Odpovědnost za staré ekologické zátěže a legislativa v České republice

Podle Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) je tempo odstraňování starých ekologických zátěží bývalých státních podniků pomalé a opatření přijatá Ministerstvem financí (MF) nebyla účinná. Úřad to uvedl ve své zprávě, kde shrnuje průběh různých kontrol od roku 2018. Resort financí s tím však nesouhlasí a tvrdí, že postupuje tak rychle, jak mu to podmínky dovolují.

Nejvyšší kontrolní úřad během první poloviny loňského roku prověřoval, jak si stát vedl při odstraňování starých ekologických zátěží mezi lety 2018 až 2022. Předchozí šetření prováděl úřad před šesti lety a už tehdy shledal, že sanační práce postupují příliš pomalu. NKÚ proto ověřoval, jestli došlo ke zrychlení procesu a zda jsou peníze na likvidaci ekologických škod vynakládány hospodárně.

K uzavírání ekologických smluv docházelo až do roku 2011. Podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu evidovalo Ministerstvo financí ke 30. dubnu 2023 celkem 327 smluv s ekologickými závazky státu ve formě garancí ve výši 175,7 miliardy korun. Na jejich odstranění stát ke stejnému datu vynaložil 66,2 miliardy korun. Z těchto 327 uzavřených ekologických smluv zůstalo 120 neukončeno (tj. 37 %). V nich bylo stále vázáno 92,5 miliardy korun. Tato suma představuje nečerpanou část garance těchto smluv ke dni 30.

Ke stejnému datu evidovalo Ministerstvo financí pod neukončenými ekologickými smlouvami 504 lokalit. U 258 lokalit ekologické závazky skončily. Na 90 lokalitách probíhaly sanační práce nebo příprava další etapy sanace. Na 30 lokalitách se sanace nekonala nebo k ní docházelo jen v omezeném rozsahu z důvodu nedostatečné garance nebo nečinnosti nabyvatele. Na 126 lokalitách (tj. na 25 % z celkového počtu 504 lokalit) sanační práce nezačaly.

Ministerstvo financí se závěrem NKÚ nesouhlasí a podalo proti němu námitky. „Nejvyšší kontrolní úřad stejnou oblast kontroloval již podruhé. První kontrola byla zaměřena na období 2014-2017 a již ta vytkla Ministerstvu financí pomalost procesu. To na tuto výtku zareagovalo tak, že zvýšilo počet zadaných velkých ’ekologických’ veřejných zakázek ročně o 60 %. Zatímco v letech 2014-2017 zadalo ročně v průměru 9,8 zakázky, pak v letech 2018-2022 tento počet stoupl na 15,6 zakázky ročně.

Čtěte také: Dopady klimatické změny

Ačkoli počet veřejných zakázek vzrostl, k dokončení procesu odstraňování starých ekologických zátěží k původně plánovanému konci roku 2028 nedojde. Ministerstvo financí odhaduje, že půjde o rok 2042. Podle Běhala resort už také neuzavírá nové zakázky na dodatečné práce a namísto toho se snaží řešit vícepráce v rámci jediné smlouvy. „Dodatečné práce se zajišťují změnou závazku z již vysoutěžené smlouvy. To znamená, že na rozdíl od předchozího období každá zakázka v letech 2018-2022 vedla k zahájení sanace nové lokality.

NKÚ poukazuje na fakt, že pomalé tempo odstraňování SEZ prodlužuje dobu potřebnou k odstranění zbylých ekologických zátěží. V dosud nesanovaných lokalitách existuje riziko šíření kontaminace s důsledkem rozsáhlejšího a finančně nákladnějšího zásahu. „Na řadě lokalit plynutím času dochází v přírodním prostředí k přirozenému odbourávání kontaminace, tedy k tzv. přirozené atenuaci. Tento vědecky doložený a podrobně popsaný jev postupem času naopak snižuje rozsah a toxicitu u řady starých ekologických zátěží, a tím i finanční náročnost jejich sanací.

Nejvyšší kontrolní úřad dále upozorňuje, že Ministerstvo financí využilo disponibilní peněžní prostředky zvláštních účtů privatizace pouze ze 35 %, v budoucnu hrozí riziko jejich nedostatku. „Tato čísla jsou pravdivá, ale neříkají nic o rychlosti a efektivitě procesu,“ uvedl Běhal s tím, že financování likvidace SEZ vzniklých při privatizaci je podle zákona o zrušení Fondu národního majetku hrazeno z tzv. „Na ty plynou příjmy z dividend akciových společností, v nichž vykonává akcionářská práva státu MF, největší část logicky tvoří dividendy ČEZ.

