Ohrožení společnosti: Rizika parkouru a freeruningu

Dětem brzy začnou dvouměsíční letní prázdniny a čas volna bývá obdobím, během kterého se stává nejvíce dětských úrazů. Nejčastěji se děti zraní pádem nebo při dopravní nehodě. Hitem je však parkourové skákání čili freerunning. Ti, kteří se mu věnují, bohužel často končí v nemocnicích se zlomeninami. Rodiče přitom obvykle nevědí, o co se jedná.

Co je to parkour a freerunning?

Parkour vznikl z armádního tréninku překonávání překážek „parcours du combattant“. Cílem sportovce - traceura - je dostat se z bodu A do bodu B co nejjednodušeji a nejrychleji. Parkour zahrnuje běh, skákání, lezení, přeskoky, pohyb po čtyřech a primárně jde o aktivitu vykonávanou v městských prostorech.

Parkour se rozvinul ve Francii, kde Raymond Belle a později jeho syn David se skupinou Yamakasi styl zpopularizovali, během devadesátých let získal na popularitě především skrze filmy a dokumenty. Mezi patří jak film Yamakasi ( 2001) nebo Okrsek 13 (2004). Odnoží je pak disciplína freerunning, která narozdíl od úsporného parkouru zahrnuje četná salta, přemety a další akrobatické prvky.

Rizika parkouru a freeruningu

Kromě roky se neměnících míst, kde se děti obvykle zraní, mají poslední měsíce svůj nepřehlédnutelný trend. Je jím parkourové skákání. Nejedná se však o známý sport na koních, ale o činnost zvanou též freerunning, při níž lidé ve velké rychlosti běhají většinou městskou krajinou a skáčou z různých překážek a vyvýšených míst, na něž cestou narazí.

„Musím říct, že je to hit letošního jara a léta. Nebylo dne a nebylo služby, kdy by alespoň jedna zlomenina nepřišla právě z této činnosti,“ varoval před nebezpečnou aktivitou lékař. „Je to něco, co dřív nebylo takhle vidět,“ upozornil Plánka s tím, že je třeba se na zábavu zaměřit a představit dětem její rizika. O parkourovém skákání však rodiče mnohdy vůbec nic netuší.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Parkour je u nás podobným fenoménem posledních let, jako byl skateboard v devadesátých letech. Základem je schopnost dostat se z bodu A do bodu B co nejefektivněji za použití vlastního těla, zejména pomocí výskoků, přeskoků, výběhů a lezení. I parkour má svá pravidla, protože s sebou nese nebezpečné situace a zranění z pádů. Řada lidí ho považuje spíše za zábavu, protože se neprovozuje na hřišti nebo v tělocvičně a probíhá neorganizovaně. Také rodičovský dozor bývá omezený. Zpravidla se mu věnují děti ve věku od 10 let.

Lékaři registrují zvýšený „přísun“ pacientů se zraněními právě z tohoto sportu. Například Fakultní nemocnice Ostrava uvedla, že parkour je sice počtem případů zranění až za trampolínami, nicméně množství postižených se zvyšuje, zejména v segmentu 12 až 18 let. Nejčastějšími případy jsou zlomeniny horních končetin, dolních končetin, klíčních kostí, luxace ramen nebo otřesy mozku. Pády z výšky jsou spojeny i s poraněním vnitřních orgánů. Někteří pacienti se musí podrobit i operaci.

Prevence úrazů při parkouru

Začátečníci by měli cvičit parkourové dovednosti nejprve pod dohledem cvičitele, na měkčím povrchu, například v tělocvičně na žíněnce nebo venku na trávě, a měli by být vybaveni chrániči a helmou. Ideální je průprava z atletiky a gymnastiky. Teprve pak je čas pustit se do zábavy mezi paneláky. Nežádoucí je pro nezkušené internet. Na různých videích vypadá vše totiž velmi snadno, protože přesuny provádějí zkušení a zdatní. Může to u mladých vést k přesvědčení, že to vlastně nic není a že podobnou „frajeřinku“ zvládnou také. K parkouru je zapotřebí i vytrénovaných svalů, takže posilování by mělo být součástí přípravy.

Doporučení pro rodiče

Plánka poradil, aby rodiče společně s dětmi o prázninách vždy prozkoumali nové prostředí a ukázali jim, na co si mají dát pozor. Zejména v novém prostředí, což je aktuální nyní, když děti budou odjíždět na prázdniny a dostávat se do nových táborů, ubytoven a areálů, pokud si hned na začátku projdou všechna nebezpečná zákoutí a ukáží si, kde číhá nebezpečí, které dítě nemůže automaticky předpokládat, tak je prokázáno, že je výrazně nižší výskyt úrazů.

Obeznámit je děti třeba i se sportovním náčiním. Plánka soudí, že povědomí rodičů o nebezpečenstvích, která jejich potomkům hrozí, se zvyšuje. Nyní jim dominují nové fenomény, kterými jsou trampolíny a parkour, zatímco v minulosti řešili lékaři karamboly spíše z kol nebo in-line bruslí.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Trampolíny a pohybová inteligence

Trampolíny představují jednu z nejoblíbenějších zábav dětí. Záchranáři upozorňují, že jde aktuálně o nejrizikovější volnočasovou aktivitu. Než děcko začne skákat na trampolíně, je třeba si uvědomit, že prochází při vývoji řadou psychomotorických změn a je třeba správně rozvíjet pohybovou inteligenci. Malé dítě by mělo nejprve zvládnout základní návyky: chůzi, běh, balancování na obrubníku, skákání, skákání na jedné noze, kotouly, převaly, chytání a házení míče atp. Je-li dítě už pro skákání na trampolíně zralé, mělo by se tak dít vždy pod dozorem a stanovit si také rozumný časový limit, aby dítě udrželo pozornost.

Úrazové pojištění

Pokud už ke zranění ze sportu dojde, vyplatí se úrazové pojištění. To může být sjednáno samostatně, nebo jako součást životního pojištění. Stane-li se úraz v cizině, hodí se určitě cestovní pojištění.

Čtěte také: Pracovní rizika

tags: #ohrozeni #spolecnosti #parkour #rizika

Oblíbené příspěvky:

• Problémy s odvozem odpadu? Zde je řešení!
• Test ekologických pracích prostředků
• Odpadové hospodářství Beroun
• Svobodné Dvory a kompostování
• Elegantní řešení pro domácnost