpadní trubky alespoň předepsaného průměru, aby nedocházelo k pomalému odtoku vody nebo k ucpávání odpadů.
Průměry jednotlivých připojovacích potrubí jsou dány tím, jaké zařízení k odpadní síti připojujete. Připojovací potrubí začíná u pachové uzávěrky a končí napojením na odpadní potrubí. Při výstavbě svislého odpadního potrubí neboli tzv. stoupaček v objektu se využívají různé průměry odpadního potrubí, které splňují současné normy a zároveň také vyhovují požadavkům investorů.
Obecně však můžeme říct, že je vždy lepší v případech, kdy se rozmýšlíme mezi více průměry, volit větší světlost potrubí. Průměr svislého potrubí je vždy dán množstvím protékajících odpadních vod.
Aby byl zajištěn plynulý provoz pračky bez zpožďování programu, je nutné, aby i odpadní potrubí pro pračku mělo určitou světlost. Obdobný požadavek na odtok vody je i u sprchového koutu, kdy má být odtok vody opravdu plynulý, a to 50 mm. Pokud někde opravdu potřebujete, aby voda rychle odtékala a spláchla i objemnější odpad, pak je to právě záchod.
Při otázce na světlost potrubí u dřezu je dobré se zamyslet nad tím, kolik nepořádku, zbytků jídla, mastnoty tímto potrubím bude muset za celou dobu protéct. Myčka a pračka jsou také velmi často namáhané zřizovací předměty v domácnosti.
Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově
Každému je samozřejmé, že každý dřez, umyvadlo či vana prostě musí mít svůj sifon. Pachový uzávěr neboli sifon je důležitou součástí systému kuchyňských a koupelnových odpadů. Pro laika může být nabídka sifonů nepřehledná, ale ve skutečnosti výběr až tak složitý není.
Sifony jsou k dostání v různých tvarech a jsou vyrobené z různých materiálů. Nejčastěji se používají klasické trubkové nebo lahvové sifony, někteří výrobci dnes nabízejí i designové sifony. Princip pachového uzávěru je velmi jednoduchý: voda k umývání nebo odpadní voda uzavírá trubku tak, aby se do obytného prostoru nedostaly žádné plyny a pachy. Pokaždé, když necháte vodu v umyvadle odtéct, voda v trubce se vymění.
Jako první musíme brát v úvahu hlavně průměr a tvar odtoku. Můžeme zvolit odtok 1,5 palce anebo 3,5 palce. Přepad je speciální otvor ve vaničce, nebo na odkapní ploše. Ten zajišťuje bezpečí a zabraňuje přetečení vody. Možnosti přepadu, který pořídit jsou vertikálně, nebo horizontálně. Vertikální, jenž je montován ve vaničce.
Pokud zvolíte sifon s jednou vaničkou, budete mít odtok a přepad. Pokud se rozhodnete pro tuto variantu, je potřeba znát vzdálenost mezi odtoky. Zde musí být sifon opravdu originál a trubice půjdou upravit přesně podle návodu. Dbejte na to, aby vaničky byly ve stejné úrovni. Pokud máte pod umyvadlem či dřezem málo místa, je možnost zvolit sifony úsporné. Ty mají svoji konstrukci udělanou tak, že nezaberou skoro žádné místo. Sifon je instalován ke stěně a je využit maximální prostor.
Sifon je nutné správně vybrat i podle dalších kritérií. Zvláště u designových dřezů z méně obvyklých materiálů se mohou různé rozměry a tvary lišit od obvyklého standardu. Průměr odtoku bývá značen i v palcích (1,5 palce nebo 3,5 palce), ale víceméně postačí vědět, že odpad se nejčastěji připojuje na průměr 50 mm nebo 40 mm. U umyvadel se udává průměr odpadu 40 mm, u van či sprchových koutů 50 mm, ale nemusí to být vždy pravidlem. Nepřehlédněte rovněž tvar odtoku.
Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace
Instalace odpadního potrubí patří mezi náročnější činnosti, které ale s trochou umu zvládne každý kutil. Dřez, vana, WC nebo umyvadlo se neobejdou bez odpadu. Instalace odpadního potrubí v kuchyni, koupelně i na WC V novostavbě nebo při kompletní rekonstrukci obytných ploch je potřeba se věnovat také odpadům.
Instalace odpadního potrubí je jedna z činností, kterou si laik může udělat sám za předpokladu, že dodrží správné technologické postupy. Na správné fungování odpadního potrubí má zásadní vliv způsob přívodu vzduchu do potrubí, jeho průtok v potrubí, úhel napojení připojovacích potrubí a délka odpadního potrubí. Nedostatečný přívod vzduchu může způsobit vznik tlaku v potrubí, v důsledku čehož může dojít k vysátí vody ze zápachových uzávěr a šíření zápachu z kanalizace v budově.
