Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Jan 6,60-69) hovoří o odchodu mnoha učedníků od Ježíše, ale podává také jedno z nejsilnějších mesiášských vyznání z úst apoštola Petra. Předchází mu Ježíšova přímá otázka adresovaná apoštolům "I vy chcete odejít?" Už to není jen reptání zástupu, ale přidává se krize povolání jeho učedníků, o kterých evangelium říká, že "mnozí" od Ježíše odešli. V případě učedníků není důvodem odchodu od Ježíše obava z pronásledování, ale nesouhlas s jeho učením.
Krize víry přichází i do našeho života. Pokud bychom přečetli ještě dva další verše (70-71), dokončíme celou 6. kapitolu. V těch dvou posledních verších je zmínka o zrádci Jidášovi. Závěr Ježíšovy eucharistické řeči je tedy skutečně velmi dramatický.
Můžeme být každou neděli v kostele, a přece nesouhlasit s Kristem a žít si vlastním životem, jakoby Boha nebylo. To není utopie, ale realita naší doby a naší země.
Řecké sloveso "peripateo" doslova znamená "chodit, kráčet". Evangelista Jan poznamenává, že povolání prvních učedníků se událo, když Jan Křtitel se svými učedníky "viděl Ježíše jít kolem" (Jan 1,36, je použito sloveso "peripateo") a učedníci ho hned následovali. "Kráčet ve světle" znamená žít podle Božích přikázání. "Kráčet v temnotách" znamená vzdálit se od plnění Boží vůle. Když tedy v našem úryvku evangelista uvádí o mnoha učednících, že opustili Ježíše "a více s ním nechodili" (Jan 6,66 a také je použito sloveso "peripateo"), chce tím vyjádřit skutečnost, že dosavadní učedníci si zvolili život bez Mistra.
Ježíšova autorita nepochází z pozemského zdroje: "tělo nic neznamená." (Jan 6,63) Přišel od Otce s Boží mocí, proto jeho slova jsou Duch a život. Přestože apoštoly vyvolil Ježíš, jejich svoboda zůstává nedotčena. Pán jim ponechává možnost opustit ho: "I vy chcete odejít?" (Jan 6,67) Petr si však uvědomuje důsledky: "Pane, ke komu bychom šli?" Pokud se člověk rozhodne opustit Krista, musí si být vědom důsledku, že se rozhoduje pro alternativy, v nichž Krista nenajde. Jestliže Pán Ježíš mluvil o sobě jako o Chlebu života a "kdo bude jíst z tohoto chleba, bude žít navěky," (Jan 6,51), nyní se Petr svým vyznáním "ty máš slova věčného života" hlásí k Ježíši a k jeho příslibům. Petr mluví v množném čísle, protože vystupuje jako "mluvčí" dvanácti ("my jsme uvěřili"). Mějme v sobě předsevzetí, aby Petr byl i naším mluvčím, tzn.
Čtěte také: Jak opravit odpadlé ručičky u hodinek
Apoštoly čeká ještě dlouhá cesta víry, na níž se odehraje útěk zpod kříže, Petrovo zapření, Jidášova zrada, ale i přijetí Ducha a rozptýleni do celého světa. Pan se stal člověkem, aby zachránil svět, ale to nefunguje automaticky, bez nás.
Je možné odpadnout od pravého Boha? Ano, Boha může křesťan, na základě vlastní vůle, nejen ignorovat, ale může se Ho také zříct. „Když lidé skrze poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista uniknou špíně světa, ale potom se do ní znovu zapletou a podlehnou jí, budou na tom nakonec hůře než na začátku. Bylo by pro ně lepší nepoznat cestu spravedlnosti, než se po jejím poznání odvrátit od svatého přikázání, které dostali. Překlad 21. století, 2. „Pro ty, kdo byli už jednou osvíceni, kdo okusili ten nebeský dar, získali podíl na Duchu svatém, okusili dobrotu Božího slova i moc budoucího věku, a přesto odpadli, pro ty je nemožné znovu se vrátit k pokání. Překlad 21.
Ďábel dává důraz na to, aby k úplnému odpadnutí docházelo postupně („krůček po krůčku“, „milimetr po milimetru“…). Tento antikrist je doslova poctěn, když si někdo myslí, že uctívá pravého Boha, ale ve skutečnosti přistupuje k bohu falešnému. Pozor na postupný odklon od Božího slova. Někteří křesťané mají tendenci formovat Boha a Jeho slovo podle svých představ. Nic takového nesmíme dělat. Bible je Boží slovo! „Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Překlad 21. století, 2. Problém je, že řada křesťanů vykládá biblické verše na základě těla, ne Duchem Svatým. Chtít porozumět Božímu slovu „teď hned“, to je problém.
