Ohrožení včel, těhotenství a studie

Bodnutí hmyzem není ničím výjimečným. Bodnutí včelou nebo vosou zažil asi každý z nás. Většina lidí snáší žihadla bez větších problémů, nepříjemné vedlejší příznaky zpravidla do pár dní odezní. U dětí je to často poněkud náročnější.

Co dělat a jak postupovat, když vaše dítě píchne vosa nebo včela? Jaká je první pomoc, čím postiženému rychle ulevit a kdy je na místě volat lékaře? Důležité je vždy dobře odstranit žihadlo (v případě včely) a postižené místo začít co nejdříve chladit. Jak si poradit s „píchnutým“ potomkem, který obvykle hystericky vřeští a v některých případech začne nepříjemně otékat?

Co dělat při bodnutí vosou nebo včelou?

Ze všeho nejdříve se snažte dítě uklidnit. Zvláště pokud něco takového zažívá poprvé, může být vyděšené. Pak se pokuste žihadlo vytáhnout tak, že ho ze strany vyškrábnete nehtem, a poté zkusíte jed v rance jemně vymáčknout.

Postižené místo ochlaďte a použijte některý z dostupných speciálních gelů z lékárny. Vyzkoušet můžete také klasický babský recept, tedy plátek cibule, citronu nebo zasažené a bolestivé místo potřete octem.

Žihadlo do úst nebo jazyka

V případě, že dojde k bodnutí do úst, hrozí nebezpečí otoku, který by mohl uzavřít dýchací cesty. Ústa zchlaďte cucáním ledu, zmrzlinou nebo ledovou vodou potahovanou skrze brčko. Na nic dalšího nečekejte, okamžitě se s ratolestí sbalte a vydejte se k lékaři nebo rovnou do nemocnice.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Pokud vaše zlatíčko utrpělo vícečetná bodnutí žihadly, do jeho těla by se mohlo dostat větší množství jedu, s nímž si nebude vědět rady. Z postiženého místa nejprve odstraňte oděv a zabalte ho do mokrého studeného prostěradla. Poté opět urychleně vyhledejte odbornou lékařskou pomoc.

Alergická reakce

Jde o velmi nebezpečnou situaci, která může postiženého dokonce ohrozit na životě. Podle statistik se objevuje v 1 až 3 % případů, přičemž se obvykle jedná o alergii na žihadla včel, vos a sršňů. Rozlišujeme dva typy - alergickou reakci místní a celkovou. Prvně jmenovaná se projevuje jako bolestivý otok se zarudnutím, který může přetrvávat i několik dní. Co při ní dělat?

Nejprve opět místo ochlaďte nebo zaledujte, podejte antihistaminika celková a také místní, například Fenistil, Alpa Gel nebo Moskyto či tea tree olej. Pokud pupínek doprovázený zarudnutím během několika hodin zmizí, jde o přirozenou reakci na hmyzí jed, nikoli o alergii. Anafylaxe neboli celková reakce organismu bývá doprovázena postupně kožními příznaky, zrychleným tepem, poklesem tlaku, nevolností a dušností.

Projevuje se poměrně brzy po bodnutí, obvykle do čtvrthodiny. Pozdní fáze se může hlásit o slovo po třech až dvanácti hodinách. Ve svých těžších případech může reakce přejít až v anafylaktický šok, který je bez lékařského zásahu životu nebezpečný. Každé dítě s rizikem anafylaxe by tedy mělo být i po podání adrenalinu a antihistaminika prohlédnuto lékařem, který zváží, zda je nutné další sledování.

Celková alergická reakce se léčí klidovým režimem na lůžku, při hospitalizaci v nemocnici sledují lékaři všechny důležité životní funkce a formou infuze se pacientovi podávají potřebné léky. Většinou se jedná o čtyřiadvacetihodinovou hospitalizaci.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Jestliže víte o tom, že je vaše ratolest alergická na včelí, vosí nebo sršní bodnutí, měli byste na to upozornit veškeré lidi, kteří budou mít nad vaším potomkem dozor, to znamená učitele, vychovatele ve školce či školní družině, trenéry sportovních oddílů, vedoucí na táboře a podobně.