„Stát, respektive Ministerstvo financí, je tak vždy připraven uhradit své smluvní a právně vymahatelné závazky k odstraňování ekologických zátěží a nemůže se stát, že by nebyly naplněny z důvodu nedostatku finančních prostředků. V důsledku pomalého tempa odstraňování SEZ rostou podle NKÚ výdaje státu. Ty se navyšují také o náklady na tzv. povinná ochranná sanační čerpání. Jde o dočasné nápravné opatření, které má do doby definitivní sanace zabránit šíření kontaminace podzemními vodami do okolí. Je uloženo rozhodnutím ČIŽP.

„V principu samotné ochranné sanační čerpání má sloužit právě k tomu, aby zabránilo sekundární kontaminaci, tedy dalšímu šíření kontaminace v prostředí, včetně již sanovaných míst. V praxi je však tato metoda často využívána jako dočasné opatření do doby, než budou zahájeny komplexní sanační práce s cílem primárně odstranit zdroj znečištění. Důvodem bývají nedostatky v projektové přípravě, nedořešené vlastnické vztahy předmětné nemovitosti apod.

Čtěte také: CSR v praxi

Kontrolní zpráva NKÚ poukazuje na riziko nedokončení sanací kvůli vyčerpání státem poskytnuté garance. Podle hodnocení NKÚ garance neodpovídá reálným nákladům potřebným na odstranění zbylých SEZ. Někteří nabyvatelé však nebudou schopni zaplatit pokračovací sanační práce nebo to pro ně bude přinejmenším problematické. „V případě, že na některé lokalitě byly zahájeny a následně sanační práce z nějakého důvodu přerušeny, tj. sanační práce nebyly ukončeny dosažením tzv. cílových limitů sanace, tak může dojít k druhotné kontaminaci, a tedy k znehodnocení již vynaložených prostředků na sanační práce.

Jak uvádí NKÚ, u některých ekologických smluv vychází najevo, že náklady na odstranění SEZ poskytnutou garanci nebo její zůstatek převýšily a nelze za ni sanaci zahájit nebo dokončit. V dubnu roku 2023 šlo už o 15 ekologických smluv s 16 dotčenými lokalitami. Na 15 lokalitách sanační práce v kontrolovaném období nepokračovaly nebo pokračovaly jen v omezeném rozsahu, případně nebyly zahájeny, neboť projektem kalkulované náklady převyšovaly garanci.

„Předmětem sanačních prací je odstraňování znečištění z podzemních vod, zemin a stavebních konstrukcí. Nejčastějšími kontaminanty jsou u nás ropné látky, jako jsou oleje či pohonné hmoty, dále dehtofenoly, chlorované uhlovodíky, tedy rozpouštědla, a těžké kovy - chrom, kadmium, rtuť, arsen. Každá z těchto látek se však v prostředí chová jinak, má jiné fyzikální či toxikologické vlastnosti, vyžaduje jiný přístup sanace. Je tedy vhodné uvést, že každá lokalita má svá specifika, která jsou daná jejím umístěním, rozsahem a stupněm kontaminace.

„Obecně v ČR je smutnou skutečností, že řada developerů raději staví na zelené louce, než aby využilo stávající brownfieldy. Jedním z důvodů je právě skutečnost, že značná část z nich dosud není zbavena ekologických rizik. Primární odpovědnost je na straně státu, přičemž pro developery je to značně nečitelné a rizikové prostředí. „Obdobně jako v jiných odvětvích, sanační práce nezávisí jen na penězích, ale je nutno přiznat, že jsou i zde na prvním místě.

Ministerstvo životního prostředí spravuje veřejně přístupný a průběžně aktualizovaný Systém evidence kontaminovaných míst (SEKM). Databáze obsahuje detailní informace o kontaminovaných lokalitách či brownfieldech včetně charakteristiky rizik, detailů o kontaminaci či nápravných opatřeních. „Většina znečištěných lokalit z celkem 1071 podle databáze SEKM nebyla stále vyřešena. Rovněž příslib vlády, že ročně alokuje zhruba 3-4 miliardy korun na sanaci starých ekologických zátěží, značně pokulhává za realitou, kde skutečně investované prostředky se pohybují v řádu stovek milionů korun.

