Česko se dlouhodobě prezentuje jako země s nejnižší mírou příjmové chudoby v Evropské unii. Podle dnes zveřejněné statistiky Eurostatu má Česká republika nejnižší podíl obyvatel ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením v celé Evropské unii. V roce 2023 bylo v Česku ohroženo chudobou 12 % obyvatel, což byl nejnižší podíl v rámci EU i všech sledovaných zemí. Průměr zemí EU pak činil 21 %. Česko má nejnižší podíl ohrožených osob od roku 2020. V předchozích letech měl několikrát lepší výsledek Island, který však není součástí EU a od roku 2021 u něj data nejsou k dispozici.
Jak se počítá AROP?
Relativní příjmová chudoba (AROP) udává podíl lidí s příjmem pod 60 procenty národního mediánu příjmů. Kvůli různému počtu lidí v domácnostech se příjem domácnosti tzv. ekvivalizuje tak, aby odlišně velké domácnosti byly přibližně srovnatelné. Proto se celkový čistý příjem domácnosti dělí počtem „spotřebních jednotek“. Ten se odvíjí od součtu vah jednotlivých členů domácnosti - první dospělý se počítá s váhou 1, každý další člověk starší 14 let s váhou 0,5 a děti pod 14 let s váhou 0,3.
Měření Eurostatu pracuje s takzvaným AROPE - tedy relativní příjmovou chudobou (AROP) obohacenou o indikátory sociální a materiální deprivace a pracovní intenzity.
Problematická interpretace statistiky Eurostatu
Statistika, kterou se čeští politici dlouhodobě chlubí, není ale podle výzkumníků z organizace PAQ Research příliš vypovídající. Česko je na tom dlouhodobě dobře z hlediska relativní příjmové chudoby (AROP), ze které měření Eurostatu vychází. Ta ale není vhodná pro mezinárodní srovnávání. Měří totiž nízký příjem pouze ve srovnání s ostatními obyvateli v dané zemi. Konečná hodnota tak ve skutečnosti neříká, že Česko je - co do nízké míry chudoby - v Evropské unii premiantem. Národní ukazatel chudoby totiž vychází z mediánů národních mezd a ty se napříč zeměmi Evropské unie velmi liší. Zkrátka - rakouský a lucemburský „chudý“ mají reálné příjmy větší než „chudý“ v Česku. A západní „chudí“ by se řadili v tuzemsku na úroveň středněpříjmové domácnosti. Proto i jejich životní standard je vyšší, než je životní standard „chudých“ v Česku. Navíc zmíněný ukazatel nereflektuje informace o exekučních srážkách, které příjmy domácností ještě snižují, či státní podporu.
„Údaj má i politické důsledky. Může ovlivňovat sociální politiku v Česku, když poskytuje zcela matoucí informace o vývoji chudoby během ekonomických krizí a konjunktur. Znevýhodňuje také postkomunistické státy ve fondech a programech Evropské unie,“ podotýkají výzkumníci s tím, že peníze z evropských sociálních programů pak mohou směřovat paradoxně do chudších regionů bohatých zemí, namísto do výrazně chudších regionů v chudých zemích.
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Samoživitelky, senioři, nájemníci
Srovnávat je tedy možné evropské země podle výzkumníků až tehdy, když se měření chudoby v Evropské unii takzvaně harmonizuje - jako „chudá“ je tedy označena domácnost, která má příjmy pod 60 procenty evropského příjmového mediánu, nikoliv jen národního. Je třeba přihlížet také k rozdílům v cenách v jednotlivých státech. Výzkumníci počítají příjmy evropských domácností v takzvaném standardu kupní síly, který zohledňuje, že za jedno euro si na Slovensku koupíte více věcí než třeba ve Finsku. Příjmy vyjádřené skrze jednotnou měnu jsou srovnatelné napříč státy. Nevypovídá přímo o tom, co lidé prožívají. Jde využít i striktnější definici relativní příjmové chudoby - třeba kolik domácností je pod 50 procenty evropského mediánu příjmů. Pak to bude v ČR zhruba 10 procent.
