Panda velká se stala symbolem ochrany přírody a jedním z nejpopulárnějších savců. V očích veřejnosti je vesměs vnímána jako druh ohrožený vyhubením, jehož rozmnožení v lidské péči patří k mimořádným chovatelským úspěchům. Jaká je tedy současná situace pandy velké jako ohroženého druhu?
Panda velká (Ailuropoda melanoleuca) dnes obývá pouze jižní část střední Číny, kde se vyskytuje v šesti izolovaných horských oblastech (Min-šan, Čchin-ling, Čchiung-laj, Liang-šan, Dasiang-ling a Siao-siang-ling) v provinciích Kan-su, Šan-si a zejména S-čchuan (Sečuán), kde žije kolem 75 % populace. Rozloha areálu rozšíření dnes dosahuje asi 30 000 km2, mezi 102-108,3° východní délky a 28,2-34,1° severní šířky.
Změny podnebí, intenzivní lov a tisíce let trvající kultivace stanovišť jak v nižších polohách, tak na náhorních plošinách postupně způsobily, že se výskyt pand omezil pouze na nehostinné horské oblasti západního okraje kdysi rozsáhlého areálu. Původně se tento druh vyskytoval nejen na většině území jižní a východní Číny, ale fosilní nálezy naznačují jeho přítomnost i mnohem jižněji, v oblasti severního Myanmaru a Vietnamu a severněji až téměř k Pekingu.
Pro zjištění početnosti zbývající populace byly v polovině 70. a 80. let 20. století a v letech 2000-2002 provedeny tři rozsáhlé terénní průzkumy. Je z nich však přesto patrné, že důslednější ochrana lesů a protipytlácká opatření z posledních let zřejmě vedou k postupnému nárůstu početnosti. Nicméně empiricky zatím nelze tuto skutečnost potvrdit.
Výsledky aktuálních průzkumů v letech 2000-2002, koordinované čínskou Státní správou lesů a nevládní organizací Světový fond na ochranu přírody (WWF International), dospěly k celkové početnosti populace kolem 1 600 jedinců. To je o 40 % více, než uvádějí předchozí odhady. Avšak podle genetických analýz by mohla početnost pandy velké dosahovat i 2 000-3 000 jedinců. Na druhou stranu na jiných lokalitách došlo ke zhoršení stavu biotopů a počty pand zde ve srovnání s průzkumem v 80. letech poklesly.
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Vzhledem k rozpadu areálu rozšíření čítá dnes řada přežívajících subpopulací pandy velké méně než 50 jedinců. Některé nové, byť podle řady odborníků kontroverzní výzkumy navíc naznačují, že v oblasti Čchin-ling (provincie Šan-si) se vyskytuje geneticky izolovaná populace natolik odlišná od ostatních, že je dnes považována za samostatný poddruh A. m. qinlingensis. Její zbarvení není kontrastně černobílé, ale spíše tmavě a světle hnědé.
Panda velká obývá horské lesy mírného pásu s hustými porosty bambusu (Bambuseae) v nadmořské výšce 1 200-4 100 m (většinou 1 500-3 000 m). Preference stanovišť závisí na druhu a množství bambusu, stromovém zápoji, který ovlivňuje jeho růst, a na svažitosti terénu: černobílé šelmy jednoznačně upřednostňují dlouhověké porosty.
Pandy velké neupadají do zimního spánku, pouze se v tomto období přesunují do nižších nadmořských výšek a dočasně vyhledávají úkryty v dutinách stromů, skalních trhlinách a jeskyních. Více než polovinu dne včetně noci tráví konzumací bambusu, který tvoří až 99 % potravy a kterého spotřebují za 24 hodin asi 9-14 kg. Potravu tvoří přes 60 druhů těchto dřevitých trav, avšak pandy významně upřednostňují 35 pouze z nich.
Jedním z mýtů, který kolem pand koluje, je jejich velmi špatná rozmnožovací schopnost. Studie pand z volné přírody však naznačují, že míra reprodukce není o nic horší než u ostatních druhů medvědů, mimoto populace v lidské péči v Číně se dnes rozmnožují velmi dobře. Pandy velké jsou s výjimkou období rozmnožování a výchovy mláďat obvykle samotářská zvířata. Během období rozmnožování v březnu až květnu se mohou samice pářit s několika samci. Mláďata se rodí v období srpna až září, často v jeskynních doupatech či v dutinách stromů. Matka zpravidla odchová pouze jediné mládě.