Obecně platí, že většina potrubí musí být vedena v minimálně 2% spádu, nejlépe pak v 5%. V praxi to znamená, že výškový rozdíl mezi jedním a druhým koncem potrubí o délce jednoho metru musí být alespoň 2 cm (5 cm). Mezi nejčastější používané potrubí na rozvody odpadů patří PPR (potrubí z polypropylenu). Jejich spoje se navzájem svařují speciálními svářečkami. Nazývají se polyfúzní svářečky, a jsou ideální pro snadné svařování plastových trubek z PP, PB, PE a PVDF.
Instalace odpadního potrubí se provádí v kuchyni, kde je potřeba odvést odpadní vody od dřezu a myčky na nádobí, dále se pak instalují v koupelně pro odtok vody z umyvadla, vany a sprchového koutu a na WC.
Systém odpadního potrubí se spojuje pomocí odpadních trubek, tvarovek, spon, zátek, rozdvojek a redukcí.
Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice
Příliš nízko umístěné odpady komplikují napojení sifonů a spotřebičů, jako jsou myčka nebo pračka. Standardní výška odpadu pro umyvadlo se pohybuje mezi 50 a 60 cm nad podlahou. Odpad u vany bývá níže, zpravidla maximálně 10 cm nad podlahou. Výška odpadu pro kuchyňský dřez bývá stejně jako u umyvadla okolo 55 cm nad zemí. U myčky je odpad nejčastěji umístěn ve stejné výšce jako u dřezu, a to z toho důvodu, že velmi často sdílí odpadní systém právě se dřezem.
Aby vaše instalace sifonu proběhla bez problémů a předešli jste nepříjemným únikům vody či špatnému odtoku, je klíčové vyvarovat se několika častým chybám.
Při instalaci je vhodné po každém kroku zkontrolovat, zda jsou všechny spoje správně usazeny a těsní. Pokud se objeví problém, je lepší jej vyřešit ihned, než čekat na větší závadu.
Po dokončení montáže sifonu je nezbytné ověřit, že všechny spoje jsou těsné a voda nikde neuniká. Kontrola těsnosti je posledním, ale velmi důležitým krokem, který rozhoduje o úspěchu celé instalace.
Pravidelná kontrola těsnosti po montáži snižuje riziko pozdějších problémů a zajišťuje dlouhou životnost celé instalace.
Málokdo z nás si dnes dokáže představit život bez splachovacího WC, tekoucí teplé vody, automatické pračky apod. Tento komfort zajišťuje nejen přísun vody do domu, ale i odvod odpadů. Oproti našim předkům, kteří se spokojili se suchým záchodem mimo vlastní budovu, stejně tak jako s praním, na nás je, abychom vyřešili odvod odpadní vody jednak z domu, jednak z parcely.
Při realizaci kanalizace začínáme vždy od kanalizační přípojky a pokračujeme hlavním svodem, vedlejšími svody a po nich svislými odpady. Na ně napojíme připojovací potrubí k zařizovacím předmětům. Při stavbě domu musíme dodržet minimální sklon ležatého potrubí- 3% (3 cm na 1 m). V našich projektech domů je délka připojovacího předmětu a jeho umístění přesně definována v řezech a půdorysech v měřítku 1:50. Klademe důraz na podrobné provedení výkresů, aby stavba domu svépomocí probíhala co nejsnáze.
Po kompletaci rozvodů potrubí se provádí kontrola nepropustnosti.
Při stavbě domu či chaty bychom měli napřed uvážit, jak budeme s odpadní vodou nakládat. Co mají systémy likvidace splaškových odpadních vod společné je princip vyčištění splaškových odpadních vod a následné vypuštění (přímo či nepřímo) do vodního recipientu. Místa, kde se odpadní voda čistí jsou veřejná čistírna odpadních vod, domácí čistírna odpadních vod a septik.
Ne každá parcela a dokonce ne každá obec je napojena na veřejnou kanalizační síť, z níž putují splašky do veřejné čistírny odpadních vod. Pokud tedy nemáme vyřešenou kanalizační přípojku, měli bychom zřídit buď septik, nebo domácí čistírnu odpadních, případně akumulační nádrž (žumpu). Akumulační nádrž je třeba čas od času vyvést (záleží na objemu a přítoku), splašky z ní se dováží do veřejné čistírny odpadních vod.
V praxi se též rozlišuje mezi kanalizací jednotnou a oddílnou.
