Ohrožení demokracie: Analýza vlivu Andreje Babiše

V pátek a v sobotu v České republice proběhnou řádné parlamentní volby, jejichž pravděpodobným vítězem bude hnutí ANO Andreje Babiše, které s náskokem vede ve všech relevantních průzkumech veřejného mínění prakticky po celé volební období.

Vzhledem k tomu, že strany současné vládní koalice Petra Fialy (ODS) a Babiš vzájemně odmítají jakoukoliv povolební spolupráci, bude se ANO patrně muset spojit s některou ze stran nacionálně-populistické opozice.

Poslední průzkum agentury Median, zveřejněný ještě v pondělí před začátkem moratoria, přisoudil vítěznému ANO 30,5 procenta hlasů, a s odstupem druhé trojkoalici SPOLU pouze jednadvacet procent.

Prakticky všechny relevantní projekce výzkumných agentur tak ukazují, že ANO bude k vládnutí potřebovat minimálně dva partnery. Babiš by získal sněmovní většinu sto deset mandátů s SPD Tomia Okamury a uskupením STAČILO! Obdobné počty značil i poslední průzkum Ipsosu. Na potřebné pětiprocentní hranici pro vstup do sněmovny se pohybují Motoristé sobě, kteří představují dalšího potenciálního partnera.

V rámci STAČILO! Hnutí ANO by každopádně s krajní pravicí mělo minimálně těsnou sněmovní většinu. Díky tomu by mohlo prosadit teoreticky jakékoliv změny vyjma ústavních a volebních zákonů, k nimiž by byly potřeba také hlasy části demokratického bloku ve sněmovně a souhlas Senátu, kde mají dosud jednoznačnou převahu současné vládní strany.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Pokud by ale byla nová vládní většina dostatečně koordinovaná, změny běžných zákonů by mohla prosadit i přes případné veto horní parlamentní komory nebo prezidenta Petra Pavla.

Jak upozorňuje politoložka a přední česká expertka na téma liberální demokracie Vladimíra Dvořáková, takový Babišův postup by byl logický a souladný s metodami novodobých autoritářských politiků od Donalda Trumpa po Roberta Fica.

Zárodky únosu státních orgánů prostřednictvím dosazených osob, spojených s Babišovým holdingem Agrofert, i nepokrytou inspiraci režimem Viktora Orbána bylo možné sledovat už při předchozím Babišově vládním angažmá. V režimech s nekvalitní nebo neliberální demokracií hrají důležitou roli ekonomické klientelistické sítě navázané na vládnoucí síly. Andrej Babiš o to usiloval už ve svém předchozím vládním angažmá, nyní může jít ještě dále.

Ovládnutí médií

Bez výraznějších překážek svou moc může potenciální budoucí vláda uplatnit při přizpůsobení veřejnoprávních médií svému obrazu. ANO, SPD i STAČILO! shodně slibují zrušit letos po dlouhých letech navýšené veřejnoprávní poplatky a nahradit financování České televize a Českého rozhlasu přídělem ze státního rozpočtu.

Babiš a další politici argumentují tím, že přímo ze státního rozpočtu jsou financované také státní televize v západní Evropě, například ve Skandinávii. Zde však má veřejnoprávní vysílání dlouhou tradici a tamější politická kultura zpravidla znemožňuje ovlivňování obsahu veřejnoprávních médií.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Naopak zkušenosti ze střední Evropy ukazují, že omezení či přímé nahrazení občanských poplatků přímým financováním ze státního rozpočtu - pokud není částka fixovaná ústavně a závisí na každoročním schválení momentální sněmovní většinou - vede k omezení nezávislosti a kritičnosti veřejnoprávních médií. Tento scénář nastal v Maďarsku po vítězství strany Fidesz Viktora Orbána roku 2010 a v Polsku po vítězství strany Právo a spravedlnost od roku 2015.

