Ohrožená příroda: Informace a fakta

09.04.2026

Jsme přímými svědky procesu, kdy život na Zemi s nebývalou rychlostí ztrácí svoji pestrost - navždy mizí různé druhy rostlin, živočichů i hub a kvapem ubývá mnoha dalších. Tempo tohoto vymírání je přitom o jeden až dva řády rychlejší než v posledních deseti milionech let.

Ubývání biodiverzity

Biodiverzity na Zemi v současné době rychle ubývá. Nejde však jen o vymírání jednotlivých druhů (vyhynul například pták dronte mauricijský, známý též jako dodo), snižuje se také celková druhová pestrost v přírodě a dochází ke stírání rozdílů mezi různými místy naší planety. To jsou tři různé aspekty ubývání biodiverzity, které se dějí na mnoha úrovních - od té globální až po rozměry v řádu čtverečních metrů. Ve všech případech jsou nicméně důsledky stejné: živý svět se postupně stává chudším, monotónnějším a často i zranitelnějším vůči náhlým změnám podmínek.

Proces ubývání biodiverzity je dobře pozorovatelný, zejména pak v menším měřítku: například v určitém regionu, v jednom údolí v horách, ve vodách jezera nebo třeba na kousku louky. Zatím bylo na světě objeveno asi 1,5 milionu druhů živočichů, rostlin nebo hub a je pravděpodobné, že několikrát tolik druhů dosud neznáme. Každý rok se také najdou tisíce nových druhů (většinu z toho tvoří hmyz). Různé druhy též odjakživa vznikají a mizí. Vědci však odhadují, že současné tempo vymírání je o jeden nebo dva řády rychlejší, než kolik činil průměr v minulých 10 milionech let. Mizí především specializovanější nebo náročnější druhy. Krajině více a více dominují přizpůsobiví generalisté, kteří dovedou žít ledaskde.

Biotop a jeho význam

Biotop označuje prostředí, které k životu potřebuje určitý konkrétní druh (například biotopem konipasa horského jsou rychle plynoucí vodní toky). Všechny živé organismy jsou závislé na prostředí, kde žijí, a zároveň jej spoluutvářejí - proto když uvažujeme o biodiverzitě, je třeba dívat se na celek, ne pouze izolovaně na jednotlivé druhy. Ty totiž nemohou přežít bez vhodných podmínek neživé přírody a jemného přediva vztahů s jinými druhy. Jestliže zanikne biotop, velká část druhů přijde o místo, které potřebuje ke svému životu. Ztráta jednoho či několika druhů ještě nemusí být pro biotop katastrofou, nicméně často znamená jeho významnou proměnu či ohrožení, a to zejména pokud jde o druh z hlediska biotopu klíčový, jakou jsou třeba mangrovníky v mangrovových pobřežních lesích. V našich podmínkách může být příkladem buk lesní, který je zásadním druhem pro biotop bučin (velká část těchto biotopů byla u nás v 19. a 20.

Příčiny ubývání biodiverzity

Na celosvětové úrovni bývá hlavní příčinou ubývání biotopů zabírání půdy ve prospěch polí a plantáží - typickou ukázkou je mizení tropických pralesů kvůli pěstování palmy olejné v Indonésii. Když vědci zkoumali 8688 druhů (převážně obratlovců), které se ocitly na světovém Červeném seznamu IUCN, zjistili, že zemědělství je spojeno s vymíráním u 5407 z nich a těžba dříví u 4049 druhů. Nejrapidněji ze všech biotopů přitom mizí často právě ty, které jsou druhově nejpestřejší. Na souši je úbytek nejrychlejší hlavně u stepí, savan a některých typů lesů v tropech, subtropech či v mírném pásmu.

Čtěte také: České mincovny a ochrana přírody

Většinou si ji spojujeme s pytlačením slonů či nosorožců nebo s pašováním papoušků a korálů. Problém se ale týká především ryb. Toxicitu prostředí zvyšují především různé přípravky používané proti škůdcům a plevelům, jako jsou insekticidy a herbicidy. Ty se v zemědělství používají stále ve velkém množství. Problém se týká například řepky a kukuřice, u nichž zejména při opakovaném pěstování na stejném místě počet škůdců významně narůstá a je regulovatelný jen obtížně. Některé škodlivé látky se v půdě časem rozkládají, jiné v ní však zůstávají navždy.

