Ohrožení pod vlivem návykové látky v trestním zákoně České republiky

Řízení pod vlivem návykové látky, zejména alkoholu, představuje vážné riziko nejen pro bezpečnost na silnicích, ale také pro řidiče z hlediska hrozícího postihu. V České republice platí nulová tolerance alkoholu za volantem a v podstatě jakákoliv zjištěná hladina alkoholu v krvi řidiče může vést k vážným následkům.

V České republice jsou právní normy týkající se řízení pod vlivem návykové látky přísné. Dokonce i při hladině alkoholu v krvi nižší než 0.3 promile se jedná o přestupek, který může vést k vysokým sankcím. Pokud je řidiči naměřena hladina alkoholu v krvi nižší než 0,3 promile, jsou vystaveni riziku vysokých sankcí. Pokud je řidiči naměřena hladina alkoholu v krvi vyšší než 0,3 promile, sankce se také v rámci přestupkového řízení rozšiřují o přidělení trestných bodů.

Hranici mezi tím, kdy se při řízení pod vlivem návykové látky jedná o přestupek nebo trestný čin představuje míra ovlivnění řidiče alkoholem, kdy tato hranice je ustálena na hodnotě 1 promile alkoholu v krvi. V případě, kdy je řidič přistižen při řízení pod vlivem návykové látky a je mu naměřena hladina alkoholu v krvi menší než 1 promile, tak je to považováno za přestupek. V případě, kdy je řidiči zjištěna hladina alkoholu v krvi vyšší než 1 promile, věc je již obvykle řešena v rámci trestního řízení. V takovém případě o vině a trestu rozhodují soudy.

Řidiči může být uložen peněžitý trest, jejíž výši určí soud na základě specifických okolností (v rámci desetitisíců korun), dále je pravidelně ukládán trest zákazu řízení na dobu v délce podle okolností v rozpětí jednoho až deseti let a v krajních extrémních případech (např.

Konečný trest pro řidiče nelze předvídat, jelikož záleží na mnoha okolnostech. Mezi tyto okolnosti patří míra ovlivnění alkoholem, která může značně ovlivnit závažnost trestu. Je důležité si uvědomit, že v takovém případě trest může zahrnovat nejen peněžitý trest a zákaz řízení, ale v některých případech i trest odnětí svobody. Způsobení zranění pod vlivem alkoholu je významné přitěžující okolnost. Pokud je zraněná osoba neschopna svého obvyklého života po dobu delší než 7 dní, jedná se o trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti.

Čtěte také: Důsledky řízení pod vlivem

Zákon stanovuje, že každý řidič je povinen se podrobit dechové zkoušce na pokyn strážníka. Odmítnutí této zkoušky je považováno za přestupek a je spojeno s významnými sankcemi.

Zákon stanovuje, že každý provozovatel motorového vozidla musí mít sjednané povinné ručení, které kryje škodu způsobenou viníkem nehody poškozenému. Pokud je však řidič přistižen při řízení pod vlivem návykové látky, ať už s hladinou alkoholu nad nebo pod 1 promile, pojišťovna uhradí škodu poškozenému, ale bude uplatňovat tzv. Regresní nárok je právo pojišťovny vymáhat od viníka nehody náhradu za částku, kterou vyplatila poškozenému. Řízení pod vlivem návykové látky je častou příčinou uplatnění regresního nároku pojišťovnou.

Klíčem k úspěšnému zvládnutí trestního stíhání za řízení pod vlivem návykové látky je aktivní přístup. Správně vedená obhajoba může významně zmírnit trest, což je pro většinu řidičů klíčové. V tomto procesu je neocenitelnou pomocí advokát specializující se na trestní právo, ideálně s důrazem na dopravní nehody. Advokát vám poskytne nezbytné rady a zastupování před soudem i policejním orgánem. Navíc, advokát vám také pomůže s přípravou vaší obhajoby, včetně shromažďování důkazů, a vypracování strategie obhajoby.

Doporučení se vyhnout řízení pod vlivem návykové látky je samozřejmě základním pravidlem, které by měl dodržovat každý řidič. Avšak pokud se přesto ocitnete v situaci, kdy čelíte právním důsledkům za takové jednání, je důležité vědět, jak postupovat. Čelit obvinění z řízení pod vlivem návykové látky může být nesmírně stresující a náročné.

