Ohrožení z vesmíru: Druhy nákresů a jak se jim bránit

Možnost, že se modrá planeta střetne s nějakým vesmírným tělesem, je samozřejmě reálná. Dinosauři by o tom mohli vyprávět. Pro to astronomové včetně tuzemských bedlivě sledují, co se v kosmu děje. Sleduje, vyhodnocuje, varuje.

Abychom si připomněli nějaký impakt asteroidu, nemusíme se dívat až tak daleko do minulosti. Před asi 118 lety, v létě 1908, došlo k takzvané Tunguzské události. Takové rozměry se nezdají nijak zvlášť dramatické, následky však byly extrémní. V časných ranních hodinách 30. června došlo k ničivé explozi.

Zkáza proniká do široké oblasti kolem epicentra a pohltí stovky kilometrů čtverečních. Je to ničivá exploze! Obrovská síla vyvrací masivní stromy, jako by neměly vůbec žádné kořeny. A šíří se oheň.

Ostatně onu sílu lze u zmíněných pum vyjádřit hodnotou zhruba 15 až 20 kilotun TNT, zatímco u asteroidu některé odhady hovoří až o 30 megatunách čili víc než tisícinásobku! I tak lze Tunguzskou událost vnímat jako varovně vztyčený prst. Vědci jsou odhodláni udělat maximum, aby se něco podobného neopakovalo.

Na nějakou dobu jim přidělal vrásky asteroid s kódovým označením 2024 YR4. V tuzemsku je velmi známá a hojně navštěvovaná hvězdárna v Ondřejově, nenápadné obci ve Středočeském kraji. Členem tamního týmu je Mgr. Nepřekvapí proto, že náleží ke skupině astronomů, na nichž leží povinnost hlídat hvězdné nebe. Vědci monitorují objekty, u nichž existuje i sebenepatrnější riziko impaktu. Ročně je to pár desítek vesmírných těles.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Veřejností obávané, pro vědu nedocenitelné asteroidy podávají důkazy o formování Sluneční soustavy, podílely se na utváření života na Zemi a v budoucnosti nám nejspíš pomohou při dobývání vesmíru. Datum 30. června odkazuje k roku 1908, kdy se na neobydlenou centrální část Sibiře zřítilo asi 50metrové kosmické těleso.

Při sestupu nevydrželo atmosférický tlak a ve výšce několika kilometrů nad sibiřskou tajgou explodovalo, vyvrátilo a zapálilo lesy v oblasti o rozloze přes 2000 km². Exploze o síle přibližně 30 megatun byla zhruba 2000krát ničivější než hirošimská atomová bomba.

Do naší atmosféry vstupují cizí vesmírná tělesa překvapivě často. V průměru nás navštíví nějaké těleso o velikosti jednoho metru jednou za měsíc. „Většinou ale jde o menší objekty, které po vstupu do atmosféry shoří,“ připomíná Petr Pravec z Astronomického ústavu AV ČR. Vědci je označují jako bolidy.

Objekty o velikosti nad 20 metrů dopadnou na povrch Země průměrně zhruba jednou za sto let, ty ještě větší, do 600 metrů, jednou za asi půl milionu let - ty už mohou svým působením vyvolat negativní globální efekt. Srážka s takzvaným blízkozemním asteroidem, jakou známe z katastrofických filmů, je sice nepravděpodobná, ale rozhodně není vyloučená.

Proto NASA již před lety iniciovala plán Asteroid Watch, který má zmapovat na 90 % blízkozemních těles s velikostí nad 140 metrů. Odborníci se totiž domnívají, že objekty o podobných a větších rozměrech by mohly být pro naši civilizaci nebezpečné.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Naprostá většina planetek, což je fyzikálně přesnější pojmenování pro asteroidy, je koncentrovaná do několika oblastí Sluneční soustavy, takzvaných pásů. Ten nejbližší, nazývaný hlavní pás asteroidů, se nachází v prostoru mezi Marsem a Jupiterem. Hlavní pás svým tvarem připomíná asi 150 milionů kilometrů široký nafukovací kruh nebo americkou koblihu. Odborně se takový tvar nazývá torus.

Podle odhadů se v tomto pásu nachází možná až miliarda objektů. Některé z nich nejsou větší než oblázek, ale najdeme tady také miliony objektů s průměrem větším než jeden kilometr. Největší známý obyvatel pásu je se svými 945 kilometry Ceres. Pak následuje Pallas, Vesta a Hygiea.