Ďábel chce, aby křesťan upřednostňoval křesťanskou literaturu před Božím slovem. Pravý křesťan „tvrdě“ stojí na Božím slovu. Pravý křesťan se nenechá ovlivnit lidmi, kteří hlásají pokřivené Boží slovo, hereze. Pravý křesťan se nenechá ovlivnit evangelisty prosperity. Pravý křesťan se nenechá ovlivnit lidmi, kteří mají snahu obhajovat hřích. „Každý, kdo nezůstává v Kristově učení, ale opouští je, ztrácí Boha. Kdo zůstává v jeho učení, ten má Otce i Syna. Pokud k vám někdo přichází s jiným než tímto učením, nepřijímejte ho do domu ani ho nevítejte. Překlad 21. století, 2. „Žasnu, jak rychle se uchylujete od Toho, který vás povolal Kristovou milostí, k jinému evangeliu. Žádné jiné evangelium ale není; to se vás jen snaží zmást někteří lidé, kteří chtějí převrátit evangelium Kristovo. Kdyby vám kdokoli - ať už my sami nebo třeba anděl z nebe - kázal jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet! Překlad 21. Překlad 21. století, 1.
Modlitbu lze definovat jako upřímný rozhovor s Bohem. To, kolik trávíme času s Bohem, to jak často s Ním hovoříme, tím Bohu ukazujeme, jak nám na Něm záleží. Překlad 21. Upřednostňování světských záležitostí před duchovními bývá začátkem pádu. Překlad 21. Každý křesťan je pod drobnohledem a útlakem nevěřících. To, že se veřejně přiznáme ke Kristu, „štípe“. „Kdokoli mě vyzná před lidmi, toho i já vyznám před svým Otcem v nebesích. Nemyslete si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč. Přišel jsem, abych rozdělil člověka proti jeho otci, dceru proti matce a snachu proti tchyni. Překlad 21.
Čtěte také: Pupeční pahýl novorozence
Ďábel dává pokyny, jak se mají lidé chovat, čemu mají věřit, co mají nosit za oblečení… Dodržování některých společenských norem vede do hříchu. Závadnou společenskou normou je sex mimo manželství muž a žena (smilstvo). Někteří křesťané tak žijí! Závadnou společenskou normou je sledování pornografie. Závadným společenským standartem je důvěra ve vědu. Závadnou společenskou normou je upnout se na politické dění. „Vy nevěrníci! Nevíte, že přátelství se světem znamená nepřátelství s Bohem? Překlad 21.
Ďábel vede neustálý boj proti křesťanům. On chce, aby křesťan od Boha odpadl od víry. Ďábel šel po prvních křesťanech a půjde i po těch posledních, kteří zažijí návrat našeho Pána. „Tehdy jim Ježíš řekl: „Všichni ode mě odpadnete. Překlad 21. Ďábel nám chce ukrást víru v pravého Ježíše. Existuje tolik falzifikátů Ježíše! Pozor na pozvolný odklon od Božího slova. Pozor na pozvolný odklon od modlitby (trávení času s Bohem). Pozor na pozvolné upřednostňování světských záležitostí před duchovními. Pozor na touhu zapadnout do společnosti, mezi nevěřící.
Mějme touhu být nepřetržitě spojeni Ježíšem. Buďme nepřetržitě upřeni na Ježíše. „Běželi jste výborně. Překlad 21. „Jednou spasený - navždy spasený.“ Často se setkáváme s tímto učením, přestože více míst v Novém zákoně jasně ukazuje, že křesťan od Boha odpadnout může. Toto téma úzce souvisí s křesťanským životem, učením o Bohu, člověku a o spasení. Popření odpadnutí podstatně mění představu o Boží bytosti. Zpochybňuje Jeho lásku, která se odráží ve svobodě člověka, kterou mu Bůh daroval a tak ho stvořil ke Svému obrazu. Důsledkem popření možnosti odpadnutí je, že lidé neberou dostatečně vážně důsledky hříchu a boj proti němu. Ztrácejí respekt před Boží milostí a svatostí, které nás vedou k obrácení a posvěcení. Každý křesťan potřebuje najít jednoznačnou a jasnou odpověď na tuto otázku.
