Opatření na ochranu klimatu v České republice

Již v roce 2017 došlo v České republice k přijetí klíčového strategického dokumentu nazvaného Politika ochrany klimatu (“POK ČR”). Ten vymezuje sadu sektorových i průřezových opatření jak v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, tak adaptace na probíhající změny - typicky prohlubujícího se sucha. K plnění jednotlivých úkolů jsou zároveň přizvána odpovědná ministerstva v konkrétních termínech.

Adaptační strategie ČR připravená na roky 2015-2020 s výhledem do roku 2030 svým obsahem doplňuje Politiku ochrany klimatu v ČR - strategický dokument, který definuje hlavní cíle a opatření v oblasti ochrany klimatu na národní úrovni tak, aby zajišťovala splnění cílů snižování emisí skleníkových plynů v návaznosti na povinnosti vyplývající z mezinárodních dohod. Téma přizpůsobování se dopadům změny klimatu je důležité i na úrovni Evropské unie. Již v roce 2013 byla přijata Adaptační strategie EU.

Implementačním dokumentem Adaptační strategie ČR je Národní akční plán adaptace na změnu klimatu (NAP, 2017). Průběžné plnění AS ČR bylo vyhodnoceno v roce 2019, v současnosti se strategie mj. na základě tohoto hodnocení aktualizuje.

Cílem jednotlivých adaptačních opatření je zmírnit dopady projevů změny klimatu na jednotlivé oblasti lidské činnosti (lesní a vodní hospodářství, zemědělství, atd.), ale také posílit odolnost společnosti vůči současným i předpokládaným dopadům změny klimatu a to v souvislosti s lidským zdravím. Jedním z příkladů adaptačního opatření je zadržování vody v krajině. Konkrétním adaptačním opatřením je v tomto případě budování tůní, revitalizace koryt potoků či budování slepých ramen řek. Tato opatření zvyšují schopnost krajiny zadržovat vodu a lépe tak čelit extrémním projevům klimatu (například suchu). Pozitivním efektem tohoto opatření může být i vznik nových biotopů v okolí stabilních vodních toků nebo snížení rizika povodní. Výsledkem adaptačního opatření je následné snížení škod napáchaných suchem či povodněmi.

Adaptační strategie nedoporučuje zavádět nové ekonomické nástroje pro podporu realizace adaptačních opatření. Spíše by se mělo využít těch stávajících, které již do určité míry k adaptaci na změnu klimatu slouží. Při využití nástrojů a jejich případné úpravě je nutné zvážit, zda má daný nástroj působit motivačně (např. dotace na výstavbu zelených budov) nebo zda má sloužit pouze jako zdroj příjmů na zajištění prostředků pro poskytování podpory (např. silniční daň). Přestože adaptační opatření znamenají v současnosti náklady navíc, je zřejmé, že náklady v případě nečinnosti by byly mnohonásobně vyšší. Například v zemědělství dosáhly škody způsobené projevy změny klimatu za rok 2017 téměř 7,7 mld.

Čtěte také: Program rozvoje venkova a klima

Příprava, implementace a monitoring a evaluace adaptačních opatření probíhá na různých úrovních správy (místní, národní, regionální, …), což do celého procesu vnáší řadu institucionálních bariér. Studie publikovaná časopisem Urbanismus a územní rozvoj tyto bariéry mapuje na lokální úrovni a navrhuje způsoby, jak je minimalizovat. Vedle komunikace tématu je kladen důraz také na vzdělávání. Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) má v České republice dlouholetou tradici a povinnost rozvíjet tuto oblast je vymezena několika zákony, strategickými dokumenty a programy (Státní politika životního prostředí 2012-2020, Strategie udržitelného rozvoje ČR, Státní program EVVO, Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, Strategie celoživotního učení apod.). Ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu je nutné také soustavně osvětově působit na širokou veřejnost a průmysl.