Planetky se neshlukují jen v tomto hlavním pásu, ale také v mnohem vzdálenějším Kuiperově pásu, který se nachází až za oběžnou drahou Neptunu. Jeho nejbližší bod najdeme ve vzdálenosti asi 30 astronomických jednotek od Slunce. Kuiperův pás je přibližně dvacetkrát širší než pás hlavní a jeho hmotnost až dvousetnásobná.

Objev prvního asteroidu, kterým byl již zmíněný Ceres, se datuje k 1. lednu 1801. Tehdy, kolem osmé hodiny večerní, řeholník a astronom Giuseppe Piazzi, zakladatel observatoře v italském Palermu, učinil významný objev. V jednom z ramen souhvězdí Býka pozoroval malý zářivý bod, jakousi poměrně slabou hvězdu.

Když o rok později slavný astronom William Herschel prezentoval britské Královské vědecké společnosti nejnovější pokroky v pozorování vesmírných objektů, pečlivě rozlišil mezi klasickými planetami a novým typem tělesa, které se zdálo jasné jako hvězda, ale nemělo vlastnosti velkých planet. Nazval ho asteroid, ze starořeckého asteroeidēs, ve volném překladu „hvězdě podobný“ nebo „mající tvar jako hvězda“.

Čtěte také: Pracovní rizika

Vesmírný odpadFakt, že se planetky shlukují v pásech, popřípadě gravitačních polích velkých planet, dává astronomům tušit, jak vlastně vznikly. V samých počátcích Sluneční soustavy se prach a jiný stavební materiál obíhající kolem naší centrální hvězdy gravitací kumuloval a spojil v planety. Nespotřeboval se ale všechen a v široké oblasti mezi Marsem a Jupiterem zformoval hlavní pás asteroidů. Dál od centra, za Neptunem, pak vznikl Kuiperův pás.

Asteroidy hlavního pásu jsou ovšem pod vlivem gravitace velkých planet, a mohou tak být vychýleny ze svých bezpečných drah. „Planetky se k Zemi obvykle nepřibližují. Nejen nebezpečíI z těchto důvodů je důležité studovat mechaniku planetek, jejich vzájemné působení a dynamiku cest kosmickým prostorem.

Týmy odborníků z Astronomického ústavu AV ČR poznávají způsoby, jakými se chovají nejběžnější malé asteroidy - takzvané rubble piles (z angl. hromádka suti). Jde o objekty, které nejsou „z jednoho kusu“, ale z mnoha menších a drží při sobě jen pomocí gravitace, ovšem poměrně slabé, neboť nejde o příliš velká tělesa.

Kolegovi Petru Fatkovi z Ondřejova a jeho týmu se loni podařilo objevit a prozkoumat velmi mladý, do té doby neznámý pár asteroidů. Dvě tělesa na podobných drahách okolo Slunce, označovaná 2019 PR2 a 2019 QR6, vznikla před asi 300 lety, pravděpodobně rozpadem větší planetky.

Ovlivnily nejen povrch naší planety, ale pravděpodobně také její evoluci. Vědci tvrdí, že bez dopadů asteroidů na Zemi v dávné minulosti bychom tady nebyli. Z dřívějšího studia stáří kráterů na Měsíci odborníci vědí, že v době vzniku prvního života na Zemi docházelo k četným dopadům asteroidů na její povrch.

Nukleové kyseliny, základní stavební struktury organismů, se na naší planetě objevily před asi čtyřmi miliardami let a mohly vzniknout chemickými reakcemi, pro něž se zdrojem energie staly právě impakty asteroidů. Takovou hypotézu prokázali z experimentálního hlediska vědci z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR.

Složení asteroidů nám neodhaluje jen minulost naší planety, ale dává nahlédnout do stavby celé Sluneční soustavy. Protože obsahují zbytky materiálu, ze kterého se naše soustava zformovala, jsou cenným zdrojem informací o místech a krajinách, kam lidské teleskopy ani sondy nedohlédnou.

O složení planetek se vědci zajímají nejen z teoretických důvodů, ale i pro jejich možný praktický přínos v dalších letech. Při vesmírných misích nemáme jinou možnost než všechny materiály a suroviny na oběžnou dráhu vynášet. Přitom mnoho užitečných materiálů v kosmu najdeme. Planetky jsou nejčastěji složené ze silikátů a kovových materiálů, jako jsou železo a nikl.

Prvním krokem je podrobné zmapování potenciálních ložisek, výběr vhodných a bohatých planetek. Cílem mise SLAVIA je mapování zdrojů surovin ve vesmíru. Cílem je vyslat do kosmu dvojici přibližně 20kilogramových družic, které budou studovat úlomky planetek vstupujících do naší atmosféry. Mimo jiné mají za úkol měřit jejich záření v UV spektru. To se z povrchu Země kvůli ozonové vrstvě a oblačnosti měřit nedá.

