Olovo: Ekologická rizika a vliv na životní prostředí

Olovo (Pb) je lesklý, kujný, stříbrošedý těžký kov přirozeně se vyskytující v zemské kůře. Olovo patří mezi nejtěžší neradioaktivní prvky, je špatným vodičem elektrického proudu, na druhou stranu výborně odolává korozi. Olovo je schopné tvořit organické sloučeniny. Obecně je ve sloučeninách dvojmocné, nebo čtyřmocné; dvojmocné olovo tvoří daleko stabilnější látky. Elementární olovo je vzácné, častěji se nachází ve sloučeninách s ostatními prvky, tou nejběžnější je sulfid olovnatý, neboli olověná ruda galenit (PbS).

Olovo je díky své relativní všudypřítomnosti, tvárnosti a dobré zpracovatelnosti lidstvu známo již po tisíciletí. V historii bylo olovo používáno k různým účelům. Své uplatnění nalezlo v stavebnictví, sklářství, známé jsou římské vodovody vyrobené právě z olověných trubek. Olovo bylo používáno také ve věcech běžné spotřeby a potřeby (nádobí, šperky, mince). Díky poznaným toxickým účinkům olova docházelo a stále dochází k omezení jeho spotřeby nahrazením vhodnými a bezpečnějšími alternativami.

Ještě v minulém století bylo olovo hojně používáno jako součást žlutých a červených pigmentů, dnes je většinou nahrazeno zinkem, popřípadě titanem. Olověné pájky se v první polovině minulého století používaly jako svářecí materiál v automobilovém průmyslu, olovo bylo taktéž součástí některých pesticidů. V současnosti je většina světové produkce spotřebována na výrobu olověných akumulátorů především pro automobilový průmysl. Další nenahraditelnou aplikací olova je jeho použití ve výrobcích odolných vůči rentgenovým a gama paprskům, olovo se stále používá pro výrobu některé munice, pájek, či přesných vah. V nedávné minulosti bylo olovo ve formě organické sloučeniny, tetraethylolov, přidávané do benzinu jako antidetonační přísada, umožňující větší kompresy.

V roce 2013 bylo globálně vytěženo na 5,7 milionů tun olova. Podle Souhrné zprávy Integrovaného registru znečištění za rok 2013 byly v tomto roce nahlášeny úniky přes 5,2 tisíc tun olova. Nejvíce olova bylo nahlášeno v odpadech (5,1 tisíc tun), největším producentem byla v tomto roce společnost Johnson Controls Autobaterie spol. s r. o.

Negativní vlivy olova na zdraví

Negativní vlivy olova na zdraví jsou dlouhodobě sledovány. Olovo se vstřebává převážně plícemi, ale také trávícícm ústrojím (u dospělých 5-10%, u dětí až 53%). Olovo může ovlivňovat krvetvorný a nervový systém, ledviny, imunitní mechanismy, trávící a reprodukční systém. Olovo se při vyšších dávkách hromadí v kostech, játrech a ledvinách. Trvalá expozici nízkými koncentracemi může vést hlavně u dětí k poruše jejich chování, např. k hyperaktivitě.

Čtěte také: Zdroje olověného znečištění

Epidemiologické studie ukázaly, že na každých 10 ug Pb / 100 ml krve se IQ snižuje asi o 1- 3 body. Práh ale nebyl dokázán. Existují již některé důkazy, že při 7- 8 ug Pb / 100 ml krve lze očekávat deficit ve schopnosti učení. V zemích, kde není olovo přidáváno do benzínu, klesla koncentrace v krvi dětí na asi 4- 6 ug Pb / 100 ml. Analýzy olova v dětských zubech ukazují na sestupný trend zátěže populace tímto prvkem.

IARC v roce 2004 přehodnotila karcinogenitu olova a jeho sloučenin.

