Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je založen na principu "znečišťovatel platí“, jednom ze základních principů práva životního prostředí.
Mezi další principy tohoto právního odvětví bývají řazeny princip nejvyšší hodnoty, princip vysoké úrovně ochrany, princip trvale udržitelného rozvoje, princip odpovědnosti státu, princip komplexní a integrované ochrany, princip prevence, princip předběžné opatrnosti, princip informovanosti a účasti veřejnosti, princip ekonomické stimulace a v neposlední řadě princip odpovědnosti původce, který úzce souvisí s principem "znečišťovatel platí“ a bezpochyby též s tématem ekologické újmy.
Povinnost předcházet ekologické újmě a v případě nebezpečí jejího vzniku či průběhu přijímat opatření směřující k jejímu zmírnění nebo nápravě leží primárně na provozovateli, tedy osobě vykonávající činnost potenciálně nebezpečnou pro životní prostředí uvedenou v příloze č. 1 zákona.
V případě, že provozovatel své povinnosti neplní, vrchnostensky zasáhne stát.
Základní povinnosti provozovatele
Provozovatelé, na něž se zákon vztahuje, jsou, nebo by měli být, seznámeni s povinností zpracovat hodnocení rizik ekologické újmy a s povinností finančně se zajistit v případě, kdy byla naplněna zákonná kritéria.
Čtěte také: Česká biodiverzita
Další povinnosti, které se nicméně aktivují až v okamžiku, kdy ekologická újma hrozí či dokonce již nastala, totiž zakotvuje ustanovení § 3 odst. 1 zákona, podle kterého provozovatel musí:
- předcházet vzniku ekologické újmy,
- přijímat preventivní opatření,
- přijímat nápravná opatření.
Je zřejmé, že výše vypočtené povinnosti jsou velice úzce spjaty s povinností hodnocení rizik a finančního zajištění, protože podle § 6 odst. 5 nařízení vlády č. 295/2011 Sb., o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění, provádí příslušný provozovatel posouzení dostatečnosti finančního zajištění právě vzhledem k navrhovaným (předpokládaným) nápravným a preventivním opatřením a jejich ocenění podle přílohy č. 4 nařízení vlády.
Preventivní opatření lze v obecné rovině dělit na dva druhy. První z nich jsou opatření, jež je nutno přijímat v době, kdy bezprostředně újma nehrozí, např. havarijní plány podle § 39 odst. 2 vodního zákona, a druhá speciální preventivní opatření, která musejí být přijímaná v době, kdy již ekologická újma může nastat.
Právě tato preventivní opatření jsou předvídána zákonem, přestože prakticky bude hranice mezi oběma druhy opatření spíše méně zřetelná.
Zákon stanoví, že v případě bezprostředně hrozící ekologické újmy provede provozovatel neprodleně nezbytná preventivní opatření.
Čtěte také: Změna klimatu v ČR
V rámci těchto preventivních kroků je bezpochyby nezbytná spolupráce s orgánem, jenž celou agendu ekologické újmy a odpovědnosti za ní za stát "administruje“ a kterým je - až na výjimky (srov. § 16 odst. 4 zákona) - Česká inspekce životního prostředí (dále jen "ČIŽP“).
Z toho důvodu zákon vyžaduje po provozovateli, aby o všech okolnostech bezprostřední hrozby ekologické újmy a o provedených preventivních opatřeních ČIŽP informoval (způsob podání informace není zákonem upraven, může se tedy jednat i o neformální podání zprávy).
Pokud provedené preventivní opatření hrozbu ekologické újmy neodstraní, je i tuto skutečnost provozovatel povinen oznámit ČIŽP.
Stejně tak ČIŽP může kdykoliv požádat provozovatele o informace o bezprostřední hrozbě ekologické újmy nebo o okolnostech nasvědčujících takové hrozbě a provozovatel je povinen bez zbytečného odkladu tyto informace poskytnout.
Toto "informační“ oprávnění ČIŽP již ukazuje směrem ke státu v tom smyslu, že pokud by provozovatel neplnil povinnosti, které mu zákon ukládá, bude to ČIŽP, resp. stát, jenž splnění těchto povinností "převezme“ (srov. § 6 odst. 5 zákona).