Připojovací potrubí se vede jako nevětrané, ve sklonu minimálně 3 %. Je-li delší než 4m, je nutné ho osadit čisticí tvarovkou. Minimální dimenzi připojovacího potrubí určuje norma, respektive výpočet. V praxi platí, že připojovací potrubí WC a výlevek volíme DN100, van, umyvadel a kuchyní DN70. Mělo by být co nejkratší a nejpřímější. Pro vedení bychom měli kalkulovat s výškou osazení zařizovacích předmětů a faktem, že odbočky a napojení se vyrábí pouze v určitých úhlech (15°, 30°, 45°, 60°). Napojení připojovacího potrubí na odpadní potrubí lze provést nad stropem i pod ním.
Odpadní potrubí by mělo být přímé, před každým zalomením by měla být osazena čisticí tvarovka (v případě jednopodlažní budovy tedy pouze před napojením na svodné potrubí 1 m nad podlahou). Změna směru se v praxi dělá koleny 45° a 87°. Dimenze jsou shodné jako pro připojovací potrubí. Dimenze se volí tak vysoká, aby odpadní voda stékala po stěnách potrubí a nikoliv v celém průřezu - v tom případě by stékání nedovolil přetlak vzduchu pod kapalinou!
Větrací potrubí se vyvádí 0,5 m nad úroveň střechy , pokud střecha není obytná. Při pohybu osob na střeše (např. střešní zahrada) se vyvádí 3 m nad úroveň střechy, pokud je nad střechou další konstrukce (další patro), umisťuje se větrací potrubí nejméně 3 m od ní. Variantou větracího potrubí je takzvaný kanalizační přivzdušňovací ventil.
Svodné potrubí je vedeno pod stropem podzemních místností nebo v zemině pod objektem v základech. Uplatňuje se zde co nejjednodušší geometrie s minimem jednoduchých odboček. Prostup svodného potrubí pasovým základem by měl posoudit statik, při stavbě svépomocí bychom se měli řídit aspoň těmito pravidly. Lze udělat prostup základovým pasem v rozumné výšce nad základovou sparou. Pokud se blížíme základové spáře, měli bychom pas snížit. Pohybujeme-li se blízko pod základovou sparou, měli bychom prostup obetonovat, kvůli reakci pasu na potrubí.
Pokud svádíme odpad do veřejné kanalizační sítě, měla by revizní šachta odpovídat požadavkům správce. Existují dva druhy - plastové (levnější, lehké, univerzální tvary…) a náročnější betonové (větší, nákladnější, spolehlivější).
Kanalizační přípojka by měla být samostatná pro každý objekt, dimenze minimálně DN 150, sklon mezi 2 % a 40 %, přesnější dimenzování a polohu vůči veřejné kanalizační síti Vám sdělí její správce.
Pokud jste napojení na veřejnou kanalizační síť, správce Vám sdělí tzv. hladinu vzduté vody. Té může voda dosáhnout při přívalových deštích. Kvůli vysoké dimenzi potrubí splaškové kanalizace se silně nedoporučuje vést připojovací a svodné potrubí ve stěnách a podlaze. V podlaze dimenze potrubí velmi často přesahuje výšku kročejové izolace (minimální běžně používaný profil je 70 mm), nehledě na to, že musíme dodržet sklon 3 %, laicky řečeno se nám připojovací potrubí do podlahy nevejde.
Rovněž problematické je zasekávání připojovacího a svodného potrubí do stěny. Dimenze je natolik velká, že naruší vlastnosti jak akustické, tak tepelně technické, občas i statické. Pokud vedeme svodné potrubí DN100 příčkou tloušťky 150 mm, vězme, že poté příčka přestane plnit svůj účel akustické dělicí konstrukce. Při zasekání DN100 do obvodového zdiva typu POROTHERM / HELUZ tloušťky např.
Doporučují se tedy vřele instalační předstěny na připojovací potrubí (svislé i podhledy pod stropem) a instalační šachty pro svodné potrubí. Při vedení odpadů svépomocí oceníme především materiály, která jsou levné, dostupné a snadno se s nimi manipuluje . Asi nejpoužívanějším materiálem na našem trhu je KG systém. Jedná se odolné trubky s PVC s hladkým vnitřním i vnějším povrchem. Jednotlivé díly se do sebe zasouvají a spoje se následně pojišťují těsnicími kroužky. Potrubí se dá snadno řezat , doporučuje se pilka na to určená. Řez musí být v pravém úhlu. Další variantou je HT systém, na rozdíl od KG systému není materiálem PVC, ale polypropylen.
Uložení kanalizační přípojky se doporučuje minimálně 70 cm , u namáhaného terénu 1 m pod povrch. Ideální lože je pískové či štěrkopískové.
tags: #odpad #z #umyvadla #vyvod #ze #zdi