Výskyt olova v životním prostředí

V roce 2003 nebyl překročen v žádné ze 32 sledovaných lokalit roční imisní limit 0,5 µg/m3 (25 sídel a 7 pražských obvodů). Nejnižší hodnoty průměrné roční koncentrace olova byly nalezeny v Klatovech (0,0011 µg/m3), nejvyšší v Příbrami (0,0662 µg/m3). Velmi dobrá shoda hodnot ročního aritmetického a geometrického průměru ve většině oblastí svědčí o relativní stabilitě a homogenitě měřených imisních hodnot bez velkých sezónních, klimatických či jiných výkyvů. Větší rozdíly aritmetického a geometrického průměru byly zaznamenány pouze v Příbrami a Karviné. Dlouhodobě hodnoty olova v ovzduší ve většině měst klesají, v období 1998-2003 až o 80 %.

Atmosferická depozice mezi roky 1993 a 1999 klesla ze 45 na 20 g/ha a rok. Do půdy a prachu se olovo dostává z primárních zdrojů (olovnatý benzin, barvy, průmyslová výroba). Dále je půda kontaminována olovem hlavně ze vzduchu, z domovních odpadů (ze špatně zabezpečených skládek) a hnojivy, která obsahují odpadní kaly. V půdě se olovo váže se olovo váže na půdní částice v povrchové vrstvě (2-5 cm), orbou se mohou dostat hlouběji. Monitoring ukazuje, že u zemědělských půd dochází ke snižování zátěže. Jeho vysoký obsah v čistírenských kalech byl zjištěn pouze v Libereckém kraji. V ostatních sledovaných lokalitách se hodnoty v půdách i kalech pohybovaly v roce 2003 v koncentracích kolem 40 až 80 mg/kg suš. Starší výzkumy prokázaly že energetika, hutnictví, doprava může kontaminaci půd významně zvýšit. Nejvyšší hodnoty byly zjištěny na Chomutovsku, Liberecku a Sokolovsku. Problémy byly i s aplikací průmyslových kompostů.

Monitoring povrchových a podzemních vod, plavenin a bioty provádí ČHMÚ. Mezi silně znečištěné řeky olovem patří např. Specifický emisní limit pro Pb je Zákonem o ochraně ovzduší (201/2012 Sb.) stanoven na 5 mg/m3. Pb patří mezi látky zjišťované primárně jednorázovým měřením.

Čtěte také: Důležitost a výzvy recyklace olova

Legislativa a limity

Zákon o ochraně ovzduší (201/2012 Sb.) statnovuje imisní limity pro ochranu zdraví lidí a maximální počet jejich překročení.

• doba průměrování: 1 kalendářní rok
• imisní limit: 25 µg/m3
• maximální počet překročení: 0

Expoziční limity pro olovo v ovzduší pracovišť dle nařízení vlády č. 178/2001 Sb.

Pitná voda: Dle přílohy č. 1 k vyhlášce 376/2000 Sb. je nejvyšší mezná hodnota (NMH) pro pitné vody 0,010 mg/l. Balené kojenecké a pramenité vody: nejvyšší mezní hodnota (NMH) 0,005 mg/l (podle příl. č. 2 k vyhl. č. 275/2004 Sb.) Balené přírodní minerální vody: nejvyšší mezní hodnota (NMH) 0,01 mg/l (podle příl. č. 1 k vyhl. č. 275/2004 Sb.)

Povrchové vody: Přípustný imisní standard podle přílohy č. 3 k nařízení vlády č. 61/2003 Sb. je 15 µg/l (látka č. 96) - jedná se o látky nebezpečné a zvlášť nebezpečné. V případě, že se jedná o zdroj nebo předpokládaný zdroj pitné vody je limit 0,01 mg/l u kategorie A1-cílové, 0,25 mg/l u kategorie A1-přípustné a A2, a limit 0,05 mg/l u kategorie A3.

Pro olovo není v současné době dosažen konsensus na odvození toxikologických parametrů referenční dávky a směrnice karcinogenity. USEPA tak stanovuje pouze screeningové hodnoty RSL v zemině na základě biokinetických modelů olova v krvi. Screeningová hodnota RSL pro vodu není USEPA stanovena, nicméně je doporučeno vycházet z limitní hodnoty pro olovo v pitné vodě. S ohledem na toto doporučení a skutečnost, že v případě olova se jedná o častý a běžný kontaminant, odpovídá pro tento specifický případ hodnota indikátoru znečištění v podzemní vodě nejvyšší mezné hodnotě olova v pitné vodě dle Vyhlášky č. 252/2004 Sb.