Opatření, která se vážou k tomuto cíli jsou buď průřezová (realizace informační kampaně, propagace informačního systému pro šíření a výměnu informací Climate-ADAPT, popularizace na festivalech nebo v knihovnách apod.), nebo se vztahují k určité oblasti a k odborné veřejnosti. V oblasti lesnictví by se tak měly například propagovat realizované příklady udržitelného lesnictví, v oblasti vodního režimu je jedním z cílů zase například zapojit veřejnost do procesu tvorby a připomínkování příslušných plánů.

Věda a výzkum mají zásadní roli při zdokonalování adaptace na změnu klimatu a také při zmírňování tohoto jevu. Mezi důležité oblasti, na které by se měl výzkum zaměřit, patří například snížení zranitelnosti společnosti a zvýšení její odolnosti vůči klimatickým extrémům, práce s klimatickými modely, problematika ekosystémových služeb a jejich hodnocení, modelování dopadů změny klimatu na sociální a ekonomické systémy či vývoj adaptačních opatření a jejich vyhodnocování ve vybraných hospodářských sektorech nebo v souvislosti s vodním režimem a dalšími ekosystémy.

Dopady změny klimatu na lesní hospodářství jsou spojené především se suchem a extrémními projevy počasí. Sucho snižuje přirozenou obranyschopnost lesních porostů vůči různým druhům škůdců a silnému větru, zároveň zvyšuje riziko lesních požárů. Celá situace je komplikována složením lesních porostů v Česku, které neodpovídá stavu, ve kterém je obranyschopnost zaručena přirozenými mechanismy. Adaptační opatření pro lesní hospodářství spočívají především v pěstování druhově rozmanitých lesů přirozeně odolných vůči projevům změny klimatu. Důležitým bodem je i zachování původních rostlinných a živočišných druhů. Realizace adaptačních opatření bude respektovat ekonomické cíle lesního hospodářství (zásadu zachování konkurenceschopnosti). Obecně lze ale očekávat, že zvýšené náklady na šetrnější těžbu a dopravu dříví budou kompenzovány nižšími náklady na obnovu a výchovu mladých lesních porostů.

Změna klimatu ovlivňuje různými mechanismy stabilitu zemědělské produkce. Dochází k posunu hlavního vegetačního období na začátek března a celkovému zvýšení teploty, což je potenciálně přínosné, v budoucnosti bude možné pěstovat na našem území teplomilnějších plodiny. Riziko spočívá v častějším výskytu ranních mrazíků, suchých období v letních měsících a výskytu extrémních srážek. Ranní mrazíky mohou mít devastující účinky například na některé druhy ovocných stromů. Letní sucha budou ovlivňovat především oblasti střední a jižní Moravy, středních a severozápadních Čech, dolního a středního Polabí a Povltaví, které jsou klíčové pro zemědělskou produkci ČR. Aktuální přehled využití půdy v ČR mapuje agentura CENIA.

Čtěte také: Plíseň brambor: Prevence a řešení v ekologickém zemědělství

Společným jmenovatelem adaptačních opatření v zemědělství je dobré plánování. Nezbytnou podmínkou zemědělství v budoucnosti musí být udržitelné využití půdy a dodávání organické hmoty. Dále je důležité zavádět opatření pro zadržování vody a opatření zamezující půdní erozi. Podle Jiřího Musila ze společnosti Agdata, českého dodavatele technologií pro chytré zemědělství, šetří digitalizace zemědělství zhruba 50 % člověkohodin měsíčně.

V souvislosti s narůstající průměrnou teplotou dochází k nárůstu vypařování vody z krajiny a vodních ploch, zároveň dochází k častějšímu výskytu extrémních srážkových událostí. Citelným dopadem změny klimatu na vodní hospodářství je stav sněhové pokrývky, která přirozeným způsobem akumuluje vodu. Tání sněhu se posouvá směrem do zimy a voda poté chybí v pozdních letních a podzimních měsících. Adaptační opatření se zde zabývají především zadržováním vody v krajině, podporou vsakování dešťové vody, snížením spotřeby pitné vody a plánováním s ohledem na sucho a povodně. Zadržování vody v krajině má být podpořeno revitalizací vodních toků a existujících vodních biotopů, dále pak budováním biotopů nových, například tůní nebo slepých ramen potoků a řek.

