Odstraňování ekologické újmy: Postup a aplikace zákona

Účelem právní úpravy je zajištění nápravy (resp. též prevence) znečištěného životního prostředí (v daném případě povrchových vod, chráněných druhů ryb a dalších vodních živočichů a rostlin, resp.

Na podzim roku 2020 došlo k několika únikům toxických látek do řeky Bečvy. Nejvážnější incident proběhl dne 20. 9. 2020, kdy do této řeky uniklo velké množství neznámých látek (pravděpodobně kyanidů), a následně došlo k otravě a úhynu všech živých organismů na mnoha kilometrech řeky.

První a nejhorší známky otravy vody v řece Bečvě byly zaznamenány dne 20. 9. 2020 dopoledne mezi Choryní a Lhotkou nad Bečvou v okrese Vsetín, kontaminace dále postupovala přes Hustopeče nad Bečvou, Teplice nad Bečvou k Hranicím a poté k Lipníku nad Bečvou. Dne 22. 9. 2020 doputovaly znečišťující látky do Přerova, kde se teprve zastavily zásluhou velké kapacity vodní nádrže v nadjezí. Do řeky Moravy, kam ústí Bečva za Přerovem, se toxické látky dostaly již natolik naředěné, že nezpůsobily závažnější škody. Vyšetřování úniku kyanidů stále trvá a je provázeno četnými pochybnostmi a kontroverzemi.

Vyvstává otázka, zda příslušné správní orgány v dané věci dostatečně využily všech pravomocí, které jim platné právní předpisy k řešení takové ekologické havárie dávají. Jednou z klíčových otázek je i ta, zda měly správní orgány v daném případě postupovat podle zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ekologické újmě“), a pokud ano, tak jakým způsobem.

Toto vyjádření České společnosti pro právo životního prostředí se zaměřuje na roli České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) ve světle zákona o ekologické újmě a jeho účelem je přispět k odborné diskusi, kterou je v návaznosti na sérii ekologických havárií na řece Bečvě potřeba vést.

Čtěte také: Odstraňování ekologické újmy s účastí veřejnosti: Česká studie

Média se opakovaně soustředí na probíhající vyšetřování v trestněprávní rovině a na hledání původce havárií. Zástupci ČIŽP ve svých vyjádřeních zdůrazňují, že ČIŽP případ v rámci zahájených kontrol šetří a že ani Policie ČR zatím vyšetřování neuzavřela.

Z právního hlediska je však hledání původce znečištění a jeho potrestání v trestním či přestupkovém řízení pouze jedna strana pomyslné mince. Druhou stranou, která je stejně významná, je náprava vzniklé ekologické újmy a prevence vzniku dalších havárií.

Zákon o ekologické újmě transponuje do českého právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21. 4. 2004 o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (dále jen „směrnice 2004/35/ES“), který vytváří společný právní rámec tzv. Zákon o ekologické újmě s účinností ode dne 17. 8.

Ministr životního prostředí ČR ve svém vyjádření ze dne 2. 12. 2020 k únikům nebezpečných látek do řeky Bečvy uvedl, že se „[p]řipravujeme také na možnost poprvé v historii uplatnit na uložení nápravných opatření a finanční náhradu za poškození přírody zákon o ekologické újmě. K tomu ale musí být napřed k dispozici znalecké posudky, na kterých momentálně pracuje několik akademických pracovišť“.

Více než pět měsíců od uvedeného incidentu však stát postupy předvídané v zákoně o ekologické újmě neinicioval, alespoň o tom nejsou žádné veřejně dostupné informace, takže vzniká pochybnost, že se tak skutečně stalo. Účelem tohoto vyjádření je analyzovat, jak měly v případě znečištění řeky Bečvy příslušné správní orgány postupovat a současně nastínit, jak by měly postupovat v budoucnosti v obdobných případech, aby byl jejich postup v souladu s platnou právní úpravou ČR a EU, a současně sledoval její účel.