Čtěte také: Olovo a životní prostředí

Odpadní vody: Přípustný emisní limit pro průmyslové odpadní vody podle přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 61/2003 Sb. je pro těžbu rud (kromě uranu) 0,5 mg/l, pro výrobu a zpracování skla 1,5 mg/l, pro barevnou metalurgii 0,5 mg/l, pro spalování odpadů 0,2mg/l a pro strojírenský a elektrotechnický průmysl 0,5 mg/l.

Vyhláška 153/2016 Sb. stanoví v zemědělské půdě tzv. preventivní limity rizikových látek a prvků.

Vyhláška MŽP č. 294/2005 Sb. stanuje v Příloze č.2 limit pro olovo pro jednotlivé výluhové třídy v mg/l: I=0,05, IIa=5, IIb=1, III=5. Dále v Příloze č.10 stanovuje přípustný obsah olova v sušině v odpadech využívaných na povrchu terénu ve výši 100 mg/kg suš.

Vyhláška MŽP č. 382/2001 Sb. upravuje použití čistírenských kalů na zemědělské půdě. Pro olovo je mezní hodnota 200 mg/kg suš. (Příloha č. Příloha č. 2 k Vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 53/2002 Sb. uvádí přehled přípustných koncentrací olova v potravinách.

Olovo je na seznamu látek zakázaných používat do kosmetických přípravků - viz. příloha č. 2 k nařízení vlády č. 174 /1998 Sb. Příloha č. 4 téhož nařízení dále specifikuje požadavky na čistotu použitých surovin a barviv.

Integrovaný registr znečišťování (NV č. Protokol o těžkých kovech k LRTAP konvenci, který vstoupil v platnost 29. prosince 2003.

Bezpečnostní pokyny: S 45 - V případě nehody, nebo necítíte-li se dobře, okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc (je-li možno, ukažte toto označení), S 53 - Zamezte expozici - před použitím si obstarejte speciální instrukce, S 60 - Tento materiál a jeho obal musí být zneškodněny jako nebezpečný odpad, S 61 - Zabraňte uvolnění do životního prostředí.

Vlivy olověného a bezolovnatého střeliva na životní prostředí

LEX z.s. a jeho níže zmínění partneři se zabývali vybranými oblastmi (konkrétně vlivem olova na životní prostředí a na zdraví lidí a efektivitou a bezpečností alternativního střeliva).

Vnitřní střelnice

Venkovní kulové střelnice

Studie provedená na střelnici v České republice [Ash et al. 2013] ukazuje, že důležitým faktorem je kyselost či zásaditost půdy. Studie zjistila, že po 40 letech používání střelnice olovo neproniklo do zásadité půdy hlouběji než 30 cm. To znamená, že i na střelnicích postavených na kyselé půdě je možné zabránit úniku olova do půdy poměrně tenkou vrstvou zásadité zeminy.

Brokové střelnice

Brokové střelnice jsou obvykle otevřené prostory, kde broky dopadají na zem. Domníváme se, že na brokových střelnicích je olovo stejně pasivní jako na kulových. Za prvé, střely z kulových zbraní pronikají do zeminy valu, zatímco broky zůstávají ležet na povrchu. Za druhé, zatímco kulové střelnice obvykle slouží pouze jako střelnice, brokové střelnice mohou být využívány jako zemědělská půda, např. pole či pastviny.

Zpráva ECHA v tomto směru poukazuje na studii [Rice et al. My poukazujeme, že tato studie také potvrdila závěry předchozí jiné studie [Bjorn et al. 1982], podle které toto riziko silně závisí na způsobu zemědělského využití. Obě studie zjistily, že otravy dobytka způsobovala pouze řezanka, zatímco krmení dobytka senem sklizeným na tomto pozemku v předchozích letech zdravotní potíže nezpůsobilo. Další studie [Johnsen & Aaneby 2007] hodnotila riziko pro dobytek pasoucí se na střelnici. Předpokládáme tedy, že těmto rizikům lze bezpečně předejít správným zemědělským využíváním pozemků střelnice.