„V Česku žije pod evropskou hranicí chudoby 21 procent domácností - víc jak dvojnásobek oproti národní hranici chudoby, podle které jde pouze o 10 procent domácností. Pod hranicí chudoby pak v tuzemsku žije více než 60 procent samostatně žijících seniorů a téměř polovina samoživitelek. Evropský průměr je přitom v obou zmíněných případech na necelých 30 procentech. Častěji žijí pod hranicí chudoby také nájemníci.
Anylytici PAQ Research spočítali, kolik domácností spadá pod úžeji definovanou hranici evropské chudoby (pod 50 procent evropského mediánu) či trpí materiální deprivací. V Česku je domácností takto ohrožených velkou příjmovou chudobou či sociálním vyloučením 17 procent. V takovém ukazateli, který nezohledňuje jen příjmy, opět Česko není na špici Evropy, ale zhruba na desátém místě.
„Klíčové je, že když chudobu měříme evropsky srovnatelně, tak výrazně více souvisí s tím, kolik lidí v daných zemích není spokojeno se svým životem, má zdravotní problémy a s dalšími věcmi. To nesrovnatelné definice národní relativní chudoby a z nich vyplývající ukazatele zatemňují,“ vysvětluje sociolog Daniel Prokop.
Vývoj míry ohrožení příjmovou chudobou
Míra příjmové chudoby osob v českých domácnostech v souhrnu meziročně mírně klesla. Vývoj se však významně liší podle typu domácnosti. Celkově tento ukazatel vypovídá spíše o příjmové (ne)rovnosti, než o počtu „chudých“ lidí v zemi (ve smyslu hmotné nouze). Indikátor se počítá podle mezinárodně platné metodiky dané Eurostatem a udává podíl osob v domácnostech, které nedosahují svými příjmy na stanovenou hranici. Hranice ohrožení příjmovou chudobou vychází z příjmového rozdělení v dané zemi a je definována jako 60 % mediánu národního ekvivalizovaného (tedy zohledňujícího počet členů domácností) disponibilního příjmu.
Čtěte také: Rizika pro jakost vody
V roce 2023 (na základě příjmů za rok 2022) činila v Česku tato částka 16 774 Kč za měsíc. To představuje hranici příjmové chudoby pro domácnost jednotlivce. V roce 2023 se ohrožení příjmovou chudobou týkalo v absolutním počtu přibližně milionu (1 020 561) obyvatel České republiky, přičemž míra ohrožení příjmovou chudobou meziročně mírně klesla na hodnotu 9,8 %. Pokles způsobilo zejména to, že v roce 2022 rostly rychleji příjmy nízkopříjmovým domácnostem než domácnostem středněpříjmovým. K tomu dopomohl zejména jednorázový příspěvek 5 000 Kč za každé dítě, o který si mohly zažádat domácnosti s celkovými ročními příjmy pod milion korun.
V roce 2023 klesla míra ohrožení příjmovou chudobou u většiny sledovaných typů domácností. Výjimku však tvořily neúplné rodiny s dětmi, kde žije pouze jeden rodič s jedním nebo více dětmi. U tohoto typu domácnosti došlo k meziročnímu nárůstu ohrožení příjmovou chudobou z 30,8 % na 33,0 %. Další dlouhodobě ohroženou skupinu tvoří jednotlivci starší 65 let, u nichž však nastal naopak pokles počtu osob ohrožených příjmovou chudobou z 37,8 % na 33,3 %. Hlavním důvodem byla zmiňovaná valorizace důchodů. Míra ohrožení příjmovou chudobou se snížila také u jednotlivců mladších 65 let, a to o 2,3 p. b. V případě úplných rodin s dětmi došlo rovněž k mírnému poklesu ohrožení příjmovou chudobou a u dvojic dospělých zůstaly hodnoty téměř stejné.
