Ohrožené druhy Anglie: Výzvy a snahy o záchranu

Velká Británie, známá svým vřelým vztahem k ptákům, čelí výzvám v ochraně svých ohrožených druhů. Zahrady tamních obyvatel se v zimě stávají pro ptáky rájem, což vedlo ke změnám v migrační strategii některých druhů. V roce 2015 byla červenka zvolena národním ptákem v celostátním hlasování.

Kontroverze kolem povolení k odstřelu

V nedávné době vyvolaly rozruch zprávy o povolení k odstřelu desítek druhů ptáků, včetně poštolek, kolih, konopek, vrabců a drozdů kvíčal. Uveřejnění této skutečnosti navázalo na obdobnou zprávu z Anglie, kde příznivci přírody protestovali proti vydávání podobných povolenek, které lovcům umožňovaly odstřel tisíců ptáků.

Počet druhů, ke kterým tito odstřelovaní ptáci patří, pak jde do desítek - od skřivanů a čejek až po místně vzácné druhy jako lindušky luční nebo ústřičníci. Mnohé ze zmíněných druhů jsou přitom na žlutém a červeném seznamu britské organizace RSPB a jsou tedy z hlediska priorit v ochraně ptactva na prvním místě.

Státní organizace Natural England, která dle vlastních slov podporuje ochranu přírody, vydává od roku 2015 povolenky, které dávají lovcům zelenou k odstřelu více než 40 druhů. Střízlík obecný je jedním z druhů, na jehož odstřel jsou vydávána povolení. Tyto statistiky příslušné úřady vydaly na základě žádostí dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Následně je na svém blogu publikoval novinář Jason Endfield.

„Asi nejvíc mě zarazily dvě povolenky na odstřel 100 konopek, které byly vydány z důvodu ochrany vzdušného prostoru. Konopka je ve Velké Británii jedním z ubývajících druhů.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Přestože na základě některých povolenek nakonec žádný nahlášený odstřel proveden nebyl, Jason Endfield se domnívá, že skutečný počet druhů do odstřelu zahrnutých bude mnohem vyšší, než zveřejněné statistiky uvádějí.

Endfield získal výše zmíněné informace v rámci kampaně proti odstřelu krkavců. „Že tolik drahocenných druhů ptáků končí za oběť puškám, to pro mě bylo hrozné zjištění, naplnilo mě zděšením,“ svěřil se Endfield.

„Konkrétní důvody k vydání jednotlivých povolenek sice neznám, ale copak lze vůbec nějak ospravedlnit odstřel hýlů? Vydávání povolenek k odstřelu ohrožených ptáků jen proto, že se jejich způsob života neslučuje s tím naším, musí skončit. Jinak mohou zmizet.

Odstřel kolih, kání, luňáků červených a sokolů stěhovavých byl povolen za účelem zachování bezpečnosti vzdušného prostoru. Odstřel střízlíků, červenek a kosů pak pro zajištění veřejného zdraví a bezpečí.

Povolenky mají předem stanovenou limitovanou platnost a určují počet jedinců, které lze zastřelit. „Je například těžké si představit červenku, která poškozuje hospodářská zvířata.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Mark Avery prohlásil, že je sice nepravděpodobné, že by odstřely ohrozily populace cílových druhů, přesto by měly být počty povolenek i důvody pro jejich vydání každoročně zveřejněny, aby mohly být přezkoumány a zhodnoceny širší veřejností.

Kolize s leteckou dopravou má být jedním z hlavních důvodů pro vydávání povolenek k odstřelu. „Všichni divocí ptáci jsou chráněni zákonem. Avšak již téměř 40 let jsou vydávána povolení k redukci ptačích populací na základě zákona o ochraně přírody z roku 1981, který takovou redukci ve zvláštních případech umožňuje - například za účelem ochrany veřejnosti,“ uvedl James Diamond, provozní ředitel státní organizace Natural England.

„O takový účel se jedná, pokud je například pták uvězněn v prostorách pro přípravu potravin, nebo ohrožuje leteckou dopravu na letišti. Veškerá povolení jsou vždy velmi pečlivě zvážena našimi odborníky, včetně ornitologů, je-li třeba, a jsou vydána jen v případě, že byla zvážena a zavržena všechna ostatní možná opatření.

„Bojujeme za životní prostředí Walesu a snažíme se, aby všichni naši vzácní ptáci prospívali,“ řekl její mluvčí. „Avšak v některých případech - a pouze tehdy, když selhaly všechny ostatní způsoby zastrašování nebo zapuzování - vydáváme povolení k odstřelu ptáků pro konkrétní účely.

