Ohrožení a ochrana bažanta obecného v České republice

Není dávno v minulosti ještě zapomenuta doba, kdy česká krajina oplývala nejen pokrmy staročechů, které nazývali mlékem a strdím, ale mnozí z našich současníků dnes vzdychají nad vzpomínkami na množství drobné zvěře žijící ještě před pár desítkami let v polích a remízech. Tisícové výřady zajíců a králíků byly samozřejmostí. Dnes rozlehlé lány zejí prázdnotou a řada myslivců si láme hlavu s tím, jak tento stav zvrátit.

V dobách, kdy naší domácí drobné zvěře byl všude nadbytek, byl původně exotický pták bažant obecný převážně předmětem umělého chovu a cílem "panských" honů už od vynálezu střelné zbraně. Bažant introdukovaný do Evropy asi před více než 3000 lety se stal hlavní lovnou zvěří a náhradou za mizející původní druhy drobné lovné zvěře i za cenu vysokých vynaložených nákladů, které však nikdo nepočítal. Tak vznikl mýtus o dokonalosti naší lidové myslivosti.

Například v oblasti Židlochovicka se roční odstřel bažantů téměř nemění, neboť jsou zde silně zastoupeny profesionální bažantnice LČR, kdežto v podobném biotopu v oblasti Viničných Šumic - Kovalovic, kde před lety z ekonomických důvodů zrušili umělý odchov, se odstřel bažantí zvěře snížil téměř k nule a dnes znovu budují stavy bažantů ve volné honitbě od začátku. Taková situace nastala se změnou společensko ekonomických podmínek po roce 1989 téměř ve všech lidových mysliveckých sdruženích kromě těch, kde si uvědomili, že bažant ač nepůvodní zvěř, je zřejmě jedinou nadějí pro zachování společenského významu honů na drobnou zvěř a trvalé udržení drobné zvěře v krajině. Díky své odolnosti a přizpůsobivosti má bažantí zvěř naději překonat dosavadní negativní vliv člověka na krajinu a tuto cestu nastoupila mnohá myslivecká sdružení v naší zemi. Z ekonomických důvodů maximálně podporují životaschopnost bažantí zvěře bez ohledu na to, že z volné krajiny není možno získat takový výřad, jako z umělého chovu. Cíleně tak myslivci nahrazují to, co způsobuje člověk přírodě moderními metodami v zemědělství a změnami v kulturní krajině.

Rozvoj bažantích honů nastal hlavně v 19. století, které bylo pro rozvoj bažantnictví v Čechách velmi důležité. V té době nastává v chovu bažantů velký přelom - rozlišuje se starší, tak zvané voliérové či domácí bažantnictví a nové, zvané volné neboli "divoké". Tato zásadní změna v chovu bažantů proběhla okolo poloviny 19. století (Andreska 1981). Už v roce 1876 uvádí F. Hoydar ve Statisticko-topografickém popisu panství Hluboká, že se v tomto roce od voliérového chovu bažantů upustilo, jelikož se divokým bažantům na více místech velice dobře daří.

Staršími formami bažantnictví byly umělé chovy, které sloužily k produkci jatečných bažantů obvykle bez loveckých aspektů. Tímto produkčním způsobem chovu se zabývalo české bažantnictví velice dlouho, snad od počátku výstavby první bažantnice v Králově Dvoře až do 18 století (tedy 400 let). Čeští bažanti byli velice vážení pro svoji lahůdkovou chuť a často byli zasíláni nejen do Vídně, ale i do zahraničí.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Podle soupisu stavů zvěře z roku 1844 zde bylo 525 kusů, z toho 454 ve voliérovém odchovu a 71 ve volnosti. V roce 1867 se od voliérového chovu upustilo ve prospěch chovu ve volnosti. Berounský lesmistr J.V. Černý v úvodu ke své knize Bažantnictví z roku 1864 píše: "Před několika ještě lety pěstovalo se v Čechách nejvíce tak zvané "bažantnictví domácí" čili "výchov". V posledním však čase upouští se skoro vesměs od tohoto způsobu a zavádí se myslivosti příslušnější "bažantnictví na divoko", kteréžto tak popsati, aby k úplnému seznámení se s ním sloužilo, jest účelem tohoto spisku."