Čtěte také: Znečištění vody a podniky

V době kontroly NKÚ stále existovaly lokality, u nichž Ministerstvo financí sanaci nezahájilo. Počátkem května 2023 MF odhadovalo, že k dokončení odstraňování starých ekologických zátěží bude potřeba zadat dalších 176 veřejných zakázek v otevřeném řízení a 733 veřejných zakázek malého rozsahu. Dobu potřebnou k dokončení procesu zadávání veřejných zakázek odhadlo Ministerstvo financí na 14 až 18 let. Konkrétní hrozby nesanovaného místa kvantifikuje analýza rizik zpravidla na základě výsledků průzkumných prací (pokud byla zpracována).

Dlouhý proces odstraňování SEZ, riziko šíření kontaminace a ochranné sanační čerpání mají dopad na růst výdajů státu. Otázkou zůstává, jaká je aktuální reálná výše peněžních prostředků potřebných na odstranění zbylých SEZ.

Rizika a odpovědnost pro investory a developery

Plánujete investovat do starého areálu nebo brownfieldu? Může to být skvělá příležitost, ale často skrývá rizika, která nejsou na první pohled vidět. Tím největším je ekologická zátěž. V tomto článku najdete konkrétní odpovědi, které jako investor, developer nebo statutární orgán korporace potřebujete znát. Zjistíte, kdo nese odpovědnost za sanaci, jak nový stavební zákon změnil pravidla povolování a proč je klíčové due diligence.

Areály bývalých továren, skladů nebo zemědělských družstev lákají developery z pochopitelných důvodů. Často mají vynikající lokalitu v širším centru měst, jsou napojeny na stávající infrastrukturu a jejich pořizovací cena se zdá být velmi atraktivní. Definice brownfieldu je širší, než si většina lidí myslí. Podle Národní strategie regenerace brownfieldů je to jakákoli nemovitost - pozemek, objekt či areál - která je nedostatečně využívaná, zanedbaná a může být kontaminovaná. Lákadlem je jejich potenciál pro revitalizaci a nové využití.

Ekologická zátěž není jen nepořádek, staré pneumatiky nebo polorozbořená budova. Tato kontaminace vznikla lidskou činností (např. průmyslovou výrobou, úniky chemikálií, nevhodným skladováním ropných látek) a představuje závažné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí. Levný nákup brownfieldu se může obratem změnit v noční můru. Náklady na průzkum, analýzy a následnou sanaci (čištění) se mohou snadno vyšplhat na desítky, v extrémních případech i stovky milionů korun. Inzerovaná nízká cena brownfieldu často není sleva; je to tiché přiznání existence rizika.

Mnoho investorů žije v domnění, že pokud zátěž nezpůsobili, nemohou za ni být odpovědní. Ano, evropské i české právo je postaveno na zásadě, že za prevenci a nápravu ekologické újmy má platit ten, kdo ji způsobil. Je to základní kámen environmentální odpovědnosti. Problém č. Většina nejproblematičtějších brownfieldů pochází z průmyslové činnosti před rokem 1989. Původní státní podniky, které kontaminaci způsobily, byly v 90.

Problém č. 2: Kdo zaplatí nápravu? Právní systém nesnáší vakuum. Pokud nelze nalézt a postihnout původního znečišťovatele, odpovědnost se přesouvá. Ano, nákupem pozemku často přebíráte i odpovědnost za jeho faktický stav, i když jste zátěž nezpůsobili.

Pokud kupní cena odráží riziko, pak jediným nástrojem, jak toto riziko přesně vyčíslit, je hloubková prověrka neboli Due Diligence (DD). Nestačí se jen podívat do katastru nemovitostí. Jak odhalit rizika, která nejsou vidět? Právní due diligence musí jít ruku v ruce s tou environmentální. Due diligence neslouží jen k finálnímu rozhodnutí "koupit / nekoupit". Je to především ten nejlepší nástroj pro vyjednávání o kupní ceně.

Pokud se zátěž objeví po prodeji, odpovědnost může být i tak plně na vás. Naše praxe ukazuje, že je nutné smluvně ošetřit, co přesně se stane, pokud se skrytá zátěž objeví. Zajistíme smluvní ochranu pro případ objevení skrytých zátěží.

Pokud due diligence potvrdí kontaminaci, neznamená to nutně konec projektu. Sanace je soubor opatření a metod k eliminaci, omezení nebo odstranění kontaminace a jejích negativních vlivů. Dekontaminace je pak často používaný termín pro samotné technické postupy čištění. Toto je zcela klíčový bod celého procesu.