Skutková podstata § 274 trestního zákoníku

§ 274 trestního zákoníku:

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

1. Kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.
2. Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán,
   • způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 havárii, dopravní nebo jinou nehodu, jinému ublížení na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závažný následek,
   • spáchá-li takový čin při výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých je vliv návykové látky zvlášť nebezpečný, zejména řídí-li hromadný dopravní prostředek, nebo
   • způsobí-li takovým činem škodu velkého rozsahu, nebo
   • byl-li za takový čin v posledních dvou letech odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloženého za takový čin propuštěn.

Subjektivní stránka

Ohrožení pod vlivem návykové látky je úmyslný trestný čin. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý), nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).

V případě, že lze shledat místo úmyslu pouhou nedbalost nejedná se o daný trestný čin.

Jaké jednání je trestné?

Jaké jednání je trestné definuje odstavec 1. Soudní judikatura se ustálila na stanovisku, že stav vylučující způsobilost při řízení motorového vozidla nastane u řidiče, který má v krvi nejméně 1 promile alkoholu. Míru ovlivnění řidiče požitým alkoholem musí orgány činné v trestním řízení prokázat v rámci dokazování. Typicky se toto dokazuje dechovou zkouškou (zpravidla přístrojem Dräger) a současně krevní zkouškou.

Kromě takto zajištěných důkazních prostředků, se využívají i jakékoli jiné. Například výpovědi svědků (zasahujících policistů, nezúčastněných osob apod.) ohledně toho, jak se řidič při kontrole choval (vrávorání, nesouvislá řeč, pach alkoholu přímo z dechu řidiče při komunikaci s ním apod.) a dále výslech svědků, kteří byli přítomni tomu, jak řidič konzumoval alkohol před jízdou apod. Dalšími důkazy mohou být kamerové záznamy policistů nebo z pouličních kamer.

V praxi většinou dochází k odmítnutí zkoušky krve ke zjištění hladiny alkoholu v krvi řidiče. Řidič ale tímto porušuje povinnost stanovenou § 5 odst. 1 písm. f) nebo c) zákona o provozu na pozemních komunikacích (zák. č. 361/2000 Sb.), dále „ZPPK“. Porušení této povinnosti řidiče je za přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. d) ZPPK, za který hrozí pokuta ve výši 25.000 Kč až 75.000 Kč, podle § 125c odst. 5, písm. a) a zákaz řízení od 18 měsíců do 3 let, podle § 125c odst. 6 písm.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

V praxi to často vypadá tak, že „zkušení“ řidiči zkouší, během dechové zkoušky na alkohol, na místo vydechovat do přístroje Dräger, se z něj nadechovat, nebo do přístroje vydechovat jen mírně, což k dokončení dechové zkoušky nestačí. Ale i v těchto případech, po několika upozornění / vysvětlování policisty, je provedení dechové zkoušky nakonec úspěšné. Je pravdou, že k provedení této dechové zkoušky vyžaduje určité úsilí, tudíž provedení několika neúspěšných pokusů nemusí být úmyslné. Těžko říci, zda někdo může mít taková zdravotní omezení, že z tohoto objektivního důvodu není fyzicky schopen dechovou zkoušku provést. Takovouto situaci by potom nebylo možné hodnotit jako odmítnutí provedení dechové zkoušky.

Je pravdou, že při běžných silničních kontrolách se nestává, že by policie, za pomocí donucovacích prostředků, nutila řidiče podstoupit krevní zkoušku na alkohol. Policie se totiž většinou nejdříve řidiče zeptá, zda souhlasí s krevní zkouškou. Co se týká dechové zkoušky, policie je zde nesmlouvavější, ale opět i zde se nesetkáváme s donucováním řidiče policií k vykonání dechové zkoušky na alkohol. Pokud by k tomu přece jen došlo, policie řidiče upozorní na závažné následky, pokud by provedení dechové zkoušky odmítnul (viz výše).

