Odpovědnost za ekologickou újmu v české legislativě

Dne 17. 8. 2008 vstoupil v účinnost zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů. Zákon je implementací Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES o nakládání s odpady z těžebního průmyslu a o změně směrnice 2004/35/ES. Zákon upravuje práva a povinnosti osob při předcházení ekologické újmě a při její nápravě, došlo-li k ní nebo hrozí-li bezprostředně na chráněných druzích volně žijících živočichů či planě rostoucích rostlin, na přírodních stanovištích vymezených tímto zákonem, na vodě nebo půdě.

Zákon se vztahuje na ekologickou újmu nebo bezprostřední hrozbu jejího vzniku, jsou-li způsobeny provozní činností podrobně uvedenou v příloze č. 1 zákona. Týká se např. zařízení podléhající integrovanému povolení, zařízení k využívání, odstraňování sběru nebo výkupu odpadů, vypouštějící odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních. Se zákonem o ekologické újmě vzniká provozovatelům vykonávajícím rizikovou provozní činnost povinnost provádět buď preventivní opatření (v případě bezprostřední hrozby ekologické újmy), nebo nápravná opatření, pokud již k újmě došlo. Za ekologickou újmu se považuje nepříznivá měřitelná změna vybraných přírodních zdrojů nebo měřitelné zhoršení jejich funkcí.

Kdo je odpovědný?

V souladu s principem "znečišťovatel platí" má být provozovatel, jehož činnost způsobila ekologickou újmu nebo bezprostřední hrozbu takové újmy, finančně odpovědný. Provozovatelé vybraných činností jsou povinni provádět preventivní nebo nápravná opatření, a to bez ohledu na to, zdali jednali úmyslně nebo nedbalostně, a jestli porušili právní předpis nebo povolení vydané na jeho základě. Za určitých, zákonem daných okolností mohou být provozovatelům vynaložené náklady proplaceny.

Vznik povinnosti prevence nebo nápravy ekologické újmy je založen na režimu objektivní odpovědnosti (tj. odpovědnosti za výsledek) s možností liberace poukazem na události nebo činnosti, na něž se zákon č. 167/2008 Sb. nevztahuje. Podstatnou změnou je, že ke vzniku odpovědnosti, resp. povinnosti provést nápravná opatření, postačuje prokázání příčinné souvislosti mezi provozní činností uvedenou v příloze č. 1 a vznikem ekologické újmy. Nevyžaduje se tedy prokázání protiprávnosti a zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti. Objektivní odpovědnost za ekologickou újmu se spojuje se samotnou povahou provozních činností (vyjmenovaných v příloze 1 zákona) bez ohledu na porušení právního předpisu.

Zákon č. 167/2008 Sb. vychází z toho, že ke vzniku ekologické újmy může dojít na základě právně kvalifikované události mající původ v prováděné provozní činnosti. Pouze v případě ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích, která byla provozovatelem způsobena provozní činností neuvedenou v příloze č. 1, je povinnost k prevenci a nápravě ekologické újmy založena na porušení právních předpisů (§ 5 zákona č. 167/2008 Sb.).

Čtěte také: Dopady klimatické změny

Náprava ekologické újmy

Na základě principu naturální restituce se při nápravě závadného stavu upřednostňují nápravná opatření před peněžní náhradou. Nápravy ekologické újmy na vodách a na chráněných druzích nebo přírodních stanovištích má být dosahováno navrácením poškozených přírodních zdrojů nebo jejich zhoršených funkcí do základního stavu nebo směrem k tomuto stavu (tzv. primární náprava). V případě, že primární náprava nevede k obnově životního prostředí zpět do základního stavu, měla by být provedena náprava na jiné lokalitě nebo na jiném přírodním zdroji (tzv. doplňková náprava), příp. vyrovnání tzv. přechodných ztrát přírodních zdrojů a funkcí čekajících na obnovu (tzv. kompenzační náprava).