Vycházíme-li důsledně z těchto slov klasika české myslivosti a myslivecké beletrie, nezbývá nám než zamyšlení nad naší vlastní prací v honitbě, učiněnou ve prospěch zdárného divokého chovu tohoto klenotu české myslivosti v současných podmínkách. Dnešním cílem našeho snažení při odchovu bažantů ve volnosti však musí být především stabilizace populace bažanta v naší přírodě na výši odpovídající přirozené kapacitě současného prostředí (biotopu) a trvalá udržitelnost jeho divokého chovu. Lov směřujme pouze do oblasti průběrného odstřelu nadpočetných kohoutů.

Do nedávné doby jsme byli zvyklí považovat bažanta téměř za brojlera z odchoven. Jedná se převážně o uměle vychované populace bažantů, vypouštěné do přírody za cenu vynaložení velkého pracovního i časového úsilí některých členů sdružení a značných finančních nákladů a tato zátěž začíná být pro mnohé spolky neúnosná. Neopominutelnou skutečností však zůstane, že tímto způsobem se k hojným výřadům dostávají i myslivci z méně úrodných téměř horských oblastí, kde bažant díky svým etologickým vlastnostem přežívá ve volnosti jen sporadicky a umělý odchov nakoupených kuřat ve voliéře je jediným způsobem zajištění slušného výřadu na hlavním honu.

Pro poučení dnešních moderních myslivců jsem vybral z časopisu Lovecký obzor z roku 1923 článek bažantníka Aloise Kopty, který s osobitým a dobovým půvabem předčí mnohé dnešní vědecké stati o umělém chovu bažantů Přednosti chovu bažantů na divoko.

Na všechen způsob je bažant nejušlechtilejší zvěří naší nízké honby. Vlastí jeho je Asie a byl v našich lesích s výborným prospěchem aklimatisován. Dnes nachází se skoro na všech velkostatcích a najdeme málo výkazů odstřelu, aby tam nebyl také bažant. - Chov bažanta děje se u nás částečně uměle čili na krotko, částečně přirozeně, čili na divoko. Umělý chov vyžaduje založení líhní, péče, trpělivosti a značných výloh, chov na divoko naproti tomu vyžaduje přísné dohlídky a přísnějšího hubení škodné - za to však menších výloh. Jako lesník má svěřené sobě porosty zmlazovati pokud možno přirozeným způsobem, a zasáhnouti uměle jenom tam, kde ve zmlazeném porostu zůstaly mezery, tak má myslivec vychovávati bažanty na divoko a zasáhnouti uměle, jenom kde je toho nutná potřeba. Ale jakých výhod poskytuje chov na divoko před chovem na krotko?

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Při chovu na divoko docílíme silnější a otužilejší bažantí zvěře, která různým vlivům povětrnosti mnohem snadněji odolává než zvěř vzešlá z chovu na krotko. Při chovu na divoko náleží výchova mladých bažantů jedině bažantí slepici, která svá mláďata varuje před každým nebezpečím a učí je, jak se mají nebezpečí vyhnoutiU bažantů vychovaných na divoko vyskytují se méně často nemociMůžeme bažanta vypěstovati skoro bez výloh, což u chovu na krotko spojeno je se značnými výlohami.Kde lze chovu na divoko užíti? Na to odpovídám: všude bez výminky v polohách, které bažantu svědčí a jsou jeho způsobu života přiměřené.

