Recyklace olova a značení kovů: Důležitost a výzvy

Kovový odpad je možné třídit a není to nic složitého. Češi patří k nejpoctivějším třídičům, proto také v mnoha domácnostech najdeme koše na papír, plast, sklo a dost možná i na nápojové kartony. Mimo tyto materiály ale existují i další, které lze třídit a recyklovat. A to jsou kovy!

Ačkoliv šedé kontejnery na kovy nejsou zatím všude běžně dostupné jako kontejnery modré, žluté, zelené a bílé či oranžové, neměla by to být překážka v jejich třídění. Existují i jiné možnosti, kam s nimi. Než se vydáme vytříděný kovový odpad odevzdat na jeho další cestu, podívejme se, které kovy vlastně můžeme třídit a věnovat je tak k následné recyklaci. A ukážeme si také, které naopak recyklovat nelze.

Recyklační symboly kovů

Recyklační symboly kovů si snadno zapamatujeme. Poznáme je podle znaku trojúhelníku s šipkami, číselného označení v rozmezí 40-49 a příslušné písmenné zkratky. Tříditelných kovových obalů a předmětů je skutečně hodně, že? Pokud už si někdo nadšeně chystá speciální koš, kam je bude doma třídit, tleskáme!

Kam s kovovým odpadem?

Ale je potřeba si také říci, kam s tím vším kovovým odpadem pak. První, pro někoho nejjednodušší, je odnést kovový odpad do šedého kontejneru na kovy. Ten ale bohužel zatím není dostupný u všech třídicích hnízd, proto je možné, že jej ve svém nejbližším okolí nenajdete. A také, objemnější odpad se do něj zkrátka nevejde.

V tomto případě jsou hlavními místy pro sběr kovů sběrné dvory. Do nich můžeme dokonce odnést i kovy, které nám nevezmou ve výkupnách druhotných surovin. Šedý kontejner a samolepka na něm nám napoví, co do něj můžeme vyhodit, jedná se o drobnější kovový odpad. Šedý kontejner, sběrné dvory a výkupny nejsou jediná místa, kam lze staré kovy odložit. V některých obcích se stále pořádají tzv. „železné neděle“, kdy je kovový a další odpad sbírán do velkoobjemových kontejnerů.

Čtěte také: Olovo a životní prostředí

Už víme, kam které obaly a předměty třídit. Pokud se ale rozhodneme odnést náš kovový odpad do výkupny druhotných surovin, pozor, je třeba jej nejprve rozdělit na železo a hliník. Rozeznáme je bez problému, buď podle recyklačních symbolů, nebo za pomoci magnetu. Ze železa jsou nejčastěji konzervy, hřebíky, zátky či klíče. Hliníkové bývají plechovky, víčka od jogurtů, fólie od tavených sýrů a čokolád, potravinové misky a alobal. Menší zádrhel může spočívat v nutnosti rozlišovat hliník na tlustostěnný a tenkostěnný. Zejména tenkostěnný (např.

Stojí to za to? Řeč v tomto případě není o penězích, ale spíše o dobrém pocitu. Výkupní cena železa se pohybuje kolem 3 Kč za kilogram, za hliník dostaneme zhruba 10 Kč. Ale! Příroda je ta, která nám opravdu poděkuje. Staré kovy jsou ceněnou druhotnou surovinou. Jejich tříděním a recyklací výrazně šetříme životní prostředí. Můžeme tak snížit znečištění vzduchu o 86 % a vody o 76 %. Recyklací železného šrotu šetříme 75 % energie, 90 % primárních zdrojů a 40 % vody. Třídění je zkrátka stav mysli a životní styl. Přidejme na seznam našich položek k třídění i kovy! Odměnou nám bude něco, co se nedá koupit. Dobrý pocit a zdravější příroda.

Recyklace olova a PVC: Kontroverze a rizika

Otázka recyklace PVC, olova a kadmia vyvolává diskusi o potřebě striktnější regulace a kontrolních mechanismů, které by zaručily bezpečnost recyklovaných materiálů. Na trhu existují PVC okenní rámy vyrobené z nového PVC - prvoplastu nebo naopak recyklovaného PVC, většinou ve formě „sendviče“ kdy se pro profilová jádra se používá recyklát PVC a vnější krycí vrstva se skládá z nového PVC. Účelem tohoto opatření je zabránit možné expozici škodlivin do životního prostředí a na člověka.

Znečišťující látky, především ty dnes zakázané, však zůstávají díky recyklátu v oběhu. Pokud mluvíme o PVC jako prvoplastu je možné, pokud jsou dodrženy všechny výrobní procesy dosáhnout životnosti na úrovni 50 let. Přibližně 70% starých oken z PVC je v rámci odpadové politiky třízeno samostatně a následně dochází k recyklaci materiálu. Zatímco v západní Evropě již pochopili, že termické zhodnocení je jedinou možnou cestou, zatím co u nás končí většina plastu na skládkách, v případě recyklace se navíc škodliviny vrací s požehnáním norem do oběhu a tím i do našich životů.

