Trest za ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 TZ

06.03.2026

Všichni lidé, kteří jako řidiči vstupují do provozu na pozemních komunikacích, přebírají odpovědnost nejen za svůj vlastní život a zdraví, ale také za životy a zdraví ostatních účastníků silničního provozu. Proto by si měl každý řidič uvědomit, že pokud požije alkohol anebo jinou návykovou látku, tak by mu mělo být následné řízení motorového vozidla zcela zapovězeno.

Aktuální znění § 274 TZ - ohrožení pod vlivem návykové látky

Trestní zákoník definuje podmínky, za kterých dochází k ohrožení pod vlivem návykové látky. Zákon o návykových látkách reguluje užívání těchto látek.

Základní skutková podstata - odstavec 1

Jaké jednání je trestné definuje odstavec 1.

Jaké jednání je trestné?

Ohrožení pod vlivem návykové látky definuje trestní zákoník jako situaci, kdy osoba vykonává své zaměstnání nebo jinou činnost při které je možné ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku (např. To znamená, že osoba vůbec nemusí svou činností způsobit újmu na zdraví nebo škodu, ale přesto se dopouští trestného činu.

Alkohol za volantem

Například u alkoholu jsou pravidla jasně stanovená, u ostatních návykových látek je však obvykle třeba celou situaci posoudit individuálně.

Čtěte také: Alkohol a drogy za volantem v ČR

Soudní judikatura se ustálila na stanovisku, že stav vylučující způsobilost při řízení motorového vozidla nastane u řidiče, který má v krvi nejméně 1 promile alkoholu. Míru ovlivnění řidiče požitým alkoholem musí orgány činné v trestním řízení prokázat v rámci dokazování. Typicky se toto dokazuje dechovou zkouškou (zpravidla přístrojem Dräger) a současně krevní zkouškou.

K prokázání přítomnosti alkoholu anebo jiné návykové látky (nejčastěji se jedná o metamfetamin anebo THC) je však zásadně třeba, aby se řidič podrobil vyšetření na zjištění přítomnosti návykových látek (dechovým analyzátorem anebo rozborem krve). Stav vylučující způsobilost lze sice v určitých případech dovodit i na základě jiných důkazů, než je provedení dechové zkoušky či rozboru krve (např. výpověďmi svědků o chování řidiče, event.

Kromě takto zajištěných důkazních prostředků, se využívají i jakékoli jiné. Například výpovědi svědků (zasahujících policistů, nezúčastněných osob apod.) ohledně toho, jak se řidič při kontrole choval (vrávorání, nesouvislá řeč, pach alkoholu přímo z dechu řidiče při komunikaci s ním apod.) a dále výslech svědků, kteří byli přítomni tomu, jak řidič konzumoval alkohol před jízdou apod.

Dalšími důkazy mohou být kamerové záznamy policistů nebo z pouličních kamer.

V praxi většinou dochází k odmítnutí zkoušky krve ke zjištění hladiny alkoholu v krvi řidiče. Řidič ale tímto porušuje povinnost stanovenou § 5 odst. 1 písm. f) nebo c) zákona o provozu na pozemních komunikacích (zák. č. 361/2000 Sb.), dále „ZPPK“.

Čtěte také: Právní aspekty HPV v ČR

Porušení této povinnosti řidiče je za přestupkem podle § 125c odst. 1 písm. d) ZPPK, za který hrozí pokuta ve výši 25.000 Kč až 75.000 Kč, podle § 125c odst. 5, písm. a) a zákaz řízení od 18 měsíců do 3 let, podle § 125c odst. 6 písm.

V praxi to často vypadá tak, že „zkušení“ řidiči zkouší, během dechové zkoušky na alkohol, na místo vydechovat do přístroje Dräger, se z něj nadechovat, nebo do přístroje vydechovat jen mírně, což k dokončení dechové zkoušky nestačí. Ale i v těchto případech, po několika upozornění / vysvětlování policisty, je provedení dechové zkoušky nakonec úspěšné.

Je pravdou, že k provedení této dechové zkoušky vyžaduje určité úsilí, tudíž provedení několika neúspěšných pokusů nemusí být úmyslné.