Celkově jsou ve vodním hospodářství náklady na kompenzaci škod způsobených klimatickou změnou výrazně vyšší, než náklady na plánovaná systémová opatření. Předpokládaná roční výše finančních prostředků pro systémová adaptační opatření je 4,2 mld. Kč, zatímco průměrný roční podíl státu na náhradách škod způsobených povodněmi je odhadován na 8,5 mld. Kč (období mezi roky 1990 a 2010). Stát se navíc podílí například i na kompenzaci dopadů sucha v zemědělství (AS ČR str. 87).

Městské prostředí je nejvíce ovlivněno projevy sucha, zvyšujících se průměrných teplot a výskytem dní s extrémními tropickými teplotami. Těmto projevům zde navíc chybí protiváha v podobě odpařování vláhy a umocňuje je zvýšené pohlcování a akumulace tepla. V důsledku toho může být ohroženo zdraví obyvatelstva v letních měsících. Potenciál k adaptaci na změnu klimatu ve městech leží především ve výstavbě a renovaci energeticky šetrných budov. Ekonomická analýza zde zahrnuje pouze renovaci energeticky úsporných budov, která je adaptačním i mitigačním opatřením zároveň. Předpokládá se, že státní investiční podpora těchto renovací se státu vrací na daních z příjmu firem, zaměstnanců, na nevyplacených dávkách v nezaměstnanosti atd. Očekává se, že na 1 mld. investovaných korun připadá 0,97-1,21 mld.

Ekosystémy jsou obecně citlivé na změny okolních podmínek, zároveň je jejich odolnost úměrná biodiverzitě. Vedle zásahů člověka je tedy ovlivňuje právě změna klimatu. Například změna průměrné roční teploty může vést k vymizení určitých druhů rostlin nebo živočichů. Protikladem jsou zde invazivní druhy rostlin a živočichů, které jsou odolné vůči změnám klimatu, mohou se nekontrolovaně šířit a zaujmout v ekosystému místo původních druhů. Pro zachování původních druhů a ekosystémů je třeba zlepšit dlouhodobé plánování. Je třeba omezit zásahy do krajiny, které štěpí jednotlivé ekosystémy, a zároveň propojovat ekosystémy rozštěpené dřívější činností. Vyhodnocení ekonomických aspektů v tomto sektoru je v současné době obtížné vzhledem k absenci prostředků vhodných pro stanovení hodnoty biodiverzity a ekosystémových služeb (AS ČR str. 88).

Čtěte také: Podmínky pro nařízení předběžného opatření

Zdraví a hygiena mohou být ovlivněny extrémními teplotami a s nimi souvisejícím zvýšeným výskytem hmyzu, roztočů, infekčních nemocí. V důsledku sucha poté může docházet k migraci obyvatelstva.

Projevy změny klimatu mohou na jedné straně snížit atraktivitu jednotlivých turistických destinací například vlivem úbytku sněhové pokrývky, zároveň zde lze očekávat zvýšený výskyt a šíření infekčních nemocí. Důraz adaptačních opatření je kladen zejména na osvětu všech účastníků cestovního ruchu. I u optimistického scénáře vývoje klimatu lze předpokládat, že k hlavním zasaženým územím by patřily právě oblasti soustředěného cestovního ruchu (AS ČR str. 87).

Česká republika hraje významnou roli tranzitní země jak v dopravě silniční, tak i železniční. Vlivem extrémních projevů počasí může dojít k dočasnému omezení průjezdnosti některých tahů. Adaptační opatření v oblasti dopravy by se měla zaměřit především na dlouhodobé plánování. Cílem je především zajistit provoz vzhledem k extrémním projevům počasí. Výzkum nových technologií by měl být zaměřen na odolnost konstrukcí vůči výkyvům teplot, přívalovým vodám, námraze, vysokým teplotám, atd.