Čtěte také: Odstraňování Emisí Renault

Na základě všech veřejně dostupných informací lze říci, že v případě úniku znečišťujících látek do řeky Bečvy příslušné správní orgány dostatečně nevyužily všech pravomocí, které jim platné právní předpisy k řešení takové mimořádné situace dávají, protože neaplikovaly zákon o ekologické újmě. Příslušný správní orgán, konkrétně ČIŽP měla v daném případě zahájit řízení o uložení nápravných opatření podle zákona o ekologické újmě.

Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že tento případ začal být posléze šetřen Policií ČR v rámci trestněprávní odpovědnosti (pro podezření z přečinu poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti podle § 294 trestního zákoníku.

Vzhledem k tomu, že v důsledku úniku kyanidů došlo k znečištění povrchových vod (řeky Bečvy), je třeba nejdříve vyjasnit vztah zákona o ekologické újmě k zákonu č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Klíčovým ustanovením zákona o ekologické újmě, které dává návod, jak postupovat v případech, kdy je příčinou vzniku ekologické újmy havárie podle vodního zákona, je § 21 odst. 4 zákona o ekologické újmě.

Je-li příčinou vzniku ekologické újmy havárie podle vodního zákona, postupuje se při jejím zneškodňování a odstraňování jejích škodlivých následků podle § 40 a 41 vodního zákona. Při ukládání nápravných opatření k odstranění následků takové havárie však již má ČIŽP postupovat podle zákona o ekologické újmě (a nikoli tedy podle § 42 vodního zákona).

V případě ekologické újmy rozhoduje o uložení nápravných opatření ČIŽP, vodoprávní úřad vystupuje v postavení tzv. dotčeného orgánu. Pakliže již vodoprávní úřad zahájil řízení o uložení nápravných opatření podle § 42 vodního zákona, musí jej přerušit, pokud bylo před tím ČIŽP zahájeno řízení o uložení nápravných opatření podle § 8 zákona o ekologické újmě. Podle § 126 odst. 7 vodního zákona navíc platí, že vodoprávní úřad nesmí uložit nápravná opatření podle § 42 vodního zákona, pokud bylo k nápravě ekologické újmy na vodách uloženo nápravné opatření podle zákona o ekologické újmě.

Čtěte také: Příčiny hlášení o emisích u Renault Talisman

Význam řízení o uložení nápravných opatření podle zákona o ekologické újmě podtrhuje skutečnost, že tento postup má (v souladu s § 21 odst. 3 zákona o ekologické újmě) přednost před řízeními o uložení nápravných opatřeních podle jednotlivých složkových předpisů v oblasti životního prostředí (např. dle výše zmiňovaného § 42 vodního zákona, § 86 zákona o ochraně přírody a krajiny, § 3c odst. 1 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu nebo dle § 51 odst. 1 lesního zákona).

Zákon o ekologické újmě byl zákonodárcem úmyslně koncipován jako zvláštní (speciální) právní předpis ve vztahu k uvedeným složkovým právním předpisům, podle kterých se nápravná opatření ukládají, a to z toho důvodu, aby zajistil úplnou a řádnou transpozici směrnice 2004/35/ES, včetně její přílohy II, která stanoví společný rámec, podle kterého je třeba vybírat nejvhodnější nápravná opatření (primární, doplňková, ale i vyrovnávací).

Výše zmíněné složkové zákony totiž například nepočítají s prováděním vyrovnávacích nápravných opatření, jejichž účelem má být vyrovnat tzv. Podle zákona o ekologické újmě platí, že jakmile se ČIŽP dozví o skutečnosti, která nasvědčuje tomu, že mohlo dojít k ekologické újmě, má povinnost zahájit řízení o uložení nápravných opatření podle § 8 odst. 1 tohoto zákona. Stát, resp.

Skutečnost, že v zasažené části toku Bečvy o délce cca 38 km došlo k masivnímu úhynu ryb (cca 40 tun různých druhů ryb, včetně evropsky chráněných druhů) a dalších vodních organismů, byla dostatečně známa již v prvních dnech po havárii. Výsledky rozborů vody, které prokázaly přítomnost kyanidů, ČIŽP oznámila dne 24. 9. 2020.