Největší hrozbu pro pandu velkou představuje poškozování a úbytek biotopů, které vedou k fragmentaci populace. K ní dochází na dvou úrovních, a to v rámci celkového geografického areálu rozšíření, který je v současnosti v důsledku zemědělství rozdělen na šest izolovaných oblastí, a na jednotlivých lokalitách, ve kterých jsou zbytky bambusových lesů rozdrobeny a odděleny plochami vykácené a obdělávané půdy či lesů bez bambusového podrostu.
Čtěte také: Rizika pro jakost vody
Původní biotopy mizí v důsledku kácení lesa a následné přeměny uvolněných ploch v zemědělskou půdu. V takových oblastech pak přežívají pouze málo početné a izolované populace pand, omezené na vysoké horské hřebeny odříznuté plochami kultivované krajiny.
Další hrozbou pro pandy zůstává jejich potravní závislost na bambusu. Bambus je charakteristický periodickým a synchronním (proto velkoplošným) kvetením, po kterém následuje odumírání celých porostů (v intervalech 15-120 let, s průměrem 50 let). Před výraznými zásahy člověka do biotopu mohly pandy migrovat z míst, kde bambus odumřel, do oblastí, kde bambus nekvetl a byl jako potrava k dispozici. V současné době, kdy se pytláctví podařilo výrazně eliminovat, nepředstavuje již pro pandy závažnou hrozbu.
Vedle degradace biotopů lidskou činností jsou původní zbytky areálu výskytu i populací pandy velké ohroženy neperiodickými přírodními katastrofami. K těm nejvýraznějším patří zemětřesení, neboť poslední refugia pand se nacházejí právě na tektonicky dosti nestabilním východním okraji Tibetské plošiny.
V květnu roku 2008 došlo v provincii S-čchuan k nejsilnějšímu zemětřesení v Číně za posledních šedesát let o síle osmi stupňů Richterovy stupnice, které způsobilo vedle značných materiálních škod a velkých ztrát na životech (téměř 70 000 obětí) i výrazné poškození tamějších ekosystémů. V S-čchuanu a na jižním okraji Kan-su bylo zasaženo asi 53 % biotopů a 67 % populace pandy velké. Nejintenzivněji bylo poškozeno prostředí pandy velké v pohořích Min-šan a Čchiung-laj, kde se vyskytují nejpočetnější populace a nejrozsáhlejší zbytky nedotčených stanovišť.
Panda velká je na červeném seznamu IUCN (Mezinárodní unie na ochranu přírody) vedena v kategorii ohrožený druh (EN - endangered), podle čínského zákona na ochranu přírody z roku 1988 je pak zařazena do kategorie I (maximální stupeň ochrany) a v rámci Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) figuruje rovněž v příloze I, tedy mezi nejpřísněji chráněnými druhy.
Čtěte také: Pracovní rizika
Někdejší Ministerstvo lesnictví Čínské lidové republiky (dnes Státní správa lesů) a WWF vytvořily v roce 1989 společný plán péče pro pandu velkou, který byl v roce 1992 přijat jako oficiální dokument čínskou vládou a je podkladem pro současné ochranářské aktivity. Poté, co se podařilo z větší části omezit pytláctví, se stala hlavním bodem ochrany obnova pandích biotopů. Aktuální jsou i plány na repatriaci zvířat z lidské péče.
Společné úsilí čínské vlády a WWF dnes přináší v ochraně biotopů určité ovoce v podobě postupného nárůstu kvality i kvantity prostředí upřednostňovaného pandou velkou. Dnes je panda velká chráněna ve více jak 60 rezervacích (spravovaných federální vládou nebo provinčními úřady), které pokrývají přes 70 % areálu rozšíření. Ochranářskou prioritou je nyní zajistit mezi jednotlivými rezervacemi dostatečný počet migračních koridorů. Čína i na rozšiřování a zkvalitňování lesních porostů v nechráněné krajině pracuje vedle zakládání nových chráněných území.
V rámci politiky “obilí za zeleň“ se vláda snaží přesvědčit rolníky, aby opustili zemědělské plochy na strmých svazích a nahradili je lesním porostem (za tímto účelem dostávají dotace). Výsledkem zmiňované strategie je skutečnost, že se Čína stala první zemí na světě v ročním nárůstu lesních ploch: ročně je zalesněno 20 000-30 000 km2.
Přestože panda velká zdaleka nepatří mezi nejvíce ohrožené druhy, pro nejširší veřejnost nadále zůstává neopominutelným symbolem péče o přírodní dědictví.
tags: #ohrozeni #bambusovych #lesu #priciny