Ohrožení půdy: Měď, eroze a další faktory

Měď (Cu) je přirozeně se vyskytující, načervenalý, měkký tažný kov s výbornou elektrickou a tepelnou vodivostí. V zemské kůře se Cu vyskytuje poměrně vzácně. Její obsah se odhaduje zhruba na 55-70 ppm (parts per milion = částic na jeden milion), přičemž ve vodě se její koncentrace pohybuje pouze na úrovni 0,003 mg/l. Ryzí Cu je poměrně vzácná, s Cu se setkáváme zejména ve sloučeninách, přičemž nejčastější jsou sulfidy (např. chalkosin Cu2S, chalkopyrit CuFeS2).

Výskyt a využití mědi

Nejčastěji se vyskytuje ve formě sulfidů (chalkopyrit, chalkosin). Zvýšené množství Cu je do prostředí uvolňováno hornickým a metalurgickým průmyslem, spalováním fosilních paliv a jiných organických materiálů, významným zdrojem je i aplikace antimikrobiálních prostředků na bázi Cu. V prostředí je Cu velmi mobilní. V půdě dochází k její pevné vazbě na organické látky a zůstává především v povrchových vrstvách půdy.

Většina Cu je spotřebována na výrobu elektrických vodičů a elektronických součástek. Cu je používána při výrobě kabelů, elektromotorů, relé, elektromagnetů, uplatňuje se při výrobě korozivzdorných slitin (bronz, slitin), sloužící k výrobě instalatérského materiálu, stavebních prvků i například kuchyňského nádobí. Cu je součástí některých pigmentů.

Mezi sloučeninami mědi má největší praktický význam síran měďnatý, neboli modrá skalice. Další významnou sloučeninou je modrý dusičnan měďnatý, jehož roztoky se používají k povrchové úpravě železných slitků (moření) před dalším zpracováním. Těžba Cu probíhá zejména v rozsáhlých povrchových dolech. Mezi největší globální producenty Cu patří dlouhodobě Chile, Peru, Čína a USA. V ČR byla v roce 2013 nejčastěji ohlašovanou látkou v nadlimitním přenosu v odpadech. Odpady s Cu bývají částečně znovu využity, i tak byly v roce 2013 nahlášeny nadlimitní úniky přesahující 13 tisíc tun Cu.

Vliv mědi na zdraví a životní prostředí

Měď je ve stopové koncentraci pro živé organismy nesmírně důležitá. Doporučená denní dávka je pro člověka přibližně 1-2 mg. Nicméně nepřiměřeně vysoký příjem mědi může vést ke vzniku závažných zdravotních problémů, jako je poškození jater a ledvin, nebo vznik anemie. Extrémně vysoké dávky mědi mohou způsobit i smrt. Naopak nedostatek mědi, zapříčiněný nevhodným složením stravy, může způsobit zpomalení duševního vývoje, zhoršení metabolismu cukrů, ztrátu pigmentů a vypadávání vlasů, poruchu tvorby a zhoršení kvality kostí a vaziva a podobně jako při nadměrném příjmu může vést ke vzniku anemie, neboli chudokrevnosti.

Čtěte také: Dopad rizik na zdraví v ČR

Ve vzácných případech se u lidí může objevit genetická porucha metabolického zpracování mědi, která se projevuje buď sníženou schopností absorbovat měď (Menkeho choroba), nebo se jí naopak zbavovat (Wilsonova choroba). V některých případech se může v pitné vodě vyskytovat abnormálně zvýšená koncentrace mědi, která je způsobena uvolňováním mědi z měděných potrubních rozvodů. Takové případy mohou vést k vyvolání zvracení, průjmů, žaludečních křečí nebo závratí. Naštěstí zvýšenou koncentraci mědi v pitné vodě lze poměrně dobře rozpoznat kvůli typické kovové pachuti a proto se dá požití kontaminované vody snadno předejít. Z hlediska negativních účinků mědi jsou malé děti podstatně citlivější než dospělí, přičemž dlouhodobý přísun vysokých dávek mědi v jídle nebo ve vodě může vést k závažnému poškození jater a v extrémních případech také k smrti.