Drápatky a těhotenské testy

U dvou skupin, ocasatých a bezocasých, nalezneme pokusné organismy, které jsou důležité pro biomedicínský výzkum. Začnu mému srdci bližšími žábami. V současné době jsou nejpoužívanějšími druhy drápatka vodní (Xenopus laevis) a drápatka tropická (Xenopus tropicalis). V minulosti se také hojně pracovalo se skokany. Ti jsou však nyní ohroženi, proto základní výzkum na nich víceméně ustal. Proč jsou ale drápatky tak oblíbené a jak se vůbec žába žijící v Africe dostala do evropských a severoamerických laboratoří? Důvod je na první pohled poměrně bizarní.

Drápatky byly ve 30. až 60. letech minulého století často využívány pro těhotenské testy. Moč těhotných žen obsahuje takzvaný choriogonadotropní hormon (hCG) vylučovaný placentou. Stačí aplikovat malé množství moči do těla drápatky a pokud je v ní přítomen hormon hCG, přinutí žábu naklást druhý den vajíčka. Snůška je pak jasným důkazem těhotenství. Tato úžasná schopnost zároveň předurčila drápatky do služeb laboratoří, jež zkoumají řízení buněčného cyklu a vývojově biologické procesy.

Jedna samice dokáže po injekci čistého hCG naklást až desítky tisíc vajíček. To umožňuje studovat ve velkém vady při vývoji embryí a pomocí molekulárně biologických technik identifikovat geny, které tyto deformace způsobují. Fakt, že zárodečný vývoj probíhá ve vodě, pak přináší obrovskou výhodu - možnost nerušeně pozorovat embrya od prvního buněčného dělení až po dospělou žábu.

Ocasatí obojživelníci v biomedicíně

Další významnou skupinou pokusných (neboli modelových) organismů používaných v biomedicíně jsou ocasatí obojživelníci. Mezi ně patří třeba mloci a axolotli. Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) je velmi vhodný pro studium regenerace. Jeho končetiny mají totiž po amputaci úžasnou schopnost sebeobnovy do původního tvaru a velikosti. Tento způsob regenerace se nazývá epimorfóza.

Čtěte také: Pracovní rizika

Nejdříve při ní dojde k takzvané dediferenciaci, kdy se buňky v okolí rány vrátí do „nespecializovaného“ (kmenového) stavu. Ve druhém kroku získají nové funkce během procesu rediferenciace. Přemění se tedy na buněčné typy nutné pro výstavbu nové končetiny (buňky kostí, svalů, kůže a podobně). U žab je takováto regenerace možná jen ve stadiu pulce, ne však u dospělého jedince.

Vyšší obratlovci - ptáci a savci - pak své končetiny vůbec nedokážou regenerovat. Dnes se ukazuje, že příčinou této neschopnosti je ztráta produkce určitých regulačních proteinů. Geny pro tvorbu těchto bílkovin (nazývaných Hox proteiny) jsou aktivní pouze v zárodečném vývoji a v dospělosti jsou „vypnuté“. Mlok má ovšem příslušné geny aktivní po celou dobu života.

Situace s naší (rozuměj savčí) regenerací nicméně nemusí být tak zlá. Ukazují to četné studie zaměřené na transplantaci dediferencovaných buněk z místa amputace končetiny u mloka na stejně postiženou končetinu myši. K překvapení všech vědců se u myší spustila tvorba nových specializovaných buněk svaloviny, k čemuž za normálních okolností nedochází. Kdo ví - jednou nám možná mloci zachrání naše ruce a nohy!

Ohrožení včel a význam BIO zemědělství

Velká většina z nás si v dnešní době uvědomuje důležitost kvalitní a hodnotné stravy, zejména pak s ohledem na tu nejcitlivější skupinu - kojence a malé děti. Organické hospodaření se liší od konvenčního především nepoužíváním pesticidů, a tím lepší kvalitou půdy a BIO diversitou.

