Tipy na výlety do opuštěné přírody v okolí Pardubic

Pardubice a jejich okolí nabízejí řadu zajímavých míst, kde můžete objevovat krásu opuštěné přírody a zapomenuté historie. Od bývalých vojenských areálů po malebné zahrady a tajemné lesy, v této oblasti si každý najde to své.

Červeňák: Městská džungle v srdci Pardubic

Městská džungle. Tak by se dal popsat bývalý vojenský prostor, který Pardubáci znají jako Červeňák. Od roku 2005 je areál opuštěný a chátrá.

Už v roce 1919 se Pardubice staly sídlem nově vznikajícího železničního pluku. Dlouhá léta Červeňák sloužil jako vojenský areál ženistům. Působení vojáků v Pardubicích trvalo až do roku 1994. Armáda tu po své činnosti zanechala velké stopy, mnoho z nich v území zůstává dodnes.

Červeňák byl řadu let veřejnosti nepřístupný, jelikož se nacházel v uzavřeném vojenském prostoru. Nejzelenější místo Pardubic, ve kterém jste z centra za pár minut, chce nyní město zpřístupnit veřejnosti. „Lokalitu chceme doplnit o vhodný mobiliář, územím by měly vést dvě naučné stezky.

Armáda je více než dvacet let pryč a tak z vojenského cvičiště vznikne přírodní park. Oblast kolem řeky Chrudimky je totiž evropsky významnou lokalitou s chráněnými druhy. Zpustlý kus přírody chce radnice obnovit. Pardubice jsou za to ochotny zaplatit 60 milionů korun.

Čtěte také: Škola v Mladém a Šumava

Projekt revitalizace Červeňáku počítal i se zachováním starých vojenských objektů. Známá budova starého důstojnického klubu je ale v havarijním stavu. „Dále se počítá se zachováním vyhlídky na stávajícím torzu mostního pilíře.

Pardubice v minulosti od armády získaly i nedaleký areál Masarykových kasáren. Nápad pro jejich využití pardubičtí politici hledali od roku 2014. Až loni zastupitelé rozhodli, že v areálu vyroste nová základní škola.

Budoucí využití přírodní lokality Červeňáku spočívá v propojení přírody - rekreace - vojenské historie. Tato lokalita bude sloužit jako místo pro rekreaci a zároveň se zde klade důraz na ochranu přírody podporu cenných biotopů. Tyto biotopy nyní postupně zarůstají a degradují, protože už zde nepůsobí vojsko jako kdysi.

Během revitalizace by měl být Červeňák propojen s okolím cyklostezkami a pěšinami, zachovány by měly být také některé technické prvky, jako mostní pilíře a stávající objekty, z některých by se měly v budoucnu stát vyhlídky pro veřejnost.

Pardubičtí radní chtěli lidem usnadnit návštěvu této přírodní lokality. Cestu do divoké přírody nedaleko centra města by zájemcům zjednodušil most Červeňák. Místo zpřístupnění ale na mostě vyrostla bariéra a lidé na tam nesmí. Podle radnice by bylo velmi nebezpečné se po mostě pohybovat.

Čtěte také: Výlet do opuštěné chaty

„Pohyb a pobyt na mostu je tedy velmi nebezpečný, proto odbor dopravy okamžitě zajistil osazení obou stran mostu bariérou proti vstupu osob a doplnění značkou, která vstup chodců zakazuje. „Věříme, že v průběhu léta získáme stavební povolení. Pardubáci se tehdy jasně vyslovili, že chtějí tento kus přírody ve městě zachovat.

Vojenský areál Červeňák:

• Kde stojí: Pardubice, ulice Kyjevská. 50° 1' 25.4'', 15° 47' 24.1''
• Kdy a kým byl postaven: Armáda na počátku 20. let připravovala výstavbu technického cvičiště na řece Chrudimce pod Pardubičkami.
• Kdy a jakou zažil největší slávu: Vojáci tu nejaktivněji působili od roku 1919 do roku 1945.
• Odkdy a proč chátrá: Působení železničního vojska v Pardubicích trvalo až do roku 1994, kdy bylo usnesením vlády zrušeno.

Pohádková zahrada: Oáza pro zvířata a lidi

Pohádková zahrada v Pardubicích má už několik let svoje stálé návštěvníky a také obdivovatele. Je totiž místem, kde našla svůj domov opuštěná nebo týraná zvířata.