Sanační limity jsou cílové hodnoty. Jsou to konkrétní čísla (např. Dosažení těchto limitů znamená, že pozemek je "oficiálně" považován za vyčištěný a vaše povinnost skončila. Zastupujeme klienty ve správních řízeních při projednávání a schvalování sanačních projektů a limitů. Připravujeme a revidujeme smlouvy o dílo s dodavateli sanačních prací, abychom zajistili, že jejich práce povede ke splnění limitů stanovených úřady.

Proces sanace je jedna věc, druhá je povolení vašeho nového developerského projektu na již vyčištěném pozemku. Nový stavební zákon (zákon č. 283/2021 Sb.) a související předpisy zásadně mění pravidla hry. Novým klíčovým dokumentem pro developery je Jednotné environmentální stanovisko (JES), které upravuje zákon č. JES nahrazuje až 29 různých správních úkonů (souhlasů, stanovisek, povolení) z 10 různých zákonů (např. zákon o ochraně přírody, vodní zákon, zákon o ochraně ovzduší, o odpadech atd.). Proces EIA (Environmental Impact Assessment) není zrušen, ale je integrován.

Nový stavební zákon vám dává strategickou volbu. Můžete buď projít "starým" způsobem a získat stanovisko EIA samostatně, a to pak použít jako podklad pro stavební řízení. Toto je klíčové právní rozhodnutí, které ovlivní rychlost a složitost celého projektu.

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP)

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) je orgán, se kterým budete při řešení ekologické zátěže v nejčastějším kontaktu. ČIŽP je v podstatě "policie přes životní prostředí". Pokud ČIŽP zjistí kontaminaci (tzv. závadný stav), má pravomoc vám (jako vlastníkovi pozemku) uložit opatření k nápravě. Neplnění rozhodnutí ČIŽP je vážný problém. Hrozí vysoké finanční pokuty, které mohou jít do milionů korun. Skutečná páka ČIŽP je mnohem silnější a rychlejší. Inspekce je klíčovým dotčeným orgánem ve vašem stavebním řízení. Pokud nebudete spolupracovat na sanaci zátěže, ČIŽP vám jednoduše nevydá souhlasné stanovisko (JES). Nečinnost se nevyplácí i z dalšího důvodu.

Možná jste se setkali se specifickou situací: kupujete areál, který byl v 90. letech privatizován a má uzavřenou tzv. Při privatizaci státních podniků stát (přes Fond národního majetku, dnes agendu spravuje Ministerstvo financí) poskytoval nabyvatelům tzv. Princip byl takový, že stát se v těchto smlouvách zavázal, že uhradí náklady na sanaci starých ekologických zátěží (SEZ) vzniklých před datem privatizace.

Kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) odhalila zásadní problémy. Pro vlastníka je to katastrofální situace. "Garance" byla pouze finanční strop, nikoli slib státu, že sanaci dokončí. Jakmile peníze ve sjednané výši dojdou, stát přestane platit. Vy (vlastník) však stále máte na pozemku kontaminaci a plnou odpovědnost za ni.

Máme rozsáhlé zkušenosti s řešením těchto specifických sporů o rozsah státních garancí u SEZ. Analyzujeme vaši ekologickou smlouvu a posoudíme právní možnosti pro jednání s Ministerstvem financí. Zastupujeme klienty ve sporech o úhradu nákladů na sanaci.

Ano, česká legislativa platí pro všechny vlastníky pozemků stejně. Pro zahraniční investory jsou rizika o to větší, že neznají místní regulatorní prostředí. Díky naší síti ARROWS International denně řešíme přeshraniční transakce a zajišťujeme kompletní due diligence i pro mezinárodní holdingy vstupující na český trh.

Protože je to "kostlivec" ve vašem ESG reportu. Dle nové směrnice CSRD musíte reportovat o udržitelnosti. Neřešená ekologická zátěž je obrovské negativum pro faktor 'E' (Environment). Banky a investoři dnes posuzují ESG rating při rozhodování o financování a pojištění. Ignorování zátěže vám může zavřít dveře ke kapitálu.

1. Koupil jsem pozemek a až poté zjistil kontaminaci. Co mám dělat?Okamžitě jednejte. Musíte posoudit, zda máte povinnost havárii ohlásit (podle vodního zákona), a zároveň analyzovat kupní smlouvu, zda můžete uplatnit nároky z vad vůči prodávajícímu. Souběžně je třeba začít komunikovat se správními orgány (ČIŽP). Řešení této situace je komplexní.