Změna klimatu se v oblasti průmyslu a energetiky projevuje zejména ohrožením stability kritické infrastruktury. Adaptace průmyslu a energetiky spočívá v zajištění dostatečné produkce elektřiny pro kritickou infrastrukturu státu i v případě extrémních projevů počasí. Příkladem může být zajištění dostatečných zásob a alternativních dodavatelů paliv dovážených pro výrobu elektřiny a tepla nebo zajištění fungování přenosové sítě i při výpadku jednotlivých prvků. V této oblasti existuje celá řada existujících mechanismů získávání financí pro zavádění adaptačních opatření, například daně z pevných paliv, zemního plynu nebo elektřiny. Dále pak zpoplatnění emisí CO2 (AS ČR str. 83-84).

V rámci adaptačních opatření doporučuje národní adaptační strategie podporovat a vyvíjet systémy predikce a varování před mimořádnými událostmi.

Politika ochrany klimatu navazuje na Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu z prosince 2024 a bude sloužit jako jeho prováděcí dokument pro oblast ochrany klimatu. Hlavním cílem České republiky je do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o alespoň 55 % ve srovnání s rokem 1990. Do roku 2023 se podařilo snížit emise skleníkových plynů již o 47 %. Modelový scénář ukazuje možnost snížit jejich množství do roku 2030 v ČR dokonce o více než o 60 %, a to především díky rozvoji obnovitelných zdrojů energie, realizaci úspor energie a útlumu fosilní energetiky, včetně úplného ukončení těžby a spalování uhlí pro výrobu elektřiny a tepla do roku 2033. Dlouhodobým cílem Politiky ochrany klimatu je postupně směřovat k cíli klimatické neutrality do roku 2050. Politika definuje hlavní priority v oblasti ochrany klimatu a účinná opatření vedoucí k dosažení těchto cílů při zajištění příznivého hospodářského rozvoje a konkurenceschopnosti. Dokument počítá se zavedením přibližně 70 opatření v oblastech energetiky, průmyslu, dopravy, budov, hospodaření v krajině a odpadového hospodářství, včetně celé řady dalších opatření průřezového charakteru. Tato opatření vyplývají především z platné legislativy EU a politik přijatých vládou. Použité modelové scénáře ukazují, že modernizaci ekonomiky lze provést s dlouhodobým přínosem pro ekonomický růst, konkurenceschopnost firem a bez negativního dopadu na domácnosti. Zároveň nové investice přinesou zhruba 150 tisíc nových pracovních míst. Celková energetická závislost na dovozu i samotný dovoz energií by se do roku 2050 mohly snížit o více než polovinu.

Strategické dokumenty

ČR přijímá evropské závazky prostřednictvím národních strategií. Mezi hlavní dokumenty patří Politika ochrany klimatu ČR, Národní akční plán adaptace na změnu klimatu, a také Integrovaný národní energeticko-klimatický plán (NEKP).

Zde nabízíme přehled nejvýznamnějších politických a strategických dokumentů týkajících se změny klimatu a jeho ochrany.

1. Mezinárodní úroveň:
   1. Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (1992)
   2. Kjótský protokol (1997)
   3. Pařížská dohoda (2015)
2. Evropská unie:
   1. Evropská zelená dohoda (od roku 2019)
   2. Balíček „Fit for 55“ (snižuje emise o 55 % do roku 2030)
   3. Evropský klimatický zákon (2021)
   4. Adaptační strategie EU
3. Česká republika:
   1. Politika ochrany klimatu ČR
   2. Národní akční plán adaptace na změnu klimatu
   3. Integrovaný národní energeticko-klimatický plán (NEKP)
   4. Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR

Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR představuje národní adaptační strategii a je v souladu s Adaptační strategií EU. První aktualizace strategie pro období 2021-2030 byla schválena usnesením vlády č. 785 ze dne 13. září 2021, předchozí verze byla schválena v říjnu 2015. Implementačním dokumentem strategie je Národní akční plán adaptace na změnu klimatu.