Jelikož nejběžnější náhradou olověných broků jsou ocelové broky, a u sportovní střelby je to jediná náhrada, která ekonomicky přichází v úvahu, musíme poukázat na další závažný problém. Studie [Hurley 2004] zjistila, že ačkoli je olovo v půdě samo o sobě prakticky pasivní, jeho rozpustnost a penetrace se zvyšuje v přítomnosti oxidů železa. Zákaz olověných broků by sportovní střelce přinutil přejít na ocelové broky.

Alternativy k olověnému střelivu

Ohledně balistické bezpečnosti poukazujeme na naše testování bezolovnatých střel na odrazy. Jelikož je rychlost broku srovnatelná s rychlostí střely z pistole, lze předpokládat, že se bude chovat podobně také při nárazu na překážku. Střely vyrobené z alternativních materiálů jsou také často označovány jako „netoxické“. V tomto bychom byli raději opatrní. Toxicita mědi a zinku v životním prostředí je již prokázána [Fäth et al. 2018]. U wolframu je podezření na rakovinotvorné vlivy [Zoroddu et al. 2018]. Také bismut může být jedovatý [Skaug et al. 2018]. Jediná bezpečná alternativa (z pohledu toxicity) je ocel, což by mohlo problém řešit, nebýt jedné věci.

Podle studie [COWI 2004] mnoho majitelů lesů zakazuje používání ocelových broků, protože pronikají do kmenů stromů, kde pak poškozují dřevo rzí a při zpracování ničí nástroje. Lovci jsou tak nuceni přejít na jiné náhrady, které jsou potenciálně toxické.

Legislativní omezení používání olova v EU

Unie a jejích 23 členských států jsou smluvními stranami Dohody o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA). Ustanovení čl. 4 odst. Dne 3. prosince 2015 v souladu s čl. 69 odst. 1 nařízení (ES) č. 1907/2006 požádala Komise Evropskou agenturu pro chemické látky (dále jen „agentura“), aby připravila dokumentaci za účelem rozšíření omezení olova a sloučenin olova v příloze XVII uvedeného nařízení s cílem kontrolovat riziko pro životní prostředí a lidské zdraví, které představuje používání olova nebo sloučenin olova v brocích používaných pro střelbu v mokřadech (dále jen „dokumentace podle přílohy XV“).

Agentura dospěla k závěru, že alternativní bezolovnaté broky, například ocelové a bismutové, jsou široce dostupné, technicky proveditelné a mají lepší profily z hlediska nebezpečnosti a rizika pro lidské zdraví a životní prostředí než olověné broky. Ve většině členských států existují ustanovení, která zakazují nebo omezují používání olova v brocích v mokřadech, ale rozdíly mezi nimi mají za následek různé úrovně snížení rizika. Kromě toho migrační trasy stěhovavých ptáků obvykle vedou přes několik členských států, a proto by ptáci mohli pozřít vystřílené olověné broky v členských státech, kde nejsou zavedena žádná nebo jen omezenější opatření.

Dokumentace podle přílohy XV ukázala, že k tomu, aby bylo možné řešit rizika vyplývající z používání olova v brocích v mokřadech harmonizovaným způsobem, jsou nezbytná celounijní opatření. Harmonizační právní předpisy by však měly být založeny na vysoké úrovni ochrany.

Dne 9. března 2018 přijal Výbor pro posuzování rizik (RAC) agentury stanovisko podle článku 70 nařízení (ES) č. 1907/2006, pokud jde o dokumentaci podle přílohy XV. Výbor RAC ve svém stanovisku souhlasil se závěrem agentury, že pozření vystřílených olověných broků vodními ptáky způsobuje toxikologické účinky, včetně úhynu. Pokud jde o lidské zdraví, dospěl výbor RAC k závěru, že olovo je vysoce toxické a že nebyla stanovena žádná prahová hodnota ani pro účinky na vývoj nervové soustavy u dětí, ani pro krevní tlak, ani pro účinky na ledviny u dospělých, takže jakákoli expozice olovu představuje riziko.