2. Jaký je hlavní rozdíl mezi EIA a JES?Zjednodušeně: EIA (Environmental Impact Assessment) je proces posouzení vlivu záměru na životní prostředí. JES (Jednotné environmentální stanovisko) je výsledný dokument - jedno "super-razítko", které nahrazuje desítky dílčích povolení. Stanovisko EIA je nyní ve většině případů podkladem pro vydání JES.

3. Může mě ČIŽP donutit sanovat, i když jsem zátěž nezpůsobil?Ano. Pokud jste vlastníkem pozemku, na kterém je závadný stav, a původce nelze dohledat nebo postihnout, ČIŽP vám může uložit opatření k nápravě. Jste odpovědný za stav své nemovitosti. Aktivní obranou je profesionální právní zastoupení.

4. Jaké jsou možnosti financování sanace z dotací?Existují dotační programy, zejména v rámci Operačního programu Životní prostředí (OPŽP) 2021-2027. Ty jsou však často cílené (např. na obce nebo specifické typy SEZ). Oprávněnost žadatele a podmínky se liší výzvu od výzvy.

5. Jak dlouho trvá proces odhalení zátěže po její sanaci?Buďte realisté. Nejde o týdny. Průzkum a analýza rizik může trvat měsíce. Samotná sanace (v závislosti na technologii) může trvat měsíce až roky. NKÚ eviduje případy sanací trvající i přes 20 let. Právní a administrativní procesy (schvalování projektu, monitoring) také zaberou čas. Je to dlouhodobý projekt, který vyžaduje profesionální řízení.

6. Vyhnu se odpovědnosti, když koupím firmu (SPV), která pozemek vlastní, místo pozemku samotného?Ne, naopak. Při koupi podílu (Share Deal) kupujete společnost se všemi jejími historickými závazky, včetně těch skrytých. Zatímco u koupě pozemku (Asset Deal) přechází jen odpovědnost vázaná na nemovitost, u Share Dealu přebíráte i potenciální pokuty a závazky, o kterých nikdo neví. Právní due diligence je zde ještě důležitější.

Legislativní rámec a povinnosti obcí

V souvislosti s privatizací majetku státu v 90. letech, kdy stát převedl některý svůj nemovitý majetek, mnohdy ekologicky zatížený, na soukromé osoby, byly mezi státem a nabyvateli majetku státu uzavřeny tzv. V rámci ekologických smluv se stát zavázal, že odstraní z privatizovaného majetku staré ekologické zátěže, resp. bude odstranění financovat až do výše tzv. Plnění ekologických smluv realizoval Fond národního majetku ČR, který až do roku 2001 v podstatě jen „proplácel“ novým vlastníkům zprivatizovaného majetku účelně vynaložené náklady na sanaci starých ekologických zátěží.

S tímto pak vyvstává řada problémů. Nabyvatelé zprivatizovaného majetku zatíženého ekologickou zátěží se již nemohou aktivně domáhat plnění závazků z ekologických smluv stejným způsobem jako dříve. Nyní o jednotlivých postupech rozhoduje pouze Ministerstvo financí. Nejzásadnějším problémem je skutečnost, že ve Fondu privatizace není dostatek finančních prostředků na sanační práce, a to zejména proto, že podstatná část těchto finančních prostředků byla vládou historicky použita pro jiné účely.

Dle vyjádření Ministerstva financí a Ministerstva životního prostředí, není stanoven žádný aktuální celkový harmonogram postupu státu při odstraňování starých ekologických zátěží. Údajně není možné přesně stanovit časovou náročnost jednotlivých projektů z důvodu jejich vázanosti na řadu dílčích veřejných zakázek. Ministerstvo financí by mělo při zadávání ekologických veřejných zakázek postupovat podle Plánu zadávání prioritních akcí, který je sestaven Ministerstvem životního prostředí. Plán zadávání prioritních akcí však není pro Ministerstvo financí nijak závazný.

Aktuálně je na jeden rok plánovaná sanace cca 10 projektů. Vzhledem k trvajícím cca 150 ekologickým smlouvám je ukončení všech závazků státu plánované v horizontu 15 let.