Výše uvedené ale neodpovídá na otázku, zda může policie překonat odpor řidiče a donutit jej k provedení dechové zkoušky a zkoušky krve na alkohol. Z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva a z odborné literatury vyplývá, že lze překonat odpor obviněného / podezřelého k provedení vyšetřovacích úkonů které nejsou nutné, aby svojí aktivní činností provedl obviněný / podezřelý. V této souvislosti tyto autority hovoří o tom, že takto lze proti souhlasu a aktivnímu odporu podezřelého / obviněného, odebrat například vzorek dechu i krve. Nicméně provedení dechové zkoušky přístrojem Dräger vyžaduje aktivní činnost podezřelého, kterou je jeho aktivní výdech proti odporu tohoto přístroje. Podle našeho názoru, k takovémuto aktivnímu výdechu proti odporu přístroje, řidiče podle platné úpravy donutit nelze.

Nedobrovolný odběr krve od podezřelého proto připadá spíše do úvahy u kvalifikované skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 TZ a ještě spíše, pokud vyjde najevo, že ve věci může jít o závažnější přečin, například obecné ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst.

Podle okolností probíhající silniční kontroly po dechové zkoušce může policie dojít k závěru, že ve věci nemůže jít o přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 TZ, ale jde o přestupek. K tomuto závěru může policie například dospět, že z vytěžení věrohodných svědků na úřední záznam, je prokázáno, že kontrolovaný řidič v určitý konkrétní čas vypil pouze 1 pivo a tento závěr odpovídá i opakované dechové zkoušce přístrojem Dräger, když hodnota alkoholu v krvi řidiče zdaleka nedosahuje hodnoty 1 promile a je vyloučeno, že by hodnota alkoholu v krvi řidiče mohla ještě vystoupat. Kontrolovaný řidič s tímto ale nesouhlasí s tím, že dle jeho názoru přístroj Dräger ukázal chybnou hodnotu alkoholu v jeho krvi. Řidič proto požaduje provedení zkoušky na přítomnost alkoholu v jeho krvi.

Policie v tomto případě nebude postupovat podle trestněprávních předpisů, ale podle § 67 odst. Pokud se obhajoba řidiče ukáže jako pravdivá, tedy že v krvi nemá alkohol, řízení o přestupku zahájeno nebude a řidič nebude muset hradit náklady na provedení testu krve ve zdravotnickém zařízení a náklady na jeho dopravu tam. Pokud se obhajoba řidiče ukáže jako nepravdivá, bude proti němu zahájeno řízení o přestupku a bude mu uložena povinnost k úhradě nákladů za krevní zkoušku a náklady na jeho dopravu policií do zdravotnického zařízení, podle § 24 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., o ochran zdraví před škodlivými účinky návykových látek.

Judikatura dříve vyžadovala, aby u řidičů pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu bylo přesně zjištěno, o jakou látku jde, v jakém množství a jak moc ovlivnila jejich schopnost řídit. Nestačilo tedy jen prokázat přítomnost drogy v těle - muselo být doloženo, že kvůli ní řidič skutečně nebyl schopen bezpečně řídit. Protože tento postup byl v praxi zdlouhavý a narážel na nedostatek znalců, Nejvyšší soud sjednocovací stanovisko ze dne 21. 10. 2020, sp. zn.

Za jiné zaměstnání nebo činnost, při které lze ve stavu vylučujícím způsobilost po užití návykové látky, se považuje taková práce, která vyžaduje plnou pozornost, soustředění a schopnost rychle a správně reagovat - například obsluha technických zařízení, práce na dráze, ve slévárně nebo v energetice. Judikatura mezi tyto činnosti řadí i výkon lékařského povolání, protože lékař pod vlivem alkoholu či jiné látky může přímo ohrozit zdraví a život pacientů. Stejně tak se to týká dalších povolání, kde lidská chyba může mít vážné následky - například průvodčího vlaku, jeřábníka nebo obsluhy jaderné či tepelné elektrárny.

Pokud pachatel způsobí havárii, jde zpravidla poškození nebo zničení rozsáhlejšího technologického celku, jako například chemického výrobního závodu, bloku elektrárny, teplárny, přehrady. Dopravní nehodou se rozumí událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu například srážka vozidel nebo chodce v rámci provozu na pozemních komunikacích (k tomu viz dále § 47 zákona č.