„Povolenky vydáváme například v případech, kdy ptáci proniknou do továrny na zpracování potravin, čímž mohou ohrozit veřejné zdraví. „Je velmi důležité zdůraznit, že ve všech případech jsme povolení vydali jen jako nejkrajnější řešení problému, který nebylo možno vyřešit žádným jiným způsobem.

Čtěte také: Pracovní rizika

Přestože si tedy za svým rozhodnutím všechny zmíněné úřady pevně stojí, ospravedlnit odstřel drobných pěvců, kteří nemohou být v téměř žádném z výše zmíněných případů hrozbou, lze jen stěží. Po bouři nespokojenosti a nesouhlasu, kterou vyvolal článek Jasona Endfielda, projde celá věc nepochybně přezkoumáním a snad i změnou.

Chov čmeláků jako součást ochrany přírody

Okolí Poličky je domovem několika druhů čmeláků. Zdobení, pruhovaní nebo klamaví. To jsou velmi vzácní a kriticky ohrožení čmeláci, na které můžeme narazit i ve východních Čechách. Jejich pozorováním a chovem se zabývá Vít Cach z Korouhve u Poličky.

Přírodní hnízda čmeláků mají podle něj velmi vysoké ztráty. Přežije průměrně jen deset procent, často se stávají potravou ptáků. A právě od toho tu jsou chovatelé, kteří se snaží tyto ztráty se svými čmelíny snižovat.

Čmeláci jsou prý téměř neškodní a velmi mírumilovní, ale nezapomínejte na to, že také občas dokáží bodnout. „Při běžném setkání vám nedají žihadlo. Když ale kontroluju úly nebo je krmím, tak mě občas bodnou. Jejich bodnutí je podobně silné a nepříjemné jako od vosy nebo včely,“ popsal šestatřicetiletý muž, který chová několik kriticky ohrožených druhů čmeláků, ale také těch běžných u sebe na zahradě.

S chovem začal před devíti lety. „Byl jsem takové to dítě, které vždy zkoušelo chovat všechna možná zvířata. V současné době je napříč Českem chov čmeláků velmi populární. „Češi jsou v jejich chovu nejlepší na světě. „Teď už se z nás stal spolek, a tak se profesionalizujeme.

Čmeláci spolu s vosami a sršni tvoří na rozdíl od včel pouze jednoleté kolonie. Existují však různé druhy čmeláků a každý se specializuje na určité typy rostlin. „Nedá se předpokládat, že když chovám jeden druh, tak mi opylí všechny rostliny na zahradě,“ tvrdí.

Mezi kriticky ohrožené druhy patří například čmelák klamavý, který je úzce vázaný na bobovité rostliny v čele s jetelem lučním a štírovníkem. Dobrou zprávou je, že za ním nemusíte jezdit tak daleko, protože se s ním můžeme setkat i v okolí Poličky. „Je to jeden z těch vzácných čmeláků, kteří se tady vyskytují. Občas se objeví s dalšími dvěma vzácnými, a to s čmelákem zdobeným a pruhovaným.

Naopak čmelák zdobený je vzhledově velmi charakteristický. „Je to velký žlutý čmelák, který je v podstatě nezaměnitelný. Jsou to velmi důležití opylovači a také jsou pro mnoho zvířat potravou.

Co byste měli na zahradě vysadit, abyste přilákali co nejvíce čmeláků? „Na levandule a motýlí keře vám přiletí jenom včela nebo nejběžnější druh čmeláka.

Význam udržování rozmanitosti

„Je důležité si udržovat tu rozmanitost rostlin a zvířat, stejně tak jako si udržujeme určité tradice a kultury.

Wiltshire Wildlife Trust: Obnova biotopů a ochrana přírody

Koncem července 2022 navštívili pracovníci AOPK ČR Velkou Británii a dva dny čerpali zkušenosti u nevládní organizace Wiltshire Wildlife Trust (WWT). Wiltshire Wildlife Trust byl založen v roce 1962. Mnohými zakladateli se stali vlastníci pozemků a zemědělci, kteří byli znepokojeni industrializací zemědělství a rozsáhlým používáním pesticidů.

