Ohrožení Nemocí z Povolání a Prevence v České Republice

Problematiku nemocí z povolání upravuje zákon č. 373/2011 Sb. Nemoci z povolání představují jeden ze zdravotně, společensky i ekonomicky nejzávažnějších důsledků expozice rizikovým faktorům práce a pracovních podmínek.

Legislativní rámec

• Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách
• Vyhláška č. 104/2012 Sb., o posuzování nemocí z povolání
• Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů

Postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání je stanoven vyhláškou č. 104/2012 Sb., o stanovení bližších požadavků na postup při posuzování a uznávání nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o nemoci z povolání, podmínky, za nichž nemoc nelze nadále uznat za nemoc z povolání, a náležitosti lékařského posudku (vyhláška o posuzování nemocí z povolání). Nemoci z povolání jsou uvedené v seznamu, který je přílohou nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 61 odst.

Seznam nemocí z povolání

Seznam nemocí z povolání tvoří přílohu nařízení vlády č. 290/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Seznam je rozdělen na šest kapitol, které se dále člení na celkem 86 položek. Nařízení konkrétně říká, jaká onemocnění se za nemoc z povolání považují, a dělí je do šesti kapitol:

1. Nemoci z povolání způsobené chemickými látkami.
2. Nemoci z povolání způsobené kvůli fyzikálním faktorům.
3. Nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, pohrudnice a pobřišnice.
4. Nemoci z povolání kožní.
5. Nemoci z povolání přenosné a parazitární.
6. Nemoci z povolání způsobené jinými faktory a činiteli, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání (příloha č. 1 nařízení).

Od 1. ledna 2023, kdy vešlo v účinnost nařízení vlády č. 506/2021 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů, je možné odškodňovat pacienty se závažným poškozením bederní páteře v důsledku přetěžování těžkou fyzickou prací. Při poslední novelizaci seznamu nařízením vlády č. 506/2021 Sb. byla přidána položka II.11, která umožní uznat za nemoc z povolání chronická onemocnění bederní páteře způsobená těžkou fyzickou prací. Tato položka nabude účinnosti dne 1.

Podmínky pro uznání nemoci z povolání

K tomu, aby byla uznána nemoc z povolání, musí být splněny tři podmínky:

Čtěte také: Nemoci z povolání a zdraví

1. Onemocnění musí být uvedeno v seznamu nemocí z povolání.
2. Musí existovat příčinná souvislost mezi onemocněním a výkonem práce.
3. Musí být splněny podmínky uvedené v seznamu pro danou nemoc.

Jak již bylo uvedeno výše, jako nemoc z povolání může být uznáno pouze takové onemocnění, které lze zařadit pod některou položku platného Seznamu nemocí z povolání. Tento seznam se od 1. 1. 2023 rozšířil v Kapitole II o položku č. Pro účely posuzování nemoci z povolání se požaduje, aby délka výkonu předmětné potenciálně rizikové práce byla alespoň 3 roky (36 měsíců), přičemž každý rok musí být v takové práci odpracováno alespoň 60 směn. Do konce roku 2023 nebyl uznán žádný případ tohoto onemocnění.

Posuzování a uznávání nemocí z povolání

Nemoci z povolání posuzují, uznávají a vývoj zdravotního stavu osoby s uznanou nemocí z povolání sledují poskytovatelé v oboru pracovní lékařství, kteří získali povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání neboli klinika nemocí z povolání. Posuzujícím lékařem je lékař se specializovanou způsobilostí nebo se zvláštní odbornou způsobilostí v oboru pracovní lékařství.

Na základě závěru ze šetření krajské hygienické stanice (KHS), který je pro středisko nemocí z povolání závazný, vydává středisko lékařský posudek o uznání či neuznání nemoci z povolání. Jak zaměstnavatel, tak posuzovaná osoba má-li za to, že lékařský posudek je nesprávný, může do 10 pracovních dnů ode dne jeho prokazatelného předání podat návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal. Poskytovatel pak buď návrhu na přezkum vyhoví, nebo nevyhoví a postoupí spis s tímto návrhem, včetně příslušné části zdravotnické dokumentace nebo její kopie, a dalších podkladů potřebných pro přezkoumání lékařského posudku a svého stanoviska, příslušnému správnímu orgánu.

Práva a povinnosti zaměstnavatele

Zaměstnavatel je povinen umožnit těmto posuzovatelům vstup na pracoviště, kde zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec pracuje nebo pracoval za podmínek, jejichž vlivem posuzovaná nemoc z povolání vznikla, a to za účelem zjištění dalších skutečností nebo provedení klinického testu, popřípadě odebrání vzorku materiálu nebo pořízení audiovizuálního záznamu potřebného k posouzení nemoci z povolání. Je též povinen pro zajištění objektivity šetření a ověření podmínek vzniku nemoci z povolání umožnit vstup na pracoviště bývalému zaměstnanci (§ 64 z.