Ve zprávě AOPK vydané dne 21. 12. 2020 se pak uvádí, že je patrný výrazný pokles množství ryb. Z této zprávy též vyplývá, že havárií na Bečvě byly zasaženy i některé evropsky chráněné druhy ryb (např. hrouzek banátský) a jejich přírodní stanoviště, na které se vztahuje odpovědnostní režim v zákoně o ekologické újmě.

Tyto skutečnosti proto vyvolávají domněnku předvídanou v § 8 odst. Pro účely zahájení řízení o uložení nápravných opatření podle § 8 zákona o ekologické újmě by ČIŽP měla disponovat alespoň rámcovou identifikací nepříznivých měřitelných změn na evropských druzích nebo přírodních stanovištích18, resp. na vodách (19), ve smyslu § 2 písm. a) zákona o ekologické újmě. Přesto však platí, že k samotnému zahájení správního řízení o uložení nápravných opatření z moci úřední podle § 8 zákona o ekologické újmě postačuje pouhá domněnka existence ekologické újmy, vznik ekologické újmy ani její konkrétní původce a příčinná souvislost mezi nimi v této fázi (v okamžiku zahájení řízení) nemusí být prokázán.

Tento závěr lze podpořit i judikaturou Soudního dvora EU, který v rozsudku C-378/0821 dovodil, že „příslušný orgán je oprávněn, aby předpokládal existenci příčinné souvislosti mezi provozovateli a zjištěným znečištěním, a to z důvodu, že se jejich zařízení nacházejí v blízkosti znečištěné oblasti.

Povinnost zahájit řízení o uložení nápravných opatření tedy platí i za situace, kdy není znám konkrétní původce znečištění (v daném případě původce úniku kyanidů či dalších znečišťujících látek do Bečvy). V takovém případě měli být ze strany ČIŽP za účastníky řízení o uložení nápravných opatření podle § 8 zákona o ekologické újmě označeni např.

Řízení o uložení nápravných opatření podle § 8 zákona o ekologické újmě zahájí ČIŽP z moci úřední, ale může být zahájeno také na základě žádosti fyzické nebo právnické osoby, která je ekologickou újmou dotčena nebo u níž je takové dotčení pravděpodobné, popřípadě (s účinností od 1. 5. 2019) též na základě žádosti právnické osoby soukromého práva, jejímž předmětem činnosti je podle zakladatelského právního jednání ochrana životního prostředí a jejíž hlavní činností není podnikání nebo jiná výdělečná činnost.

Současně s povinností zahájit řízení dle § 8 zákona o ekologické újmě měla ČIŽP také povinnost bez zbytečného odkladu zajistit provedení nezbytných nápravných opatření podle § 7 odst. 6 zákona o ekologické újmě. Náklady, které by ČIŽP vynaložila místo provozovatele, by se hradily ze státního rozpočtu (24), popř. ze zvláštního účtu kraje zřízeného podle § 42 odst. 5 vodního zákona.

Následně by ČIŽP musela uložit odpovědnému provozovateli, u kterého bylo v řízení prokázáno, že způsobil ekologickou újmu ve smyslu § 2 písm. a) zákona o ekologické újmě, povinnost nahradit vynaložené náklady. Teprve v případě, že by i na základě proběhlého dokazování v rámci řízení o uložení nápravných opatření nebylo možné zjistit odpovědného provozovatele (27), hradil by náklady stát. V těchto případech by stát hradil náklady jen nad rámec, v němž bylo zabránění nebo odstranění ekologické újmy nahrazeno z majetku nebo finančního zajištění provozovatele. Za stát má přitom jednat příslušný orgán, tedy ČIŽP.

K vlastnímu posouzení, zda v konkrétním případě došlo či nedošlo k ekologické újmě (či její bezprostřední hrozbě), jakož i k vymezení odpovědnosti konkrétního původce (znečišťovatele) a příčinné souvislosti mezi jeho provozní činností a ekologickou újmou, dojde ve správním řízení o uložení nápravných opatření zahájeném podle § 8 zákona o ekologické újmě. Na toto řízení se subsidiárně vztahuje správní řád, který je založen na zásadě materiální pravdy.

Podle této zásady má příslušný správní orgán, tedy v daném případě ČIŽP, v řízení postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje příslušný správní orgán (ČIŽP); na požádání účastníka řízení však může připustit, aby za něj podklady pro vydání rozhodnutí opatřil tento účastník. Příslušný správní orgán (ČIŽP) je rovněž povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu.

