Ohrožené druhy zvířat ve Středozemním moři

Postupně se snižují početní stavy zvířat, nesčetné druhy zvířat dokonce mizí, a nejinak je tomu u rostlin. S nezadržitelným rozvojem lidské civilizace se podmínky pro život ostatních živočichů na Zemi zhoršují. Díky tomu stovky druhů zvířat člověk vyhubil nebo přivedl na pokraj vyhubení. Zvláště v posledních čtyřech stoletích jejich počet vzrůstá.

Dá se definovat jako rozrůzněnost života. Je to slovo složené ze slov biologie a diverzita a znamená rozmanitost života v přírodě. Slovo biodiverzita vytvořil Walter G. Zabývá se měřením celkového počtu živočišných a rostlinných druhů na Zemi.

Hlavní příčiny ohrožení zvířat

Hlavní faktor, který vymírání způsobuje, je primárně činnost člověka. Na jedné straně ohrožujeme biologickou rozmanitost na Zemi a na druhé ji využíváme jako zdroj potravin i surovin pro průmysl. Do původních chráněných území směřuje také čím dál více lidí. Další příčinou je především nekontrolovaný lov. Dále za úbytek zvířat může ničení a změna přirozeného místa výskytu. Pro zvířata jsou prostředí, kde žijí nepostradatelná a jsou na ně úzce vázaná.

„Nadměrný lov je historicky nejstarším projevem převahy člověka nad zvířaty.“ Náš předek zabíjel zvěř jen proto, aby uspokojil svoje základní potřeby. Někdy zabíjel v sebeobraně. „Netrvalo dlouho a z nutnosti se stala marnotratnost.“ Později se lov stal zábavou středověké šlechty a ve velkém byli vybíjeni pratuři, zubři a jiná velká zvěř. Velký zlom přinesl počátek novověku.

Avšak největším současným nebezpečím je pro mnoho zvířat hlad v rozvojových zemích Afriky a Jižní Ameriky. To že strádající domorodci loví a chytají pásovce, lenochody, mravenečníky či opice bez ohledu na to, zda jsou vzácní nebo pod ochranou zákona, je pochopitelné. Vždyť ve Středomoří, zvláště na Maltě a Kypru, se ročně lovilo několik milionů kusů drobných ptáků. To vše jen díky lidské neohleduplnosti a marnotratnosti.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Není možné dopodrobna popsat všechny způsoby, jak a přesně čím lidská společnost ohrožuje jednotlivé druhy nebo skupiny živočichů. Počet všech druhů na Zemi není znám, ale odhady se pohybují mezi 10 a 100 miliony. Pouze 1,4 milionu druhů je pojmenováno, vědecky popsáno a zařazeno. K největšímu vymírání druhů dochází v prostředích s největší biodiverzitou. Zejména ve třech ekosystémech. V deštných pralesích, korálových útesech a mokřadech.

Příklady ohrožených druhů

• Lemur širokonosý: Až do roku 1986 si vědci mysleli, že už vyhubený je, ale pak objevili malou populaci asi o 150 kusech. Dnes z ní žije už jen 60 lemurů - tímto tempem tu do 10 let nebudou vůbec…
• Tygr sumaterský: Díky životu těžko dostupných tropických pralesích se jeho stavy v přírodě dají jen těžko odhadnout, zřejmě se se pohybují mezi 400-500 zvířaty. Rychlé odlesňování a ztráta jeho přirozeného prostředí, společně s pytlačením, způsobují rychlý úbytek tygrů v divočině.
• Levhart amurský: Ve volné přírodě byste našli už jen maximálně 40 jedinců.

Situace lemurů na Madagaskaru

Lemuři se ve volné přírodě vyskytují na jediném místě planety - ostrově Madagaskar východně od afrických břehů. Jenže tento prostor je ohrožený mnoha dopady lidské činnosti, takže nová prognóza předpovídá mnoha druhům lemurů v blízké době vyhynutí. Na začátku července zveřejnil Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN ) nový Červený seznam ohrožených druhů. Nyní je v něm 33 druhů lemurů zařazeno do kategorie kriticky ohrožených zvířat a to znamená, že se celá třetina všech druhů lemurů ocitla na hranici vyhynutí. Čím dál rychlejší změny Madagaskaru podle expertů nedávají těmto tvorům velkou naději.

