Ohrožený rak v České republice: legislativní ochrana a výzvy

Udává se, že na světě žije kolem pěti set druhů raků. V přírodě České republiky se lze setkat celkem s pěti druhy raků, ovšem jen dva z těchto druhů jsou v ČR původní - rak říční (Astacus astacus) a rak kamenáč (Austropotambius torrentium).

Druhem, který přibyl k těm původním koncem 19. a začátkem 20. století je rak bahenní (Astacus leptodactylus). Tento druh byl dovezen „náhradou“ za raka říčního, jehož populace byly ohrožovány račím morem. Dalšími dvěma druhy, které „obohatily“ naši astakofaunu, jsou rak signální (Pacifastacus leniusculus) a rak pruhovaný (Orconectes limosus).

První z nich byl dovezen v roce 1980 ze Švédska a původním účelem dovozu měla být akvakulturní produkce raků. Rak signální byl vysazen na několik lokalit, především na Moravě a postupem času byl rozšířen i dále do ČR. Rak signální vytvořil přirozeně se rozmnožující populace v rámci celé ČR, jednu z prvních v okolí Velkého Meziříčí.

Dalším nepůvodním druhem je rak pruhovaný, který se k nám dostal po Labi z Německa, kam byl cíleně introdukován koncem 19. století.

Legislativní ochrana původních druhů

Oba původní druhy raků, rak říční (Astacus astacus) a rak kamenáč (Austropotambius torrentium), jsou chráněny podle „stočtrnáctky“ tj. zákona 114/1992 a podle prováděcí vyhlášky 395/1992 jsou řazeni ke kriticky ohroženým druhům. Podle stejných právních norem je rak bahenní (Astacus leptodactylus) řazen k druhům ohroženým.

Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi

V případě, že by bylo nutno nějakým způsobem manipulovat s druhy řazenými mezi kriticky ohrožené, je nutné, aby rybářské (nebo i jiné) subjekty měly povolení MŽP ČR. V případě raka bahenního stačí povolení místně příslušného orgánu ochrany přírody, tj. většinou referátu životního prostředí. V obou případech budou v povolení obsaženy i podmínky manipulace apod.

Rak říční a rak kamenáč jsou podle zákona 114/1992 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky 395/1992 řazeni mezi kriticky ohrožené druhy. Rak bahenní je řazen mezi druhy ohrožené.

Dle studie Mgr. 114/1992 Sb., který na záchranný odlov a transfer živočichů pamatuje a v drtivé většině jej příslušný orgán ochrany přírody obce s rozšířenou působností dává do podmínek dle § 5 Obecná ochrana rostlin a živočichů 1) Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí.

3) Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských, lesnických a stavebních prací, při vodohospodářských úpravách, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo k nadměrnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky. Orgán ochrany přírody uloží zajištění či použití takovýchto prostředků, neučiní-li tak povinná osoba sama.

Při porušení těchto podmínek ochrany je orgán ochrany přírody oprávněn udělit pokutu až do výše 2 000 000 Kč právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního jednání. Nepovolený zásah do toku s výskytem ohrožených druhů může mít právní následky v podobě až 3 letého odnětí svobody (zabití více než 25 ks chráněných druhů - vranka, střevle, u silně nebo kriticky ohrožených živočichů i méně - rak, mihule…).

Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza

Trestní zákoník č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, říká, že kdo usmrtí nebo poškodí více než 25 ks ohrožených organismů, dopouští se trestného činu odnětím svobody až na 3 roky nebo zákazem činnosti. Máme-li 1 vranku na m2 a šířku toku 3m, mortalitu 31%, pak je poškození 28 m toku dle studie pana Mgr. Kubína.

Rozpoznávací znaky jednotlivých druhů

Mezi hlavní rozpoznávací znaky patří celková konstituce jedince, barva svrchní i spodní strany těla, velikost klepet, jejich barva, tvar i povrch. Určení příslušnosti k druhu se provádí i podle povrchu hlavohrudi raka, určovacími znaky jsou tzv.