Těžko říci, zda někdo může mít taková zdravotní omezení, že z tohoto objektivního důvodu není fyzicky schopen dechovou zkoušku provést. Takovouto situaci by potom nebylo možné hodnotit jako odmítnutí provedení dechové zkoušky.

Je pravdou, že při běžných silničních kontrolách se nestává, že by policie, za pomocí donucovacích prostředků, nutila řidiče podstoupit krevní zkoušku na alkohol. Policie se totiž většinou nejdříve řidiče zeptá, zda souhlasí s krevní zkouškou.

Čtěte také: Rozsudek za ohrožení života

Co se týká dechové zkoušky, policie je zde nesmlouvavější, ale opět i zde se nesetkáváme s donucováním řidiče policií k vykonání dechové zkoušky na alkohol. Pokud by k tomu přece jen došlo, policie řidiče upozorní na závažné následky, pokud by provedení dechové zkoušky odmítnul (viz výše).

Nicméně provedení dechové zkoušky přístrojem Dräger vyžaduje aktivní činnost podezřelého, kterou je jeho aktivní výdech proti odporu tohoto přístroje. Podle našeho názoru, k takovémuto aktivnímu výdechu proti odporu přístroje, řidiče podle platné úpravy donutit nelze.

Drogy za volantem

U jednotlivých návykových látek jsou zákonem stanoveny hranice, kdy je na osobu nahlíženo jako pod vlivem, ale ještě je třeba posoudit okolnosti celé situace. V tomto případě se do procesu zapojují toxikologičtí odborníci a psychiatři.

Judikatura dříve vyžadovala, aby u řidičů pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu bylo přesně zjištěno, o jakou látku jde, v jakém množství a jak moc ovlivnila jejich schopnost řídit. Nestačilo tedy jen prokázat přítomnost drogy v těle - muselo být doloženo, že kvůli ní řidič skutečně nebyl schopen bezpečně řídit.

Protože tento postup byl v praxi zdlouhavý a narážel na nedostatek znalců, Nejvyšší soud vydal sjednocovací stanovisko ze dne 21. 10. 2020, sp. zn.

Klíčovou roli v posuzování těchto případů hrají toxikologové a psychiatři, kteří analyzují přítomnost a účinky návykových látek v těle pachatele.

Toxikologie je věda zabývající se účinky chemických látek na živé organismy, včetně lidí. Po stanovení druhu a množství návykové látky toxikologem je dalším krokem přibrání znalce z oblasti psychiatrie.

Tento znalec má za úkol posoudit konkrétní účinky návykové látky na jedince. Psychiatr zkoumá, jak dané množství návykové látky ovlivnilo chování a rozhodování jedince, a do jaké míry mohl být jeho stav ovlivněn zjištěnou koncentrací látky.

Kromě chemických analýz a odborných posudků je důležité také posouzení reakcí pachatele na užitou látku a jeho jednání pod jejím vlivem. Důkazy o jeho stavu mohou zahrnovat svědecké výpovědi osob, které byly přítomny, jako jsou policisté nebo lékaři, kteří prováděli klinické vyšetření.

Jiné činnosti kde lze ve stavu vylučujícím způsobilost ohrozit zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu

Za jiné zaměstnání nebo činnost, při které lze ve stavu vylučujícím způsobilost po užití návykové látky, se považuje taková práce, která vyžaduje plnou pozornost, soustředění a schopnost rychle a správně reagovat - například obsluha technických zařízení, práce na dráze, ve slévárně nebo v energetice.

Judikatura mezi tyto činnosti řadí i výkon lékařského povolání, protože lékař pod vlivem alkoholu či jiné látky může přímo ohrozit zdraví a život pacientů. Stejně tak se to týká dalších povolání, kde lidská chyba může mít vážné následky - například průvodčího vlaku, jeřábníka nebo obsluhy jaderné či tepelné elektrárny.