Čtěte také: České ekologické skandály
Před tímto krokem však ČIŽP vyzve původce/provozovatele, bude-li samozřejmě znám, aby ve stanovené lhůtě preventivní opatření provedl, a dá mu také pokyny pro jejich provádění.
Provedení preventivních opatření může ČIŽP uložit rozhodnutím.
ČIŽP, resp. stát, převezme provedení nezbytných opatření až v okamžiku, kdy je bezodkladně nebo ve stanovené lhůtě neprovede provozovatel sám, nebo není-li provozovatel znám.
Přestože by se mohlo zdát, že nic nebrání tomu, že pokud nebude provozovatel konat, jednoduše věc převezme na náklady provozovatele stát, není tomu tak.
V případě, že provozovatel nesplní zákonem uložené povinnosti, mezi které, jak bylo uvedeno výše, provedení preventivních opatření patří, hrozí mu sankce až do výše 5 mil. Kč.
V případě, kdy ekologická újma již vznikla nebo ji provozovatel zjistil, je povinen neprodleně provést veškerá možná nápravná opatření k okamžité kontrole, omezení, odstranění nebo jinému zvládnutí znečišťujících látek nebo jiných škodlivých faktorů, jejichž cílem je omezit ekologickou újmu a nepříznivé účinky na lidské zdraví nebo předejít dalšímu rozšiřování ekologické újmy, nepříznivým účinkům na lidské zdraví nebo dalšímu zhoršení funkcí přírodních zdrojů.
Informační povinnost provozovatele a "zrcadlové“ oprávnění ČIŽP platí v případě nápravných opatření, resp. existence ekologické újmy, obdobně jako u opatření preventivních (srov. § 7 zákona).
V obou případech platí, že nesdělení informací ČIŽP nebo odmítnutí poskytnutí informací je sankcionováno pokutou až do výše 1 mil. Kč.
V případě vzniku (či zjištění) ekologické újmy má nicméně provozovatel ještě jednu, zásadní povinnost, a to vypracovat bez zbytečného odkladu - počítáno od okamžiku zjištění vzniku ekologické újmy - návrh nápravných opatření v souladu s přílohou č. 4 k zákonu a předložit ho ČIŽP ke schválení.
ČIŽP může navržená nápravná opatření schválit nebo provozovateli uložit jejich doplnění či změny.
Z dikce zákona nevyplývá nutnost vést o tomto návrhu správní řízení.
Příloha č. 4 k zákonu stanoví společný rámec, podle kterého se vybírají nejvhodnější nápravná opatření k zajištění nápravy ekologické újmy na chráněných druzích volně žijících živočichů či planě rostoucích rostlin, přírodních stanovištích nebo na vodách.
Řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření
Jak bylo již zmíněno výše, pokud nejsou provozovatelem přijatá preventivní nebo nápravná opatření dostatečná, nebo nebyla přijata žádná, zahájí ČIŽP tzv. řízení o uložení preventivních opatření nebo nápravných opatření.
Řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření je zahajováno zejména z moci úřední.
ČIŽP řízení zahájí, jakmile se dozví o skutečnosti, jež nasvědčuje tomu, že mohlo dojít k ekologické újmě nebo pokud bezprostředně hrozí její vznik.
O této skutečnosti se ČIŽP může dozvědět z vlastní úřední činnosti či jí poskytne informaci jiný orgán, popř. podá podnět k zahájení řízení soukromá osoba dotčená ekologickou újmou nebo jejím vznikem postupem podle ustanovení § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Pokud je podání soukromé osoby doloženo relevantními informacemi a údaji, ze kterých je patrné, že došlo k ekologické újmě nebo taková újma bezprostředně hrozí, bude řízení zahájeno na základě tohoto podání, jež bude vnímáno jako žádost o zahájení řízení, a půjde o řízení návrhové.
Ve vztahu k dalším povinnostem provozovatele však není rozhodující, zda je podání soukromé osoby vnímáno jako podnět k zahájení řízení z moci úřední a ČIŽP může, ale nemusí řízení zahájit, či se jedná o žádost k zahájení řízení a ČIŽP řízení zahájit musí.
Pokud mohlo dojít k ekologické újmě nebo pokud bezprostředně hrozí její vznik, měla by ČIŽP zahájit řízení vždy.
Rovněž nemá vliv na případné zastavení řízení zpětvzetí žádosti v případě řízení zahájeného na žádost dotčené osoby.
