Jak postavit ohniště v přírodě z kamene: Podrobný návod

Rozdělávání ohně je základní dovedností každého bushcraftera. Správně rozděláný oheň ti poskytne teplo, možnost vaření a bezpečí v přírodě. V mnoha případech nouze potřebujeme rozdělat oheň, ať už proto, abychom přivolali pomoc, popřípadě si připravili jídlo či se jen zahřáli a předešli tak podchlazení.

Kde si v přírodě můžete legálně rozdělat oheň

V Česku si můžete v přírodě oheň legálně rozdělat 50 a více metrů od lesního porostu. Zapomeňte tedy i na lesní mýtinky a paloučky. Táborák také musí být daleko od křovin, sena, trávy a dalších snadno vznětlivých věcí. A nesmíte mu samozřejmě zapomenout vytvořit bezpečné podloží, například z 5 cm tlusté vrstvy hlíny.

Po dohoření si musíte být jistí, že je oheň zcela vyhaslý, a to včetně žhavého popela. Ideálně celé ohniště zalijte vodou tak, aby se z něj ani nekouřilo a uhlíky pořádně rozmělněte. O táboráku v přírodě pak neuvažujte v době velkého sucha, kdy stoupá riziko vzniku požárů.

Příprava ohniště

• Výběr místa: Vyber suché a chráněné místo, ideálně na holé zemi nebo pískovém podkladu. Vyhni se místům pod stromy nebo v blízkosti suchého listí.
• Čištění prostoru: Odstraň všechny hořlavé materiály v okruhu alespoň 2 metrů od ohniště. Vytvoř bezpečný prostor pro oheň.

Jak správně založit táborák

Ohniště ohraničte kruhem z kamenů. Používejte suché kameny a ne ty říční. Proč? V ohni mohou praskat a také odlétávat, protože jsou částečně nasáklé vodou. Při prudké změně teplot v ohni pak kameny snadno puknou. Jestli máte po ruce lopatku, můžete si pro založení táboráku také vykopat díru v zemi.

Materiály pro rozdělání ohně

• Zápalky nebo zapalovač: Nejjednodušší způsob, jak zapálit oheň. Měj je vždy v suchu. Benzínový zapalovač je spolehlivý, zvláště originální výrobky firmy Zippo. U neznačkových zapalovačů hrozí poměrně rychlá ztráta jeho náplně, takže můžeme zůstat na holičkách v ten nejméně vhodný okamžik.
• Křesadlo: Spolehlivý nástroj pro rozdělání ohně za jakýchkoliv podmínek. Použití křesadla vyžaduje praxi. U klasického křesadla (škrtadla), které má zpravidla podobu tyčinky vyrobené z ferroceru (firesteel) dbáme na to, aby dráha jisker byla co nejkratší vůči podpalovanému materiálu. Křesadlo držíme třemi prsy, kdy tak zajistíme, že nám prsty nepřekážejí na škrtací ploše a nehrozí jejich pořezání.
• Přírodní materiály: Kůra z břízy, suchá tráva, jemné větvičky a jiné snadno hořlavé materiály.

Alternativní metody rozdělávání ohně

Měli bychom také zmínit i několik opravdu nouzových způsobů jak rozdělat oheň v případě potřeby, kdy po ruce nemáte žádné škrtadlo ani zapalovač či sirky. V těchto podmínkách je nejschůdnějším řešením zapálení ohně pomocí tření. Uvedeme zde metodu tzv. „plužení“ a také „luku a vrtáku“.

Čtěte také: Tipy pro bezpečné ohniště

Metoda „plužení“

Jedná se o jeden z nejstarších způsobů rozdělání ohně. K jeho uskutečnění potřebujete základnu z měkkého dřeva do kterého vyryjete mělkou rovnou rýhu. Poté použijete rovnou rukojeť z tvrdého dřeva opatřenou rýhovanou tupou špičkou, kterou budete v rýze třením způsobovat zahřátí měkkého dřeva a odtrhávání malých částic dřevěných vláken.

