Přestože nemoc z povolání je pojmem právním, sledování výskytu profesionálních onemocnění zahrnujících nemoci z povolání a ohrožení nemocí z povolání je jistým ukazatelem stavu péče o zdraví při práci.
Pojem „nemoc z povolání“ není v zákoníku práce na rozdíl od definice pojmu „pracovní úraz“ přesně definována. Definici pojmu nemoc z povolání obsahoval pouze zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, tento zákon však byl v roce 2015 v souvislosti s rozhodnutím, že i nadále se budou odškodňovat pracovní úrazy a nemoci z povolání podle zákoníku práce, zrušen.
Nemoci z povolání jsou nemoci vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů a akutní otravy vznikající nepříznivým působením chemických látek na zdraví, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání.
Seznam nemocí z povolání tvoří přílohu nařízení vlády č. 290/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Seznam je rozdělen na šest kapitol, které se dále člení na celkem 86 položek. Při poslední novelizaci seznamu nařízením vlády č. 506/2021 Sb. byla přidána položka II.11, která umožní uznat za nemoc z povolání chronická onemocnění bederní páteře způsobená těžkou fyzickou prací. Tato položka nabude účinnosti dne 1.
Zákon č. 373/2011 Sb. nově, nicméně v zásadě v souladu s mnohaletou dosavadní praxí, upravuje postup při zjišťování, posuzování, uznávání nemocí z povolání. Zdravotní stav osoby v souvislosti s nemocí z povolání zjišťují a posuzují poskytovatelé PLS.
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Věcná a místní příslušnost k uznávání nemocí z povolání: K uznávání nemocí z povolání jsou oprávněni pouze poskytovatelé v oboru pracovní lékařství, kteří získali povolení ministerstva zdravotnictví, tzv. střediska nemocí z povolání. V povolení je mj. vymezeno území, kde se tato zdravotní služba poskytuje. Seznam poskytovatelů, kteří získali povolení k uznávání nemocí z povolání, zveřejňuje ministerstvo zdravotnictví (MZ). Pro vojáky z povolání a civilní zaměstnance vojska provádí tuto činnost středisko v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.
Na pracovnělékařské služby se nevztahuje svobodná volba poskytovatele. Vyhláška č. 104/2012 Sb. stanoví, který z poskytovatelů s povolením MZ k uznávání nemocí z povolání, je v konkrétním případě poskytovatelem příslušným k uznání nemoci z povolání.
Rozhoduje, zda posuzovaná osoba:
V případě (a) je příslušný poskytovatel, v jehož území se nachází místo výkonu práce, u níž je podezření, že posuzovaná osoba pracuje nebo pracovala za podmínek, jejichž vlivem nemoc z povolání vzniká. Pokud daná osoba pracovala v zahraničí, rozhodující je území, v němž se nachází sídlo nebo místo podnikání vysílajícího zaměstnavatele, anebo místo organizační složky nebo podniku zaměstnavatele, který má sídlo mimo Českou republiku.
V případě (b) je příslušným poskytovatel, v jehož území se nachází trvalý pobyt posuzované osoby.
Čtěte také: Rizika pro jakost vody
Aby mohlo být určité onemocnění uznáno za nemoc z povolání v právním slova smyslu, musí být současně splněna řada podmínek:
Nemoci z povolání posuzují, uznávají a vývoj zdravotního stavu osoby s uznanou nemocí z povolání sledují poskytovatelé v oboru pracovní lékařství, kteří získali povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání neboli klinika nemocí z povolání. Posuzujícím lékařem je lékař se specializovanou způsobilostí nebo se zvláštní odbornou způsobilostí v oboru pracovní lékařství.
Klinika nemocí z povolání uznává nemoc z povolání na základě zjištění zdravotního stavu, a to včetně zjištění zdravotního stavu před vznikem onemocnění a výsledků jím vyžádaných odborných vyšetření a jeho stanoviska, dále na základě výsledků dalších odborných vyšetření, a ověření podmínek vzniku nemocí z povolání.
Zda posuzovaná osoba pracovala za podmínek, za nichž vzniká daná nemoc z povolání, ověřují:
Ověření je uzavřeno vyjádřením, že při dané práci byly nebo nebyly splněny podmínky vzniku nemoci z povolání, resp. že to nelze objektivně prokázat.
Čtěte také: Pracovní rizika
Po shromáždění všech potřebných podkladů vydá příslušný poskytovatel lékařský posudek o uznání/neuznání nemoci z povolání, který se předá:
Pokud se posuzovaná osoba nebo osoba, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, domnívá, že lékařský posudek je nesprávný, může do 10 pracovních dnů od jeho předání podat návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal. Vyhoví-li poskytovatel návrhu na přezkoumání, zruší ihned původní lékařský posudek a na základě zjištěných skutečností, popřípadě nového posouzení zdravotní způsobilosti, vydá posudek nový.