Ublížení na zdraví je trestním zákoníkem definováno v § 122 odst. Jiný závažný následek není trestním zákoníkem definován tak přesně, jako větší škoda, když tento právní pojem je praxi vykládán tak, že co do jeho závažnosti je srovnatelný s větší škodu.

Návykové látky

Řada návykových látek je zákonem povolená. Jejich užívání je ale v mnoha situacích zakázáno. Například když plánujete sednout za volant nebo se vydat do zaměstnání. A obzvlášť problematické pak je, když pracujete třeba jako řidič autobusu nebo anesteziolog. Návykové látky jsou chemické látky, které mohou způsobovat fyzickou nebo psychickou závislost.

• Anxiolytika jsou látky, které zmírňují úzkost a napětí. Patří sem například benzodiazepiny, jako jsou diazepam a alprazolam, a barbituráty.
• Euforianty vyvolávají pocit euforie a štěstí. Mezi nejznámější euforianty patří MDMA (extáze) a kokain.
• Stimulanty jsou látky, které zvyšují bdělost, energii a aktivitu. Mezi běžné stimulanty patří pervitin (methamfetamin), amfetaminy, kofein a nikotin. Tyto látky zvyšují srdeční tep a krevní tlak, což může vést k nespavosti, psychózám a dalším závažným zdravotním problémům.
• Depressanty jsou látky, které tlumí centrální nervový systém. Řadí se sem sedativa, což jsou látky, které zklidňují a uvolňují tělo a mysl. Dále sem řadíme hypnotika, což jsou látky používané k navození spánku. Mezi běžná hypnotika patří zolpidem, eszopiklon a benzodiazepiny. Poslední skupinu pak představují narkotika. Jedná se o silné analgetické látky, které tlumí bolest a vyvolávají euforii.
• Halucinogeny jsou látky, které způsobují změny ve vnímání, myšlení a náladě. Jsou rozděleny do několika podskupin podle specifických účinků a mechanismů působení. Patří sem psychedilika (např. LSD či houby s obsahem psilocinu), které které vyvolávají intenzivní změny ve vnímání, myšlení a emocích. Dále se sem řadí dissociativy (např. ketamin), které způsobují pocity oddělení nebo odpojení od vlastního těla a okolí. Poslední skupinu pak tvoří delirogeny (např. atropina skopolamin), které způsobují deliria, což jsou stavy zmatenosti, halucinací a ztráty kontaktu s realitou.

Efekty jednotlivých druhů návykových látek se značně liší. Problematiku návykových látek u nás upravuje Zákon o návykových látkách. Ten definuje návykové látky jako omamné látky a psychotropní látky přírodního nebo syntetického původu, které mají psychoaktivní účinky a současně jsou uvedeny v seznamu návykových látek.

Ohrožení pod vlivem návykové látky definuje trestní zákoník jako situaci, kdy osoba vykonává své zaměstnání nebo jinou činnost při které je možné ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku (např. To znamená, že osoba vůbec nemusí svou činností způsobit újmu na zdraví nebo škodu, ale přesto se dopouští trestného činu. Například u alkoholu jsou pravidla jasně stanovená, u ostatních návykových látek je však obvykle třeba celou situaci posoudit individuálně. U jednotlivých návykových látek jsou zákonem stanoveny hranice, kdy je na osobu nahlíženo jako pod vlivem, ale ještě je třeba posoudit okolnosti celé situace. V tomto případě se do procesu zapojují toxikologičtí odborníci a psychiatři.

Toxikologie je věda zabývající se účinky chemických látek na živé organismy, včetně lidí. Po stanovení druhu a množství návykové látky toxikologem je dalším krokem přibrání znalce z oblasti psychiatrie. Tento znalec má za úkol posoudit konkrétní účinky návykové látky na jedince. Psychiatr zkoumá, jak dané množství návykové látky ovlivnilo chování a rozhodování jedince, a do jaké míry mohl být jeho stav ovlivněn zjištěnou koncentrací látky.

Kromě chemických analýz a odborných posudků je důležité také posouzení reakcí pachatele na užitou látku a jeho jednání pod jejím vlivem. Důkazy o jeho stavu mohou zahrnovat svědecké výpovědi osob, které byly přítomny, jako jsou policisté nebo lékaři, kteří prováděli klinické vyšetření.