Tvůrci stříbrného plátna nám asteroidy obvykle představují jen z jejich stinné stránky, jako zkázonosné vesmírné poutníky, případně jako zbytečný vesmírný odpad bez valného užitku. Třebaže se nám může jejich využití zdát stejně tak fantaskní, jako jsou scénáře katastrofických filmů, po technologiích pro těžbu jejich nerostného bohatství, které vznikají v rámci mise SLAVIA, je velká poptávka už dnes.

Zprávy o průletu asteroidu kolem planety Země nejsou ničím výjimečným, ve skutečnosti jsou ale častější, než by se na první pohled mohlo zdát. Každý rok nás totiž ohrožuje zhruba 1500 takových objektů, a je pomalu zázrak, že se naše planeta ještě se žádným nesrazila.

Podle NASA evidují astronomové každý rok zhruba 1500 takových potenciálních rizik, což v průměru vychází na zhruba pět za den. Jedním z posledních je asteroid 2015 BN509, který je velký asi 200 metrů a široký asi 400 metrů. Je vyšší než Empire State Building v New Yorku a podle NASA je "potenciálně nebezpečný".

Ačkoliv zní planetární obrana stále ještě jako plán ze sci-fi filmu, NASA připravuje plán na boj proti potenciálně smrtícímu nebezpečí z vesmíru. Vesmírné horniny, které jsou schopné devastace na zemském povrchu, kolem nás prolétávají se znepokojující frekvencí.

Podle serveru The Guardian je více než 90 procent objektů v blízkosti Země větších než jeden kilometr a mohly by teoreticky způsobit devastaci planety Země. Jejich počet NASA v rozsahu 8741 kilometrů od Země odhaduje na 1748.

Poté, co vědci propočítají velikost a trajektorii vesmírného objektu, odešlou zprávu do Bílého domu, který vydá oficiální prohlášení pro veřejnost. Tou dobou už zřejmě ale lidé budou vědět, že se něco děje. Následně začne tvorba plánu na destrukci vesmírného tělesa.

Nejlepším řešením je stavba speciální rakety, která by v případě nebezpečí dokázala asteroid vychýlit z dráhy a zajistit, aby Zemi minul. Ale i kdybychom takovou raketu měli, její přesné zaměření by mohlo trvat i dva roky.

Doktorka Kelly Fast, důstojnice z NASA, v nedávném rozhovoru pro The Times přiznala, že vesmírné agentury v současné době nemají žádný scénář, jak zlikvidovat asteroid, pokud by představoval bezprostřední hrozbu pro Zemi. Její kolegyně Nancy Chabot z Univerzity Johna Hopkinse se nechala slyšet, že jí „v noci nedá spát“, že pro takové případy neexistuje žádný plán.

Kdyby nás zasáhl velký letící objekt, nejspíš bude po nás. Proto tahle hypotetická hrozba zaměstnává naše hlavy a je taky vděčným námětem sci-fi příběhů a filmů. Vypadá to ale, že vědcům tohle téma zase tolik „žíly netrhá“.

Upřímně, pravděpodobnost je opravdu malá. Naši planetu nezasáhlo nic tak velkého, co by mohlo vymazat ze světa dinosaury, už 65 milionů let. Ačkoli se některá dřívější vymření druhů připisovala důsledkům nárazu cizího tělesa, u žádného z případů to není teorie č. 1. Doba, kdy tu probíhal jeden galaktický karambol za druhým, už je hodně dávno pryč.

Doktorky Fast a Chabot se bojí něčeho jiného - menších asteroidů, které by nezlikvidovaly celou planetu, ale dokázaly by vyhladit nějaké to město. I když je tu vyšší šance, že by dopadly do oceánu.

Ve vnitřní Sluneční soustavě známe tisícovky objektů, které mají 100 metrů a víc. Žádný z nich se v dohledné době nechystá směřovat k Zemi. Na druhou stranu je pravda, že ještě nevíme o všech. Příkladem může být planetka 2024 Y4, kterou jsme objevili teprve před dvěma lety. A ta pořád ještě může trefit Měsíc (mluví se o roku 2032).

Mise DART ukázala, že při dostatečně včasném varování bychom uměli odklonit asteroid od jeho kolizní dráhy se Zemí. Pro případ větší hrozby ale nic připraveného nemáme. A i kdybychom plán měli, potřebovali bychom o nebezpečí vědět měsíce, někdy i roky dopředu.

