Vše, co chcete vědět o klimatické změně

V současnosti lidstvo spotřebovává ohromné množství fosilních paliv i dalších materiálů a vytváří přitom miliony tun skleníkových plynů, plastových i jiných odpadů. Zároveň využívá krajinu způsobem, který ji pro další generace zanechává ve vyčerpaném stavu.

Cílem tohoto textu je prostřednictvím těchto a dalších otázek inspirovat k širšímu pohledu na klimatickou změnu - nestačí ji totiž pouze vědecky popsat nebo najít vhodné technologické řešení. Společnost je jako složitý organismus, v němž jsou jednotlivé buňky natolik funkčně specializované, že se bez vzájemné spolupráce neobejdou a celek bez ní není schopen přežít.

A protože každý člověk je jednou takovou buňkou, která má svou důležitou úlohu, lze se při čtení tohoto textu ptát, co všechno jsme vlastně schopni ze své pozice či role ovlivnit a jakým způsobem můžeme k této transformaci v nízkouhlíkovou společnost přispět.

Ukazuje se, že růst životní úrovně snižuje porodnost a je pravděpodobně jediným etickým způsobem, jak zabránit katastrofálnímu přelidnění planety. Taková změna vyžaduje především dekarbonizaci energetiky (tedy přestat energii vyrábět spalováním fosilních paliv), dekarbonizaci dopravy a snížení emisí vznikajících při produkci potravin.

Zároveň bude potřeba zlepšit ochranu krajiny a zastavit odlesňování, protože lesy pomáhají skleníkové plyny z atmosféry odčerpávat. Většina technologií, které k takové změně budou potřeba, je už dnes dostupná.

Čtěte také: Lokality pro bydlení v přírodě

Role vzdělávání a médií

Úkolem médií by nemělo být pouze informovat ve smyslu přinášet novinky, ale také zprostředkovávat základní fakta, která pomohou lidem lépe porozumět okolnímu světu. Měla by tedy vlastně vzdělávat - aktualizovat informace, které se dospělí učili o světě, když ještě byli dětmi.

Vzdělávání by mělo připravit člověka na život ve společnosti a pomoci mu zorientovat se ve světě, aby v něm dokázal dobře fungovat. A protože svět se za posledních 100 let významně proměnil, je potřeba, aby tomu odpovídala i náplň a styl výuky a také dovednosti, jejichž osvojení má škola napomáhat.

Jinými slovy potřebujeme vzdělávání, které bude dostatečně dynamické, aby dokázalo reagovat na změny a vývoj a připravilo mladé lidi na svět, který je složitější a mění se mnohem rychleji než kdykoli dříve.

Technologie a infrastruktura

Technologie jsou pro pokrok společnosti a její změny zásadní dlouhodobě - v posledních desetiletích vzpomeňme například internet a co všechno jeho zavedení znamenalo. V posledních desetiletích však udělaly velký pokrok i technologie, které mohou pomoci klimatickou změnu zastavit: výroba elektřiny z větru a slunce je dnes výrazně efektivnější a levnější než dříve, objevují se prototypy technologií sloužících k zachycování oxidu uhličitého z atmosféry, elektroauta mohou významně pomoci s dekarbonizací dopravy atd.

Na druhé straně nás zřejmě nečekají ani žádné průlomové objevy, jež by dávaly důvod k optimismu, že klimatickou změnu snadno vyřeší do roku 2050 nějaký technologický zázrak. Většinu technologií potřebných k nízkouhlíkové společnosti ostatně máme už dnes - buď je známe, nebo jsou ve stadiu časných osvojitelů (early adopters).

Čtěte také: Klimatické podmínky

Infrastrukturu mnohdy vnímáme jako cosi samozřejmého, co je nám jednoduše k dispozici - ve skutečnosti však vybudování tohoto zázemí umožňujícího další aktivity zpravidla vyžaduje hodně času a nemalé prostředky. Dobrým příkladem mohou být silnice nebo železnice, ale ani internet se neobejde bez velkého technického zázemí, které se neobjeví ze dne na den.

