Okamžitý stav ovzduší na určitém místě: Počasí

Atmosféra je plynný obal Země, tvořený vzduchem. Suchý vzduch sestává ze 78 % dusíku (N₂), 21 % kyslíku (O₂) a z 1 % dalších a vzácných plynů (např. argonu - Ar, oxidu uhličitého - CO₂, methanu - CH₄, helia - He, ozonu - O₃, neonu - Ne aj.). Množství vodní páry v něm je proměnlivé. Pro člověka i jiné organismy je nezbytnou složkou atmosféry kyslík, který vzniká fotosyntézou.

V atmosféře probíhají procesy důležité pro fungování planety. Jako okamžitý stav atmosféry na určitém místě se označuje počasí, které zkoumá věda meteorologie. Počasí se může měnit z hodiny na hodinu. Podnebí, neboli klima, je pak dlouhodobý vývoj atmosféry na určitém místě.

Počasí a podnebí: Dva odlišné pojmy

Ke správnému pochopení klimatické změny a všeho, co s ní souvisí, je potřeba vymezit si základní pojmy, které v souvislosti se změnou často slyšíme.

Počasí je okamžitý stav atmosféry na určitém místě. Když chceme popsat počasí, používáme ustálené meteorologické prvky. Oproti tomu podnebí je dlouhodobý stav počasí. Z nasbíraných meteorologických dat za určité časové období můžeme popsat podnebí dané oblasti. Nejvíce nás zajímají hodnoty průměrných teplot a průměrné úhrny srážek. Tyto informace zadáváme do tzv. klimadiagramu.

Ze zpracovaného klimadiagramu poté vyplývá, jaké podnebí se nachází na konkrétním místě na planetě. Na základě těchto informací se dá Země rozdělit do několika podnebných pásů, pro které jsou charakteristické určité intervaly teplot nebo srážek. Tyto podnebné pásy nám také říkají, jaké typy rostlin tam mohou růst, která zvířata zde žijí.

Čtěte také: Důležitost okamžitého stavu ovzduší

Ovšem i v těchto podnebných pásech nastávají různé výkyvy teplot nebo srážek, především z důvodu nadmořské výšky. Je známo, že čím je vyšší nadmořská výška, tím klesá teplota. Jedná se přibližně o 0,5 °C na 100 m. Na určitém podnebí v konkrétních místech planety se adaptovali zvířata, rostliny i lidé. Proto nám v tropickém podnebném pásu porostou více teplomilné rostliny a lidé budou mít tmavší pokožku než obyvatelé, kteří žijí v kontinentálním klimatu. Také rostliny, které nalezneme dále od rovníku a zároveň blíže k pólům, se adaptovaly na toto prostředí.

Meteorologické prvky popisující počasí

Při popisu počasí se používají ustálené meteorologické prvky:

• Sluneční záření
• Teplota vzduchu
• Tlak vzduchu
• Proudění vzduchu
• Atmosférické srážky

Tlakové útvary v atmosféře

Vzduch tvořící atmosféru je hmotný, a proto atmosféra vyvíjí na tlak na zemský povrch. Jako tlakové útvary v atmosféře se označují tlakové níže a tlakové výše. Tlakové níže (cyklony) jsou vyplněny teplejším a lehčím vzduchem. Nejnižší tlak je ve středu cyklony.

Tlakové níže s sebou přináší deštivé počasí a oblačnost. Tlakové výše (anticyklóny) obsahují chladnější a těžší vzduch, je s nimi spojeno jasné a slunečné počasí.

Proudění vzduchu

Proudění vzduchu (respektive vzdušných atmosférických hmot) se označuje jako cirkulace atmosféry. Je závislé na rozložení pevnin a oceánů na Zemi, a také na otáčení Země kolem osy a Slunce. Proudící vzduch se označuje jako vítr.

Čtěte také: Česká republika - kvalita ovzduší

Meteorologie: Věda o atmosféře

Meteorologie je věda o atmosféře, o její stavbě, vlastnostech a fyzikálních dějích v ní probíhajících. V současné době se někdy v užším smyslu ztotožňuje s fyzikou atmosféry, v širším smyslu pak zahrnuje též klimatologii, biometeorologii, chemii atmosféry apod.

Meteorologickou službu a výzkum v celozemském měřítku organizuje a odborně řídí Světová meteorologická organizace se sídlem v Ženevě. Na mezinárodní spolupráci v oblasti meteorologického výzkumu se též významně podílí Mezinárodní sdružení pro meteorologii a atmosférické vědy.

Vývoj meteorologie v českých zemích

První konkrétní zprávy o počasí v českých zemích se v kronikách objevují již od konce 11. století. Záznamy byly sporadické, uváděné na okraj významných politických událostí. O systematických vizuálních pozorováních na českém území lze hovořit až od třicátých let 16. století pod vlivem zvýšeného zájmu o přírodní vědy v renesančním období.

První dobrovolní pozorovatelé začali zaznamenávat denní údaje o počasí na okrajích astronomických ročenek. Nejstarší denní záznamy v českých zemích jsou z období let 1533 až 1545 od Jana z Kunovic, nejvyššího komorníka markrabství moravského. Pozorování se převážně týkají jihovýchodní Moravy a Olomouce.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

tags: #okamzity #stav #ovzdusi #na #urcitem #miste

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelná dovolená
• Čistota a efektivita v dílně
• Kosatec: Podrobný průvodce pěstováním
• Výskyt užovky podplamaté
• Černá perla 6. emise – jak zjistit výhru?