• Rak říční (Astacus astacus) dorůstá délky i nad 150 mm a hmotnosti kolem 250 g. Tělo mohutnější a svalnaté, slabě trnitý krunýř, středně až tmavě hnědého zbarvení. Široká a velká klepeta, ze spodní strany červená až červenooranžová. Povrch klepet je drsný. Vyskytuje se na území celé republiky.
• Rak kamenáč (Austropotamobius torrentium) dorůstá délky do 80 mm a hmotnosti do 100 g. Tělo šedohnědé až šedozelené, břišní strana světle zbarvená, klepeta a nohy špinavě bílé. Klepeta jsou mohutná, drsná a zelenohnědá s bledě červeným kloubem, spodní strana světle žlutá. Povrch těla je středně trnitý. Rak kamenáč je původním druhem, v ČR se ovšem vyskytuje jen vzácně.
• Rak bahenní (Astacus leptodactylus) dorůstá délky i přes 150 mm a hmotnosti 200 g. Tělo je žlutohnědé barvy až světle hnědé, klepeta jsou zelenohnědá se světle žlutou spodní stranou. Jsou úzká a dlouhá, s drsným povrchem, kloub je bílé barvy. Tento druh byl v ČR vysazován v druhé polovině 19. století v okolí Příbrami, Mladé Boleslavi, Chlumce nad Cidlinou a Blatné.
• Rak signální (Pacifastacus leniusculus) dorůstá přes 150 mm, je mohutné konstituce. Barva těla je středně až tmavě hnědá, zespod světle hnědá. Hlavohruď je hladká. Klepeta jsou červenohnědá, mohutná, široká a hladká. Bílý až bělomodrý kloub klepet je asi nejnápadnějším poznávacím znakem.
• Rak pruhovaný (Orconectes limosus) je druhem nejmenším, dorůstá maximálně 100 mm. Tělo je světle hnědě zbarvené s typickými rezavými nebo tmavě hnědými pruhy na ocasních článcích, klepeta jsou hnědá a ze spodního pohledu žlutohnědá. Tento druh pochází rovněž z USA, do Evropy byl importován, a to do Německa, odkud se migrací dostal i na naše území.

Pro přesné určení doporučuji využít odbornou literaturu nebo konzultaci s někým, kdo má v určování raků již nějakou zkušenost.

Ohrožení původních druhů

Rozšíření původních druhů raků ve vodách ČR bylo negativně ovlivněno jednak nevhodnými a necitlivými úpravami toků, ale také jednohorkovým hospodařením na rybničních plochách. Populace původních druhů jsou s rozšířením druhů nepůvodních ohrožovány zejména „račím morem“.

Nepůvodní druhy jsou vůči tomuto onemocnění odolní a fungují jako jeho přenašeči a tím ohrožují zbytky populací původních druhů. Pokud jsou sami napadeni, nehynou tak často a tak masivně. Původní populace jsou ohrožovány i invazí raka pruhovaného, který vytlačuje původní druhy.

Čtěte také: Jak se chránit při práci s křovinořezem

Nepůvodní druhy raka (zejména signální a pruhovaný) mají konkurenční výhodu oproti těm původním v menší náročnosti na kvalitu prostředí a také vyšší plodností.

Rak říční (Astacus astacus) je náchylný na chemické znečištění prostředí, méně už na znečištění organické. Důležitým faktorem je hodnota pH vodního prostředí, při příliš nízkém pH dochází k problémům se stavbou krunýře. Optimální hodnota pH je neutrální až mírně zásaditá, saturace vody kyslíkem asi 7 mg/l, ale krátkodobě snáší raci i nižší hodnoty. Raci se vyskytují v potocích i rybnících s dostatečným množstvím úkrytů - kořeny vzrostlých stromů nebo opevnění hráze či břehové linie z balvanů. Raci dospívají ve třetím roce života.

Nároky na prostředí a rozmnožování

• Rak kamenáč (Austropotamobius torrentium) se u nás vyskytuje jen velmi zřídka, proto není udáván popis „optimálního prostředí“ pro tento druh. Kamenáč se rozmnožuje ve stejném období jako rak říční.
• Rak bahenní (Astacus leptodactylus) má podobné nároky na teplotu a pH jako rak říční, oproti tomuto druhu vykazuje vyšší odolnost proti organickému znečištění a menší nároky na kyslík rozpuštěný ve vodě. Jinak jsou nároky na prostředí podobné raku říčnímu. Vyhovují mu více stojaté (i silně zabahněné) nebo velmi pomalu tekoucí vody.
• Rak signální (Pacifastacus leniusculus) vykazuje podobné nároky na prostředí jako rak říční, je odolnější vůči organickému znečištění i vůči vysokým teplotám vody v letním období. Jedinci dospívají už ve druhém roce života, k páření dochází už o měsíc dříve než u raka říčního a samice klade až 300 vajíček. Rak signální je aktivnější než rak říční, soužití obou druhů na jedné lokalitě je neúnosné a proto tento druh původního raka říčního vytlačuje. Tento druh je odolný vůči račímu moru a je jeho přenašečem.
• Rak pruhovaný (Orconectes limosus) je velmi nenáročný na kvalitu prostředí. Udává se, že je až extrémně necitlivý vůči organickému znečištění a velmi tolerantní k množství kyslíku rozpuštěného ve vodě. Dalším extrémem je velmi rychlé dospívání - ve věku 5 - 6 měsíců. Tento druh je velmi expanzivní.