„Není důvod nevěřit, že se o zestátnění veřejnoprávních médií skutečně pokusí. Celkově vzato by to mohl být konec médií veřejné služby v podobě, v jaké jsme je dosud znali,“ říká k tomu socioložka médií Marína Urbániková z Masarykovy univerzity v Brně.

Záleží však na tom, kdo bude tvořit výslednou koalici: zatímco ANO, SPD a Stačilo! se na zestátnění veřejnoprávních médií shodnou, další potenciální koaliční aktér, Motoristé sobě, mají k otázce mnohem vlažnější postoj. „Mám výhrady k povinnosti platit koncesionářské poplatky, ale zestátnění určitě není cesta,“ uvedl pro Deník N například europoslanec a sněmovní lídr Motoristů sobě ve Středočeském kraji Filip Turek.

Obdobně se vyjadřují i další politici strany. „Spíše chceme, aby ČT lépe hospodařila, aby koncesionářské poplatky nezatěžovaly firmy a vrátily se k původnímu formátu. Pro zestátnění České televize nejsme, to by občané nic neušetřili a jen by se snížila kvalita a vyváženost vysílání,“ uvedl rovněž pro anketu Deníku N například lídr Motoristů v Moravskoslezském kraji Matěj Gregor.

V každém případě lze očekávat, že minimálně na částečných změnách ve vztahu k veřejnoprávním médiím se nová koalice shodne - a bude je moci prosadit. Plány hnutí ANO s Českou televizí a Českým rozhlasem jsou však mnohem konkrétnější: pokud se po volbách dostane k vládě, chce také snížit počet stanic veřejnoprávní televize o polovinu a zrušit hlavní stanici ČT1 i dětskou stanici ČT :D s tím, že jejich programy mohou nahradit soukromí vysílatelé.

Čtěte také: Pracovní rizika

Odborníci přitom opakovaně upozorňují, že pro relevanci, vliv a důvěryhodnost veřejnoprávního vysílání je komplexní programový balíček, včetně zábavných pořadů a formátů podobných komerčním televizím, zásadní. Redukce na zpravodajství či dokumenty by mohla vést k poklesu sledovanosti, a tím pádem i dosahu samotného zpravodajství.

Ke zrušení veřejnoprávních poplatků, popřípadě restrukturalizaci České televize a Českého rozhlasu či jejich kontrolních orgánů, přitom budoucí vládě stačí prostá sněmovní většina, kterou by mohla přehlasovat i potenciální veto horní parlamentní komory či prezidenta.

„Zrušení televizních a rozhlasových poplatků by byl jen začátek. Z této části politického spektra zaznívaly i další návrhy, zejména sloučení ČT a ČRo, což by umožnilo okamžitý zánik funkcí obou generálních ředitelů i členů obou rad. To by zároveň otevřelo cestu k tomu, aby si nová parlamentní koalice zvolila radní podle vlastního vkusu, a ti pak vybrali nového generálního ředitele či ředitelku,“ upozorňuje socioložka médií Marína Urbániková.

Na základě novelizace prosazené stranami Fialovy vlády má od roku 2023 Rada ČT osmnáct členů. Nová vládní garnitura si ale může ochočit veřejnoprávní média i v případě, že by na žádné viditelné a zákonné úpravy nepřistoupila.

„Stačí ochotný management, který se bude chtít udržet v pozici, před kamerou, nebo prostě jen splatit hypotéku. Vytěsnit zaměstnance lze například tak, že ho stáhnete z obrazovky, zrušíte mu pořad a tak dále. Jen málokdo zvyklý na pravidelnou dávku mediální pozornosti vydrží pobírat mzdu ve sklepě,“ uvedl loni v rozhovoru pro DR mediální odborník Jaromír Volek.