Pro vymezení odpovědnosti za ekologickou újmu a zjištění konkrétního původce znečištění (znečišťovatele), kterému má být rozhodnutím uložena povinnost provést nápravná opatření podle zákona o ekologické újmě, je zajištění důkazního materiálu zcela zásadní. Podkladem pro vydání rozhodnutí o uložení nápravných opatření podle zákona o ekologické újmě mohou být nejen důkazy (vedle vzorků jsou to zejména listiny, ohledání, svědecké výpovědi nebo znalecké posudky), ale i návrhy účastníků nebo skutečnosti známé příslušnému orgánu z úřední činnosti nebo obecně známé skutečnosti.

Příslušný orgán je především povinen včas odebrat vzorky (vody, ryb a dalších materiálů), a to zejména na potenciálním zdroji znečištění. Za situace, kdy ČIŽP podle zákona o ekologické újmě nepostupovala a nezahájila řízení o uložení nápravných opatření, se Česká republika dostává do rozporu s právem Evropské unie, které je založeno na principu „znečišťovatel platí“.

Dosavadní situace řešení nápravy poškozeného životního prostředí v případě úniku kyanidů do Bečvy, kdy nápravná opatření financuje Český rybářský svaz z vlastních zdrojů, resp. Prevence a náprava škod na životním prostředí by podle směrnice 2004/35/ES měly být prováděny právě na základě principu „znečišťovatel platí“, což zjednodušeně řečeno znamená, že provozovatel, který způsobuje škody na životním prostředí nebo vytváří bezprostřední hrozbu takovéto škody, by v zásadě měl nést náklady na nutná preventivní nebo nápravná opatření, tzn. je finančně odpovědný; tím mají být provozovatelé nuceni přijímat opatření a rozvíjet postupy ke snižování rizik škod na životním prostředí, aby riziko jejich finanční odpovědnosti bylo sníženo.

V případech, kdy místo provozovatele jedná příslušný orgán, a to buď sám, nebo prostřednictvím třetí strany, by měl tento orgán zajistit, aby jemu vzniklé náklady byly zpětně uhrazeny provozovatelem. Je také vhodné, aby provozovatelé nesli v konečném důsledku náklady spojené s posuzováním škod na životním prostředí a v případě potřeby i s posuzováním bezprostřední hrozby výskytu takových škod.

Obdobně se k principu „znečišťovatel platí“ staví i další mezinárodní organizace, jako Organizace spojených národů (OSN) nebo Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), jejichž členem je rovněž Česká republika.

Deklarace OSN o životním prostředí a rozvoji (Rio de Janeiro, 1992) v zásadě č. 16 stanoví, že „státní úřady by měly usilovat o to, aby výdaje na životní prostředí braly v úvahu mezinárodní souvislosti, aby se využívaly ekonomické nástroje a aby se dodržovalo pravidlo, že náklady související se znečištěním by měl v zásadě nést znečišťovatel; přitom by měl být brán ohled na veřejný zájem a neměly by být narušovány mezinárodně obchodní vztahy a investiční aktivity“.

Podle doporučení Rady OECD z roku 1989 má „provozovatel nebezpečných zařízení nést náklady na přiměřená opatření související s prevencí a kontrolou havarijního znečištění ze zařízení, která jsou uvedena veřejnými orgány v členských státech do souladu s vnitrostátními předpisy před vznikem havárie za účelem ochrany lidského zdraví nebo životního prostředí.

V demokratickém právním státu, který je Česká republika podle čl. 1 Ústavy ČR, je navíc potřeba, aby státní orgány s ohledem na ústavně zakotvenou povinnost státu dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohat...

Zákon o předcházení ekologické újmě a jeho klíčové principy

Dne 17. srpna 2008 nabyl účinnosti zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a její nápravě a o změně některých zákonů (dále jen zákon č. 167/2008 Sb.), jehož účelem je transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES ze dne 21.

Tento zákon je právním předpisem přijatým v oblasti ochrany životního prostředí, který má zejména s ohledem na řešení ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích úzkou vazbu rovněž na problematiku ochrany přírody a krajiny, a tudíž i na zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOPK).