Má-li zaměstnavatel podezření na vznik nemoci z povolání, nebo že nemoc již nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z povolání, musí zaměstnance odeslat k poskytovateli pracovnělékařských služeb.

Čtěte také: Doplatek kompenzace v ČR

Zákon dále zaměstnavateli ukládá povinnost umožnit pověřeným zaměstnancům poskytovatele pracovnělékařských služeb vstup na pracoviště, kde zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec pracuje nebo pracoval za podmínek, jejichž vlivem posuzovaná nemoc z povolání vznikla, a to za účelem zjištění dalších skutečností nebo provedení klinického testu, popřípadě odebrání vzorku materiálu nebo pořízení audiovizuálního záznamu potřebného k posouzení nemoci z povolání.

Zaměstnavatel je též povinen pro zajištění objektivity šetření a ověření podmínek vzniku nemoci z povolání umožnit vstup na pracoviště bývalému zaměstnanci.

Zaměstnavatel má i povinnost vést evidenci zaměstnanců, u nichž byla uznána nemoc z povolání, která vznikla na jeho pracovištích, a uplatnit taková opatření, aby odstranil nebo minimalizoval rizikové faktory, které vyvolávají nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání.

Ustanovení § 55 odst. 2 zákona o specifických zdravotních službách stanovuje právo zaměstnavatele vyslat zaměstnance na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku, má-li pochybnosti o jeho zdravotní způsobilosti k práci. Toto právo zaměstnavatel zejména využije tehdy, je-li posuzována zdravotní způsobilost zaměstnance k dosavadní práci po pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, především pokud byl postižený zaměstnanec po delší dobu v pracovní neschopnosti.

Práva zaměstnance

Podle § 269 odst. 2 zákoníku práce (ZP) je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Zaměstnanec má právo na stejné náhrady jako u pracovního úrazu.

Čtěte také: Klíčové informace o hlášení ohrožení nemocí z povolání

Někdy může jít pouze o ohrožení nemocí z povolání podle § 347 odst. Pokud by dostal z důvodu nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání od zaměstnavatele výpověď, podle § 52 písm. d) ZP, náleželo by mu podle § 67 odst.

Když zaměstnanec dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost konat práci a ještě probíhá šetření na nemoc z povolání, tak by neměl dostat výpověď pro obecné onemocnění podle § 52 písm. e) ZP. Řešením je tedy závěr lékařského posudku, že pozbyl zdravotní způsobilost s poznámkou, že běží posuzování nemoci z povolání, nebo z tohoto důvodu vyčkat s posudkem.

V případě ohrožení nemocí z povolání se poskytuje poškozenému zaměstnanci podle § 139 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce doplatek do výše průměrného výdělku naposledy zjištěného před převedením na jinou práci, tj. do průměrného výdělku posledního kalendářního čtvrtletí před převedením. Na rozdíl od výpočtu např. náhrady za ztrátu na výdělku z titulu nemoci z povolání se však tento průměrný výdělek nijak nevalorizuje ani dále neupravuje a platí jednou provždy ve zjištěné výši, byť by se doplatek z titulu ohrožení nemocí z povolání měl vyplácet např. 10 let, neboť ustanovení o doplatku s valorizací nepočítá. Doplatek přísluší pouze po dobu převedení na jinou práci u zaměstnavatele, ale již nepřísluší tehdy, přejde-li zaměstnanec k jinému zaměstnavateli, protože pro něj odpovědný zaměstnavatel nemá jinou vhodnou práci.

Prevence nemocí z povolání

Poškození zdraví vzniklému v zaměstnání lze v principu předcházet. Když je konkrétní onemocnění označeno jako nemoc z povolání, upozorňuje se tím především na příslušné pracovní riziko, což nabádá k tomu, aby se zavedla opatření, jež riziko sníží. V konečném důsledku pak klesne i výskyt daného onemocnění. Základním a primárním účelem systému uznávání nemocí z povolání je tedy prevence.