Nová vláda může vyvíjet tlak i na soukromá média, byť méně přímou cestou než veřejnoprávní média. Česká mediální krajina trpí silnou koncentrací ve velkých domech vlastněných několika málo oligarchy, kteří mají média jako doplněk vedle energetiky, bankovnictví, zemědělství či realit, aby jim sloužila jako mocenský nástroj vůči politikům.

Na vztahu s politiky totiž závisí jejich podnikání ve státem regulovaných odvětvích. Uhlobaron Daniel Křetínský spolu s Patrikem Tkáčem a Romanem Korbačkou vlastní nejčtenější deník Blesk, týdeník Reflex, rozhlasové stanice Frekvence 1 a Evropa 2, stejně jako řadu bulvárních a volnočasových periodik.

Podnikatel v chemickém průmyslu Karel Pražák roku 2023 v souvislosti s novelizací zákona o střetu zájmů převzal od Andreje Babiše vydavatelství Mafra, kam patří deník MF Dnes, řada bulvárních časopisů, jako je Pestrý svět nebo Rytmus života, rádio Impuls nebo hudební televize Óčko.

Skupina Penta miliardáře Marka Dospivy vlastní síť regionálních Deníků a dalších volnočasových magazínů, skupina PPF je vlastníkem komerční televize Nova, podnikatel Ivan Zach vlastní televizní skupinu Prima včetně vlivné zpravodajské televize CNN Prima News.

V posledních letech svá mediální impéria buduje též rostoucí skupina českých technologických miliardářů: majitel Seznamu Ivo Lukačovič vlastní Seznam Zprávy, Televizi Seznam, zpravodajský web Novinky.cz či na ně navázaný tištěný deník Právo.

Náchylnost oligarchizovaných médií vůči politickému tlaku se jasně ukázala na Slovensku po návratu Roberta Fica do premiérského úřadu po volbách 2023. Redaktoři nejsledovanější televize Markíza, vlastněné stejně jako česká Nova skupinou PPF, popisovali sílící politické tlaky na redakci zpravodajství, které vedly i k odchodu některých redaktorů.

„U komerčních médií ukazuje zkušenost z blízkého i vzdálenějšího zahraničí, že možností je hned několik, a často se kombinují: od dlouhodobých soustavných útoků na kritická média a znevěrohodňování vybraných novinářů, přes šikanózní žaloby, až po nátlak na majitele, z nichž část si potřebuje uchovat dobré vztahy se státem kvůli svým dalším obchodním zájmům,“ upozorňuje socioložka médií Marína Urbániková pro DR.

Kromě neformálních tlaků majitelů přicházejí v úvahu i zákonná omezení ztěžující novinářskou práci, k jejichž přijetí stačí prostá sněmovní většina. Takovou možností by mohla být nějaká forma „náhubkového zákona“.

Už letos v dubnu přišel poslanec Radek Vondráček (ANO) s návrhem, aby bylo médiím zakázáno zveřejňovat identitu osob, vůči nimž je vedeno trestní řízení. Tím by se totiž znemožnilo referování o kauzách veřejně činných osob a vytvořil by se rámec pro intenzivnější šikanu novinářů formou žaloby na jejich práci.

Kontrolní instituce a státní správa

Babišova nová vláda může využít chatrné odolnosti kontrolních institucí a státní správy vůči jejich kolonizaci vládní garniturou. „Dlouhodobým trendem v této zemi - bez ohledu na to, kdo právě vládne - je deklasování úřednictva a vytváření nástrojů mimo oficiální státní správu, aby se posílil vliv politiků na výkon byrokracie. Toto je velké riziko zejména u Babiše v souvislosti s jeho konceptem ,řídit stát jako firmu‘. Pokud je státní politika nastavena tak, aby pomohla úzké skupině lidí bez ohledu na veřejný zájem, hovoří politologie o „uneseném státu“. Babiš měl tyto tendence zcela zřetelně již dříve.