Měď se může vedle požití v potravě nebo ve vodě do těla dostávat také dýcháním. Expozice vůči měděnému prachu ve vzduchu může způsobovat podráždění nosu a očí, případně může docházet ke vzniku obtíží typu bolestí hlavy, otupělosti a průjmů. Vdechování prachu způsobuje také onemocnění podobné chřipce, jehož symptomy jsou kovová pachuť v ústech, horečka, která se může střídat se zimnicí, svírání na prsou a kašel.

Podobně jako v případě člověka, příjem určitého množství mědi je nezbytný také pro život zvířat a rostlin. Pokud jde o negativní dopady mědi, je velmi toxická pro mnohé viry a bakterie. S přirozeným výskytem mědi se můžeme setkat ve vodách, přičemž měďnatý iont je potenciálně velmi toxický pro vodní ekosystémy. Toxicita mědi se zvyšuje s poklesem tvrdosti vody a množstvím rozpuštěného kyslíku, zatímco se snižuje při vysokých koncentracích rozpustných organických látek a tuhých částic. Také pH ovlivňuje míru toxicity mědi pro vodní organismy. Jedním z vodních organismů u kterých bylo prokázáno negativní působení mědi jsou ryby, přičemž bylo zjištěno, že měď má schopnost biokumulovat se v rybích tkáních.

Měď se v životním prostředí vyskytuje přirozeně a lidé ji přijímají vdechováním, požitím v pitné vodě nebo v potravě, ale také kožním kontaktem - např. se šperky obsahujícími měď a dalšími měděnými předměty. Zvýšené koncentrace mědi antropogenního původu se často vykytují v blízkosti továren, které se zabývají zpracováním mědi. Ještě vyšší koncentrace mohou být zaznamenány v oblastech, kde se měď těží.

S mědí se také můžeme setkat v některých zahradnických přípravcích (modrá skalice), které slouží k ošetřování rostlin. V prostředí se měď zpravidla pohybuje vzduchem, ve formě tuhých částic, nebo se pohybuje rozpuštěná v přírodních vodách.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Limity pro měď v různých typech vod

Následující tabulka shrnuje limitní hodnoty pro měď v různých typech vod dle české legislativy:

Eroze půdy: Problém jižní Moravy

Jižní Morava je známá svými úrodnými lány, zemědělskou půdu ale ohrožuje eroze. Ornici narušuje působení větru i vody, často nešetrná zemědělská výroba i přívalové deště, které mají v kraji mnohem vyšší intenzitu, než je tomu jinde. V regionu se problém eroze týká až sedmdesáti procent obdělávaných ploch.

Jihomoravská pole ohrožuje zejména vodní eroze. Důvodem je specifické složení místních půd, které jsou v kraji sice kvalitní, ale křehké. Převažují spraše, které jsou k erozi vlivem větru či vody mimořádně náchylné, jelikož nemají pevnou strukturu. Situaci ještě zhoršují přívalové deště a intenzivní zemědělství. O něco méně významná je větrná eroze, která ohrožuje pole zejména na Znojemsku, voda zase ničí půdy v hodonínském a břeclavském regionu.

Modelovým příkladem může být pole v Šardicích. Odborníci z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy naměřili na jednom hektaru roční úbytek 400 tun zeminy. Podle Ministerstva zemědělství se v republice erozí poničí až 21 milionů tun půdy ročně.