Míra ohrožení příjmovou chudobou se v Česku stabilně drží na poměrně nízké úrovni, a to i v celoevropském srovnání. Ačkoliv je hodnota tohoto ukazatele nízká a meziročně mírně klesla, jsou patrné poměrně významné rozdíly nejen u osob v různých typech domácností, ale také například podle pohlaví. Celková míra ohrožení příjmovou chudobou v roce 2023 dosahovala 9,8 %, ženy však byly příjmovou chudobou ohroženy v 11,6 % případů, zatímco muži pouze v 7,9 %.
Důchodci (tedy jednotlivci starší 65 let žijící sami) jsou příjmovou chudobou ohroženi v 33,3 % případů. Nicméně ohrožení příjmovou chudobou se týká 37 % žen důchodkyň, zatímco muži důchodci jsou příjmovou chudobou ohroženi pouze ve 22,7 % případů.
Zatímco osoby se základním vzděláním nebo výučním listem jsou příjmovou chudobou ohroženy lehce nadprůměrně (14,7 %), u středoškolsky vzdělaných osob (s maturitou nebo s VOŠ) hodnoty příjmové chudoby dosahují 6,4 %. Osob s vysokoškolským titulem se potom příjmová chudoba týká pouze ve 3 % případů.
Čtěte také: Pracovní rizika
Zajímavé je, že u této skupiny zůstává podíl ohrožených příjmovou chudobou v průběhu let velmi stabilní, resp. je zde patrná mírně vzrůstající tendence, a to i v porovnání s celkovou mírou příjmové chudoby u osob v domácnostech.
Děti žijící v neúplné rodině, tedy v domácnosti pouze s jedním rodičem, jsou ohroženy příjmovou chudobou v 35,5 % případů. Naproti tomu v úplné rodině s oběma rodiči je ohroženo příjmovou chudobou pouze 8,5 % dětí. Avšak se zvyšujícím se počtem dětí v domácnosti roste ohrožení dětí příjmovou chudobou i v úplných rodinách. U dvojice dospělých s jedním dítětem se příjmová chudoba týká pouze 3,7 % dětí, v rodinách se dvěma dětmi dosahuje hodnota 5,4 % a v úplných rodinách se třemi a více dětmi jsou děti ohroženy v 22,7 % případů.
V roce 2023 byl zaznamenán pokles podílu domácností, které vycházejí se svými příjmy snadno až velmi snadno, a to meziročně o 1 procentní bod. Naopak dochází k postupnému nárůstu počtu těch domácností, které uvedly, že se svými příjmy vycházejí s obtížemi až s velkými obtížemi. Z pohledu typu domácnosti vycházely s příjmy nejhůře rodiny tvořené samotným rodičem s jedním či více dětmi a jednotlivci starší 65 let.
Ze statistik vyplývá, že z osob ohrožených příjmovou chudobou uvedla téměř polovina (49,2 %), že se svými příjmy vychází s velkými obtížemi, 22,4 % z nich vychází s příjmy s obtížemi a 11 % jen s menšími obtížemi.
Alternativní pohled na měření chudoby
Organizace PAQ Research ale upozorňuje, že zvolený ukazatel není mezinárodně srovnatelný, a navrhuje jiný způsob definice relativní příjmové chudoby. Podle té už by tuzemsko patřilo pouze do unijního průměru.
Pro měření relativní příjmové chudoby se v rámci Evropské unie využívá ukazatel AROP (at-risk-of-poverty neboli „ohrožení chudobou“), který ukazuje podíl lidí, jejichž čisté příjmy jsou pod hranicí šedesáti procent mediánového příjmu.
V tuzemsku se podle ČSÚ hranice chudoby pro jednotlivce zvedla v loňském roce na 18 163 korun měsíčně. Pro dva dospělé činila 27 244 a pro samotného rodiče s dítětem do třinácti let 23 693 korun.