Průzkum lučních porostů na vápnitém podloží v roce 1963 zjistil, že 9 přírodovědně významných lokalit (Sites of Special Scientific Interest - SSSI), teoreticky zákonem chráněných, bylo rozoráno nebo poškozeno. Zatímco v roce 1939 v hrabství Wiltshire se pěstoval ječmen na 5260 ha, byla do roku 1963 tato rozloha desetkrát zvýšena.

WWT se zpočátku soustředil na zajištění dobrovolných smluv k ochraně klíčových území, ve kterých se stále ještě vyskytovaly vzácné nebo ohrožené druhy. Ale takové smlouvy neposkytovaly nezbytné dlouhodobé zabezpečení, a tak Trust začal pozemky vykupovat. Prvním územím získaným v roce 1970 byla loučka na horním toku řeky Temže, kde se zachoval rozsáhlý porost řebčíku kostkovaného (Fritillaria meleagris), z čehož polovina měla bílé květy místo typické nachové barvy. Od té doby WWT vytvořil 42 přírodních rezervací o celkové výměře přes 1200 ha.

Do roku 1994 se politika získávání pozemků zaměřovala na biotopy vysoké kvality. Když byly lokality s vysokou hodnotou biodiverzity nabízeny k prodeji, WWT se pokusil získat finance k jejich zakoupení. Obvykle bylo potřeba potenciálním sponzorům ukázat, jaké riziko pro přírodu představuje změna vlastnictví a proč by WWT měl danou lokalitu chránit.

Tento přístup se změnil, když se objevily dva nové velké finanční zdroje - Národní loterie a skládková daň (landfill tax). Zatímco loterijní granty pokryly velkou část nákladů, většinu požadovaného spolufinancování poskytla skládková daň. Tyto nové zdroje umožnily prostřednictvím výkupu pozemků i tvorbu a obnovu biotopů, které byly poškozeny nebo znehodnoceny či se nacházely vedle existujících přírodních rezervací.

V letech 1997 až 2000 WWF obdržel 16 grantů z loterie v hodnotě 3,1 milionu liber, což přispělo k zakoupení 12 území na zemědělské půdě po celém hrabství, např. nížinné sečné louky, trvalé pastviny a pastviny na vápnitém podloží.

Loterijní granty navíc podpořily obnovu travních porostů na 8 lokalitách o celkové rozloze 323 ha. Zavedením nové daně místní společnost na těžbu písku a štěrku Hills Group (také provozující řadu skládek), která už dříve sponzorovala projekt WWT na péči o krajinu, nabídla zvýšení podpory. A tak Hills Group v unikátním partnerství podporuje ochranářskou práci WWT nepřetržitě po dobu více než 32 let a daroval více než 9 milionů liber formou sponzorství a skládkové daně.

Tato pozoruhodná podpora WWT umožnila realizaci stále náročnějších projektů. Je třeba poznamenat, že na nákup pozemků a péči o ně štědře přispívají také členové Trustu.

Největším projektem obnovy luk pro WWT (pravděpodobně i v rámci Spojeného království) byl v roce 2000 nákup a následná obnova 230 ha sečných luk a trvalých pastvin v Blakehill Farm v severním Wiltshire. Jednalo se o bývalou zemědělskou půdu, kterou v roce 1943 zakoupilo ministerstvo obrany, aby na ní vybudovalo vojenské letiště.

Po ukončení 2. světové války ministerstvo používalo toto území pro různé další účely, ale v roce 1999 se rozhodlo, že jej už nepotřebuje. Vzletové a přistávací dráhy a velká část betonové infrastruktury byly odstraněny a plochy byly pronajaty místním farmářům na pastvu, seno a siláž.

Většina travních porostů byla po přísevu a hnojení druhově chudá, i když se v zájmovém území nacházely malé plochy pestřejších lučních porostů, které dosety či obnoveny nebyly. WWT tuto lokalitu spravuje s cílem obnovy druhově bohatých luk a pastvin.

Hlavní metodou je kosení a pasení krávami a ovcemi podle tradičního způsobu a rozprostírání zeleného sena z nedaleké druhově bohaté louky na Clattinger Farm. Zelené seno se tvoří balíkováním sena před tím, než vyschne a semena se uvolní. Aby byl dopad na travní porost minimální, jsou zdrojové plochy se každoročně střídají.

Aplikování zeleného sena je nejen levnější než výsev semen lučních bylin, ale také s sebou přináší bezobratlé a houby, které pomáhají při uchycení planých rostlin a obnově rozmanitějšího ekosystému. Kromě zvyšování rostlinné diverzity zůstává územím důležitým místem pro zajíce polního, sovu pálenou, skřivana polního a kolihu velkou.