Řízení o nápravných opatřeních

Řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření lze zahájit z moci úřední nebo na základě žádosti fyzické nebo právnické osoby, která je ekologickou újmou dotčena nebo u níž je takové dotčení pravděpodobné. Z dikce § 21 odst. 3 zákona č. 167/2008 Sb. vyplývá, že řízení o uložení nápravných opatření zahájené složkovým orgánem se přeruší, pokud bylo k nápravě ekologické újmy zahájeno řízení o uložení nápravných opatření podle zákona č. 167/2008 Sb. Bylo-li k nápravě ekologické újmy vydáno rozhodnutí o uložení nápravného opatření podle zákona č. 167/2008 Sb., nápravná opatření podle § 42 zákona č. 254/2001 Sb. vodoprávní úřad neuloží, pokud bylo k nápravě ekologické újmy na vodách uloženo nápravné opatření podle zákona č. 167/2001 Sb. (§ 126 odst. 7 zákona č. 254/2001 Sb.).

Prvoinstančními orgány, které vedou řízení o ukládání preventivních a nápravných opatření, evidují případy ekologické újmy, rozhodují o náhradě nákladů, provádí kontrolu nebo ukládají pokuty, jsou Česká inspekce životního prostředí, správy národních parků či chráněných krajinných oblastí (na území NP a CHKO) a újezdní úřady (na území vojenských újezdů).

Finanční zajištění

Základní podmínky finančního zajištění preventivních nebo nápravných opatření jsou upraveny s účinností k prvnímu lednu 2013. Provozovatelé, kteří vykonávají provozní činnost uvedenou v příloze č. 1, mají povinnost zabezpečit finanční zajištění, přičemž je forma finančního zajištění (např. pojištění nebo bankovní záruky) ponechána na nich. Před zahájením jednotlivých provozních činností proto musí provozovatel provést hodnocení rizik a průběžně ho aktualizovat při změnách provozní činnosti.

Způsob hodnocení rizik ekologické újmy, kritéria posuzování finančního zajištění jsou stanoveny nařízením vlády č. 295/2011 Sb., které nabylo účinnosti ke dni 1. 1. 2012. Proces hodnocení rizik ekologické újmy je v nařízení diferencován do dvou fází. V základním hodnocení rizik se bodově hodnotí jednotlivé skutečnosti (např. množství nebezpečných látek, vzdálenost od objektu ochrany, možné scénáře vzniku ekologické újmy, existence dřívější havárie nebo ekologické újmy). Pokud při základním hodnocení dosáhne provozní činnost více než 50 bodů, provádí se pro tuto činnost podrobné hodnocení rizika, v jehož rámci dojde k ocenění finančních nákladů na nápravná opatření a k určení, zda provozovateli vzniká povinnost zabezpečit finanční zajištění, či nikoliv.

Čtěte také: CSR v praxi

Na koho se zákon vztahuje?

Zákon se vztahuje na provozovatele zařízení, uvedených v příloze č. 1 zákona. Může se jednat o činnost podnikatelskou (např. osoby zapsané do obchodního rejstříku, živnostníky, registrované zemědělce), ale i činnost neziskovou (např. skládky nebo spalovny odpadu, úložná místa pro ukládání těžebních odpadů, velké průmyslové podniky podléhající integrovanému povolení, přeshraniční přepravci odpadů, provozovatele vypouštějící odpadní vody do vod povrchových či odebírající povrchové či podzemní vody, provozovatele nakládající s geneticky modifikovanými organismy či přípravky, nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi podle chemického zákona, nakládání přípravky na ochranu rostlin podle zákona o rostlinolékařské péči, nakládání s biocidními přípravky podle zákona o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh).

Sankce

• Neprovedení preventivních opatření (ze zákona, na výzvu): do 5 mil. Kč
• Nesdělení informací o bezprostřední hrozbě ekol. újmy: do 1 mil. Kč
• Neprovedení nápravných opatření (ze zákona, na výzvu): do 5 mil. Kč
• Nesdělení informací o vzniku ekol. újmy: do 1 mil. Kč
• Výkon provozní činnosti bez finančního zajištění: do 1 mil. Kč

Ekologická újma a další právní předpisy

V českém právním řádu se v současnosti vyskytuje pojem ekologická újma ve dvojím významu. Jednak jej upravuje zákon o životním prostředí, jednak zákon o předcházení ekologické újmě. Zákon o předcházení ekologické újmě však vnímá ekologickou újmu úžeji než zákon o životním prostředí, a to jako újmu na chráněných druzích volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlinách nebo přírodních stanovištích, vodě a půdě. Lze proto hovořit o ekologické újmě v užším slova smyslu.