Proto když se v souvislosti s klimatickou změnou mluví o elektromobilitě, znamená to také například vybudovat síť dobíjecích stanic. Fungující infrastruktura je zásadní i pro zvládání dopadů klimatické změny: dobře propojená vodovodní síť umožní dodávky vody i v případě dlouhodobého sucha. Hráze, poldry a vsakovací místa zase pomáhají zmírňovat následky povodní.

Politika a legislativa

Původním smyslem politiky je sloužit péči o společné (řecké slovo polis znamená „obec“). V dřívějších dobách se rozhodování odehrávalo spíše na lokální a regionální úrovni, v souvislosti se změnou klimatu a dalšími výzvami, jimž naše civilizace čelí, dnes stále více vystupuje do popředí také globální rozměr politiky - společnými silami pečovat o tento svět.

Zastavení klimatické změny vyžaduje mezinárodní spolupráci: sjednotit zákony a uzavřít smlouvy či dohody, které státům umožní postupovat společně. Přitom je potřeba brát v potaz i otázku férovosti a solidarity - ne všechny země jsou stejně rozvinuté, aby se mohly rychle transformovat na nízkouhlíkovou ekonomiku, a o to větší podíl na společném úsilí by měly mít státy vyspělé.

Hlavní role legislativy - opět od lokální úrovně až po mezinárodní - spočívá v prosazování a vynucování (předpisy) a regulaci (normy, zákazy). Bez přijetí celosvětově uznávaných zákonů stanovujících, že fosilní paliva musí zůstat v zemi, lze jen těžko očekávat, že se tak skutečně stane.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Kromě obecných dohod a deklarací (jako je např. Pařížská dohoda z roku 2015) je však potřeba také připravit funkční nástroje, jež budou signatáře nutit závazky skutečně dodržovat, a stanovit podrobný plán, který k nízkouhlíkové či bezuhlíkové společnosti povede.

Firmy, finance a ekonomika

Firmy, startupy a korporace jsou důležitými hráči nejen kvůli ekologické stopě, ale také proto, že mohou lidem zprostředkovávat práci, která přináší obživu a smysl. Kromě toho umožňují rozšiřování technologií, spolupodílejí se na budování infrastruktury a především vytvářejí produkty a služby, které pak v roli spotřebitelů využívají další lidé.

Ve finančním světě hrají zásadní roli banky, a to nejen pro občany, ale i v oblasti inovací a byznysu (investice a rozjezd nového podnikání), což je důležité také z hlediska klimatické změny - jako možná podpora „zelenějších“ technologií.

V souvislosti se změnou klimatu se dnes hledají také nové růstové modely, které vedle hospodářského růstu zahrnují i další aspekty, jako je kvalita života, ochrana životního prostředí či příjmová rovnost.

Komunity a kultura

V komunitách se sdružujeme, abychom pečovali o společné (např. občanské spolky), abychom se sešli s lidmi podobných zájmů či hodnot (na fotbale, u piva, na meditaci) nebo abychom spolu na něčem pracovali (např. pracovní komunity sdružené kolem nějakého projektu). Vedle toho komunity umožňují také určitou nekomerční formu péče o sebe sama a rozvíjení empatie a citlivosti k potřebám jiných lidí i skupiny jako celku.

Z hlediska klimatické změny je existence fungujících komunit klíčová jak lokálně, např. pro podporu místního zemědělství a další produkce, tak globálně - kvůli spolupráci při péči o společné, což je v tomto případě celá planeta.

Kulturou jsou zde myšleny především sdílené vize, hodnoty, normy a narativy (tedy příběhy, skrze které chápeme okolní svět). Součástí této změny však nejspíš bude přijetí klimatické změny jako zásadní hrozby pro lidstvo a tedy i celospolečenské přijetí snahy o zavedení opatření, která povedou k nízkouhlíkové budoucnosti.