Vážným problémem se pro biodiverzitu stává také šíření nepůvodních druhů, které v různých částech světa vytlačují domácí faunu a flóru. Již zmíněný populární pták dronte mauricijský vyhynul nejen proto, že jej ve velkém konzumovali námořníci, ale také kvůli potkanům, prasatům a opicím, které jejich lodě přivezly - vyžírali totiž jeho vejce.

Z globálního hlediska sice změny klimatu zatím hlavní příčinou ubývání biodiverzity nejsou, na lokální úrovni ale může leckdy být jejich dopad na konkrétní biotop významný - uvést lze třeba biotopy pramenišť a rašelinišť, které jsou ohrožené vysycháním a nedostatkem srážek. Důležitou roli bude nepochybně hrát další nárůst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře - a jak velkých rozměrů změny klimatu v příštích dekádách dosáhnou. Kromě toho však bude (lokálně) záležet také na kombinaci tří dalších faktorů: schopnosti konkrétních druhů se na nové klimatické podmínky adaptovat, přesouvat se jinam a také na tom, jestli mají kam (a kudy) se přesunout.

Patrně nejvíce ohrožená je fauna a flóra izolovaných biotopů v neobvyklých klimatických podmínkách. Dobrým příkladem jsou tropické hory - relativně chladnomilné druhy zde žijí v izolaci, obklopeny podstatně teplejší krajinou. Migrace jinam pro ně nepřichází v úvahu a při přesunu do vyšších poloh přirozeně dříve či později musí narazit na vrcholky hor (nebo na skálu). K jak velkým ztrátám biodiverzity vlivem klimatických změn nakonec dojde, dokážeme zatím odhadnout jen přibližně pomocí teoretických modelů. Reakce organismů na tyto změny je totiž složitější: důvodem k migraci často nemusí být přímo nárůst průměrné teploty, nýbrž i další důsledky oteplení, například vlhkost půdy v určitém ročním období.

Ve střední Evropě se přírodní biotopy v zemědělskou půdu či produkční lesy z velké části změnily už před stovkami let. I v člověkem utvářené krajině nicméně po staletí zůstávalo množství míst, které sloužily jako útočiště pro svéráznou faunu a flóru. Oproti jiným částem světa nebudou mít v nejbližších desetiletích na biodiverzitu v Česku zásadní dopad klimatické změny - patrně nejvíce budou oteplováním zasaženy druhy (a biotopy) extrémně studených podmínek, které se nemají kam přesunout: především horská tundra Krkonoš nebo Jeseníků. Jak již bylo uvedeno výše: největší hrozbou pro přírodu u nás jsme my sami - respektive způsob, jak zacházíme s krajinou, kde žijeme.

Čtěte také: Ochrana přírody v numismatice: Ledňáček

Ohrožené druhy v Evropě

Z celkových osmi milionů druhů na světě je jeden milion ohrožen vyhynutím. Ohrožené druhy jsou rostliny a živočichové, kterým hrozí vyhynutí. Je to způsobeno především ztrátou a degradací jejich přirozeného prostředí, ale také mimo jiné znečištěním, změnou klimatu a invazivními cizími druhy.

Z 1 677 evropských druhů ohrožených vyhynutím jsou nejvíce ohroženi hlemýždi, škeble a ryby. Více než polovina endemických stromů Evropy, včetně kaštanu koňského, Heberdenia excelsa a sorbus, je ohrožena a asi pětina obojživelníků a plazů je ohrožena vyhynutím. Polární liška, norek evropský, tuleň středomořský, velryba severoatlantická a lední medvěd patří v současné době mezi nejohroženější savce v Evropě. Opylovači také ubývají.

Podle IUCN v Evropě do roku 2015 vyhynulo 36 druhů, včetně mnoha sladkovodních ryb, několika dalších druhů Coregonus (druh lososa), sladkovodního měkkýše Graecoanatolica macedonica (malý sladkovodní šnek vyskytující se pouze v jezeře Dojran v Řecku a Severní Makedonii) a Pensée de Cry, fialového květu. Ze savců vyhynul pratur (druh velkého divokého skotu) v 17. století a sardinská pika (příbuzný králíka) v 18.