Projekt na Blakehill Farm splňuje 45 % cíle pro obnovu luk podle britského Akčního plánu pro biologickou rozmanitost.

Autorova návštěva Bílých Karpat v roce 2000, kdy měl přednášku na semináři pořádaném organizací Eurosite o obnově luk, se ukázala jako „moment kairos“. Vize, rozměr a úspěch obnovní práce vedené Ivanou Jongepierovou a jejími kolegy vzbudily velký obdiv.

Klíčovým prvkem bylo nejen znovuosévání bývalých, rozoraných luk, ale také spojování fragmentovaných lokalit v krajinném rozměru, které dalo inspiraci k novému přístupu k ochraně přírody. Po návratu do Anglie, s novou vizí a energií, jsem se o tento nový přístup k ochraně přírody podělil s kolegy z dalších trustů (The South West Wildlife Trusts), což vedlo k celoroční studii na vytvoření rámce pro ochranu v krajinném měřítku.

Dostala titul Obnova biologické rozmanitosti (Rebuilding Biodiversity) a prezentovala nový přístup: urychlit vytváření a obnovu biotopů, znovu spojovat přírodní místa a umožnit druhům pohyb po krajině.

Výroční schůze výkonných ředitelů všech Wildlife Trustů v roce 2002, původně plánována v hrabství Dorset, se nakonec posunula do Radějova. Součástí byly terénní exkurze do NPR Čertoryje a na různé lokality, kde byly luční porosty obnoveny. Účinek byl okamžitý!

Po návratu do Spojeného království jednotlivé Wildlife Trusty přepsaly své strategie a plány odrážející jiný přístup a začalo se pracovat na přípravě nové národní strategie pro všechny Wildlife Trusty.

I v dalších letech (2007, 2013 a 2017) objevovali zaměstnanci WWT bohatou přírodu Bílých Karpat, aby si připomněli, že to, co v Anglii považují za normu, je vlastně její degradační stadium, že došlo k posunu výchozího stavu (shifting baselines) a ztrátě zážitků v přírodě (extinction of experience).

V roce 2007 princ Charles (nyní král Karel III.) navštívil farmu WWT Lower Moor Farm. Tato nově získaná lokalita byla zakoupena k podpoře managementu přírodní rezervace Clattinger Farm, která je asi nejlepším britským příkladem nížinných luk a byla slavnostně otevřena princem o deset let dříve.

Všechny zdejší louky jsou považovány za cenné a na záložní pastviny bylo třeba přesunout dobytek v době, kdy louky na Clattingeru byly kvůli senoseči uzavřené. Ve svém projevu princ Charles silně podporoval přístup WWT k ochraně lokality Clattinger a poznamenal, že „čím dál tím víc naše krajina už to není schopná zvládat.

V roce 2010 britská vláda pověřila tým profesora sira Johna Lawtona, aby provedl revizi přírodních lokalit v Anglii a posoudil, zda jsou schopny reagovat a přizpůsobit se rostoucím změnám klimatu.

Zpráva „Lawton Report“ (Lawton et al. 2010) zjistila, že existující lokality jsou obecně příliš malé a izolované a nedostatečné pro ochranu přírody v Británii již nyní a zejména tváří v tvář změně klimatu. Bylo navrženo významné navýšení ve financování managementu existujících lokalit, rozšíření jejich výměry tvorbou přechodných pásem a jejich lepší propojeností, aby vznikla celistvější krajina.

Reakci vlády obsahovala bílá kniha o přírodním prostředí z roku 2011. Pod titulem „Přirozená volba: zajištění hodnoty přírody“ tento dokument (HM Government 2011) obsahuje návrhy k založení přírodních sítí i pro zelenou ekonomiku a obnovu propojení lidí a přírody.

I když mnozí považovali vládní finanční závazky k obnově přírody za nedostatečné, tyto publikace ukazují na to, jak obrovská je výzva k obnově přírody v zemi, která patří ke státům s nejvíce vyčerpanou přírodou na světě. Potvrzují, že systém ochrany lokalit nestačí a je nezbytný aktivní program tvorby, obnovy, ochrany a propojení biotopů.

tags: #ohrožené #druhy #Anglie

Oblíbené příspěvky:

• Historie Šumavských lesů
• Audi Q5 a ekologické plakety
• Výskyt mědi
• Efektivní třídění odpadu
• Peugeot 106: Diagnostika a emise