Ohrožení přírody v Adršpašsko-teplických skalách

Adršpašsko-teplické skály představují rozsáhlé skalní město kvádrových pískovců s reliktními bory, inverzními smrčinami a rašeliništi. Převážně se jedná o území NPR Adršpašsko-teplické skály. Jsou geomorfologickou lokalitou evropského významu a i přes značnou míru ovlivnění člověkem je zde značná koncentrace ochranářsky významných biotopů.

Základní charakteristika a geologie

Adršpašsko-teplické skály jsou nejrozsáhlejším skalním městem ve střední Evropě. Jsou tvořeny křemičitými kvádrovými pískovci středního turonu až coniaku. V okrajových částech lokality vystupují na povrch sedimenty jizerského souvrství.

Podle Táslera (1995) geologické složení zahrnuje:

• Střední až svrchní turon (jizerské souvrství): vápnité spongilitické prachovce, prachovité pískovce, prachovité slínovce.
• Svrchní turon až coniac (teplické souvrství): jemnozrnné pískovce, prachovité slínovce.
• Coniac (březenské souvrství): křemenné (kvádrové) pískovce.
• Holocén-pleistocén: deluviální balvanité až blokové sedimenty, deluviální, písčito-hlinité až kamenito-hlinité sedimenty.
• Holocén (zčásti pleistocén): povodňové hlíny, v podloží štěrky a písky, humolity, deluviofluviální, písčito-hlinité až kamenito-hlinité sedimenty.

Geomorfologie a topografie

Území má charakter tabulové plošiny, která je mírně ukloněna od jihozápadu k severovýchodu a značně narušena tektonickými zlomy. Strukturní plošiny jsou rozčleněny systémem kaňonů, roklí a soutěsek. Skalní věže a stěny dosahují výšek několika desítek metrů. Na svazích bývají vyvinuty rozsáhlé akumulace balvanů. Vyskytují se pseudokrasové jeskyně různých typů a propasti. Teplická jeskyně v Teplických skalách je nejdelší pseudokrasovou jeskyní v ČR.

Topograficky se území člení na Adršpašské a Teplické skály, oddělené Vlčí roklí, jež protíná území ve směru od bývalé osady Kalousy ke Střmenskému podhradí. Horní částí Vlčí rokle protéká Metuje, pramenící na Kalousech. Metuje protéká dále Adršpašským skalním městem a dále údolím oddělujícím Adršpašsko-teplické skály od vrchů a pahorků Křížový vrch, Lada a Lysý vrch.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 475-786 m (vrch Čáp). Obtížně přístupné polohy skal byly využívány i pro stavbu fortifikací - zříceniny středověkých hradů Střmen, Skály (Bischofstein) a Adršpach. Skalní města byla zpřístupňována od počátku 19. století. Objevení hlavní části Teplických skal se datuje po velkém lesním požáru v r. 1824.

Pedologie a krajinná charakteristika

Na kvádrových pískovcích vznikají kyselé, mělké a lehké, hlinitopísčité až písčité půdy s nízkým obsahem živin. V roklích a údolích se místy vytvořila rašeliniště, dnes vesměs porostlá lesem.

Rozsáhlé skalní město přestavující jednu z hlavních krajinných dominant Broumovska. Součástí lokality je i část nivy Metuje pod Adršpachem a u osady Bučnice, dále pak některé svahové partie přiléhající k oblasti kvádrových pískovců, částečně využívané i jako zemědělská půda. V území je několik umělých vodních ploch, z nichž největší se nachází v bývalé pískovně v severní části území.

Klima

Pro území jsou charakteristické chladné inverzní polohy s dlouho vytrvávající sněhovou pokrývkou. Klimatická oblast dle Quitta (1971) je CH7.

Biotopy a ochrana přírody

Velký rozsah mají především smrkové bory jednotky L8.1, skalní biotopy jednotky S1.2, fytogeograficky a geobotanicky je významný výskyt subalpínské vysokobylinné vegetace (A4.2, A4.3) a přirozených smrčin jednotek L9.1, L9.2, L9.3 v inverzních nebo podmáčených polohách. Z hlediska studia postglaciálního vývoje oblasti jsou velmi cenné zdejší profily rašelin. Dochované zastoupení bučin (L5.1. L5.4) je bohužel nízké.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

V kontextu významu lokality pro ochranu jednotky S1.2, vykazující malý plošný průmět ve srovnání s reálnou plochou skal, je nutno posuzovat celkově vysoké zastoupení jednotky X9A. Nelesní biotopy (zvl. louky) jsou v území zastoupeny jen na menších plochách v okrajových částech.

Stav luk je různý, část je následkem ukončení obhospodařování i jiných vlivů ve značně špatném stavu, část však je dosud kvalitní a vzhledem k poměrně dobré přístupnosti by nemělo být problémem je udržet vhodným managementem.

Ohrožení a výhledy

Vyhlídky většiny přírodních biotopů jsou i přes existenci řady rušivých vlivů relativně příznivé, neboť se jedná o rozsáhlé území s vysokým stupněm legislativní ochrany. Podmínkou pro zachování a zlepšení stavu lesních biotopů je uplatňování jemných forem hospodaření založené na výběrné seči a přirozené obnově, resp. až ponechání přirozenému vývoji s ohledem na stav porostů.