Studie uvádí i konkrétní příklad. „Mediánový příjem domácností v zemích jako Lucembursko, Rakousko či Irsko je zhruba 1,9krát vyšší než v Česku a třikrát vyšší než v Bulharsku. Chudí v Lucembursku či Rakousku - domácnosti pod šedesáti procenty národního mediánu - mají proto výrazně lepší příjmy a životní úroveň než průměrný člověk v Bulharsku. A nachází se zhruba na úrovni českých středněpříjmových domácností,“ uvedla organizace.
Podle té má ukazatel i další problémy. Kupříkladu neobsahuje informace o exekučních srážkách, které příjmy řadě osob v Česku nadprůměrně snižují, a neřeší ani státní podporu, jež se přitom napříč jednotlivými státy může výrazně lišit.
Na další nedokonalosti upozorňuje i síť organizací EAPN (The European Anti-Poverty Network neboli Evropská síť proti chudobě), podle níž ukazatel nezohledňuje třeba to, jak hluboko pod hranicí chudoby lidé jsou či jak dlouho jí trpí.
Eurostat doplnil, že ukazatel AROP je v rámci EU široce využíván jako klíčové měřítko relativní příjmové chudoby a tvoří součást několika monitorovacích rámců v oblasti sociálních věcí a začleňování. Mimo to je také zahrnut do rámce pro srovnávací analýzu Evropského pilíře sociálních práv.
Studie upozorňuje i na problematický odraz změn v čase. Národní relativní příjmová chudoba se totiž v období, kdy rostou příjmy domácností, může paradoxně zvýšit.
„Velmi nízká míra relativní chudoby byla v Československu za komunismu v 80. letech. Medián příjmů byl tak nízko, že pod šedesát procent jeho hodnoty spadla jen malá část populace,“ uvádí organizace, podle níž bylo například v roce 1988 v relativní příjmové chudobě o dvě procenta lidí méně než v současnosti, byť tehdejší společnost byla jednoznačně chudší.
Zásadní je podle studie rovněž zohlednění cen v jednotlivých státech. „Srovnávat evropské státy podle míry chudoby je důležité. Pokud ale chceme porovnávat životní úroveň napříč státy, musíme přihlížet k rozdílům v cenách. K tomu slouží přepočet na takzvaný standard kupní síly (PPS) - hypotetickou měnu, kde má jedna jednotka stejnou hodnotu napříč zeměmi a dovoluje koupit stejný objem zboží v dané zemi. Umožňuje proto srovnat, co si lidé mohou reálně dovolit,“ vysvětlují autoři studie.
Po přepočtu zpátky na koruny by pak hranice chudoby pro jednočlennou domácnost v Česku byla zhruba ve výši čistého měsíčního příjmu 19 500 korun. Pro srovnání - dle původní metriky v roce 2023 dosahovala hodnoty 16 774 korun.
Při využití ukazatele, který hranici chudoby definuje jako příjmy pod šedesát procent evropského mediánu po zohlednění cen v jednotlivých státech, se výsledky oproti těm, které byly získány využitím národní mediánové hodnoty, výrazně liší.
Zatímco podle původní metriky bylo v Česku v roce 2023 ohroženo relativní příjmovou chudobou pouze 9,8 procenta lidí, při využití metriky navržené PAQ Research už to bylo 21,7 procenta.
Studie dodává, že hranice šedesáti procent mediánových evropských příjmů je stále arbitrární a lze ji nastavit i na padesát procent evropských mediánových příjmů. Logicky sice dojde k poklesu procentuálního počtu osob ohrožených příjmovou chudobou, a to na hodnotu 10,3 procenta, avšak Česko ani podle této metriky není premiantem a pohybuje se lehce pod unijním průměrem.