Metoda „luk a vrták“

Jedná se také o jednu z nejstarších metod rozdělání ohně. K jeho přípravě potřebujete opět základnu z měkkého dřeva, v němž asi 2,5 centimetru od okraje vyřežete menší důlek a do jeho spodního okraje pak zářez ve tvaru písmene V od hrany prkénka k důlku. Pod tento výřez umístěte troud. Poté zhotovte luk z pružné syrové větve cca o 3 cm průměru a kusu provazu, který přivažte k oběma koncům větve bez napnutí. Dále bude potřeba vrták a ložisko. Vrták vyrobíte z tyčky tvrdého dřeva, kterou na jednom konci zakulatíte a druhou necháte tupou pro lepší tření. Ložisko, které slouží k vytvoření tlaku na vrták vyrobíte z kosti, tvrdého dřeva, nebo kamene s mírnou prohlubní na jedné straně. Teď už jen stačí položit jednu nohu na základnu, aby nám zbytečně neuhýbala, smyčku tětivy obtočit kolem vrtáku a ten nasadit do důlku na základně. Ložisko držené v jedné ruce přiložíte na vrchol vrtáku a druhou rukou provádíte lukem pohyby jako při řezání dříví.

Postup rozdělání ohně

• Příprava troudu: Nasbírej suchý troud, jako je suchá tráva, mech, jemné větvičky nebo březová kůra. Troud musí být suchý a jemně roztrhaný, aby snadno vzplál.
• Příprava podpalového dříví: Nasbírej tenké větvičky a klacíky. Tyto menší kousky dřeva se snadno zapálí a vytvoří stabilní základ pro větší polena.
• Příprava hlavního dřeva: Nasbírej větší polena a silnější větve. Tyto kusy dřeva zajistí dlouhodobé hoření.

Metody rozdělání ohně

• Křesadlo a troud: Drž křesadlo v jedné ruce a druhou rukou škrtej křesadlem proti křesacímu kameni. Jiskry by měly dopadnout na troud a zapálit ho. Jakmile troud začne hořet, přidej podpalové dříví a poté větší polena.
• Tradiční metody (tření dřev): Tato metoda vyžaduje více tréninku. Použij dřevěný vrták a třecí desku. Otáčením vrtáku vytvářej tření a teplo, které zapálí troud.

Poskládání dřeva na táborák

Poskládat dřevo na táborák můžete hned několik způsoby:

• Pagoda: „věž“ z větví nebo polínek poskládaných od největších po nejmenší do tvaru připomínajícího pyramidu.
• Teepee: polínka nebo větve postavíte do tvaru známého indiánského stanu s malými mezírkami, abyste zajistili dobrý přístup vzduchu.

Materiál pro podpálení v obou případech dejte do středu obou „stavbiček“ a podpalte ho.

Udržování ohně

• Přidávání dřeva: Pravidelně přidávej dřevo, aby oheň neuhasl. Začni s menšími kousky a postupně přidávej větší polena.
• Kontrola ohně: Nikdy nenechávej oheň bez dozoru. Udržuj kolem ohniště dostatek vody nebo písku pro rychlé uhašení v případě potřeby. Oheň nikdy nenechávejte bez dozoru! Stejně tak by u táboráku neměly být ponechány děti bez dozoru dospělého.

Bezpečnostní opatření

• Hasicí prostředky: Měj vždy po ruce vodu nebo písek pro případ nouze.
• Větrné podmínky: Dávej pozor na vítr, který může roznášet jiskry a způsobit požár.
• Opuštění ohniště: Před odchodem se ujisti, že je oheň zcela uhašený a místo bezpečné. Vaše odpovědnost však nekončí okamžikem skončení zábavy. Opustit místo pálení můžete až poté, co ohniště důkladně uhasíte - ať již prolitím vodou, nebo zasypáním zeminou. Při odchodu se z ohniště nesmí kouřit a popel i půda pod ohništěm musí být chladné.