Některé změny v uvažování a přístupu lidí můžeme kolem sebe vidět již nyní: v posledních desetiletích začíná být normální třídění odpadu, v obchodech běžně najdeme ekologické produkty, ohled na životní prostředí se stále více promítá do životního stylu, a to nejen u mladších generací.

Naprosto klíčová v procesu transformace však je také sdělování vize nízkouhlíkové společnosti jako něčeho dosažitelného a reálného, jako světa, ve kterém se nám bude dobře žít. Ano, klimatická změna je pro naši civilizaci obrovskou výzvou, nicméně společnými silami ji jsme schopni zvládnout, a když to uděláme dobře a budeme svá rozhodnutí konzistentně zakládat na relevantních faktech, nemusí to v budoucnu znamenat ani snížení kvality života.

Bill Gates a klimatická změna

Má softwarový inženýr, miliardář a filantrop co říci k tak odbornému a komplexnímu tématu, jakým je řešení klimatické krize? Možná budete překvapeni. V souvislosti se změnou klimatu je třeba znát dva číselné údaje. Padesát jedna miliard tun skleníkových plynů totiž každoročně vypouštíme do atmosféry. Rok od roku se toto číslo může nepatrně lišit, z dlouhodobého hlediska však neustále roste. Nula je cílem, o nějž musíme usilovat.

Důsledky změny klimatu nejhůře dopadají právě na chudé lidi. Věděl jsem, že skleníkové plyny zvyšují teplotu, ale domníval jsem se, že cyklické změny nebo další faktory skutečné klimatické katastrofě přirozeně zabrání. A nakonec mi to došlo. Celý problém se najednou zdál ještě těžší. Nestačilo jen poskytnout levnou a spolehlivou energii chudým.

Fakt, že opravdu musíme dosáhnout nuly, byl a je bez debat. Jestliže nepřestaneme do atmosféry vypouštět skleníkové plyny, teplota dál poroste. Snahy o pouhé omezování emisí - nikoliv o úplné zastavení - nám nepomohou. Jediným rozumným cílem jsou nulové emise.

Na jaře roku 2015 jsem dospěl k rozhodnutí, že se do toho musím pustit s větší vervou a vystupovat na veřejnosti mnohem častěji. Vážil jsem si nadšení protestujících, ale věděl jsem, že pouhý odprodej těchto fondů by nedokázal změnu klimatu zastavit a lidem v chudých zemích by nepomohl.

Uvědomil jsem si však, že nechci vlastnit akcie těžařských firem z jiných důvodů - nechci totiž vydělávat na stoupající ceně akcií, která je dána tím, že nehledáme bezuhlíkové alternativy. Z peněz vydělaných na oddalování nulových emisí bych měl špatné svědomí. V roce 2019 jsem se tedy zbavil všech svých přímých kapitálových investic do ropných a plynárenských společností, to samé učinila i naše nadace.

V závěru roku 2015 se naskytla příležitost k inovacím a novým investicím: V listopadu a prosinci se na půdě OSN v Paříži konala největší konference o změně klimatu COP 21. V roce 2015 bylo soukromé financování na suchu. Řada firem rizikového kapitálu, které dříve investovaly do zelených technologií, začala toto průmyslové odvětví opouštět, protože návratnost investic byla nízká.

Bylo nad slunce jasnější, že je potřeba získat nové finanční zdroje a zvolit jiný přístup, který bude lépe odpovídat specifikům čisté energie. Jednalo by se o dlouhodobé investice - na průlom v energetice můžeme čekat celá desetiletí, což představuje značné riziko.

V Paříži se sešlo dvacet státních představitelů, kteří přislíbili zdvojnásobení výdajů na výzkum. Klíčovými postavami této iniciativy byli francouzský prezident Hollande, americký prezident Barack Obama a indický předseda vlády Náréndra Módí.

Svět bude letos v důsledku zpomalení ekonomické aktivity vypouštět méně skleníkových plynů než loni. Jak už jsem zmínil, emise poklesnou o pět procent. To představuje významný pokles a bylo by skvělé, kdybychom dokázali snižovat emise každoročně dál stejným tempem.