Pokud poskytovatel návrhu na přezkoumání lékařského posudku nevyhoví v plném rozsahu, postoupí spis s tímto návrhem, včetně příslušné části zdravotnické dokumentace, a dalších potřebných podkladů a svého stanoviska, příslušnému správnímu orgánu, kterým je Odbor zdravotnictví Krajského úřadu. Správní orgán do 30 pracovních dnů ode dne doručení spisu buď návrh na přezkoumání zamítne a napadený lékařský posudek potvrdí, nebo napadený lékařský posudek zruší a vrátí věc poskytovateli, aby vydal nový lékařský posudek.
V případě, že byl lékařský posudek příslušným správním orgánem potvrzen, odešle středisko nemocí z povolání stejnopis tohoto posudku:
O ohrožení nemocí z povolání hovoří § 347 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Pracovníkovi na letové dráze se prohlubuje vada sluchu způsobená hlukem z přistávajících a vzlétajících letadel.
Ideálním postupem je převedení zaměstnance, který je ohrožen nemocí z povolání, na pozici v rámci jeho pracovní smlouvy. Jestliže navíc zaměstnanec ohrožen nemocí z povolání po převedení dosahuje nižších příjmů, musí mu zaměstnavatel výdělek dorovnat.
Pokud poskytovatel zdravotních služeb v oboru pracovního lékařství, který získal povolení Ministerstva zdravotnictví k uznávání nemocí z povolání, vydá posudek, že zaměstnanec je ohrožen nemocí z povolání, má zaměstnavatel opět dvě možnosti, a to je převedení zaměstnance podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, nebo výpověď podle § 52 písm. d) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.
Pro případ převedení podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce však musí posudek vyústit v posudkový závěr, že osoba pozbyla vzhledem k svému zdravotnímu stavu na následky ohrožení nemocí z povolání dlouhodobě způsobilosti konat dosavadní práci. Pokud takový lékařský posudek chybí, není zaměstnavatel povinen zaměstnance převést na jinou práci. Zaměstnavatel přitom však musí zvážit vhodnost vykonávané práce.
V případě ohrožení nemocí z povolání se poskytuje poškozenému zaměstnanci podle § 139 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce doplatek do výše průměrného výdělku naposledy zjištěného před převedením na jinou práci, tj. do průměrného výdělku posledního kalendářního čtvrtletí před převedením. Na rozdíl od výpočtu např. náhrady za ztrátu na výdělku z titulu nemoci z povolání se však tento průměrný výdělek nijak nevalorizuje ani dále neupravuje a platí jednou provždy ve zjištěné výši, byť by se doplatek z titulu ohrožení nemocí z povolání měl vyplácet např. 10 let, neboť ustanovení o doplatku s valorizací nepočítá. Doplatek přísluší pouze po dobu převedení na jinou práci u zaměstnavatele, ale již nepřísluší tehdy, přejde-li zaměstnanec k jinému zaměstnavateli, protože pro něj odpovědný zaměstnavatel nemá jinou vhodnou práci.
Za vznik profesionálního poškození odpovídá poslední zaměstnavatel, u kterého pracovník vykonával práci za podmínek, které splňují kritéria uvedena v Seznamu nemocí z povolání.
Každá organizace zaměstnávající alespoň jednoho pracovníka je pro případ své odpovědnosti za škodu při nemoci z povolání povinna být pojištěna u stanovené pojišťovny. Odpovědnost zaměstnavatele za vznik nemoci z povolání je zakotvena v Zákoníku práce.
Organizace je povinna nahradit pracovníkovi škodu, i když dodržela povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Ohlášení nemoci z povolání umožňuje postiženému pracovníkovi, aby u předmětného zaměstnavatele uplatňoval odpovídající finanční náhrady, které mu z nemoci z povolání vyplývají. Příslušná organizace je povinna poskytnout v rozsahu své odpovědnosti náhradu, která se týká újmy z tohoto onemocnění vyplývající. Náhrada se poskytuje za ztrátu na výdělku, za bolest a ztížení společenského uplatnění, za účelně vynaložené náklady spojené s léčením a za věcnou škodu, kterou pracovník utrpěl při plnění pracovních úkolů (§§ 369-374 zák. práce). Při úmrtí pracovníka následkem nemoci z povolání, zaměstnavatel poskytne náhradu za účelně vynaložené náklady v rozsahu své odpovědnosti (§§ 375-379 zák.
tags: #ohrožení #nemocí #z #povolání #Fowler