Musíme si však uvědomit, že bažant je zvěří teritoriální a kohout si vždy hájí svoje území proti slabším sokům, které vytlačuje do okrajů honiteb, kde se ztrácejí na silnicích nebo u sousedů, kteří se chovu bažantů nevěnují a přesto prohlašují, že u nich vždy bažant byl a bude. Díky tomuto rozptýlení bažantů přes teritoria silných kohoutů v době toku, nemůžeme nikdy dosáhnout takové hustoty výskytu bažantů v divokém chovu, jako dočasně při umělém vypuštění stovek kohoutů z voliéry těsně před honem. To je skutečnost, která mnoho nadšenců pro divoký chov ve volné krajině odrazuje a na první pohled vychází veškerá snaha marně. Zkusme však opustit péči o bažanty úplně. Potom je už v našich polích neuvidíme. Musíme si uvědomit, kolik prostoru pro dobrý biotop bažanta v krajině zůstalo. Nikdy nebudou slepice vyvádět kuřata z hnízda uprostřed čtyřicetihektarového lánu monokultury obilnin nebo kukuřice otrávených jedy. Vždy to bude na okraji pole nebo na mezi, u remízu, v rákosí, v ostrůvku trávy nebo v buřeni neobdělávané louky. V polích kuřata vyrostou a v době nouze se vrátí do míst zrození. Najdou-li zde potravu v zimních zásypech, zůstanou. V opačném případě se roztoulají tam, kde by je nikdo nečekal a díky zimním útrapám a predátorům (mezi nimiž člověk zaujímá nejvyšší příčku) vyhynou. Zde především platí základní zootechnická zásada - nedáš, nedostaneš.

Odpovídající biotop

Z předchozího odstavce vysvítá jedna ze základních potřeb pro úspěšný chov bažanta ve volnosti, a to je požadavek na odpovídající biotop. Úprava přirozeného biotopu pro bažanta je dlouhodobou záležitostí trvající mnoho let. Nemůžeme proto čekat až zakoření stromy a vyrostou, keře až začnou plodit bobule. Nejvýhodnější metodou je vypozorování, kde se bažantovi samotnému nejlépe daří podle jeho gusta a kde se tedy shromažďuje a množí. Vyroste zde i 10 řad smrků nebo borovic prosázených ovocnými stromy a keři hlohu, pámelníku apod. Tak vytvoříme bažantovi úkryt, kde však bude moci hřadovat až za 15 - 20 let. Do té doby musíme maximálně využívat prostory, které zůstaly po scelování pozemků nedotčeny nebo využívat úhory, které v poslední době zůstávají neobdělány.

V průběhu posledních desetiletí došlo v zemědělském sektoru k výrazným změnám v zemědělské činnosti, a to jak v struktuře pěstování plodin, tak v intenzitě samotného hospodaření. Nejvíce jsou zemědělskými pracemi ohroženy druhy, které v období sklizně (přelom května a června) přivádějí na svět svá mláďata. Do této skupiny patří hlavně ptáci hnízdící na zemi, u kterých dochází ke zničení celých snůšek a mnohdy i k usmrcení samic, které sedí na hnízdech a zahřívají vejce. Takto ohrožen je z relativně stále ještě běžných druhů bažant obecný a dříve nejrozšířenější hrabavý pták naší polní krajiny, koroptev polní. Sklizeň pícnin ovlivňuje ale také chráněné druhy.

Samotná mortalita zvířat během senoseče je pak označována jako přímý vliv zemědělské techniky na danou populaci. Kosení se ale projevuje také nepřímo a to jednorázovou změnou prostředí během velmi krátké doby.

Čtěte také: Pracovní rizika

Jarní období znamená pro většinu myslivců ukončení péče o bažanty ve volné přírodě vyčištěním a desinfekcí zásypů po zimním přikrmování. Nastává období rozmnožování jarního kmenového stavu v přirozených lokalitách a dostatek přírodních zdrojů budí dojem, že bažant je zaopatřen přírodou v potravních nárocích až do žní, kdy paběrkuje na strništích obilovin.