Nejvíce ohroženou kategorií, kromě samotných pracovníků v zemědělství, jsou malé děti. Ty totiž na rozdíl od nás dospělých potřebují na kilogram své hmotnosti více vzduchu, vody, a potravy. Klíčové orgány pro látkovou výměnu organismu, játra a ledviny, nejsou u malých dětí ještě plně vyvinuté. Také rychle se vyvíjející buňky v těle malých dětí jsou na toxiny daleko více citlivější.

Je prokázána souvislost s výskytem pesticidů v prostředí a potravinách a celou řadou nemocí či vývojových poruch. Studie prokazují, že konzumace BIO potravin významně snižuje množství pesticidů přítomných v těle.

Konvenční zemědělství je často charakterizováno pěstováním monokultur a potřebou vysokých výnosů, což vyžaduje použití velkého množství hnojiv. Klesá nejenom kvalita půdy, která je nadměrně vytěžována, ale nevhodným obhospodařováním je vysoce zasažena i schopnost půdy k retenci vody. Voda se při deštích nevstřebá a po poli jen steče.

V ekologickém zemědělství se klade důraz na kvalitu půdy, na její schopnost zadržet vodu a živiny. Na pečlivém výběru plodin, které se pěstují. A také na to, že každá půda potřebuje odpočinek. Proto se i na HiPP farmách nechávají v pravidelných intervalech pole ladem.

Biodiverzita, neboli biologická rozmanitost, se používá k popisu toho, kolik rostlinných druhů žije v určitém regionu. Globální pokles populace včel je horké téma nedostatečné biologické rozmanitosti a předmětem veřejného zájmu. Hlavní příčinou neustálého úbytku hmyzí populace je konvenční zemědělství - velké plochy monokultur, pesticidy, hnojiva.

My ve společnosti HiPP víme, že kvalitní produkty vyžadují ty nejlepší suroviny. Proto máme mnohem přísnější požadavky na naše BIO farmáře, než vyžaduje legislativa pro BIO zemědělství. HiPP je jedním z největších zpracovatelů ekologicky vyráběných surovin na světě a číslo jedna v Evropském měřítku. Logo HiPP BIO převyšuje požadavky kladené EU na BIO produkty.

Význam včel pro ekosystém

Jsou malé a nenápadné, takže nám často ani nedochází, co všechno díky nim máme. Nedávají nám totiž jenom med, díky nim máme na stole třeba i ovoce, zeleninu nebo kávu. A díky včelám také celá příroda vlastně vypadá tak, jak ji známe. Čtyři pětiny kvetoucích rostlin jsou opylovány hmyzem.

Bez včel bychom přišli téměř o třetinu úrody - některé plodiny bychom přitom nesklidili vůbec, protože jsou na opylení hmyzem závislé téměř výhradně, například rybíz a jiné drobné ovoce. Z krajiny by se zcela ztratily některé kvetoucí rostliny a postupně by nejspíš zanikly celé vzácné ekosystémy, třeba vřesoviště.

Bez včel bychom nejspíš čelili ekonomické krizi, proti které se ta současná zdá být pouhou předehrou. O kolik by se asi zdražily potraviny, kdyby na kvetoucí pole a sady museli nastoupit dělníci se štětečky a opylovat každý květ, jako to dělají v hruškových sadech čínské provincie Sečuan, kde byly v minulosti včely nedopatřením vyhubeny pesticidy?

Úbytek včelstev

V Česku přitom jen za posledních dvacet let ubyla více než třetina chovaných včelstev. Zájem o včelaření je malý - nastupující generace ho nepovažují za obzvlášť atraktivní hobby. Objevují se však i jiné, záhadné choroby. Před šesti lety zaznamenali v USA hrozivou „epidemii“ syndromu rozpadu včelstev, při níž tisícům včelařů přes noc doslova uletěly včely. Dospělé dělnice opustily úly s larvami i královnou a prostě zmizely. Vysoce organizované společenství se rozpadlo a zbytek včelstva vyhynul.