Přísnější - kvalifikované - skutkové podstaty - odstavec 2

Odstavec 2, písmeno a)

Nedobrovolný odběr krve od podezřelého proto připadá spíše do úvahy u kvalifikované skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 TZ a ještě spíše, pokud vyjde najevo, že ve věci může jít o závažnější přečin, například obecné ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst.

Pokud pachatel způsobí havárii, jde zpravidla poškození nebo zničení rozsáhlejšího technologického celku, jako například chemického výrobního závodu, bloku elektrárny, teplárny, přehrady.

Tuto skutečnost je třeba mít na paměti zejména v případě naplnění kvalifikované skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kdy obviněný nebo podezřelý pod vlivem návykové látky způsobí dopravní nehodu.

Dopravní nehodou se rozumí událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu například srážka vozidel nebo chodce v rámci provozu na pozemních komunikacích (k tomu viz dále § 47 zákona č.

Ublížení na zdraví je trestním zákoníkem definováno v § 122 odst.

Jiný závažný následek není trestním zákoníkem definován tak přesně, jako větší škoda, když tento právní pojem je praxi vykládán tak, že co do jeho závažnosti je srovnatelný s větší škodu.

Související trestné činy

Podle okolností probíhající silniční kontroly po dechové zkoušce může policie dojít k závěru, že ve věci nemůže jít o přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 TZ, ale jde o přestupek. K tomuto závěru může policie například dospět, že z vytěžení věrohodných svědků na úřední záznam, je prokázáno, že kontrolovaný řidič v určitý konkrétní čas vypil pouze 1 pivo a tento závěr odpovídá i opakované dechové zkoušce přístrojem Dräger, když hodnota alkoholu v krvi řidiče zdaleka nedosahuje hodnoty 1 promile a je vyloučeno, že by hodnota alkoholu v krvi řidiče mohla ještě vystoupat.

Kontrolovaný řidič s tímto ale nesouhlasí s tím, že dle jeho názoru přístroj Dräger ukázal chybnou hodnotu alkoholu v jeho krvi. Řidič proto požaduje provedení zkoušky na přítomnost alkoholu v jeho krvi.

Policie v tomto případě nebude postupovat podle trestněprávních předpisů, ale podle § 67 odst.

Pokud se obhajoba řidiče ukáže jako pravdivá, tedy že v krvi nemá alkohol, řízení o přestupku zahájeno nebude a řidič nebude muset hradit náklady na provedení testu krve ve zdravotnickém zařízení a náklady na jeho dopravu tam.

Pokud se obhajoba řidiče ukáže jako nepravdivá, bude proti němu zahájeno řízení o přestupku a bude mu uložena povinnost k úhradě nákladů za krevní zkoušku a náklady na jeho dopravu policií do zdravotnického zařízení, podle § 24 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., o ochran zdraví před škodlivými účinky návykových látek.

Návykové látky a jejich efekty

Řada návykových látek je zákonem povolená. Jejich užívání je ale v mnoha situacích zakázáno. Například když plánujete sednout za volant nebo se vydat do zaměstnání. A obzvlášť problematické pak je, když pracujete třeba jako řidič autobusu nebo anesteziolog.

Návykové látky jsou chemické látky, které mohou způsobovat fyzickou nebo psychickou závislost. Efekty jednotlivých druhů návykových látek se značně liší. Problematiku návykových látek u nás upravuje Zákon o návykových látkách.

Depressanty: látky, které tlumí centrální nervový systém. Řadí se sem sedativa, hypnotika a narkotika.
Stimulanty: látky, které zvyšují bdělost, energii a aktivitu. Mezi běžné stimulanty patří pervitin (methamfetamin), amfetaminy, kofein a nikotin.
Euforianty: vyvolávají pocit euforie a štěstí. Mezi nejznámější euforianty patří MDMA (extáze) a kokain.
Anxiolytika: látky, které zmírňují úzkost a napětí. Patří sem například benzodiazepiny, jako jsou diazepam a alprazolam, a barbituráty.
Hallucinogeny: látky, které způsobují změny ve vnímání, myšlení a náladě. Patří sem psychedilika (např. LSD či houby s obsahem psilocinu), dissociativy (např. ketamin), a delirogeny (např. atropina skopolamin).