Dne 14. června 2018 přijal Výbor pro socioekonomickou analýzu (SEAC) agentury stanovisko podle čl. 71 odst. 1 nařízení (ES) č. 1907/2006, v němž dospěl k závěru, že navrhované omezení je vhodným celounijním opatřením k řešení zjištěných rizik, a to s ohledem na skutečnost, že socioekonomické přínosy opatření by byly úměrné socioekonomickým nákladům.

S ohledem na dokumentaci podle přílohy XV, na stanoviska výborů RAC a SEAC, na socioekonomický dopad a dostupnost alternativ se Komise domnívá, že existuje nepřijatelné riziko pro životní prostředí a potenciální riziko pro lidské zdraví způsobené vystřelováním olověných broků v mokřadech nebo v jejich okolí, které je třeba řešit na úrovni celé Unie.

Vzhledem k tomu, že pro donucovací orgány je obtížné přistihnout lovce při činu vystřelování broků, by omezení mělo zahrnovat i nošení olověných broků během střelby. To umožní mnohem účinněji prosazovat omezení týkající se vystřelování broků, a zajistí proto účinnost omezení při řešení zjištěných rizik pro životní prostředí a lidské zdraví. Omezení by nemělo být spojeno s vlastnickými právy. Omezení nošení olověných broků by se však mělo vztahovat výslovně na nošení během střelby na rozdíl od nošení v některých jiných souvislostech, například při přepravě broků přes mokřady pro dodání jinde.

Komise se kromě toho domnívá, že omezení nošení by mělo být přímo spojeno se specifickým druhem střelby v oblasti působnosti omezení (střelba v mokřadech nebo v jejich okolí). To je dáno tím, že připomínky předložené během veřejné konzultace k dokumentaci podle přílohy XV ukázaly, že v některých členských státech je celkem pravděpodobné, že lovci, kteří provádějí jiné druhy střelby, v obvyklý den střelby procházejí různými typy terénu, a to mokřady i jinými terény.

Komise se také domnívá, že v zájmu snadnějšího prosazování by se omezení nošení mělo vztahovat nejen na nošení během střelby v mokřadu, ale také na nošení jako součást cesty za účelem střelby v mokřadu, jinými slovy na případy, kdy existuje úzká spojitost se skutečnou střelbou. Vzhledem k praktickým obtížím při prokazování konkrétního druhu střelby, který osoba, u níž bylo zjištěno nošení olověných broků, hodlá provádět, je vhodné stanovit právní domněnku, že osoba, u níž bylo v mokřadu nebo v jeho okolí během střelby nebo jako součást cesty za účelem střelby zjištěno nošení olověných broků, nese tyto broky během střelby v mokřadu nebo jako součást cesty za účelem střelby v mokřadu.

Pokud jde o zeměpisnou oblast působnosti, agentura navrhla, aby se omezení týkající se vystřelování olověných broků uplatňovalo nejen v mokřadech, ale i v oblastech, kde „by vystřílené broky dopadly v mokřadu“. Komise poznamenává, že ve výboru RAC byla jistá podpora pro kvantitativní definici pevně stanoveného nárazníkového pásma kolem mokřadu místo toho, aby se spoléhalo na zkoušku, kam použité broky dopadnou. Komise souhlasí s tím, že pevně stanovené nárazníkové pásmo by pravděpodobně usnadnilo dodržování a prosazování omezení.

Omezení by se proto mělo vztahovat na vystřelování olověných broků nejen v mokřadech, nýbrž také v pevně stanoveném nárazníkovém pásmu kolem mokřadů, vymezeném kvantitativně. Jelikož broky obecně nejsou navrhovány či uváděny na trh výslovně nebo výlučně pro použití v mokřadech nebo v jejich okolí, omezení uvádění olova v brocích na trh by mělo vliv na střelbu ve všech terénech. Omezení by se mělo vztahovat na broky, u nichž je koncentrace olova rovna 1 % nebo je vyšší. Jednoprocentní koncentrační limit se používá pro účely schvalování „netoxických“ broků ve Spojených státech amerických, aby se zabránilo významnému nebezpečí toxicity pro stěhovavé ptáky a další volně žijící živočichy nebo jejich stanoviště.