Na aktualizaci obou dokumentů se podílelo více než 170 odborníků z veřejných, vědeckých a neziskových institucí. Materiály se opírají zejména o odborné podklady zpracované rezortními organizacemi MŽP (ČHMÚ a CENIA) s podporou Akademie věd ČR. Adaptační strategie je zaměřena na řešení všech významných projevů změny klimatu v Česku. Aktualizovaná adaptační strategie reflektuje pokrok ve vědomostní základně a formuluje cíle k roku 2030 s vizí do roku 2050.

Oproti původnímu dokumentu z roku 2015 došlo mj. k aktualizaci trendů a dopadů změny klimatu nebo podrobnější analýze finančních nákladů a ekonomických nástrojů. V analytické části přehledně shrnuje pozorovaný a očekávaný vývoj klimatu ve světě a na území ČR, provedené analýzy rizik, zranitelnosti a dopadů změny klimatu na území ČR v členění podle hlavních projevů změny klimatu v ČR a prioritních oblastí zájmu (sektorů), uvádí do kontextu ekonomické nástroje adaptace na změnu klimatu, finanční náklady související s adaptací, analýzu legislativního zajištění adaptace a potřeby institucionálního a personálního zajištění adaptace. Dále sumarizuje vyhodnocení naplňování dosavadního akčního plánu a začlenění adaptace na změnu klimatu do oblastí výchovy, vzdělávání a osvěty (VVO) a výzkumu, vývoje a inovací (VaVaI).

V návrhové části formuluje základní principy adaptace, vizi a cíle adaptace do roku 2030 s výhledem do roku 2050. V implementační části shrnuje principy a předpoklady úspěšné adaptace, nástroje řízení a implementace, nastavení implementačního cyklu strategie (vč. již zavedeného systému realizace, monitoringu, vyhodnocení a aktualizace) a komunikační strategii vč. zapojení veřejnosti prostřednictvím Národní sítě Místních akčních skupin, Svazu měst a obcí ČR, Asociace krajů ČR a Národní sítě zdravých měst.

Letošní aktualizace Politiky ochrany klimatu v ČR je příležitostí posílit české plány na ochranu klimatu a ukotvit je v celostátních strategických dokumentech i pro nadcházející roky, které budou pro celosvětové úsilí udržet nárůst globální teploty do roku 2100 na hranici 1,5 stupně Celsia zcela kritické.

V programovém prohlášení slíbila vláda revizi Politiky ochrany klimatu do konce roku 2023. Dokument je úzce provázán také se vznikem Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu (NECP, National Energy and Climate Plan), jehož návrh by měla Česka republika předložit Evropské unii do konce června 2023. Třetí dokument, který s těmito strategiemi úzce souvisí, je nová Státní energetická koncepce. I tu slíbila vláda připravit do konce letošního roku.

Cíle snižování emisí

Hlavním cílem České republiky je do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o alespoň 55 % ve srovnání s rokem 1990. Do roku 2023 se podařilo snížit emise skleníkových plynů již o 47 %. Modelový scénář ukazuje možnost snížit jejich množství do roku 2030 v ČR dokonce o více než o 60 %, a to především díky rozvoji obnovitelných zdrojů energie, realizaci úspor energie a útlumu fosilní energetiky, včetně úplného ukončení těžby a spalování uhlí pro výrobu elektřiny a tepla do roku 2033. Dlouhodobým cílem Politiky ochrany klimatu je postupně směřovat k cíli klimatické neutrality do roku 2050.

tags: #opatreni #na #ochranu #klimatu #v #české

Oblíbené příspěvky:

• Praktické tipy pro udržitelný život
• Tragédie a kontaminace v Číně
• Obnovitelná paliva a regulace CO2
• Problémy a řešení v intenzivním zemědělství
• Postup při likvidaci vozidla