Obecně platí, že zákon o předcházení ekologické újmě je za předpokladu hrozby či vzniku ekologické újmy na vybraných složkách životního prostředí zvláštním právním předpisem ve vztahu k složkovým zákonům, jež určitým způsobem upravují postup při realizaci a ukládání preventivních a nápravných opatření pro případ (hrozby) vzniku závadného stavu na těchto složkách. Uvedená zákonná kolize může vzniknout ve vztahu k úpravě obsažené v zákoně o ochraně přírody a krajiny (§ 86), vodním zákoně (§ 42) nebo v zákoně o ochraně zemědělského půdního fondu (§ 3 odst. 3).

Kdo a na základě jakých kritérií posoudí, jedná-li se o ekologickou újmu?

Zákon považuje za ekologickou újmu jen takovou nepříznivou změnu, která je měřitelná a má závažné nepříznivé účinky na vybrané přírodní zdroje (chráněné druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, přírodní stanoviště, podzemní a povrchové vody, včetně přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod a půda). Aby se jednalo o ekologickou újmu, na kterou se zákon vztahuje, musí být prokázány:

• závažné nepříznivé účinky na dosahování nebo udržování příznivého stavu ochrany takových druhů a stanovišť (v případě ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích),
• závažné nepříznivé účinky na ekologický, chemický nebo množstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál (v případě ekologické újmy na povrchových nebo podzemních vodách) nebo
• závažné riziko nepříznivého vlivu na lidské zdraví v důsledku přímého nebo nepřímého zavedení látek, přípravků, organismů nebo mikroorganismů na zemský povrch nebo pod něj (v případě ekologické újmy na půdě).

Kritéria pro posouzení významu účinků na dosahování nebo udržení příznivého stavu ochrany chráněných druhů a stanovišť jsou v příloze č. 3 zákona.

Čtěte také: Znečištění vody a podniky

Doba vzniku ekologické újmy

Zákon se nevztahuje na ekologickou újmu nebo její bezprostřední hrozbu vzniklé před nabytím účinnosti zákona (tj. před 17.8.2008). Podle § 22 odst. 1 zákona se povinnost provést preventivní nebo nápravná opatření nebo nést náklady podle tohoto zákona neuloží, pokud jde o ekologickou újmu způsobenou událostí nebo emisí, k níž došlo před nabytím účinnosti tohoto zákona, nebo po nabytí jeho účinnosti jako důsledek provozní činnosti, která byla prokazatelně ukončena před tímto dnem.

Hodnocení rizik ekologické újmy - základní body

• Hodnocení rizik se provádí pro každé místo provozní činnosti a v hodnoceném provozním místě pro každou provozní činnost zvlášť.
• Pro každou provozní činnost se zpracuje základní hodnocení rizika podle přílohy č. 1 nařízení vlády.
• Odlišný přístup se použije při hodnocení rizik pro provozní zařízení podléhající vydání integrovaného povolení (provozní činnost č. 1).

Metodické pokyny a související předpisy

• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. dubna 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí.
• Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, který nabyl účinnosti dnem 17. 8. 2008.
• Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 17/2009 Sb., o zjišťování a nápravě ekologické újmy na půdě (nabyla účinnosti dnem 1. 2. 2009).
• Nařízení vlády č. 295/2011 Sb., o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění (nabylo účinnosti dnem 1. 1. 2012).

tags: #odpovědnost #za #ekologickou #újmu #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Kódy odpadu pro železo
• Jak začít s ekologickým investováním?
• Dopady znečištění přírody
• Revitalizace Svitavy
• Informace o poplatku za odpad