Podobné případy nastaly i v Evropě a našich končinách, avšak ne v tak masovém měřítku jako v USA, kde jsou najednou celé oblasti bez včelstev a včelaři sem musejí dojíždět s úly přes celý kontinent. Někteří vědci se přiklánějí k názoru, že za záhadným syndromem se neskrývá choroba, ale prostě nasčítané negativní vlivy narušeného životního prostředí - špatná skladba potravy z málo pestrého prostředí, narušení potravních řetězců chemikáliemi, oslabení nemocemi.

Městské včelaření

I když včelařům dnes chybí hlavně mladá krev, přesto se objevuje zajímavý fenomén: městské včelaření. Ve městě totiž včely čeká vhodnější prostředí, než by se zdálo - parky, botanické zahrady, balkony a předzahrádky plné květů jim poskytují spoustu jídla. Kupříkladu v Londýně se tak „vyrojily“ malé úly na zahrádkách, u historických památek (například u samotné katedrály Sv. Pavla) nebo dokonce na střechách domů. Vznikají tu projekty jako urban bees.co.uk, v rámci nichž probíhají kurzy pro začínající městské včelaře nebo funguje „včelí seznamka“ - majitel zahrádky může poskytnout prostor pro úly, začátečník najít svého tutora a včelař odběratele medu.

Nedostatek včelstev a význam divokých opylovačů

Podle statistik ministerstva zemědělství se v Česku nedostává zhruba čtvrt milionu včelstev, která bychom potřebovali k ideálnímu opylení všech hmyzosnubných rostlin a neustále se pohybujeme nebezpečně blízko kritické hranice takového snížení stavu včelstev, které už by přírodě i zemědělství uškodilo.

Do jaké míry se divoké včely a čmeláci podílejí na opylení, dosud pořádně nevíme. Některé studie však říkají, že mnohé plodiny jsou opylovány téměř výhradně jimi, například rajčata, fazole či vojtěška. I divokých opylovačů ale nyní najdeme v přírodě sotva polovinu, co před půlstoletím, protože vlivem intenzivního zemědělství se snížila rozmanitost krajiny.

Místo luk, úhorů a malých políček obroubených mezemi nastoupily monokulturní lány a intenzivně vypásané pastviny téměř bez kvetoucích rostlin i úkrytů k hnízdění. Opylovačům také velmi škodí pesticidy, které je mohou nejen přímo zabíjet, ale také narušovat jejich plodnost, obranyschopnost organismu nebo účinnost metabolismu. Herbicidy navíc likvidují kvetoucí plevele, s nimiž mizí další zdroj hmyzí potravy.

Podpora opylovačů

Pro opylovače je tudíž mnohem přátelštější ekologické zemědělství bez pesticidů, ideálně se smíšenými kulturami (dvě nebo více plodin najednou). Včelám ale velmi prospívají i okrajové zóny kolem polí - křoviska, meze, cesty nebo úhory, kde mohou hnízdit a které jim slouží jako biokoridory.

Divoké včely u nás zatím příliš velkými celebritami nejsou. Přitom jich u nás žije více než 600 druhů! Lépe jsou na tom zákonem chránění čmeláci, jichž u nás poletuje 29 druhů plus dalších devět druhů pačmeláků. Český svaz ochránců přírody již několik desetiletí provádí jejich pozorování, mapování stavů, připravuje jim hnízdní budky a popularizuje čmeláčí tematiku (viz www.bombus.cz).

Na vaší zahradě by mělo od časného jara až do podzimu stále něco kvést, aby měli opylovači co jíst. Pěstujte květiny, obrubte jimi i na hmyzí potravu chudé zeleninové záhony. Květiny vhodné pro včely: krokusy, plicníky, pampelišky, hluchavky, kopretiny, slunečnice, hvozdíky, náprstníky. Z bylinek meduňka, rozmarýn, šalvěj, levandule, dobromysl.

K hnízdění potřebují divocí opylovači různé dutiny a otvory ve dřevě, hlíně, mezi, cihlách a podobně.

tags: #ohrozeni #vcela #tehotenstvi #studie

Oblíbené příspěvky:

• Úbytek vrabce domácího
• Udržitelnost Apple obalů
• Romantická svatba v Libereckém kraji
• Likvidace zářivek v Bauhausu
• Definice ÚSES