Podle studie tak sice tuzemsko není zemí s nejmenším procentem obyvatel ohrožených příjmovou chudobou, avšak rozhodně nepatří ani k těm nejhorším. A to i přes podprůměrný mediánový ekvivalizovaný příjem domácností, který zohledňuje jejich složení tak, aby mezi sebou byly porovnatelné bez ohledu na počet členů.
Podle PAQ Research zejména tím, že je v Česku nízká míra příjmových nerovností. V majetkových nerovnostech se naopak tuzemsko nachází nad evropským průměrem a společně s Nizozemskem a Irskem (státy, které bývají označovány za daňové ráje) patří k zemím s nízkými příjmovými a vysokými majetkovými nerovnostmi.
Jak měřit lépe a přesněji
Evropsky definovaná relativní příjmová chudoba sice podle studie zlepšuje porovnatelnost mezi státy, nicméně stále příliš nevypovídá o životě domácností. O komplexnější postihnutí této problematiky se snaží indikátor Eurostatu ukazující míru ohrožení chudobou a sociálním vyloučením (AROPE).
I v tomto případě je ale podle PAQ Research nedostatkem ukazatel národní relativní příjmové chudoby. Ta se totiž týká výrazně většího počtu lidí než vážná sociální a materiální deprivace či nízká pracovní intenzita. Jednotlivé složky AROPE tak podle výzkumníků nejsou souměřitelné.
Autoři proto navrhují úpravu ukazatele, která by pro posílení srovnatelnosti využívala evropskou hranici příjmové chudoby a zároveň využila její striktnější definici, která vychází z hranice padesáti procent evropských mediánových příjmů. Studie pro indikátor AROPE doporučuje také upravit metodiku v oblasti materiální a sociální deprivace či vyřadit z definice nízkou pracovní aktivitu, která nemusí bezprostředně souviset s chudobou.
Při aplikaci těchto i některých dalších ve studii uvedených úprav na data za rok 2023 se podobně jako ve výše popsaném případě liší i výsledné statistiky a Česko opět opouští pozici premianta. Upravený ukazatel tuzemsko označuje jako desátou zemi s nejnižší mírou rizika chudoby a sociálního vyloučení v rámci EU.
Většina české společnosti v současnosti buď ze svých příjmů nic neušetří a inflace je tak přiblížila chudobě, nebo se jim snížila hodnota úspor. Chudší polovina domácností s dětmi a mezi nimi samoživitelky. V těchto skupinách sledujeme, že výrazně roste podíl příjmů, který dávají za bydlení a potraviny. Většina z chudší poloviny domácností s dětmi a 60 procent samoživitelek tak v současnosti z příjmů neušetří vůbec nic.
Dopady inflace na rodiny s dětmi
Z vašich výzkumů vyplývá, že asi pětina českých rodin s dětmi reaguje na inflaci omezováním výdajů za vzdělávání či volnočasové aktivity. Obecně se inflace může promítnout do života dětí dvojím způsobem. Buď zadlužením a destabilizací rodin, například ztrátou bydlení. Nestabilita bydlení má mimochodem velkou souvislost s neúspěšností ve vzdělávání. Když často měníte školy, projeví se to na školních výsledcích. Druhým vlivem inflace je zmíněné omezení volnočasových aktivit.
Z našich výzkumů vyplývá, že rodiny, které mají nějakou podporu v obci nebo od školy, jako třeba příspěvky na volnočasové aktivity, asistenci s čerpáním dávek nebo obědy zdarma, výdaje za vzdělávání či volnočasové aktivity dětí snižují méně často. V tomhle ohledu je zajímavé, že tuhle podporu v našem výzkumu častěji měli chudší rodiče z bohatých krajů.
Je to určitě riziko, i nám v PAQ Research asi desetina lidí v průzkumech říká, že má problémy se splácením závazků. Ne všichni to řeší půjčkou, ale podíl těch, kteří půjčky zvažují, narostl na šest procent. Lidé by opravdu neměli čekat 70 dní na příspěvek na bydlení, protože si pak často tu nebankovní půjčku vzít musí.