Záměrem tohoto článku je pozvednutí vědomí myslivců, že bažant potřebuje péči po celý rok, zvláště však v jarním období rozmnožování, chceme-li mít výsledky v jeho chovu ve volné přírodě dostačující k tomu, aby bažanti byli předmětem lovu na podzimních honech na drobnou zvěř. A aby třeba také v podhorské honitbě zůstal vyšší kmenový stav bažantí zvěře před zimním obdobím, kdy očekáváme zásadní ztráty vlivem nepříznivých zimních podmínek, škodné zvěře nebo jinými, např. negativními antropogenními vlivy.

Kukuřičná až bramborářská oblast - cíl zvýšení odchovu bažantů ve volnosti

Zaměřuji se především na oblast České republiky, kde lze posílit stavy bažantů zvýšenou mysliveckou péčí v honitbách ve středních a vyšších nadmořských výškách, kde se také myslivecky vyžívám. Tato zemědělská produkční území v naší vlasti převažují nad nížinami a lužními oblastmi, ve kterých má bažant dostatek vhodných podmínek daných přírodou. Ale i v těch oblastech, které poskytují bažantům dostatek přírodních zdrojů potravy i příznivější klima než v podhůří, lze podle mého mínění jejich stavy stálou celoroční mysliveckou péčí zvýšit.

Z dřívějších výzkumů výskytu bažanta v různých přírodních podmínkách je možno se poučit, které oblasti jsou pro zvýšení denzity populace důležité. Takto uvádějí hustotu populace bažanta obecného v oblastech s různou nadmořskou výškou Pikula a Beklová (1987):

• nadmořská výška do 200 m - 10,92 ks/10 km2
• nadmořská výška 200 až 400 m - 13,25 ks/10 km2
• nadmořská výška 400 až 600 m - 7,80 ks/10 km2

Nejcharakterističtější oblasti výskytu bažanta jsou v podmínkách České republiky v nadmořských výškách mezi 200 až 400 m nad mořem. Je vidět, že i v nadmořských výškách nad 400 m n.m. je možno bažanta zdárně chovat a cíleně se zaměřit na posílení populace.

Naším cílem v myslivecké péči o bažanta v honitbě je posouzení všech výše zmíněných ukazatelů.

Bažant obecný se zdržuje v řidších lesích, které mají křovinatý podrost, remízcích a rákosinách, v pestré krajině podhůří. V místech, kde byl vysazen, žije v nížinách i pahorkatinách, ve svých původních domovech však i v horských oblastech. V podstatě divoký bažant není tak náročný na životní prostředí ani ve své domovině. Jen mu nevyhovují velké lány monokultur, které neodpovídají jeho životním potřebám.

Smyslem chovu divokého bažanta ve volnosti není v žádném případě snaha o dosažení rekordních výřadů, také jím nemůže být snaha o zásobení domácností zvěřinou, ale základní pohnutkou k vynaložení finančních prostředků a obětování volného času celé záležitosti divokého chovu musí být především snaha o udržení této atraktivní zvěře v naší přírodě v takovém počtu, který je únosný pro danou lokalitu z hlediska zdárného prospívání bažantí zvěře i zvýšení atraktivnosti honitby. Vždyť za poslední léta známe mnoho lokalit, kde divoká populace bažanta prosperovala, ale díky především antropoidním činnostem se vytratila. Pokud se podaří v každém vhodném prostoru o výměře 100 ha dosáhnout odchovu 30 až 50 divokých bažantů pocházejících z původního kmene (bez vypouštění), je to asi hranice našich současných možností vzhledem k pracovní zátěži a kapacitě volného času.