Posun k horšímu ukazovala už loňská aktualizace Červeného seznamu: ta změnila k horšímu status 13 druhů lemurů, a to i těch nejznámějších. Celkem hrozí nebezpečí 103 ze 107 přežívajících druhů lemurů.

Co zabíjí lemury

Podle nové zprávy je hlavní příčinou vymírání lemurů zejména zánik jejich přirozeného prostředí - to znamená kácení lesů, kde žijí. Zemědělci pomocí kácení i vypalování mění původní husté pralesy na zemědělskou půdu, ale na té už lemuři nenajdou potravu. V posledních letech les mizí také kvůli těžařům, a protože v madagaskarských pralesích přibývá dolů, je zapotřebí stále více stavebního i topného dřeva.

Navíc jsou části ostrova velmi chudé, a proto místní využívají prales také jako zdroj potravy, zejména živočišných bílkovin, které si lidé nejsou schopni opatřit jinak. Podle IUCN by jedním z řešení byl udržitelný ekologický turistický ruch, koronavirová pandemie však něčemu takovému v současné době nepřeje. Na záchraně lemurů pracuje mnoho expertů i neziskových organizací, jejichž úlohu zdůraznil Russ Mittermeier z IUCN. „Situace je pro většinu lemurů velmi závažná, ale je spravedlivé říci, že některé druhy, například lemur severní, by bez pomoci dokonce už vyhynuly.“

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Cílem by nyní podle IUCN měla být především koordinovaná ochrana lesů, anebo přinejmenším snaha o zpomalení jejich zániku. Některé studie také upozorňují, že velmi účinným řešením je poskytnout místním lidem peníze, aby nemuseli lesy likvidovat.

Ochrana tuňáků modroploutvých

Američtí biologové nedávno připevnili již tisící senzor na tělo tuňáka modrého, jedné z nejohroženějších ryb v oceánech. Přesto, že těchto tuňáků se pohybují ve světových oceánech stále řádově miliony, jejich populace se ztenčuje závratnou rychlostí. Proč je tento druh tuňáka tak ceněný? Nejvíce jej totiž mají v oblibě milovníci japonského suši, kteří si jej cení nade všechny rybí druhy. A tak se zejména v západním a Atlantiku a v japonských vodách stává modroploutvý tuňák pomalu vzácností.

Vědci z Americké vědecké nadace spolu s vědci z Dalhousie University v USA proto připravili program, který by měl přispět k bližšímu poznání tuňáků, zákonitostí jejich života a napomoci záchraně tohoto druhu. Hmotnost dospělých tuňáků modroploutvých se pohybuje okolo 500 kilogramů a dosahují délky okolo tří metrů.

Na projektu se vedle vědců podílejí i kanadští rybáři z Nového Skotska, na kterých leží právě onen těžký úkol opatřit tuňáky čipem. S projektem se začalo už v roce 1996 a všechny rybářské lodě mají instrukce, aby tuňáky s tímto čipem, zachycené ve svých sítích, vraceli zpět do moře. Za každého navráceného tuňáka pak dostávají rybáři odměnu 500 dolarů.

Co všechno se sleduje?

Speciální čipy přenášejí na družici řadu cenných dat o teplotě vody, jejím tlaku, a tedy i hloubce, ve které tuňák pohybuje, poloze ryby v oceánu i o teplotě jejího těla. Postupně se tak daří vědcům mapovat hlavní směry tahů tuňáků v severním Atlantiku i detaily jejich fyziologie a v neposlední řadě i jejich pravidelné cesty do Středomoří či na jih do Mexického zálivu, na svá trdliště, kde se páří.

Čtěte také: Pracovní rizika

Elektronické senzory tuňáků také odhalily celou řadu nečekaných skutečností. Tuňáci modroploutví mají svůj akční rádius obrovský. Pohybují se totiž od tropických vod až do chladných polárních oblastí. To jim umožňuje zvláštní schopnost udržovat si stabilní tělesnou teplotu. Vědce překvapily i údaje senzorů o hloubkách, ve kterých se tuňáci pohybují. Není žádnou výjimkou, že plují i v hloubce 1800 metrů pod hladinou moře!

Vyhodnocená data pomohla vědcům odkrýt nejen místa, kde se tuňáci třou, ale i to, v jakém věku dospívají, a odhadnout tak současný stav jejich populace i prognózy jejího poklesu. Právě to je nesmírně důležité pro celosvětovou regulaci lovů této nádherné ryby.