Zákon totiž stanoví, že řízení o uložení preventivních nebo nápravných opatření zahájené na základě žádosti se z důvodu zpětvzetí žádosti nezastaví, pokud jsou dány důvody pro zahájení řízení z moci úřední.
Provozovatel bude v drtivé většině případů jediným účastníkem takového řízení.
Účelem novely je primárně zefektivnění aplikační praxe, a to díky jasnému odlišení působnosti zákona od působnosti složkových předpisů.
Toto zpřesnění se děje prostřednictvím úpravy definice ekologické újmy.
Dále dochází k zpřesnění procesního postupu při provádění preventivních a nápravných opatření, včetně zakotvení možnosti úhrady nápravných opatření ze Státního fondu životního prostředí České republiky v situacích, kdy není původce závadného stavu znám nebo se jej nepovede zjistit, a příslušný orgán provádí nezbytná nápravná opatření sám.
Podle platného znění zákona, vyjde-li z hodnocení rizik, že provozovatel může způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklad vyšší než 20 000 000 Kč, vyváže se z povinnosti finančního zajištění pouhým odkazem na certifikaci EMS/EMAS.
Skutečnost, že má provozovatel zaveden systém EMAS či certifikaci ISO nedává záruku, že provozovatel zpracoval hodnocení vlivů odpovídající požadavkům ZEU (a prováděcího nařízení vlády) a disponuje finančním zajištěním (např. pojištěním), na základě, kterého pokryje i náklady na nápravu ekologické újmy podle ZEU.
V případě, že by tito provozovatelé i nadále nezpracovávali hodnocení rizik, nevztahovala by se na ně ani povinnost zasílat toto hodnocení do databáze a ČIŽP by tak ztratila nad jejich činností do jisté míry kontrolu, proto je navrženo vypuštění uvedené výjimky.
Hlavní principy navrhované právní úpravy
- Definice ekologické újmy
- Otázka zahájení řízení u preventivních nebo nápravných opatření
- Neexistující databáze hodnocení rizik
- Vypuštění výjimky ze zpracování hodnocení rizik pro subjekty, které disponují EMAS či ISO
- Změna výše sazeb a zakotvení přestupku za nevypracování hodnocení rizik
Výběr komentářů z důvodové zprávy k bodům novely
K bodu 1 a 7
Úprava směřuje k redefinici ekologické újmy na chráněných druzích volně žijících živočichů či planě rostoucích rostlin nebo přírodních stanovištích a ekologické újmy na vodách.
Zpřesněním definice usiluje také o vyjasnění vztahů mezi správními řízeními vedenými podle tzv. složkových právních předpisů v oblasti životního prostředí a řízením podle zákona o předcházení ekologické újmě.
Ekologická újma ve smyslu zákona o ekologické újmě (dále jen „ZEU") by měla zahrnovat nejzávažnější případy ekologických újem způsobených provozní činností (významný dopad na evropsky významné druhy rostlin a živočichů, na chemický či ekologický stav vody atd.).
Ekologické újmy v širším slova smyslu (škodlivé události) nedosahující intenzity závažnosti ZEU by měly být řešeny podle složkových zákonů.
Úprava definice ekologické újmy na chráněných druzích a přírodních stanovištích cílí na zvýšení aplikovatelnosti zákona o předcházení ekologické újmě a její nápravě.
Současná definice ekologické újmy je vázána na „závažné nepříznivé účinky na dosahování nebo udržování příznivého stavu ochrany druhů nebo stanovišť", tedy v praxi musí ekologická újma dosáhnout celorepublikového významu (či ještě širšího významu v rámci přirozeného areálu druhu či přirozeného rozsahu stanoviště) nebo se musí týkat velmi specifických případů, například dopadu na velmi izolovaný, vzácný druh.
Navržená úprava cílí na posunutí ekologické újmy na místní úroveň a za ekologickou újmu považuje závažné poškození nebo zničení místní populace druhu nebo poškození a zničení přírodního stanoviště závažného z hlediska jeho souvislého výskytu v dotčeném území.
Místní populací se rozumí část populace určitého druhu žijící na území vymezeném hranicemi souvislého biotopu daného druhu, případně ohraničeném spojitým výskytem tohoto druhu v daném místě.
tags: #ucast #verejnosti #pri #odstranovani #ekologicke #ujmy
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]