Odpadnutí od Boha se nemusí stát jen tehdy, když někdo vědomě a otevřeně odmítne vztah s Bohem. Dávejte pozor, bratři, aby snad v někom z vás nebylo zlé a nevěrné srdce, jež by se odvracelo od živého Boha, ale den co den se vzájemně napomínejte, dokud se ještě říká „dnes“, aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hříchu. Živý Bůh chce mít s námi živý vztah. Stvořil nás na Svůj obraz: jako svobodné lidi a skutečný odraz Svojí bytosti. Vždy s námi jedná podle lásky, která je podstatou Jeho přirozenosti a nikdy jako s loutkami. Živý vztah se může vyvinout pouze na základě svobodného rozhodnutí. Ale tak jako se můžeme svobodně rozhodnout pro vztah s Bohem, stejně tak se můžeme rozhodnout odvrátit se od Něho. Nový zákon jasně mluví o nebezpečí ztráty velké milosti spásy skrze oklamání se hříchem a skončení v zaslepení a temnotě - v zatracení.
Ježíš mluvil o lidech, kteří s ním mají vztah. Každá ratolest, která nenese ovoce, bude vyťata a spálena. Kdokoliv nezůstane ve vztahu s ním, bude (obrazně řečeno) vyťatý a spálený, tedy ztratí svoji spásu.
Čtěte také: Jak zachránit umírající orchidej
Když lidé, kteří se jednou obrátili, byli osvíceni a stali se účastníky Ducha Svatého, opět upadnou do života v hříchu, znovu křižují Božího Syna (v přeneseném významu) a vystavují ho potupě. Takoví lidé zapírají sílu spasení v Ježíši, neboť spasení vede věřící ke svobodě od hříchu. Nemohou se znovu obrátit ze zatvrzelosti a zaslepenosti, do které upadli z vlastního rozhodnutí. Výraz „stali se účastníky Ducha Svatého“ se může vztahovat pouze na ty, kteří se již obrátili. (I v Židům 3:1 je o adresátech listu napsáno, že mají „účast na nebeském povolání“.) Také výraz „aby byli znovu obnoveni k pokání “ naznačuje, že jde o křesťany, kteří už jednou pokání učinili, ale znovu se vracejí ke starému životu. „Okusili ten nebeský dar“ neznamená jen ochutnání, nebo vyzkoušení něčeho nového, ale v zásadě cizího, jak je to někdy interpretováno. Např. v Židům 2:9 je napsáno, že Ježíš okusil smrt.
Kdokoli pohrdl Mojžíšovým zákonem, na základě výpovědi dvou nebo tří svědků bez milosti umírá. Čím přísnějšího trestu si myslíte, že bude hoden ten, kdo pošlapal Božího Syna, přestal si cenit krve smlouvy, kterou byl posvěcen, a potupil Ducha milosti?
Proto můžeme číst stále znovu, že kdo by vzýval jméno Páně, bude spasen (Sk 2,21; Ř 10,13). To je celé! Samozřejmě, nekončí to tady - je to naopak začátek nového života v Kristu, začátek následování Pána Ježíše Krista, začátek našeho posvěcování, kdy na sebe bereme kříž a jdeme za Pánem, jak nás on vede svým Slovem a svým Duchem. Ale co se týče spasení, musíme říct, že je dokonáno, je hotovo. On udělal všechno. Buď jsme zachráněni jeho milostí, nebo nejsme zachráněni vůbec. To je evangelium o Boží milosti. To je rozdíl mezi zákonem a milostí. Zákon říká: Když toto budeš dělat, budeš spasen. Ale milost říká: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen. To je spasení ze skutků, které ve skutečnosti není žádným spasením, a spasení z víry, nebo spasení z milosti skrze víru.
Sola gratia - jenom z milosti - jsme spaseni jenom z Boží milosti, a sola fide - jenom z víry. Není zde místo pro žádné zásluhy, žádné skutky, povyšování, žádnou pýchu. Je to spasení jenom z víry.
Spasení z milosti skrze víru bez skutků zákon je nejzávažnější téma, kterým se můžeme zaobírat, protože jde o podstatu evangelia, tedy je to otázka života a smrti. Je to také jedno z nejjednodušších témat - milost, tedy nezasloužená Boží přízeň, která nám darovala spasení v Pánu Ježíši Kristu, není nijak komplikovaná. Buď jste spasení z milosti přijali, nebo si ho musíte nějakým způsobem zasloužit. To je celý rozdíl. Je to velmi jednoduchá zpráva. Dokonce je tak jednoduchá, že i ten nejprostší člověk může uvěřit, dítě, které možná neumí ani do pěti počítat, starý člověk, který už je obtížený věkem nebo člověk mentálně omezený - ta zpráva je tak jednoduchá, že i ten nejhloupější, když půjde po ...
tags: #odpadli #jste #od #krista #co #to