Tip: V případě, že však dojde k naplnění skutkové podstaty trestného činu, bude se jednat o přísnější tresty. Konkrétně vám může být uložen trest odnětí svobody až na jeden rok, peněžitý trest nebo zákaz činnosti.

Zákon o návykových látkách reguluje užívání těchto látek. Trestní zákoník pak definuje podmínky, za kterých dochází k ohrožení pod vlivem návykové látky. Klíčovou roli v posuzování těchto případů hrají toxikologové a psychiatři, kteří analyzují přítomnost a účinky návykových látek v těle pachatele.

Trestné činy spjaté s alkoholem

• § 201 trestního zákona: upravuje trestný čin Ohrožení pod vlivem návykové látky. V souladu s dikcí ustanovení § 89 odst. 10 trestního zákona se mimo jiné návykovou látkou rozumí i alkohol.
• § 201a trestního zákona: upravuje trestný čin Opilství. Trestného činu Opilství se dopustí ten, kdo se požitím, aplikací návykové látky nebo jinak přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí jednání, které má jinak znaky trestného činu. Pachatel tedy odpovídá za to, že se uvedl do stavu nepříčetnosti.
• § 218 trestního zákona: upravuje trestný čin Podávání alkoholických nápojů mládeži. Trestné je jednání toho, kdo soustavně nebo ve větší míře podává osobám mladším než osmnáct let alkoholické nápoje. Pro tento trestný čin tak může být stíhán i ten, kdo alkohol podal jen jednou, pokud splní podmínku, že to bylo ve větší míře.

Řidič motorového vozidla nesmí požít alkohol nebo jinou návykovou látku během jízdy ani řídit po jejich požití v době, kdy by ještě mohl být pod jejich vlivem. V souvislosti s kontrolou dodržení této povinnosti je řidič povinen podrobit se zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou.

V případě zjištění, že řidič řídil pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, je věc řešena v přestupkovém řízení. V případě, že řidič byl v souvislosti s intoxikací ve stavu vylučujícím způsobilosti řídit,zahajuje se trestní stíhání pro trestný čin Ohrožení pod vlivem návykové látky (§ 274 trestního zákoníku).

Problematika vyšetřování návykových látek v krvi a moči je v současné době upravena Metodickým pokynem pro postup při vyšetřování specifikovaných návykových látek v krvi a/nebo v moči, který byl zveřejněn v částce 9, ročníku 2012 Věstníku Ministerstva zdravotnictví České republiky.

Pokud se týče řízení pod vlivem alkoholu a zjištěných hodnot alkoholu v krvi, za přestupek se považuje, je-li zjištěný obsah alkoholu u řidiče nižší než 1 promile. Od 1 promile zjištěné hodnoty obsahu alkoholu v krvi hrozí řidiči zahájení trestního stíhání pro trestný čin Ohrožení pod vlivem návykové látky.

U jiných návykových látek než alkoholu, uvedených v prováděcím předpise, se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových láteka jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou a hrozí mu postih za přestupek řízení pod vlivem návykové látky.

K problematice zahájení trestního stíhání pro trestný čin Ohrožení pod vlivem návykové látky sezaujal dne 21. 10. 2021 stanovisko nejvyšší soud, které bylo publikováno pod čj. Tpjn 300/2021 - Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu k trestní odpovědnosti řidiče motorového vozidla ovlivněného jinou návykovou látkou než alkoholem za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku.

V případě zjištění jiné návykové látky by bylo třeba věc řešit za využití poznatků z toxikologie, psychiatrie, psychologie, příp. jiných oborů, ohledně jejího vlivu na chování člověka, resp. Nařízení vlády č. Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu čj.

tags: #ohrozeni #pod #vlivem #navykove #latky #trestni

Oblíbené příspěvky:

• Celestron AstroMaster LT 70AZ: Recenze pro začátečníky
• Ubytování v přírodě Šumavy
• Bedřich Moldan o přírodě a civilizaci
• Kauza Janov nad Nisou a Irena Mühlová
• Odpadové hospodářství v Jičíně