V České republice je půda ohrožena vodní erozí téměř na 50 procentech plochy. Nejvíce ohrožené půdy u nás máme především na jižní Moravě. V Jihomoravském kraji je erozí ohroženo dvakrát více plochy, než je celostátní průměr. Podle odborníků se situace na polích na jihu Moravy rychle zhoršuje, a to především kvůli pěstování nevhodných plodin. Mezi nejproblematičtější patří kukuřice. Rostlina se pěstuje v širokých řádcích a půdu téměř nedrží.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Řešení vidí odborníci v postupném rozčleňování rozlehlých lánů a obnově mezí, remízků a původních mokřadů, které byly rušeny v dobách socialistické agrární politiky. Pomoci mohou i takzvané meziplodiny. V případě kukuřice se například osvědčila svazenka vratičolistá. Drobná rostlina se silnými kořeny půdu zpevní a zlepší vsakování vody při velkých deštích. Problémem je také skutečnost, že na 90 procentech půdy v Česku nehospodaří majitelé, nýbrž krátkodobí nájemníci, kterým jde především o výnosy a zisk.

Eroze je přirozený proces rozrušování zemského povrchu, jehož příčinou je mechanické působení například větru, vody, ledu nebo sněhu. Eroze byla vždy existujícím přírodním procesem, na mnoha místech ji však zvyšuje činnost člověka. Určitý stupeň eroze jako přírodního jevu může být prospěšný ekosystémům, nadměrné působení však může vést k poškození ekosystému a ztrátě jeho funkčnosti.

Další látky ohrožující životní prostředí

Litvínovská radnice, konkrétně její odbor životního prostředí, zajišťuje ve spolupráci se zdravotnickým ústavem opakovaná měření těkavých organických látek v ovzduší a rozbory půdy k určení výskytu zejména perzistentních organických látek. Děje se tak v důsledku srpnové havárie v chemičce. Nikde nebyly zaznamenány zvýšené koncentrace těkavých organických látek, až na Litvínov. Zároveň se testují vzorky půdy tam, kde takzvaně spadly tuhé znečišťující látky. Měření a rozbory zatím stále probíhají.

Benzen je organická sloučenina se sladkým zápachem. Při pokojové teplotě je to hořlavá a toxická kapalina známá svými karcinogenními účinky. Vdechování malého množství benzenu může způsobit bolest hlavy, pocit únavy, zrychlení srdečního tepu. Velká koncentrace ve vzduchu může mít za následek i smrt. Je klasifikován jako karcinogen skupiny 1, přičemž způsobuje zejména leukémii a rakovinu plic. Podstatným zdrojem benzenu v prostředí jsou zplodiny z automobilové dopravy.

Perzistentní organické látky jsou látky dlouhodobě setrvávající v prostředí. Již ve velice malých dávkách mohou způsobit hormonální poruchy či ohrožovat reprodukci. Některé mohou způsobovat také rakovinu. Lidé žijící v kontaminovaných oblastech mají vyšší riziko výskytu infarktu. Většinou vznikají činností člověka, například při výrobě různých pesticidů. Mohou ale vznikat i přírodními procesy, například při lesních požárech.

Chlor je za normálních podmínek zelenožlutý plyn s extrémně silným štiplavým zápachem. Jedná se o velmi reaktivní plyn, který je schopen oxidovat mnohé kovy již při pokojové teplotě. Ve vyšších koncentracích vzniká kyselina chlorovodíková rozpouštěním chlorovodíku ve vodě.

Chlorovodík vznikající v atmosféře přispívá ke kyselosti dešťů tím, že se rozpouští ve vodních částicích mraků a způsobuje tak zvýšení kyselosti dešťové vody oproti normálu. Určité typy půd a jezer mohou být obzvlášť citlivé na výskyt kyselých dešťů. Hlavní plyny podílející se na vzniku kyselých dešťů jsou oxid siřičitý a oxidy dusíku, ale i chlorovodík může hrát určitou roli. Tyto látky mohou být díky používání vysokých komínů rozptylujících znečišťující látky vysoko v ovzduší transportovány atmosférickými proudy na vzdálenosti tisíců kilometrů.

tags: #ohrožení #půdy #wikipedie

Oblíbené příspěvky:

• Arktida a klimatické změny
• Využití kompostu ze Skutče
• Proč třídit sklo?
• Složenka za komunální odpad
• Anglický překlad: kontejner na odpad