Směrnice 2004/35/ES představuje první rámcový pokus ze strany Evropské unie (EU) řešit situace spočívající v poškození životního prostředí na celém území Evropské unie. Reaguje zejména na existenci mnoha znečištěných míst na jejím území, která představují značná rizika pro životní prostředí a lidské zdraví, a na dramatické zrychlování ztráty biologické rozmanitosti v posledních desetiletích.

Pro přijetí nové právní úpravy byla důležitá i skutečnost, že některé složky životního prostředí nejsou předmětem vlastnictví (jsou věcí ničí) a náhrady škody se na nich nelze domáhat klasickou soukromoprávní cestou podle občanského zákoníku (jedná se zejména o povrchové a podzemní vody, jeskyně nebo volně žijící živočichy).

Zákon č. 167/2008 Sb. stanoví podmínky, za nichž vzniká provozovatelům (podnikatelé a další osoby vykonávající rizikovou provozní činnost) povinnost provádět preventivní (v případě bezprostřední hrozby ekologické újmy) a nápravná (v případě vzniku ekologické újmy) opatření.

Citovaný zákon považuje za ekologickou újmu jen takovou nepříznivou změnu, která je měřitelná a má závažné nepříznivé účinky na vybrané přírodní zdroje - půdu, povrchové nebo podzemní vody, vybrané chráněné druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a přírodní stanoviště; nevztahuje se však na všechny druhy rostlin a živočichů, ale pouze na chráněné druhy, vymezené v § 2 písm. b) zákona č. 167/2008 Sb.

Jedná se o:

• druhy ptáků, pro které se vymezují ptačí oblasti podle § 45e ZOPK, přičemž jejich seznam je taxativně stanoven v nařízení vlády č. 51/2005 Sb., kterým se stanoví druhy a počet ptáků, pro které se vymezují ptačí oblasti;
• druhy v zájmu Evropských společenství (ES) stanovené podle § 3 odst. 1 písm. n) ZOPK. Konkrétně se jedná o seznamy obsažené ve vyhlášce č.166/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení ZOPK, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s vytvářením soustavy Natura 2000;
• druhy, které Ministerstvo životního prostředí stanoví vyhláškou.

Obdobně jako u chráněných druhů se zákon č. 167/2008 Sb. vztahuje pouze na vybraná přírodní stanoviště. S přihlédnutím k § 2 písm. c) zákona č. 167/2008 Sb. se jedná o:

• přírodní stanoviště v zájmu Evropských společenství stanovené podle § 3 odst. 1 písm. m) ZOPK; konkrétně vymezené v příloze č. 1 k vyhlášce č. 166/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení ZOPK v souvislosti s vytvářením soustavy Natura 2000;
• území, jež je biotopem pro druhy ptáků, pro které se vymezují ptačí oblasti podle § 45e ZOPK; ptačí oblasti jsou vymezeny jednotlivými nařízeními vlády, která byla publikována ve Sbírce zákonů pod čísly 530-535/2004 Sb., 598-609/2004 Sb., 679-688/2004 Sb., 19-28/2005 Sb. a 165/2007 Sb.;
• území, jež je biotopem pro druhy v zájmu Evropských společenství stanovené podle § 3 odst. 1 písm. n) ZOPK; viz vyhláška č. 166/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení ZOPK, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s vytvářením soustavy Natura 2000;
• místa rozmnožování nebo odpočinku druhů vyžadujících přísnou ochranu; bližší vymezení obsahuje příloha č. 2. B vyhlášky č. 166/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení ZOPK v souvislosti s vytvářením soustavy Natura 2000.

Ekologickou újmou na vybraných chráněných druzích a přírodních stanovištích se přitom rozumí závažné nepříznivé účinky na dosahování nebo udržování příznivého stavu ochrany chráněných druhů nebo přírodních stanovišť. Kritéria pro posouzení významu těchto účinků jsou stanovena v příloze č. 3 k zákonu č. 167/2008 Sb.