Výměnou dozorčí rady Státního zemědělského a intervenčního fondu, rozdělující domácí i evropské dotace, si pojistil přísun peněz pro svůj holding Agrofert. Dalším typickým příkladem byla instalace nového ředitele České inspekce životního prostředí Erika Geusse ministrem životního prostředí a někdejším manažerem Agrofertu Richardem Brabcem (ANO). Záhy po svém nástupu do funkce Guess spustil čistky, aby inspekci podřídit politické moci.

Výzkum katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity z roku 2023 potvrdil, že právě na Brabcově ministerstvu životního prostředí byla na nejvyšších úřednických místech největší diskontinuita oproti časům před příchodem hnutí ANO do vlády.

V rámci volebního období bude vláda též rozhodovat o vedení některých významných kontrolních úřadů, jako je antimonopolní úřad nebo Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, dále potom o novém vedení Národní sportovní agentury, Českého telekomunikačního úřadu, Státního úřadu pro jadernou bezpečnost nebo Správu státních hmotných rezerv.

„Důležitost různých úřadů se může navíc měnit v čase nebo například v krizích. Veřejnost asi příliš nezná Správu státních hmotných rezerv, přestože jde o úřad, který v případě krize, například povodní, ale i za covidu, má mít ve svých skladech klíčové zásoby materiálu, léků a dalších věcí pro jejich zvládnutí v první hodinách a dnech. Z pohledu politiků může být zajímavé, od koho úřad nakupuje například strategické zásoby ropy, obilí, potravin apod.,“ říká pro Deník Referendum programový ředitel občanské organizace Transparency International Ondřej Kopečný.

Z čerstvého výzkumu Transparency International, zaměřeného na nezávislost veřejných institucí, vyplynulo, že mezi potenciálně snadnější způsoby, jak dostat veřejné instituce pod tlak nebo kontrolu, je personální obměna či osekání rozpočtu. I když může mít vláda, případně její ministři, pravomoc měnit relativně snadno vedení některých institucí, zdaleka ne u všech to je kvůli různým zákonným pojistkám snadné.

„Vždy se jako veřejnost musíme ptát po důvodech odvolání, požadovat transparentní výběrové řízení, případně požadovat dostatečnou expertízu, zkušenosti i morální kredit nového vedení. Nečinnost dosluhující vládní koalice v tom Babišovi připravila cestu. „Fialova vláda neudělala nic, aby posílila profesionalitu a nezávislost státní správy. Právě naopak otevřela prostor někomu, kdo otevřeně prohlašuje, že stát chápe jako firmu,“ shrnuje politoložka Vladimíra Dvořáková.

Tajné služby a bezpečnostní složky

Obvyklým nástrojem neliberálních režimů bývá ovládnutí tajných služeb, protikorupční policie a bezpečnostních složek. Současným ředitelem kontrarozvědky Bezpečnostní a informační služba je Michal Koudelka, který dlouhodobě upozorňuje na hybridní válku a vlivu Ruska nebo Číny v zemi. Proto na něj svého času ostře útočil prezident Miloš Zeman.

„Šéf tajných služeb má přístup k utajovaným materiálům, které mohou být snadno zneužitelné jako nástroj vůči opozici. Stejně tak má šéf tajné služby pod kontrolou odposlechy, a i v evropských zemích máme případy, kdy došlo ke zneužití tajných služeb ke sledování opozičníků nebo nezávislých novinářů. Jde však o krajní scénář, neočekávám podobný vývoj, jako třeba na Slovensku, české instituce mají silnější kontrolní mechanismy,“ popisuje pro DR politický analytik a komentátor Jiří Pehe.

Koudelkovi končí mandát v roce 2027, při „závažném prohřešku“ jej však může vláda odvolat i dříve. Nelze přitom podceňovat, že postoje potenciálních Babišových koaličních partnerů SPD a STAČILO! jsou v ostrém protikladu ke Koudelkovým varováním před nebezpečím ruského vlivu v České republice.