V Pohádkové zahradě spolu žijí v harmonii a tahle atmosféra prostupuje celým areálem. Můžete se tu procházet přímo mezi zvířaty a hladit si je. Jsou na to zvyklá.

Zakladatelkou a dobrou duší Pohádkové zahrady je Romana Vojířová, která ji pro návštěvníky otevírá každý den. Včetně Vánoc i Silvestra.

V zahradě se setkáte zejména s hospodářskými zvířaty, v současné době jich tam žije asi dvě stě. „Příběh naší zahrady začal záchranou kozy Anežky. V době, kdy jsme se zahradu rozhodli budovat, se záchraně hospodářských zvířat nevěnoval prakticky nikdo,“ vysvětluje Romana Vojířová.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

„Nelíbilo se nám, že lidé rozdělují zvířata na domácí mazlíčky a zvířata hospodářská, ke kterým se často přistupuje spíš jen jako ke zboží. Ale i hospodářská zvířata cítí bolest, lásku, strach. A to se tady snažíme lidi naučit, aby to tak vnímali.“

V poměrně rozlehlém areálu Pohádkové zahrady se mohou návštěvníci pohybovat volně. Jsou tu sice voliéry a výběhy, ale většina zvířat se pohybuje přímo na cestičkách mezi nimi. Na lidi jsou podle Romany Vojířové zvyklá.

„Nejsme zookoutek ani zoologická zahrada, zvířata nemáme zavřená v ohradách, samozřejmě kromě těch, se kterými by ten kontakt mohl být nebezpečný, jako jsou třeba koně.

Většina zvířat Pohádkové zahrady má svá jména. Pravda, kromě hejna holubů nebo kachen. Těm tu říkají jednotně soudružky. V Pohádkové zahradě uvidíte také prasnici Olivku nebo kozla Venouška. Ten společně s beranem Arnoštem patří k nejstarším obyvatelům areálu. Nejexotičtějšími obyvateli zahrady jsou lamy. Na kontakt s návštěvníky jsou zvyklé, a tak se klidně pohybují na volném prostoru.

Areál doplňují herní prvky, trampolína, dřevěná pexesa a infopanely o zvířatech a jejich chovu. Návštěvníci tu mají také k dispozici drobné občerstvení.

Pohádková zahrada je oázou klidu a patří k milým odpočinkovým místům nejen pro obyvatele Pardubic, ale i pro návštěvníky ze širokého okolí. Pohádková zahrada se nachází poblíž pardubického židovského hřbitova a přírodní lokality Červeňák. Funguje už sedm let a za tu dobu jí prošly stovky zvířat. Těch, o které se nikdo nemohl nebo nechtěl starat.

Polabiny: Zelený pás podél Labe

Jak již sám název napovídá, tak jde o krajinu podél toku Labe, která tvoří skrz město jakýsi zelený pás luk a lužních hájů spolu se slepými rameny výše jmenovaného toku, a to od Kunětic, Počapel a Brozan až po Opočínek, kde je jedno odstavené labské rameno prohlášeno za přírodní památku Labiště pod Opočínkem, přičemž památkovou ochranu získalo 12. Není tedy divu, že řada autorů o těchto místech přímo bájila.

Příkladem budiž známý pardubický kronikář a spisovatel František Karel Rosůlek, který o nich napsal následující slova:"Polabiny.Nejnižší část Polabské roviny pardubicko-kolínské, kterou Labe, dokud nebylo regulováno, zaplavovalo a měnilo v ohromné jezero, z něhož jen Kunětická hora se vypínala k oblakům, nazývá lid Polabiny nebo Polabina.

Polabiny mají svůj zvláštní krajinný ráz a jsou po litošické krabatině a údolí u Chrtník (za Cholticemi) nejkrásnější částí našeho hejtmanství.U Pardubic a Opatovic, u Přelouče i Kladrub, všude táž scenerie, jen že v jiných rozměrech, v jiných barevných odstínech, ale všude s týmž pozadím, s malebnými troskami Kunětické hory.