Institut Zdravého bydlení nechal na základě závěrečné zprávy „Sachstand über die Schadstoffe in Kunststoffen und ihre Auswirkungen auf die Entsorgung - Schlussbericht“ „Aktuální stav znečišťujících látek v plastech a jejich účinky na zneškodňování - závěrečná zpráva“, vypracovanou na popud zadání Spolkového ministerstva ŽP zpracovat Institutem pro testování a certifikace se sídlem ve Zlíně analýzu 3 různých okenních profilů, zastoupených na našem trhu. Do našeho testu jsme jako Výrobce 1 a Výrobce 2 a vybrali profily ve vyšší cenové relaci a současně dvou prémiový výrobců PVC profilů.

Čtěte také: Zdroje olověného znečištění

Pouhou vizuální kontrolou vzorku lze pozorovat, že profil Výrobce 1 ve Vzorku 2 - recyklát, je klasická sendvičová konstrukce, kdy je recyklovaný plast překryt vnější vrstvou prvoplastu, recyklovaný střed je dobře vizuálně rozpoznatelný díky šedé barvě. Oproti tomu profil Výrobce 2 má i recyklovanou vnitřní část bělenou, což vyvolává přinejmenším spekulaci, proč tomu tak je, navíc nelze rozpoznat vnitřní a vnější povrch.

Na náš dotaz, zda může toto být i nebezpečím pro nedodržení normových požadavků na vlastnosti vnější vrstvy nám výrobce neodpověděl. Námi zadaný test byl prováděn v laboratorních podmínkách a jeho zadáním byla identifikace toxických prvků metodou XRF a stanovení vybraných prvků metodou ICP, jednalo se o olovo, kadmium a arsen.

Byli použity dvě metody zkoušení a to první: stanovení prvků XRF dle interního předpisu Institutu pro testování a certifikaci (ITC A-98-09) a jako navazující druhá metoda: stanovení obsahu vybraných prvků metodou ICP-OES dle interního předpisu testující laboratoře (ITC A-61-06) Podmínkou zkoušky pak bylo stanovení obsahu prvků metodou XRF dle zkušebního předpisu ITC A-98-09, metoda „Kovy v PVC“ a následně stanovení obsahu vybraných prvků metodou ICP-OES po mineralizaci vzorku.

Výsledky testování

Co nám test prozradil?! Posuzovaná profilace Výrobce 1 - VZORKU 1 a to v provedení “A-prvomateriál” i Výrobce 1 - VZORKU 2 v provedení “B recyklát” neobsahuje měřitelné koncentrace prvků (olovo, kadmium, arsen). K velkému překvapením však dochází u posuzované profilace Výrobce 2- VZORKU 3 v provedení A - recyklát, který obsahuje olovo a kadmium ve vyšší koncentraci, než povoluje REACH, a i při využití udělené výjimky pro recyklované PVC se tyto hodnoty nacházejí v úrovni horní hranice přípustných hodnot.

Obsah olova a kadmia v rozborech profilů Výrobce 2 značně kolísá což podle laboratoře může být způsobeno nehomogenitou materiálu, připomínáme, že homogenita materiálu je klíčová pro další využití materiálu k recyklaci.

Čtěte také: Olovo a životní prostředí

Výsledek testu nás překvapil, nikoliv však příjemně, detekovaný obsah olova i kadmia významně přesáhl povolené koncentrace dle REACH (je zkratka pro chemickou politiku Evropské unie, která vychází z jeho obsahu - registrace, evaluace (hodnocení), autorizace (povolování) a omezování chemických látek), v případě olova dokonce sedmkrát v případě kadmia „jen“ čtyřikrát.

Jak je možné, že jsou takové výrobky na našem trhu? Odpověď je zakletá ve formuli „koncentrace povolené na výjimku“ v praxi to znamená, že tato hodnota může být překročena až desetinásobně. Avšak i s přihlédnutím k udělené výjimce, se měřené koncentrace kadmia a olova pohybují v úrovni horní hranice přípustných hodnot povolených na výjimku z REACH. Pro laické pochopení je to stejné jako když rychlostní limit v obci je 50 km/h, ale pokud vlastníte supersportovní vůz můžete jet rychleji, podstatně rychleji…

Plastové kódy

Plasty jsou označovány různými způsoby, které nám pomáhají identifikovat typ plastu pro účely recyklace nebo použití. Mezi plasty jsou totiž velké rozdíly. Nejběžnější je systém označování plastů pomocí identifikačních kódů vyvinutých Society of the Plastics Industry (SPI) v roce 1988, nyní známý jako Resin Identification Coding System (RIC). Tento systém využívá číselné kódy (1 až 7) v trojúhelníkovém symbolu skládání, který informuje o typu plastového materiálu.