K páření u nás dochází na konci září a v průběhu října při teplotě vody kolem 8 - 12 ºC. Při páření samci raků vytlačí spermatofory ven z těla a přilepí na břišní stranu těla samice v oblasti pohlavních vývodů samice. Samotné páření není spojeno s ovulací vajíček a jejich oplozením, k tomuto dochází až po samotném páření - udává se obvyklá doba od 2 do 30 dnů, většinou do 10 dnů. Samice pak uvolní vajíčka (až 200), dojde k oplození a přichycení vajíček v oblasti zadečku. Samice jsou schopny uvolnit vajíčka i bez předchozího páření. Vývoj ráčat probíhá přes několik juvenilních stádií, právě toto období je nejkritičtějším obdobím života raků.

Invazní druhy raků a račí mor

Nejvážnější hrozbou pro naše raky je ale choroba zvaná račí mor, způsobená řasovkou Aphanomyces astaci Schikora, 1906 (Perenosporomycota: Saprolegniales). Spory A. astaci jsou přenášeny výše uvedenými druhy invazních raků, ale také rybářským vybavením, s převáženými rybami nebo již nakaženými našimi raky (včetně introdukovaného raka bahenního) apod.

Setká-li se populace původních evropských druhů s původcem onemocnění, vyhyne v několika týdnech nebo měsících až k nejbližší nepřekročitelné bariéře. Když se spory A. astaci usadí na kutikule raků a začnou jí prorůstat, ti na to reagují tvorbou melanizačních skvrn prostřednictvím imunitního systému zvaného ProPO. Evropské (resp. jiné než americké) druhy raků mají nízkou hladinu ProPO, melaninu produkují méně a pomalu; nákazu tak nedokážou zastavit. Americké druhy mají v důsledku dlouhodobé koevoluce s patogenem vysokou hladinu ProPO; onemocnění sice většinou zastaví (pokud jsou v dobré kondici nebo se nejedná o kombinovanou nákazu několika kmeny A. astaci), pak se však stávají jeho aktivními přenašeči.

Poprvé se račí mor dostal do Evropy pravděpodobně náhodou v polovině 19. století. Prvními ohnisky nemoci byla Itálie a Francie; odtud se postupně do konce 20. století dostal račí mor do většiny evropských zemí.

Invazní druhy - riziko pro původní populace

V krátkosti řečeno, invazní druhy raků jsou v konkurenci s našimi druhy výrazně úspěšnější. V prvé řadě jsou odolnější vůči znečištění a narušení obývaného biotopu, jak prokázala řada studií. Nepůvodní druhy raků mají také výrazně vyšší plodnost; rak kamenáč má u nás maximálně kolem 100 vajíček, rak říční až 250, ale třeba rak pruhovaný přes 400 vajíček a rak signální dokonce více než 700.

Invazní druhy raků mají také větší migrační schopnosti a jsou agresivnější než původní druhy raků. Např. rak pruhovaný při kontaktu s jinými jedinci, ať již vlastního nebo jiného druhu, svého konkurenta imobilizuje tak, že jej klepety drží v poloze naznak podobně jako samec samic při páření (proto se jevu říká pseudomating). V této poloze jej drží často mnoho hodin, dokud nedojde ke smrti poraženého jedince.

Legislativní rámec ochrany raků v ČR

Právní ochrana evropských druhů raků je na úrovni EU zajištěna prostřednictvím směrnice Rady č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (tzv. směrnice o stanovištích), ve které jsou rak bělonohý (Austropotamobius pallipes Lereboullet, 1858), který se vyskytuje v západní a jižní Evropě, a rak kamenáč zařazeni mezi druhy živočichů, které vyžadují zvláštní územní ochranu (vymezení tzv. evropsky významné lokality jako součásti soustavy Natura 2000). rak říční i rak kamenáč zařazeni mezi druhy živočichů v zájmu společenství, jejichž odchyt a odebírání ve volné přírodě a využívání může být předmětem určitých opatření na jejich obhospodařování.