V krátkodobém výhledu je třeba eliminovat borovici vejmutovku, jejíž začínající šíření představuje ohrožení společenstev borů. Obnova porostů je v současnosti ztížena zvýšenými stavy spárkaté (zejména jelení) zvěře. Převážnou část mapovaného území bohužel pokrývají druhotné kultury s převahou smrku, většinou však v mozaice s biotopy jednotky S1.2.

Změna druhové skladby těchto porostů bude dlouhodobou záležitostí a bude vyžadovat změnu zaběhnutých hospodářských postupů poškozujících přírodní prostředí (plošné způsoby obhospodařování, používání těžké mechanizace, používání stanovištně nepůvodních dřevin a nepůvodních genotypů, nedodržování ekologicky únosných stavů zvěře atd.). V poslední době jsou některé odtěžené smrkové porosty již obnovovány výsadbami s příměsí buku i jedle.

Čtěte také: Pracovní rizika

K zajištění výsadeb a přirozeného zmlazení žádoucích dřevin je ovšem třeba jejich důsledné ochrany proti okusu zvěří. Ve sledovaném území lze tuto fázi rekonstrukce původních lesů označit za nejobtížnější a klíčovou.

Pasečné hospodaření je rovněž nepříznivé pro rostlinná společenstva jednotky S1.2. a T8.3, odlesnění vede k osychání povrchu skal a dočasnému ústupu některých složek jejich vegetace. Snížená přístupnost části území pro lesní mechanizaci se může v budoucnu odrazit ve snahách o rozšiřování či úpravy cestní sítě, zvláště při ohrožení porostů lýkožroutem. Tyto zásahy do terénu je nutno pokud možno minimalizovat.

Genetické aspekty a horolezecká činnost

Zvláštní pozornost zasluhují dosud značně opomíjené genetické aspekty managementu lesů. V území se dosud vyskytují původní ekotypy smrku i borovice. Příslušné porosty je třeba obhospodařovat specifickým způsobem a zajistit reprodukci dochovaných genotypů. Při obnově porostů je nutno nahrazovat nepůvodní, kdysi do oblasti importované ekotypy vhodným místním materiálem.

Významným rušivým faktorem v nejcennějších partiích skalních měst je horolezecká činnost a pěší turistika. Všechny aktivity tohoto typu vyžadují v území regulaci, neboť mohou vést k poškozování vegetace a rušení fauny. Lokalita se nachází v chráněné oblasti akumulace podzemních vod.

Skalní řícení

Jiří Adamovič, odborník na skalní řícení, se společně s kolegy z Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR věnují výzkumu a monitorování těchto událostí, zajímají je zejména pískovcové skály. Na rozdíl od sesuvů ke skalnímu řícení dochází v pevných horninách podél dříve vytvořených ploch nespojitosti - puklin nebo vrstevních ploch. Případy skalního řícení se stávají často, náhle a celý proces je velmi rychlý.

„Příčiny jsou velmi pestré a většinou působí více faktorů najednou. Spíše než podle příčin vzniku dělíme skalní řícení na základě mechanismu pádu, objemu zřícených hmot nebo typu horniny. Mezi nejčastější příčiny patří mrazové rozvolňování skalních výchozů (kde je podložní vrstva odkrytá a vystupuje na povrch) a působení vegetace, zejména růst kořenů stromů podél puklinových ploch.

Pískovce jsou horniny porézní, tedy nasákavé, a trpí tak extrémními změnami vlhkosti. Když jsou nasycené vodou, drtí je především mráz. Na pádu skal se často podílí též člověk nešetrnými těžebními nebo stavebními zásahy. Například v Českém Švýcarsku je opad skalních stěn nebo jejich úplné zřícení nápadně častější v místech staré lomové těžby.

Důležitá je především vnitřní stavba horninového masivu, tedy frekvence, orientace a sklon puklin. Počet případů skalního řícení narůstá v souvislosti s rostoucím výskytem klimaticky extrémních událostí. Jen od začátku tohoto roku bylo nahlášeno kolem desítky nových událostí z různých pískovcových oblastí, při kterých spadly bloky o objemu od několika kubíků až po celé věže o kubatuře 150 m3.

Flóra a fauna

Díky pestrým přírodním podmínkám skalních oblastí, je i zdejší fauna bohatá. V rezervaci či jejím bezprostředním okolí je udáváno 163 druhů obratlovců (34 druhů savců, 121 druhů ptáků, 8 druhů obojživelníků a plazů). Pro faunu významná jsou zejména mokřadní, převážně rašelinná stanoviště uvnitř pískovcových skalních měst. Nejznámější z nich jsou ve Vlčí rokli.

Savci žijící ve skalách a jejich okolí zahrnují jelena evropského, prase divoké, lišku obecnou, jezevce lesního a kunu lesní. Významný je rejsek horský (Sorex alpinus).