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) je od roku 1993 pověřena rozhodováním o nápravných opatřeních v procesu odstraňování starých ekologických zátěží. Vydaná rozhodnutí však nejsou dodržována, neboť vlastníci pozemků nemohou z důvodu nečinnosti státu činit inspekcí stanovená nápravná opatření. Při neplnění pravomocných rozhodnutí ČIŽP, by měla ČIŽP nařídit dle zákona exekuci. Pro ČIŽP je však exekuce velice nákladným krokem, ke kterému navíc pravděpodobně ani nemá dostatečný aparát. ČIŽP tak namísto provádění exekucí přistoupila k tzv. V souvislosti se změnou termínů pro sanaci starých ekologických zátěží uložených ČIŽP, je důležité rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ze dne 6. října 2015, č. j. 8 As 171/2014-67.

ČIŽP však může uložit nápravná opatření a/nebo pokutu pouze majiteli nemovitosti, nikoli Ministerstvu financi, které je za nastalou situaci reálně odpovědné. Vlastníkům zatížených nemovitostí tak nezbývá nic jiného, než sanace provést na vlastní náklady, případně zaplatit uloženou pokutu, a pak vše vymáhat po státu soudní cestou.

Nedodržováním stanovených termínů a nečinností státu v souvislosti s plněním závazků z ekologických smluv nejsou dotčeni pouze noví vlastníci zatížených nemovitostí, ale také další osoby, které mají zájem na ochraně životního prostředí, např. Obec je jako veřejný subjekt povinna zejména pečovat o ochranu zdraví svých občanů a majetku. Obec tedy musí průběžně kontrolovat a vyhodnocovat, zda v obci něco neohrožuje majetek a zdraví občanů, a to dokonce i v případě, že původ tohoto ohrožení se nachází na pozemku ve vlastnictví jiné osoby než samotné obce. Obec, která ignoruje, že se na jejím území nachází staré ekologické zátěže, které ohrožují zdraví jejích občanů, by se tak mohla stát spoluodpovědnou za vzniklou škodu (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.04.2014, č. j.

Podle trestního zákoníku se poškození nebo ohrožení životního prostředí dopustí ten, kdo v rozporu s jiným právním předpisem poškodí nebo ohrozí půdu, vodu, ovzduší nebo jinou složku životního prostředí. Řada vlastníků postižených nemovitostí hledá cesty, jak vlekoucí se problém pomoci vyřešit. Přicházejí s právními analýzami na vymáhání závazků smluv. Vzhledem k tomu, že v ekologických smlouvách není stanoven přesný termín pro splnění závazku ze strany státu, je nutné nejdříve stát vyzvat k plnění závazku a určit k plnění přiměřenou lhůtu. Teprve v případě, že stát na výzvu nesplní svoji povinnost, ke které se v ekologické smlouvě zavázal, je vlastník nemovitosti oprávněn se splnění závazku domáhat soudně.

Vlastník nemovitosti nejprve vyzval Ministerstvo financí k odstranění staré ekologické zátěže, neboť plánoval modernizaci a rekonstrukci výrobních prostorů v areálu zatíženém starou ekologickou zátěží. V průběhu řízení bylo prokázáno, že stát nebyl schopen dát záruku, že k uvolnění prostředků na provedení ekologické smlouvy dojde v rozumném časovém horizontu, přičemž dle soudu se žalobkyně chovala jako odpovědný hospodář a přijala opatření, kterými eliminovala reálně hrozící škody, které svým rozsahem nepochybně minimálně dosáhly částky předpokládané garance žalované uvedené v ekologické smlouvě.

Žalobkyně dle soudu zcela správně vyhodnotila vzniklou situaci a dospěla ke správnému závěru, že jedinou možnou cestou k zabránění vzniku těchto škod je zajistit odstranění staré ekologické zátěže uzavřením smlouvy s jí vybraným subjektem na vlastní náklady a žalobě o náhradu škody soud vyhověl (rozsudek Městského soudu v Praze č. j. Vlastníci zatížených nemovitostí ale většinou nedisponují dostatečnými finančními prostředky, aby mohli sanaci sami uhradit a pak čekat několik let na to, až soud uloží státu povinnost tyto jejich náklady zaplatit.

Je zřejmé, že stát by se měl prostřednictvím příslušných orgánů aktivněji zapojovat do procesu a komunikovat s vlastníky nemovitostí za účelem společného postupu při odstranění starých ekologických zátěží.

tags: #odpovědnost #za #staré #ekologické #zátěže #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• WC Kutná Hora - čištění
• Harmonogram svozu odpadu Kněževes
• Zelené pastviny Orlických hor
• Efektivní třídění odpadu
• Ekologický Nábytek