Stav ptačích oblastí, evropsky významných druhů a jednotlivých typů evropských stanovišť, zejména evropsky významných lokalit, přitom sledují orgány ochrany přírody a krajiny na základě § 45f ZOPK. Zajišťováním monitoringu je pověřena zejména Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK); na základě tohoto sledování vypracovává Ministerstvo životního prostředí příslušné zprávy předkládané Komisi ES a veřejnosti.

Povinnost provádět monitoring vybraných složek biodiverzity vyplývá pro Českou republiku rovněž z mezinárodního práva, konkrétně z Úmluvy o biologické rozmanitosti (Rio de Janeiro, 1992), která byla publikována ve Sbírce zákonů pod č. 134/1999 Sb. Z článku 7 této úmluvy vyplývá, že její smluvní strany mají identifikovat a pravidelně a dlouhodobě sledovat (monitorovat) složky biodiverzity uvedené v příloze č. 1 k této úmluvě.

Za ekologickou újmu na chráněných druzích a přírodních stanovištích se nepovažují nepříznivé účinky vyplývající z jednání provozovatele, k němuž byl oprávněn podle vybraných ustanovení ZOPK; jedná se o § 5b (odchylný postup při ochraně ptáků), § 45i (posuzování vlivů koncepcí nebo projektů na území soustavy Natura 2000) a § 56 (výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů).

Zákon č. 167/2008 Sb. se vztahuje na provozovatele vybraných provozních činností (uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu), které jsou považovány za rizikové pro životní prostředí a lidské zdraví. Jedná se například o skládky, spalovny odpadu či přeshraniční přepravu odpadů (podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů), úložiště těžebních odpadů (podle připravovaného zákona o nakládání s těžebními odpady), velké průmyslové podniky podléhající integrovanému povolení (podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů - zákon o integrované prevenci, ve znění pozdějších předpisů), dále o provozovatele vypouštějící odpadní vody do vod povrchových či odebírající povrchové či podzemní vody (podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů - vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů) nebo provozovatele nakládající s geneticky modifikovanými organismy (podle zákona č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty, ve znění pozdějších předpisů).

Zákon č. 167/2008 Sb. je založen na základních principech legislativy ES pro životní prostředí:

• Princip prevence. Provozovatel vybraných činností má povinnost provádět nezbytná preventivní opatření a nést náklady vynaložené na tato opatření a informovat příslušný orgán státní správy. Ten může ukládat preventivní opatření, stanovit jejich podmínky a určit lhůtu k jejich provedení.
• Princip „znečišťovatel platí“ (PPP - polluter pays principle). Provozovatel, jehož činnost způsobila ekologickou újmu nebo bezprostřední hrozbu takové újmy, má nést finanční odpovědnost, která jej donutí přijímat opatření a rozvíjet postupy ke snižování rizik ekologické újmy. Provozovatelé vybraných činností jsou na základě tohoto zákona povinni provádět preventivní nebo nápravná opatření, a to bez ohledu na to, zda jednali úmyslně nebo nedbalostně a zda porušili zákon nebo povolení vydané na jeho základě. Zákon č. 176/2008 Sb. rovněž stanoví důvody, pro které mohou být provozovatelům již vynaložené náklady zpětně proplaceny. Jde například o situaci, kdy provozovatel způsobil ekologickou újmu, ale neporušil přitom zákon nebo povolení, které mu bylo vydáno na základě zákona.
• Princip naturální restituce. Při nápravě závadného stavu se upřednostňují nápravná opatření před peněžní náhradou a klade se důraz na efektivní dekontaminaci a obnovení nebo nahrazení poškozeného přírodního zdroje jeho uvedením nebo navrácením do původního stavu anebo směrem k tomuto stavu. Zákon č. 167/2008 Sb. přitom stanoví odlišný způsob pro nápravu ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích a vodách a pro nápravu ekologické újmy na půdě.

tags: #odstranovani #ekologicke #ujmy #postup

Oblíbené příspěvky:

• Odpad a psi: Hamry nad Sázavou
• Emise skleníkových plynů v ČR
• Jak recyklovat igelitové sáčky
• Ekologická Písanka Paleta: Kreativní Recenze
• Budoucnost odpadového hospodářství