V oblasti CHKO Broumovsko hnízdí každoročně čtyři páry čápa černého. Jeden pár si oblíbil také oblast Adršpašsko-teplických skal. Několikrát zde byl spatřen zedníček skalní (Tichodroma muraria), vzácně také ledňáček říční (Alcedo athis). Nepřístupné skalní stěny poskytují úkryt také dravcům. Žije tu výr velký (Bubo bubo), sýc rousný, kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), jestřáb lesní, krahujec obecný a včelojed lesní. Dále se tu udržuje populace poštolek obecných (Falco tinnunculus), a je slyšet křik krkavce velkého.

Sokol stěhovavý který býval typickým dravcem tohoto kraje, tu byl naposledy spatřen v roce 1968. Od roku 1995 však ornitologové v CHKO Broumovsko vypouštějí každoročně mladé sokoly. Z drobného ptactva tu můžeme spatřit sýkory, brhlíky, šoupálky, pěnkavy, budníčky a červenky. Běžně se zde vyskytuje také datel černý, holub hřivnáč a drozd zpěvný.

Hmyz

Více než osm set druhů hmyzu je zastoupeno v oblasti Adršpašsko-teplických skal. V inverzních polohách se vyskytují chladnomilné druhy např. střevlíček Pterostichus rhaeticus, kovařík Sericus subaeneus a mandelinka Chrysomela lapponica. V borových porostech se vyvíjí vzácný tesařík Pedostrangalia pubescens. Vzácný je nález jediného evropského zástupce čeledi Sphaeridae Sphaerites glabratus. Z drabčíků je velmi zajímavý drobný, avšak velmi vzácný Encephalus complicans, který se v ohrožení dokáže sbalit do kuličky.

Vzácným druhem zjištěným na okraji skal (Bučnice) je můra Polymixis xanthomista, jejíž výskyt je vázán na kamenité a skalnaté stráně. K lokálním a vzácným druhům patří také můra Hydroecia petasitis, vyvíjející se v porostech devětsilu.

V rezervaci se vyskytuje více než 250 druhů mechorostů a asi 400 druhů cévnatých rostlin. Na živinami chudém křemičitém podloží je i vegetace druhově poměrně chudá. Nejzajímavější druhy rostlin se vyskytují v hluboko zaříznutých roklích a soutěskách, jejichž klimatické podmínky odpovídají vyšším horským polohám. Ve skalních městech vznikly podél potoků úzké květnaté nivy s papratkou horskou (Athyrium distentifolium). Uvidíte tu kvést například mléčivec alpský (Cicerbita alpina) či violku dvoukvětou (Viola biflora), podbělici alpskou (Homogyne alpina) aj. Krásným a vzácným zástupcem rašeliníkových společenstev je zde rojovník bahenní (Ledum palustre).

Na prameništích a podél vodotečí je místy hojná bledule jarní (Leucojum vernum) a při Metuji byla zaznamenána přeslička luční (Equisetum pratense). K nepůvodním druhům rezervace patří hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea) a v poslední době se šířící kamzičník rakouský (Doronicum austriacum). Na okraji oblasti roste také hořeček brvitý, vzácněji několik druhů vstavačů, lilie zlatohlavá a mnoho dalších zajímavých rostlin.

Návštěvní řád

Adršpašské skály se svou rozlohou, koncentrací skalních útvarů, jejich reliéfem a ojedinělým ekosystémem představují výjimečnou přírodní hodnotu. Návštěvníci v NPR jsou povinni dodržovat právní předpisy České republiky, zejména ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „ZOPK“), zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášky č. 157/1991 o zřízení CHKO Broumovsko, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení tohoto Návštěvního řádu.

Pohyb návštěvníků je možný pouze po značených turistických cestách. Vstup a pohyb mimo vyznačené trasy je zakázán. Návštěvníci jsou povinni dodržovat písemné a slovní pokyny zaměstnanců Provozovatele prohlídkového okruhu, lesní stráže, orgánů ochrany přírody a pracovníků správy skal. Na celém území NPR je zakázáno zejména: poškozovat provozní vybavení, zábradlí, schody, lavičky, značení a informační tabulky; poškozovat skály psaním nebo vyrýváním nápisů; vytrhávat sazenice stromů, trhat rostliny, odchytávat volně žijící živočichy; kouřit, rozdělávat ohně, tábořit nebo bivakovat; znečišťovat prohlídkové trasy a jejich okolí odpadky; volné pobíhání psů; jízda na koních a kolech (platí i zákaz vedení kola vedle sebe) mimo k tomu účelu zvláště vyznačené trasy; rušit klid a ticho; chodit mimo vyznačené trasy; létat s dronem.

Adršpašsko-teplické skály jsou jedinečným přírodním bohatstvím, které si zaslouží naši ochranu a respekt.

tags: #ohrozeni #prirody #Adršpašsko-teplické #skály

Oblíbené příspěvky:

• Tuláci: Program
• Ohrožené rostliny ČR
• Test nočních plen
• Více o systematické biologii, ekologii a sociologickém myšlení
• Ekologické konfety na svatbu