Výskyt bažanta v oblastech podle různých genomických typů hodnotí výzkumná práce doc. Pikuly a Beklové z roku 1987:

Řepařský výrobní typ se jeví jako nejvhodnější pro volný chov bažantů v přírodě. Základní a prvotní podmínkou pro zdárný odchov bažantů ve volnosti je přírodní prostředí, ve kterém bažant bude trávit veškerý čas svého života, kde bude sbírat potravu a bude se zdárně množit. Toto prostředí se nazývá biotopem a mělo by být ideální pro život bažantů.

Zvýšenou mysliveckou péči musíme věnovat bažantovi ve výrobním typu bramborářském (dříve obilnářsko-bramborářská oblast), který odpovídá lesnímu vegetačnímu stupni bukovo-dubovému. Pokud se týká zabezpečení pestrosti potravy a rozšíření potravní nabídky bažantům v obdobích, kdy začíná strádat, poukázal bych na metodiku plynulého pásu krmení pro bažanty a koroptve, která byla již uveřejněna (Myslivost 18/5/2000, Libosvár).

Nicméně vidíme, že stav populace bažantí zvěře celkem poklesl jen mírně a pro naše potřeby proto můžeme použít i statistiku denzity bažantí zvěře z roku 1987.

Význam prodloužení jarní péče o bažantí zvěř

Koncem února nebo počátkem března (podle povětrnostních podmínek) se začnou hejna kohoutů rozcházet a každý teritoriální člen odchází na místo budoucího hnízdění. Slípky se drží v hejnech obyčejně do poloviny až konce března, potom rovněž odcházejí na místa hnízdění a tvoří větší nebo menší skupiny kolem jednotlivých kohoutů. Kohouti rádi kolem sebe hromadí početnější harémy. Obyčejně kolem poloviny dubna jsou již všechny slepice kolem kohoutů a vytvářejí hejna o více členech. Koncem dubna se stupňuje pohlavní činnost kohoutů, ale počet slepic v hejnech se zmenšuje, poněvadž většina už začíná obsedat snůšky. Každý den, někdy druhý den odchází z hejna jedna až dvě slepice. Koncem dubna zůstává u jednoho tokajícího kohouta tři až pět slepic. Teprve v této době můžeme zastihnout naše překřížené bažanty v párech s poslední slepicí před jejím zasednutím.

Pro zachování a zvýšení populace v honitbě je nejdůležitějším obdobím z celého mysliveckého roku období hnízdění slepic, které začíná podle geografických a meteorologických podmínek v bramborářsko-obilnářských oblastech zpravidla kolem poloviny dubna, kdy slepicím dozrávají vaječníky a po oplodnění začíná snůška. Jiná situace nastala v letošním roce díky neobvykle dlouho přetrvávající sněhové pokrývce na tokaništích a celý tok kohoutů se zpozdil. Zde hovořím o předchozích "obvyklých" povětrnostních podmínkách v České republice.

Výživou a krmením bažantů ve volnosti se podrobně zabývá jen velmi málo odborníků a omezují se více na zjišťování potravy v obsahu volete u volně žijících ptáků v určitém období roku, ze kterého lze usuzovat na potravní nároky bažanta ve volnosti a z toho odvozovat jeho potřeby zabezpečení výživy chovaného hejna mysliveckými opatřeními v honitbě. Toto sledování však může být někdy zkresleno vlivem umělého omezení výskytu hmyzu postřikem pesticidy, vyséváním rozsáhlých monokultur obilovin a podobně. Proto i bažant s plným voletem může trpět nedostatkem některých důležitých výživných látek. Pro dobrou orientaci nám poslouží výsledky sledování výživy bažantů v bažantnicích.

V jaké kondici přečkají slepice zimní období, tak budou připraveny na nejnáročnější část svého ročního období - reprodukci a od toho se odrazí i velikost násady v hnízdech, líhnivost vajec, životaschopnost kuřat a tím i početní stav bažantů před podzimními hony. Proto je nutné výživu bažantů v přírodě nepřehlížet a odbývat ji např. konstatováním "však on si něco najde", ale považovat zvládnutí výživy bažanta ve volnosti za základní opatření ke zvýšení jeho stavů v honitbě. S tím souvisí výběr místa pro vysazení nové populace v případě prvního zazvěřování.