Kategorizace prací je zvláštní nástroj, který v České republice slouží k prevenci nemocí z povolání. Zákoník práce [1] říká, že je každý zaměstnavatel povinen vyhledávat nebezpečí, která v sobě pracovní proces skrývá, zjišťovat jeho příčiny a zdroje a na základě zjištění vyhodnotit rizika. Práce se podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, a podle jejich rizikovosti pro zdraví zařazují do čtyř kategorií. Práce zařazené do kategorie třetí a čtvrté se označují za rizikové. Za rizikové se označují i některé práce z kategorie druhé, o nichž tak rozhodl orgán ochrany veřejného zdraví nebo tak stanoví zvláštní právní předpis (kategorie 2R).

Kategorie prací

Definici jednotlivých kategorií práce podává vyhláška č. 432/2003 Sb. [2] Ta stanovuje podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.

Podle § 3 této vyhlášky jsou jednotlivé kategorie prací definovány takto:

• Kategorie první - práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví
• Kategorie druhá - práce, při nichž podle současné úrovně poznání lze očekávat jejich nepříznivý vliv na zdraví jen výjimečně, zejména u vnímavých jedinců
• Kategorie třetí - práce, při nichž jsou překračovány hygienické limity, přičemž expozice fyzických osob, které práci vykonávají, není spolehlivě snížena technickými opatřeními pod úroveň těchto limitů, a proto je pro zajištění ochrany zdraví osob nezbytné využívat osobní ochranné pracovní prostředky, organizační a jiná ochranná opatření, a dále práce, při nichž se opakovaně vyskytují nemoci z povolání nebo statisticky významně častěji nemoci, jež lze pokládat podle současné úrovně poznání za nemoci související s prací
• Kategorie čtvrtá - práce, při nichž je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření.

Příloha vyhlášky definuje kritéria kategorizace prací pro 13 rizikových faktorů: prach, chemické látky a směsi, hluk, vibrace, neionizující záření, fyzická zátěž, pracovní poloha, zátěž teplem, zátěž chladem, psychická zátěž, zraková zátěž, práce s biologickými činiteli a práce ve zvýšeném tlaku vzduchu.

Od rizikovosti a zdravotní náročnosti vykonávaných prací se také odvíjí rozsah pracovnělékařských služeb poskytovaných zaměstnancům včetně frekvence a obsahu pracovnělékařských prohlídek, což stanovuje vyhláška č. 79/2013 Sb. [3]

Od roku 2002 orgány ochrany veřejného zdraví vkládají údaje o kategorizaci prací do Registru kategorizace prací [4], který se průběžně aktualizuje.

Rizikové faktory ve zdravotnictví

Zdravotnictví patří do skupiny s největším počtem výskytů nemocí z povolání. Mezi hlavní rizikové faktory patří:

1. Biologičtí činitelé
2. Fyzická zátěž
3. Psychická zátěž
4. Neionizující záření
5. Nebezpečné chemické látky

Jasné riziko u zdravotníků představuje kontaminace biologickým materiálem. Preventivní opatření při psychické zátěži ve zdravotnictví jsou zejména na straně zaměstnavatele. Ten je první v pořadí, který by měl začít uvažovat o riziku stresu v práci a hlavně se zaměstnanci o této problematice aktivně hovořit. Velmi důležitým preventivním opatřením je zajištění zabránění vstupu osob do dráhy paprsku. Jedná se tak o výbušniny, hořlavé, toxické, žíravé, dráždivé, senzibilující, mutagenní, karcinogenní a teratogenní látky, ale také jakékoliv látky, které jsou zdraví škodlivé, toxické pro reprodukci nebo znečišťují životní prostředí.

Prevence šíření infekcí ve zdravotnictví

1. Manipulace se zdravotnickým prádlem
2. Úklid ve zdravotnictví
3. Bariérová technika a prostředky
4. Správné mytí rukou
5. Řízení rizik

Úplným základem manipulace s použitým nemocničním prádlem je zákaz křížové kontaminace mezi čistým a špinavým prádlem. Úklid je nutné provádět minimálně jednou denně a na vlhko. Vlhká podlaha je ale nebezpečná a navíc může stále obsahovat bakterie, které šíří nemoci. Zdravotníci musí také používat OOPP, zejména pak ochranné rukavice, obuv, čepice, masky apod. Dobře umyté ruce jsou zbaveny nejen nečistot, ale i mikroorganismů, což zabraňuje přenosu onemocnění na pacienta. To představuje vyhledání rizik (analýza, identifikace, hodnocení), přijímání opatření, vedení dokumentace, informování zaměstnanců o rizicích, sledování a následná kontrola.

tags: #ohrozeni #nemoci #z #povolani #prevence

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro noční dobrodružství
• Likvidace autovraků v Olomouckém kraji
• Inspirace pro vánoční osvětlení
• Studie o environmentálním dopadu digitálních technologií
• Fascinující ekosystém