Táborák šetrný k přírodě

Pro založení ohně použijte šetrné podpalovače i palivo. Rovnou tedy zapomeňte na benzín, plasty a další „laskominy“. Pro podpal použijte suchý mech, dřívka, trávu, drolící se dřevo z pařezu, kůru. Případné můžete využít i ekologické podpalovače.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Ekologické podpalovače

Na trhu jich najdete hned několik. Například SOLO ekologický podpalovač a zápalka 2v1 je vyrobený z dřevo-vláknité desky, se špičkami s hlavičkou se zápalkovou hmotou. Vydrží hořet až 8 minut a zvládne podpálit i mokré dřevo. Kromě táboráku můžete tento podpalovač využít také pro zahradní grily, domácí krby i kotle. Další možností je Ecopal z bavlny, včelího vosku, pryskyřice a jojobového oleje. Vzniká coby vedlejší produkt při výrobě Včelobalů, takže při jeho výrobě nevzniká žádný odpad. Je voděodolný, vydrží hořet 4 minuty a seženete ho ve dvou různě velkých baleních. A samozřejmě se také hodí nejen pro podpal táboráku, ale také grilů, krbů či pecí.

Druhy ohnišť

Existuje mnoho typů ohnišť, které se hodí pro různé účely a prostředí. Zde je několik z nich:

• Pagoda: Polena borového nebo smrkového dřeva je dobré opatřit záseky, aby se nesesouvala. Výplň je ze suchého klestí.
• Hranice: Na slavnostní oheň jsou dobrá podelně půlená polena o stejné délce. Výplň je opět klestí a třísky. Kolem slavnostního ohně děláme dva kruhy z kamenů- vnitřní z větších a vnější z menších.
• Pyramida: Při stavbě tohoto typu ohně je vhodné použít střední opěrný kůl. Kolem něj narovnáme do kruhu. Suchý vývrat nebo pařezový kořen umístěný do prostřed pyramidy vykouzlí při obřadním zapalovaní hezkou atmosféru.
• Hlídkový oheň: Muže hořet celou noc, pokud ho hlídka přikrmuje, postrkováním polen. Předpokladem je suché dřevo, které rychle nehoří.
• Kanadský krb: Je neocenitelný vždy, když potřebujeme chránit oheň před poryvy větru a zabránit větším ztrátám tepla. Jeho stěna je z polínek o průměru nejvýš 10 cm. Usměrňuje teplo a dá se na něm sušit i mokrý oděv.
• Oheň lenochů: Si leckdo plete s kanadským krbem. Jde o podobné ohniště, jen polena jsou naskládána na šikmé kůly a po nich se sesouvají do ohně. Dá se na něm snadno vysušit provlhlé či zmoklé dřevo.
• Ohniště z kamenů: Na kratší vypravě se pro vaření buduje ohniště ze dvou kamenů. Kotlík i třeba pánev na něm pěkně sedí. Jen kameny je nutné srovnat do stejné výšky, třeba i zahrabaním časti některého z nich do země.
• Závěs kotlíku: Jednoduchým způsobem vaření v přírodě je závěs kotlíku ve vidlicích. Kvůli vidlicím není nutné sekat zelené větve stromů. Snadno je nahradíme kulatinami nebo silnějšími kůly s vyřezem, které křížem zarazíte do země a svážete provazem.
• Polní sporáček: Mužeme postavit z kamenů a jílu. Sá se na něm vařit, peci i smažit na panvi zároveň. Dobré je mít s sebou malý rošt. Nepoužívat ke stavbě kameny z potoka - žárem praskají.
• Tři jehlice: Američtí skauti s sebou nosí v plátně tři půlmetrové jehlice ze silneho drátu (asi 6 mm). Nemusí potom shánět po prerii stejně vysoké kameny.
• Stolové ohniště: Z nařezaných kulatin sroubíme asi metr vysoký stolec, který na horní ploše pokryieme vrstvou jílu, na němž rozděláme oheň.
• Chipewajská kuchyň: Tuto konstrukci používají kanadští skauti. Je vázaná lanem a hodí se pro delší táboření.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

tags: #ohniště #v #přírodě #z #kamenu #návod

Oblíbené příspěvky:

• Odpadové hospodářství nemocnic
• Proč třídit odpad?
• Co je ekologická geografie?
• Jak vyčistit ucpaný odpad
• Průvodce tříděním odpadu