Povinnosti vyplývající z této směrnice byly transponovány do národní legislativy jednotlivých členských států - v České republice konkrétně do zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů - ZOPK (Štambergová et al., 2009). V seznamu zvláště chráněných druhů vyhlášky č. 395/1992 Sb. jsou rak kamenáč a rak říční uvedeni jako kriticky ohrožené druhy. Rak bahenní, ač patří mezi uměle vysazené druhy, je zařazen do kategorie ohrožených.

U zvláště chráněných druhů živočichů je podle § 50 zakázáno škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje (mj. je chytat, sbírat, přemisťovat, chovat v zajetí, zraňovat, ničit, poškozovat či usmrcovat a jakkoliv rušit) a dále je zakázáno je dopravovat, prodávat, vyměňovat či jen nabízet k prodeji nebo výměně. Zákazy se podle § 48 odst. 4 ZOPK vztahují přiměřeně i na mrtvé jedince. Ze zákazů je možné za limitovaných podmínek povolit výjimku podle § 56 ZOPK.

Případné vypouštění jedinců odchovaných v zajetí („v lidské péči“) je možné jen za určitých podmínek na základě souhlasu orgánu ochrany přírody podle § 54 odst. Pro ochranu raka kamenáče je také v souvislosti s požadavky směrnice o stanovištích vymezeno 13 evropsky významných lokalit a oba druhy jsou chráněny v rámci řady zvláště chráněných území.

pouze jediným článkem, a to čl. 22, který zavazuje členské státy k regulaci (řízení) záměrného vysazování nepůvodních druhů tak, aby nedošlo k poškození přírodních stanovišť a druhů a stanovuje možnost takovou činnost zakázat. Nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi (nařízení je přímo účinným právním předpisem ES) zahrnuje zákaz dovozu a obchodu se čtyřmi v EU nepůvodními druhy (Trachemys scripta elegans, Rana catesbeiana, Chrysemys picta, Oxyura jamaicensis) - dovoz a obchod s nepůvodními druhy raků však neřeší.

Na specifickou oblast produkčního rybářství (akvakultury) je zaměřeno nařízení Rady (ES) č. 708/2007 ze dne 11. Nařízení Rady ES jsou přímo platným právním předpisem a nevyžadují samostatnou transpozici. V případě nařízení č. 708/2007 však v ČR dosud nebyla zajištěna řádná implementace, např. nejsou stanoveny kompetence (tj. není jasné, kdo by měl využití nepůvodního druhu povolovat) atp.

Ustanovení článku 22 směrnice 92/43/EHS je v rámci právní úpravy v ČR z většiny pokryto. ustanovení jsou v ZOPK již od jeho vzniku v r. 1992. Je to především § 5 odst. druhu do krajiny zakázáno, resp. je možné jen na základě povolení orgánu ochrany přírody, a dále základními podmínkami ochrany národních parků, CHKO a rezervací, v nichž je záměrné rozšiřování nepůvodních druhů výslovně zakázáno - viz § 16 odst. 1 písm. h), § 26 odst. 1 písm. d), § 29 písm. e) a § 34 odst. 1 písm. d) ZOPK.

Geograficky nepůvodní druh je podle zákona o ochraně přírody a krajiny definován poměrně obecně jako druh, který není součástí přirozených společenstev určitého regionu. Vztahuje se tedy jednoznačně na druhy zavlečené z jiných kontinentů, ale třeba i na druhy původní v jiné evropské biogeografické oblasti, třeba na druhy původem z karpatského nebo alpského regionu, speciálně u vodních organismů lze rozlišovat na druhy původní v jednotlivých povodích či úmořích.

Obdobné ustanovení, ale poněkud širší, jako je § 5 odst. 4 ZOPK, je obsaženo v § 35 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) - to se váže na souhlas vodoprávního úřadu při vypouštění nepůvodních ryb a ostatních vodních živočichů a geneticky nevhodných a neprověřených populací přirozených druhů do vodních toků a vodních nádrží. Oprávnění pro členský stát uvedené v čl. Další právní předpisy a jejich jednotlivá ustanovení jsou zmíněna dále v diskusi.

tags: #ohrožený #rak #zákonem #chráněný #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• LDPE recyklace
• Ekologická léčba mastitidy
• Udržitelné materiály pro okna
• Výlety do přírody v ČR
• Klimatická Opatření v ČR