• 1 - PET nebo PETE (Polyethylentereftalát): Tento plast se používá pro výrobu lahví na vodu, nápoje a jiné obaly na potraviny.
• 2 - HDPE (Vysokohustotní polyethylen): HDPE je odolný plast používaný pro výrobu mléčných a vodních lahví, sáčků na mléko, obalů na čisticí prostředky a plastových tašek.
• 3 - PVC (Polyvinylchlorid): PVC se využívá pro výrobu potravinářských obalů, potrubí, okenních rámů a jiných stavebních materiálů.
• 4 - LDPE (Nízkohustotní polyethylen): LDPE se používá pro výrobu sáčků na potraviny, plastových fólií a obalů na chléb.
• 5 - PP (Polypropylen): PP se používá pro výrobu jogurtových kelímků, slámek, lahviček s léky a jiných potravinářských obalů.
• 6 - PS (Polystyren): PS se používá pro výrobu pěnového polystyrenu, obalů na jídlo na jedno použití, talířů, kelímků a izolačních materiálů.
• 7 - Ostatní plasty: Tato kategorie zahrnuje všechny ostatní plasty, včetně polycarbonátů, bioplastů a směsí plastů.

Každý typ plastu má specifické vlastnosti, jako je odolnost vůči teplotě, pružnost a chemická odolnost, které určují jeho použití.

Kovohutě Příbram a Exide Technologies: Významní zpracovatelé odpadů

Kovohutě Příbram jsou významným zpracovatelem olověných odpadů v ČR. Osmdesát procent vykupovaných olověných odpadů tvoří olověné baterie. Přijímáme i další druhy odpadů, například kusové olovo, staniční a trakční baterie i prachové materiály s obsahem olova. Kovohutě Příbram vykupují a recyklují odpady s obsahem drahých kovů jako je zlato, stříbro, palladium, platina nebo rhodium. Kovohutě Příbram v rámci svých ekologických služeb pro široký region nabízí členům OHK Příbram, všem podnikatelům, školám i občanům svoz veškerého elektroodpadu vč. Kovohutě Příbram nabízejí občanům ekologický servis denně od 06:00 hod. do 20:00 hod., kdy lze do firmy přijet a odevzdat odpady k ekologickému zpracování. Výkupní místo olověných baterii je vrátnici firmy.

Recyklace je velkou součástí užitečného využití a odpovědného nakládání s olovem a výrobky z něho. Exide Technologies dnes recykluje přibližně 50 miliónů baterií ročně, což z něj dělá jednoho z největších světových hutních zpracovatelů olova. Exide je také významný recyklátor plastů, získané plasty z použitých baterií využívá ve výrobě plastových schránek a vík nových baterií.

V procesu recyklace jsou opotřebované, resp. zničené baterie rozbité na části a olovo, plast a kyselina jsou separovány. Olovo je taveno, odlito do ingotů a dodáno výrobci baterií, aby bylo využito pro nové akumulátory. Všechny dělají z Exidu jednu z mála společností v tomto průmyslu se schopností poskytovat tzv. S využitím principu TBM to není pro olovo-kyselinové baterie „cesta do hrobu“, jako tomu je u jiných spotřebitelských produktů, např.: počítačích anebo jiných, které nejsou recyklována. Namísto toho Exide kontinuálně cyklicky využívá olova a plastů v průběhu doby i po době životnosti baterie.

Infrastruktura TBM se skládá ze závodů na výrobu baterií a recyklačních závodů, kombinovaných sofistikovanou distribuční sítí pro nové a opotřebované baterie, což umožňuje Exidu řídit životní cyklus jeho produktů před i po době jejich životnosti. TBM produkuje výhody pro zákazníky, pro Exide a pro životní prostředí. Osvobozuje tak zákazníka od pravidelné zátěže s nakládáním s olovem a ujišťuje ho o stálé dodávce baterií vyráběných z materiálů vynikající jakosti. Umožňuje to Exide Technologies lépe řídit jejich základní prostředky pro rostoucí produktivitu a oblast výroby. Konečně udržuje recyklované materiály ve výrobním toku, mimo hromadění na skládkách.

tags: #olovo #recyklace #značka

Oblíbené příspěvky:

• Dopady leteckého znečištění ovzduší
• Tipy na výlet Opava
• Poškození vozidla při emisích
• Moderní technologie pro kanalizace
• Co je Insight Lidi Smýšlející Ekologicky?