Posaďte se jen za jasného letního dne na vysoký travnatý břeh labský, nebo pohovte si na mateřídouškovém koberci na vyhřáté stráni! Neodtrhnete očí svých s milého obrazu, dýšícího klidem a něhou; v něm mnozí slavní malíři našli předmět pro svá umělecká díla. A ten milý obraz tanul asi na mysli také našemu vosickému Škroupovi, když tvořil nápěv k Tylově básni »Kde domov můj?«

Před vámi se leskne stříbrem v záři sluneční zčeřená hladina širokého Labe. V něm vrby stařeny koupají svůj dlouhý vlas. A nad řekou vznášejí se mihotavým letem švitorné vlaštovice, aby uhasily svoji žízeň. Nevšímají si bílého konipasa, jenž pánovitě prochází se na opuštěné rybářské loďce, uvázané ke břehu, kolem něhož prohání se zlatolesklé vážky a pestří motýlové.

Vysoké, tmavozelené koruny olší na protějším břehu a za nimi v pestrých lučinách mohutné duby a jilmy, tu houfně, tam osaměle jako stráže vystavěné, výrazně kontrastují temnými svými korunami i čistým modrem oblohy, po níž zvolna plují lehounké obláčky.

Osamělé stromy a četné jejich družiny, roztroušené v šťavnatých lučinách, v nichž snoubí se kolem tvrdého habru hloh se svídou a babyka s brslenem, v nichž popínavý chmel ovíjí hebké proutí vrbové i bělokvětou kalinu a ostnitá ostružina se šípkovím chrání hnízdo šedé pěničky i zlatožlutého strnádka, jsou charakterem rozkošných Polabin.

Část z těchto slov zůstala pravdivá dodnes v lokalitě, která byla dříve známá jako Nízké břehy, avšak v roce 1941 zahájeným zregulováním Labe v úseku Pardubice-Kunětice, jemuž předcházely dílčí úpravy toku v 10.-20. letech 20. století, zmizela na mnoha místech stromořadí vysokých topolů a dutých vrb, jež byly vždy doprovázeny různými keři (částečnou náhradou se stala výsadba nových stromořadí podél břehu Labe, neboť by město bylo zbaveno "typické okrasy a zajímavosti").

Za nimi se pak nacházela pole a pastviny, kde se hospodařilo několik staletí, aby se ve 30. letech 20. století objevil plán architekta prof. Dr. Ing. arch. Avšak na tyto plány nikdy nedošlo, protože přišla německá okupace a 2. světová válka. Jeho výstavba (generálním projektantem byl Stavoprojekt Pardubice, hlavním architektem Ing. arch. Miloš Návesník) byla rozdělena do čtveřice, resp. ledna 1960 otevřen nový most přes Labe, dnešní most Pavla Wonky. V roce 1996 se pak Polabiny staly III. městským obvodem, k jejichž ochraně vzniklo již roku 1972 na místě původního Labského mostu zdymadlo a v roce 2003 se začaly na pravém břehu budovat protipovodňové hráze.

Tento zelený pás, v těchto místech nazývaný jako Niva Labe, zůstal jako zázrakem zachován, i když byl narušen některou výstavbou, ať již různými chatami a objekty technické infrastruktury, nebo řadou sportovišť. Z množství starých stromů se zachoval pouze topol v Polabinách, který byl k 1. Později však byl dlouhou dobu neudržován a teprve v posledních letech došlo k jeho sadovým úpravám.

Tajemná místa v okolí Pardubic

Kromě výše zmíněných lokalit se v okolí Pardubic nacházejí i další zajímavá místa s tajemnou historií:

• Ostrěšany: Dům s fasádou vyzdobenou sgrafity a plný fresek, soch a obrazů výtvarnice Evy Filemonové.
• Svatá Trojice u Ostrého kamene: Místo s dávnou historií, možná i temnou, kde stával středověký hrad a klášter.
• Chrudim: Město s proslulým obrazem Krista na oltáři kostela Nanebevzetí Panny Marie.
• Les Polom u Litomyšle: Místo, kde byl na konci 2. světové války sběrný tábor sovětských zajatců.
• Rudoltice u Lanškrouna: Z Nového zámku zbyla po dvou požárech jen jediná věž a rozsáhlé sklepení, které údajně vedlo tajnou chodbou do lanškrounského zámku.

tags: #opustena #priroda #pardubice #tipy

Oblíbené příspěvky:

• Vánoční focení v přírodě
• Tipy na svatby v přírodě
• Ekologický prodej telat
• Více o dopadech neřízené likvidace odpadu
• Dopady klimatické změny na Česko