Pro účely omezení je vhodné převzít definici „mokřadu“ použitou v Úmluvě o mokřadech majících mezinárodní význam (Ramsarská úmluva), podepsané v Ramsaru dne 2. Zúčastněným stranám by měla být poskytnuta dostatečná doba na to, aby přijaly vhodná opatření k dosažení souladu s uvedeným omezením, a členským státům by měl být poskytnut dostatek času na přípravu na jeho prosazování.

V září 2018 zveřejnila agentura výsledky zprávy o šetření (6), v němž byly přezkoumány dostupné informace o různých způsobech použití olova, mimo jiné v brocích používaných v terénech mimo mokřady, a to v suchozemském prostředí.

V některých členských státech může omezení zavedené tímto nařízením způsobit specifické obtíže vzhledem ke konkrétním zeměpisným podmínkám v těchto členských státech. V případě členských států s významným podílem mokřadů na jejich území by zákaz vystřelování a nošení olověných broků v mokřadech a v jejich okolí mohl mít v praxi podobný účinek jako úplný zákaz veškeré střelby na celém území, protože lovci jakéhokoli druhu by se téměř nevyhnutelně ocitali často v mokřadech nebo v jejich blízkosti. V zájmu právní jistoty je důležité jasně určit členské státy, které jsou způsobilé využít této možnosti. Tato možnost by měla být k dispozici těm členským státům, u nichž alespoň 20 % území tvoří mokřadní oblasti.

Jelikož omezení, které by mohly uložit tyto členské státy, by bylo přísnější než omezení týkající se pouze oblastí v mokřadech a v jejich okolí, je vhodné stanovit delší období pro zavedení daného omezení.

Řada členských států má zavedena vnitrostátní ustanovení, která v zájmu ochrany životního prostředí nebo lidského zdraví zakazují nebo omezují používání olova v brocích přísněji, než je stanoveno v tomto nařízení. Kdyby byly tyto členské státy nuceny snížit stávající úroveň ochrany, aby dosáhly souladu s tímto nařízením, mohlo by to vést k většímu používání olova v brocích v těchto členských státech. Takový výsledek by nebyl slučitelný s vysokou úrovní ochrany vyžadovanou v čl. 114 odst. 3 Smlouvy.

Reakce na navrhovaná omezení

Rybáři odmítají návrh na zákaz používání olova při rybolovu. Olovo je odolné proti erozi, nerozpadá se, ale obalí se vnější vrstvou. Nikde v Česku nebylo prokázáno zvýšení jeho koncentrace v organismech kvůli sportovnímu rybolovu, přestože je v některých revírech používané 150 let, sdělil v reakci na evropskou přípravu k plošnému zákazu používání olova za Český rybářský svaz Pavel Vrána.

Podle europoslance Zdechovského je samotný návrh směrnice "totální blbostí a nonsensem". Návrh agentury ECHA je podle něj nelogický a ničím neopodstatněný. Samotná komise si podle něj nyní začala uvědomovat, že řada argumentů je "přifouknutá". Věci typu zákaz držení olověných nábojů jsou podle něj nekontrolovatelné.

Unijní agentura posuzující škodlivost chemických látek dospěla k závěru, že s ohledem na negativní dopad na přírodu i lidské zdraví je na místě celoplošný zákaz. Podle ECHA hrozí kvůli olovu každý rok otrava až 127 milionů ptáků. Podle návrhu by měly být po přechodném období trvajícím až pět let zakázány veškeré olověné střely používané v přírodě, stejně jako rybářská olůvka. Výjimku by mohli dostat za splnění přísných podmínek sportovní střelci.

tags: #olovo #ekologická #rizika #vliv #na #životní

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat odpadkový koš k psacímu stolu?
• Inspirujte se přírodou v kanceláři
• Důsledky klimatické nouze v Česku
• Svoz odpadu Terezín
• Recenze kotlů s násypkou