Tuňák obecný (Thunnus thynnus), také tuňák modroploutvý, je ryba z čeledi makrelovitých rozšířená v Atlantickém oceánu, Středozemním moři a v Černém moři. Uměle je dnes chován také na mořských farmách poblíž Japonska. Tuňák loví menší ryby, a to často i ve velkých hloubkách. Tuňáci jsou považováni za teplokrevné živočichy, teplota některých částí těla tuňáka obecného může být až 21°C nad teplotou okolní vody.

Tuňák je jednou z nejběžněji lovených ryb, v důsledku intenzivního lovu se však zejména v oblasti Středozemního moře, ale i podél celého evropského pobřeží až po sever, ocitl na pokraji vyhubení. Mezinárodní komise pro ochranu atlantického tuňáka (ICCAT) loni stanovila přísnější pravidla lovu této nádherné a bohužel i nesmírně chutné ryby. Při lovu tuňáka se tak nesmí používat letecký průzkum a celkový úlovek nesmí překročit 32 tisíc tun.

Invazivní druhy ve Středozemním moři

Libanonský rybář Hasan Júnis se potápí u břehu svého pobřežního města Sarafand už 30 let, avšak to, co zažívá letos, ještě neviděl. Místní mořské druhy mizí a jejich místo zaujala útočná ropušnice. Doby, kdy se vynořoval s hojným úlovkem ježovek, humrů nebo parmic jsou pryč.

Hojná je jenom ropušnice: dravá ryba s jedovatými trny, jejímž domovem je Rudé moře a Tichomoří. Podle ochránců životního prostředí se ropušnice zabydlely ve Středozemním moři, když se v roce 2015 rozšířil a prohloubil Suezský průplav, spojující Rudé a Středozemní moře, a když se vlivem klimatické změny začala oteplovat voda ve Středomoří. Ropušnice se tedy začaly zabydlovat severněji, než měly ve zvyku.

Americký Národní úřad pro oceány a ovzduší (NOAA) upozornil, že populace ropušnic dramaticky roste už 15 let. Jednou z příčin je i to, že se lidé zbavují nechtěných ryb ze svých akvárií a házejí je do moře. "Toto moře není to moře, v němž jsme rostli. Mnohokrát vyplujeme a domů se vrátíme s prázdnou. Ropušnice byly poprvé ve Středozemním moři spatřeny v roce 1991 a pak znovu až roku 2012, při libanonském pobřeží.

Podle ekoložky Džíná Taldžová ropušnice hodně konzumuje a množí se po celý rok, takže může snadno ekologickou rovnováhu narušit. Naštěstí je to ale také jeden z nejchutnějších druhů ryb. Založila nevládní Zápisník oceánu, kterou vláda uznává, avšak nefinancuje. Finančně je organizace závislá na dárcích. "Náš největší problém je to, že veřejnost o moři nic neví. Ropušnice klade jikry každé čtyři dny, takže ročně může naklást až dva miliony vajíček.

Organizace a úmluvy na ochranu přírody

• Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN): Mezinárodní organizace zaměřená na uchování přírodních zdrojů. Byla založena v roce 1948 a má sídlo ve švýcarském Glandu u Ženevského jezera. IUCN spojuje 83 států, 108 státních institucí, 766 nevládních organizací, 81 mezinárodních organizací a kolem 10 000 odborníků a vědců z celého světa. Posláním IUCN je podporovat a pomáhat společnostem po celém světě v ochraně přírody.
• Světový fond ochrany přírody (WWF): Nezisková organizace podporující ochranu divoké přírody. Pobočky má ve 42 zemích. Hlavním cílem je budování světa, ve kterém by lidé žili v harmonii s přírodou.
• Bonnská úmluva: Základním cílem Úmluvy je ochrana stěhovavých druhů živočichů ve všech areálech jejich výskytu, včetně míst odpočinku a na jejich migračních cestách.
• CITES: Cílem CITES je ochrana volně žijících druhů živočichů a planě rostoucích rostlin. Jsou ohroženy z nadměrného využívání pro komerční účely.
• Bernská úmluva: Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť.
• Ramsarská úmluva: Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva.

tags: #ohrožené #druhy #zvířat #ve #Středozemním #moři

Oblíbené příspěvky:

• Návody na recyklaci palet
• Důsledky ohrožení autem
• Více o Hruboskalsku
• Jak se příroda brání
• Renovace odpadních stoupaček