Ochrana biodiverzity v ČR

Zajištění ochrany biodiverzity je v ČR zajištěno na úrovni ekosystémové, druhové i genetické diverzity zákonem o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. V druhové ochraně zákon rozlišuje formu zvláštní a obecné ochrany druhů. Obecná ochrana druhů se vztahuje na všechny druhy volně žijících živočichů, rostlin a hub, které chrání před zničením a poškozováním, které by mohlo vést k ohrožení a zániku populací druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí.

Speciální postavení má ochrana volně žijících druhů ptáků a stále větší pozornost je věnována opylovačům, jejichž početnost i diverzita v posledních letech výrazně klesá. Specifickou oblastí, která úzce souvisí s ochranou druhů i biologické rozmanitosti je problematika nepůvodních invazních druhů. MŽP se aktivně podílí také na omezování příčin ohrožení všech volně žijících druhů např. Ochranu jedinců všech volně žijících obratlovců zajišťuje také zákon č. 246/1992 Sb. o ochraně zvířat proti týrání. V gesci MŽP je rozhodování o schvalování projektů pokusů na volně žijících zvířatech. Profesionální péči o zraněné a handicapované jedince druhů se věnují záchranné stanice.

Čtěte také: Madagaskarský šamanismus

Zvláštní druhová ochrana zajišťuje právní ochranu tzv. zvláště chráněným druhům, všichni jedinci těchto druhů jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích a chráněn je rovněž i jejich biotop. Zákonná ochrana druhů je doplňována aktivním přístupem, realizací aktivních nástrojů druhové ochrany. Pro vybrané druhy MŽP spolu s partnery realizuje projekty na zlepšení jejich stavu. Pro efektivní zajištění ochrany druhů jsou MŽP zpracovávány a schvalovány odborné podklady a metodiky druhové ochrany.

Finanční zajištění péče o druhy je součástí Operačního programu Životní prostředí a většiny národních dotačních programů, více informací poskytují specializované stránky AOPK ČR zaměřené na dotace. Nastaven je systém kompenzací za ztížené zemědělské a lesnické hospodaření nebo náhrad škod působených vybraných zvláště chráněnými druhy.

Globální environmentální změny a kritické oblasti

Nadměrný tlak ze strany člověka způsobuje postupné změny naší planety. Vlivy ohrožující přírodní sféru nevytvářejí podmínky pro existenci života na Zemi. Naším způsobem života jsme závažně narušili rovnováhu přírody a nastartovali tak procesy, které by v budoucnosti mohly mít následky pro veškerý život na Zemi. Teprve dnes začínáme chápat, že vše co děláme, se může projevit globálně. Minulé vlády ale zanedbaly programy, vztahující se ke globálním enviromentálním změnám. Globální změny postihují především citlivé ekosystémy, které jsou dnes již vyčleňovány jako enviromentálně kritické oblasti. Kritičnost území je posuzována podle zranitelnosti, tj. pravděpodobnosti poškození ovlivňovaného systému.

Příklady environmentálně kritických oblastí:

Severní moře
Hornoslezská pánev
Povodí Rýna
Ural
Aralské jezero
Himálaj (Nepál)
Plošina Ordos
Tropické lesy
Japonsko
Kuvajt
Keňa
Nil
Sahel

Stále vyšší poptávka po zdrojích energie posiluje hledání ropy a zemního plynu jednak v oblastech klimatických extrémů(Aljaška, Sibiř, Sahara…), jednak v oblastech šelfových moří(Mexický záliv, Perský záliv, Severní moře…).

Červený seznam IUCN

Zvířata o tom sice neví, ale existuje hororový seznam, na který se určitě nechtějí dostat. Červený seznam ohrožených druhů zvířat z celého světa je známý taky jako Červený seznam IUCN. Kdo na něm je, tomu hrozí smrt. Červený seznam ohrožených druhů zvířat z celého světa, nebo také Červený seznam IUCN je opravdový seznam živočichů a rostlin, který poprvé sestavil v roce 1964 Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN - International Union for Conservation of Nature), nejvýznamnější celosvětové společenství zabývající se ochranou přírody a přírodních zdrojů.

IUCN, v němž pracuje řada odborníků z celého světa, tento seznam každé dva roky aktualizuje. Při poslední aktualizaci v něm bylo zapsáno téměř 64 tisíc druhů, z toho skoro 20 tisíc ohrožených vyhynutím. Ohrožené druhy jsou v seznamu roztříděné do několika kategorií podle stupně ohrožení.