Hollywood má sice rád exploze a odstřely asteroidů jadernými zbraněmi, v realitě to ovšem moc dobrý nápad není. Lepší by bylo letící objekt dostatečně silně „ťuknout“, aby se vychýlil ze své dráhy. Tak jako to udělala DART na měsíci planetky Didymos.

Kameny z vesmíru sem samozřejmě létají. K poslednímu vpádu do zemské atmosféry, který mohl způsobit vážné škody, došlo v roce 2013 nad Čeljabinskem. Naštěstí se při tom nikomu nic nestalo. Asteroid, který by měl sílu zničit město, k nám naposled přisvištěl v roce 1908. Vybuchnul 5 až 10 kilometrů nad neobydlenou Sibiří u řeky Podkamenná Tunguska. Ničivý incident, který vyvrátil a polámal stromy na území o rozloze 2 150 km², je známý jako Tunguská událost.

Předpokládá se, že tak velké objekty k nám dopadají každé dvě až tři století. Z dřívějších dob nám ale chybí dostatečné záznamy. Tělesa širší než 100 metrů se Zemí kolidují pravděpodobně méně než jednou za 10 tisíc let.

Ať už při náhodných pozorováních, či při cíleném pátrání jsme odhalili asi jen 40 procent blízkých asteroidů o šířce větší než 140 metrů. Množství nebezpečných objektů se brzy navýší. Největší digitální fotoaparát na světě, který se nachází na observatoři Vera Rubin, kombinuje široké zorné pole dalekohledů použitých v předchozích průzkumech se schopností detekovat slabé objekty.

Na začátku letošního července zaznamenaly přístroje chilské observační stanice ALTAS neznámý objekt, který se k Zemi blíží z hlubokého mezihvězdného prostoru. Dostal jméno 3I/ATLAS a podle tvrzení respektovaného astrofyzika Avi Loeba se chová tak neobvykle, že nelze vyloučit možnost, že jde o vesmírnou loď mimozemské civilizace. K Zemi má dorazit již na konci listopadu.

Objekt pojmenovaný 3I/ATLAS je nezvykle velký. V průměru má měřit neuvěřitelných 20 kilometrů, a v prázdnotě mezihvězdného prostoru by na jeho vznik nemělo být dostatek materiálu. Netáhne se za ním také žádný „ohon“ z plynů, který ke kometám neodmyslitelně patří. Namísto toho lze jakousi aureolu pozorovat paradoxně před „přídí“ objektu.

3I/ATLAS se také pohybuje po neobvyklé křivce, jejíž pravděpodobnost by v běžných podmínkách byla pod 0,2 %. Trajektorie uvnitř naší Sluneční soustavy se navíc Loebovi zdá velmi přesně vypočítaná. 3I/ATLAS má využít gravitaci hned tří planet - Jupitera, Venuše a Marsu k brždění a zakřivení své trasy a poté se má před zemskými přístroji „ukrýt“ na opačné straně Slunce.

Loeb ale postupně svá tvrzení ještě zpřesňoval a byl konkrétnější i v případě možných důsledků. Pokud se ukáže, že jde skutečně o mimozemský koráb, nastane podle něj panika, rozvrat společnosti a pád světových trhů. Aby k tomu nedošlo, navrhuje objektu 3I/ATLAS vyslat vstříc náš pozemský stroj.

Podle jeho tvrzení má Juno ideální příležitost i potřebné přístroje k průzkumu objektu. Zážeh trysek by ale také bohužel znamenal vyčerpání všech zbývajících pohonných hmot, a tím pádem zničení sondy za mnoho miliard dolarů.

Avi Loeb si vysloužil kritiku svých kolegů už v případě svých dřívějších tvrzení. V roce 2017 například prohlašoval, že podivný mezihvězdný objekt Oumuamua je ve skutečnosti komponent mimozemské vesmírné lodi. Své tvrzení podepíral pozorováním neobvyklého tvaru a pohybu Oumuamuy.

Jak se 3I/ATLAS blíží k Slunci, začíná také vypadat více a více jako běžná kometa. V každém případě se již dnes nachází na úrovni oběžné dráhy Marsu a Jupiteru.

Přehled potenciálních hrozeb z vesmíru

tags: #ohrozeni #z #vesmiru #druhy #nakres

Oblíbené příspěvky:

• Klima pouští
• Recyklace odpadů Kroměříž
• NAHAKU: Udržitelnost a design
• Instalace chromovaného kruhu na umyvadlo
• Metody měření kvality ovzduší