Kdyby inflace tíživě dopadala na valnou část populace delší dobu, jaké to může mít dopady? Ve světě jsou studie ukazující, že výše reálné mzdy, výkonnost ekonomiky a třeba i míra nerovností ve společnosti souvisí se stabilitou demokracie. A i v Česku životní úroveň souvisí s podporou demokracie. Lidé s malým ekonomickým a sociálním kapitálem, kteří zažili nějaké sociální problémy, výrazně častěji říkají, že jim nezáleží na tom, zda je demokracie, či není.
Nerovnosti ve vzdělávání
Silný vliv socioekonomického zázemí rodiny na vzdělávací výsledky žáků v našich školách je dnes již známým faktem. Nerovnosti ve vzdělávání v České republice přetrvávají a nepodařilo se je za posledních dvacet let snížit. Je otázkou, nakolik v tom hraje roli to, že tápeme, jakým způsobem má samotná škola kompenzovat sociální znevýhodnění žáků, jaké profese jí v tom mají pomáhat a jak máme funkčně a koncepčně provázat spolupráci resortu školství (MŠMT) a resortu práce a sociálních věcí (MPSV).
Na vzdělávací úspěšnost a dokončování základního vzdělávání má kromě socioekonomického znevýhodnění, které souvisí především se vzdělanostní strukturou regionu a zaměstnaností, vliv také destabilizující chudoba. Její vliv je o to významnější, že děti a žáky ovlivňuje přímo. V důsledku krize spojené s bydlením nemají rodiny často dostatek peněz na financování výdajů spojených se školou nebo volnočasovými aktivitami dětí. Děti a mladí lidé nemají doma vhodné podmínky k učení. S popsanými faktory souvisí i nízké vzdělávací aspirace rodin a dětí, jejich malá důvěra v instituce a vzdělávací systém.
Z dat Mapy vzdělávání (PAQ Research) můžeme také vyčíst, jak významnou roli ve vzdělávací úspěšnosti dětí z nepodnětného prostředí hraje předškolní vzdělávání nebo posílená personální podpora přímo ve školách. Destabilizující chudoba se přitom netýká pouze sociálně vyloučených lokalit, potýkají se s ní i rodiny v periferních oblastech a celých mikroregionech jinak bohatších regionů.
Pro rozvoj každého dítěte a jeho další vzdělávací a profesní dráhu je klíčové, jak kvalitní vzdělávání absolvuje v předškolním období a kolik let v předškolním zařízení stráví. Již v tomto období vzniká potřeba propojit práci ve školství se sociální prací. A to tak, aby bylo možné podpořit potřebné děti nejen přímo ve školách, ale i rodiče dětí, případně jiné zákonné zástupce, kteří o děti pečují. Účast v předškolním vzdělávání se mezi jednotlivými mikroregiony liší. V oblastech s destabilizující chudobou je podle Mapy vzdělávání účast dětí v některých ORP dokonce nižší než 80 %.
Stejná potřeba propojit oblast vzdělávání se sociální prací jako během předškolního období vzniká i na základních školách, kdy se mohou objevit problémy se záškoláctvím, šikanou, agresí dětí, duševními potížemi, nebo dokonce problémy s porušováním zákona.
Výdaje na bydlení
Výdaje průměrné české domácnosti na bydlení loni meziročně vzrostly o 21,7 procenta. Měsíčně tak vydávala 8299 korun, což bylo téměř sedmnáct procent jejích čistých příjmů. Podíl se proti předchozímu roku zvedl z necelých patnácti procent. Za nárůstem vydané sumy a podílu je zdražení energií, vody i nájmů.
Výdaje za plyn se podle statistiků meziročně zvedly zhruba o 44 procent, za elektřinu o 26 procent, za vodné a stočné o dvanáct procent a za nájemné asi o šest procent.
tags: #ohrožení #samoživitelek #chudobou #Daniel #Prokop #studie
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]