Obě nacionálně-populistická uskupení odmítají pomoci napadené Ukrajině a přebírají narativy ruské propagandy o tom, že na Ukrajině vládnou neonacisté a je zkorumpovaná, případně že Rusko k útoku vyprovokovalo NATO.

Hnutí ANO by mohlo mít zájem na ovládnutí bezpečnostních složek hlavně proto, aby zamezilo vyšetřování politické korupce. V České republice nemůže vláda přímo libovolně a bez závažného důvodu odvolat šéfa Národní centrály proti organizovanému zločinu nebo policejní prezidenta.

Může jim ale znepříjemňovat život osobním nátlakem nebo třeba šikanózními kontrolami, aby sami na funkci rezignovali a bylo možné následně vybrat někoho poddajnějšího. Na rozdíl od Roberta Fica na Slovensku, který se k čistkám v bezpečnostních složkách hlásil dlouho dopředu, Babiš ani jiní politici hnutí ANO nic podobného neavizují.

Útoky na občanskou společnost

Útoky na občanskou společnost jsou koloritem rétoriky ANO a jeho potenciálních partnerů. „Zprůhledníme financování neziskových organizací, které čerpají prostředky z českých veřejných rozpočtů nebo od zahraničních dárců - tak, aby byly jejich příjmy transparentní a veřejně přístupné,“ slibuje ANO ve svém volebním programu.

V praxi by šlo o „zákon proti zahraničním agentům“, který skýtá příležitost pro šikanu kritických médií a organizací občanské společnosti. „Opoziční strany, které o zákonu o zahraničních agentech mluví, ho sice často zdůvodňují požadavkem na větších průhlednost financování neziskovek, problém ale je, že toto není ten opravdový důvod, proč ho chtějí. K tomu by totiž stačilo dodržovat...

Andrej Babiš a další politici ANO používají stále ostřejší slovník. Mluví o "nové totalitě", zpochybňují regulérnost voleb i nezávislost Ústavního soudu nebo straší cenzurou.

Podle politologů se hnutí radikalizuje, aby přilákalo část voličů SPD. V projevech vidí podobnost s Donaldem Trumpem nebo Viktorem Orbánen. A není jasné, kde se zastaví.

"Ať mi někdo řekne, v čem jsem možným ohrožením demokracie," řekl Aktuálně.cz šéf ANO Andrej Babiš těsně před sobotním sněmem, kde byl opět potvrzen v čele hnutí. Odborníci totiž v poslední době upozorňují, že Babiš i další politici ANO výrazně přitvrzují.

"Osm let jsem byl ve vládě, čtyři roky premiérem a celou dobu tím někdo strašil. Tak se musím zeptat, jak jsme ohrožovali demokracii?" odmítá obavy Babiš. A stěžuje si, že ho všichni stále nálepkují.

Jenže podle politologů se ANO od posledního sněmu před dvěma lety skutečně proměnilo. Přičítají to snaze zaujmout radikálnější voliče, než na jaké cílili dosud. Andrej Babiš za poslední rok například mnohokrát prohlásil, že v Česku začala "nová totalita".

Odkazuje na minulý režim, kdy vládnoucí komunistická strana - ve které byl i sám Babiš - ovládala veškerou moc ve státě. Podle něj podoba spočívá v tom, že proti němu stojí vláda, prezident, média i Ústavní soud.

V případě projednávané korespondenční volby pro Čechy v zahraničí pak tvrdili, že to může vést k falšování hlasování. "Hlavní starostí vlády je vymyslet způsob, jak ukrást volby. Vládní koalice hodlá rozkolísat volební systém," prohlásila například šéfka poslaneckého klubu Alena Schillerová.

tags: #ohrozeni #demokracie #babis #analyza

Oblíbené příspěvky:

• Recenze ekologického praní
• Nakládání s odpady v Hulíně
• Sběr bylin v přírodě
• Kouzlo starých knih o přírodě
• Efektivní třídění odpadu v Kostici