Hnízdění

Slepice zakládá hnízdo na zemi, zpravidla v krytu křovin nebo podrostu maliní a ostružin, v trsech travin nebo na okrajích mezí nebo u paty stromu. Během sezení opouští slepice hnízdo jen v době, kdy se jde napít a nazobat, což bývá nejčastěji dopoledne nebo k večeru na 30 - 40 minut, někdy až 2 hodiny. Vypozorovali jsme, že toto poznání je důležité, protože pokud slepice má k dispozici krmení v blízkém dosahu, neopouští hnízdo na delší dobu než je nezbytně nutné k nasycení a nehrozí proto zachlazení části nebo celé snůšky a slepice vyvádí zpravidla více kuřat. Proto jsme si ověřili, že rozhazování zrnin kolem okrajů hnízdišť také přispívá k dřívějšímu nasycení sedících slepic.

Původně asijský druh hrabavého ptáka, který obývá již několik století naše louky a pole. Samec bažanta patří svým zbarvením a velikostí k nejnápadnějším ptákům naší krajiny. Největší část těla je pokryta hnědě až medově zabarveným peřím s černými konečky. Letky jsou zabarvené šedozeleně. Krk tohoto nádherného ptáka zdobí výrazný bílý lem, který odděluje hnědavou hruď od modrozeleně zbarvené, kovově lesklé hlavy. Mimo to ho zdobí dlouhý ocas s hnědě a černě pruhovaným peřím. Samička je poněkud nenápadnější. Příroda jí oblékla do hnědočerného skvrnitého kabátu. V 5 století před naším letopočtem byl objeven v Asii. V zemědělské krajině střední Evropy se objevil v 11. století. Od této doby se jeho oblíbené stanoviště nezměnilo. I dnes ho lze vidět v remízkách a neobhospodařovaných koutech v zemědělské krajině. Většinu svého života tráví na zemí, vzlétá pouze když mu hrozí nějaké nebezpečí. Při letu je velmi hlučný. Na loukách a polích sbírá semena, plody a zelené části rostlin. V prvních týdnech života se živý i malými živočichy. Díky svému velmi obtížnému letu má bažant mnoho nepřátel, jeho hlavní zbraní proti nim je velký počet potomků. Bažanti patří mezi polygamní druh, to znamená, že sameček není věrný pouze jedné samici. Právě díky polygamii je tento druh životaschopný - kdyby tomu tak nebylo, mohlo by se stát, že by tento druh již dávno vyhynul. U bažantů totiž docházi velmi často k úmrtí mláďat, především kvůli nepřízni počasí a nedostatku živočišné potravy. Po oplodnění snese samička 8 - 12 vajíček (někdy i více), ze kterých se po 23 - 24 dnech líhnou mláďata. Snůška je dobře ukryta v mělké hnízdní jamce v rákosí či křoví. Po 10 - 12 dnech jsou mláďata schopna letu. Na matce jsou závislá 70 - 80 dní od vylíhnutí. Podle vyhlášky č.245 je bažant hájen od dubna do září. V ostatních měsících ho lze lovit (ve vyhlášce jsou bližší informace).

Český název: Bažant obecný

Latinský název: Phasianus colchicus

Hlavní znaky: Poměrně velký pták s dlouhým ocasem, kovově leskou modro zelenou hlavou a červenou obličejovou maskou a bílým lemem. Na těle hnědé peří s černými konci. Letky jsou šedozelené.

tags: #ohrožení #bažant #obecný #ochrana

Oblíbené příspěvky:

• Jak pěstovat petržel kadeřavou
• Jak na svoz nebezpečného odpadu v Mnichovicích
• Jak bojovat proti změně klimatu?
• Projekt ENERSOL a recyklace elektroniky
• Recyklace polystyrenu