Stejně jako potřebujeme nové testy, léčebné postupy a vakcíny na nový koronavirus, potřebujeme také nové nástroje v boji proti změně klimatu: vyrábět elektřinu a zboží, pěstovat plodiny, klimatizovat budovy a přemisťovat zboží i lidi po celém světě bez uhlíkové stopy.

Raději se soustředím na diskusi o tom, co je třeba udělat, abychom dosáhli nuly. Uvědomuji si, že nejsem tím pravým zvěstovatelem klimatické změny. Svět je přece plný bohatých lidí, kteří mají jasnou představu o tom, jak by se měli chovat ostatní, nebo věří tomu, že technologie dokážou vyřešit jakýkoliv problém.

Jsem si však vědom faktu, že v případě změny klimatu nejsou inovace tím jediným, co potřebujeme. Bez nich však nebude planeta dál obyvatelná. Technologická řešení nebudou stačit, ale jsou nezbytná.

V roce 2020 jsem začal nakupovat letecké biopalivo a v roce 2021 hodlám uhlíkovou stopu letadel své rodiny plně kompenzovat. Co se týče dalších zdrojů emisí, nakupuji offsety u společnosti, která provozuje zařízení na odstraňování oxidu uhličitého ze vzduchu. Dále podporuji neziskovou organizaci, která v cenově dostupných bytových jednotkách v Chicagu využívá pomocí svých inovací čistou energii. Investuji také do bezuhlíkových technologií. Považuji to za další možný způsob offsetování svých emisí.

Věnoval jsem miliardu dolarů na vývoj metod, které, jak doufám, pomohou dostat světové emise na nulu, včetně cenově dostupné a spolehlivé čisté energie a nízkoemisního cementu, oceli, masa a dalších komodit.

Klimatická změna v českém kontextu

Klimatické změně a jejím důsledkům se v Deníku N věnujeme systematicky. V souladu s většinovým pohledem vědecké komunity považujeme globální změnu klimatu za reálný problém, který nelze ignorovat. Její základní rámec je pro 196 zemí světa dán Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu, konkrétněji pak Pařížskou dohodou z roku 2015. ČR je signatářem obou dokumentů, kromě toho se jako členská země EU vyjadřuje k plánům, jimž Evropská unie tyto obecné dohody konkretizuje.

Česká vláda i opozice jsou stále ve větší míře klimaskeptické a snaží se závazky spojené s omezováním emisí apod. ČR spolu s dalšími třemi zeměmi vetovala plán EU zavázat se k dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050.

Průmyslová revoluce, probíhající od začátku 19. století, zvýšila spalováním fosilních paliv množství skleníkových plynů v atmosféře. To je podle většiny vědců základní mechanismus oteplování planety, zesílený nelinearitami - malé příčiny mohou mít velké důsledky.

V Arktidě jsou extrémně vysoké teploty. Dánský klimatolog pořídil ikonickou fotografii psího spřežení na ledě zaplaveném vodou. Ostrovní stát Kiribati postupně mizí pod mořskou hladinou. Greta Thunbergová spustila celosvětovou vlnu protestů mládeže, tzv. hnutí Fridays For Future.

Změna klimatu není jedinou příčinou současného vymírání živočišných a rostlinných druhů. Osmina druhů vymře, když s tím něco rychle neuděláme. A lidem se také povede hodně špatně. Hrozí nám rozsáhlé vymírání druhů a může za to člověk.

Podle ČHMÚ u nás prší zhruba stejně jako v minulosti. Voda v krajině chybí hlavně proto, že se nemá kde zachytit, vsáknout a dlouhodobě se udržet.

tags: #vse #co #chcete #vedet #o #klimaticke

Oblíbené příspěvky:

• Oedipoda caerulescens
• Tipy na zájezdy pro děti
• Dopady na životní prostředí
• Venkovní Kanalizace a KG Kolena
• Recenze keramických odpadkových košů