Ekologie organismů: Definice a klíčové koncepty

Ekologie je věda, která studuje vztahy mezi organismy a jejich prostředím. Zkoumá, jak organismy interagují s abiotickými (neživými) a biotickými (živými) faktory ve svém okolí. Ekosystém je společenstvo se svým abiotickým prostředím (organismy + neživé prostředí).

Ekologická valence

Ekologická valence je určitý rozsah podmínek, v nichž může organismus přežívat. Charakterizuje ji optimum, minimum a maximum. Pokud jakákoliv míra jakéhokoliv faktoru překročí šíři ekologické valence, organismus hyne. Některé organismy mají úzkou ekologickou valenci (stenovalentní), zatímco jiné mají širokou ekologickou valenci (euryvalentní). Euryvalentní druhy mají velkou šíři.

Druhy podle šíře ekologické valence:

• Euryvalentní = euryektní - velká šíře
• Stenovalentní

Bioindikátory

Bioindikátor je organismus, který má úzkou ekologickou valenci a slouží jako ukazatel stavu životního prostředí.

Abiotické podmínky života organismů

Abiotické podmínky zahrnují neživé faktory, jako jsou světlo, teplo, voda a litosféra.

Čtěte také: Znečištění a jeho následky

Světlo

Světlo je zdrojem slunečního záření a má zásadní význam pro fotosyntézu. Rostliny spotřebují přibližně 1 % světla, které na ně dopadá, k fotosyntéze. Typy světla zahrnují ultrafialové světlo (290-400 nm), které v malém množství působí příznivě (vitamin D), ale v nadbytku se může stát mutagenem.

Rozdělení rostlin dle nároků na světlo:

1. Slunomilné (heliofyty)
2. Heliosciofyty

Rozdělení živočichů dle aktivity:

1. Diurnální (aktivní ve dne)
2. Nokturální (aktivní v noci)

Teplo

Optimum teploty pro většinu organismů je 15-30 °C. Zdrojem tepla je slunce a geotermální energie. U živočichů se rozlišují polykylotermní (s proměnlivou tělesnou teplotou) a homokylotermní (se stálou tělesnou teplotou) organismy. Někteří živočichové se ukládají k zimnímu spánku (hybernanti).

Rozdělení rostlin dle nároků na teplo:

Čtěte také: Studie o elektromobilech a emisích

1. Eurytermní
2. Stenotermní
3. Termofyty
4. Psychrofyty

Rozdělení živočichů dle teploty těla:

1. Polykylotermní = s proměnlivou tělesnou teplotou (hadi, ryby, obojživelníci - na teple jsou rychlejší, proto se vyhřívají)
2. Homokylotermní = se stálou tělesnou teplotou - člověk,
3. Hybernanti = živočichové, kteří se ukládají k zimnímu spánku
   1. Praví spáči - mají zásoby v sobě, neprobouzí se - ježek

Voda

Voda je nezbytná pro život, tvoří součást těl organismů, zajišťuje transport látek, účastní se biochemických reakcí, umožňuje tepelnou regulaci a je životním prostředím. Zdrojem vody jsou atmosférické srážky. Vlastnosti vody zahrnují salinitu, teplotu, hustotu, obsah kyslíku, pH, proudění a viskozitu.

Organismy se dělí dle nároků na vodu na:

1. Hygrofilní

Rozdělení rostlin dle nároků na vodu:

1. Hydrofyty
2. Hygrofyty
3. Mezofyty
4. Xerofyty

Litosféra a pedosféra

Litosféra je svrchní pevný obal Země. Pedosféra je půdní obal Země. Půda vzniká zvětráváním litosféry a působením půdotvorných činitelů. Půda je přirozené prostředí a skládá se z úlomků nerostů a hornin, organických látek (půdní humus) a organismů (edafon).

Čtěte také: Vliv železnice na životní prostředí

Rozdělení rostlin dle nároků na kyselost půdy:

1. Acidofyty
2. Nitrofyty

Rozdělení rostlin dle nároků na salinitu / minerály:

1. Halofobní
2. Halofilní
3. Kalcifilní

Biotické podmínky života organismů

Biotické podmínky zahrnují interakce mezi organismy v populaci a mezi různými populacemi.

Populace

Populace je soubor jedinců stejného druhu žijících na určitém území. Mezi charakteristiky populace patří hustota (počet jedinců na plochu), natalita (množení), mortalita (úmrtnost), rychlost růstu, věkové složení, složení podle pohlaví a biotický potenciál (maximální možná rychlost růstu).

Rozptyl jedinců v populaci může být:

1. Náhodný
2. Rovnoměrný
3. V seskupeních (nejčastější)

Vztahy mezi populacemi

Mezi populacemi existují různé typy vztahů, které mohou být pozitivní nebo negativní.

Pozitivní vztahy

1. Komenzálismus: Jeden organismus (komenzál) využívá druhý organismus (hostitel), aniž by mu škodil.
2. Symbióza: Vzájemně prospěšný vztah, kde organismy mohou žít i bez sebe (např. mykorhiza).

Negativní vztahy

1. Amenzálismus: Jeden organismus (inhibitor) poškozuje druhý organismus (amenzál).
2. Kompetice (konkurence)
3. Herbivorie (býložravost)
4. Predace (dravost)
5. Poloparazitismus (např. jmelí)
6. Parazitismus:
   1. Obligátní - po celý život (tasemnice)

Vývoj ekosystému

Vývoj ekosystému prochází několika fázemi:

1. Zmlazení ekosystému: Vyvoláno náhlou změnou podmínek (sopky, vlny tsunami, zemětřesení).
2. Vyzrávání ekosystému: Obrovský nárůst druhů, veliká druhová rozmanitost.
3. Vrcholné stádium ekosystému: Snižuje se počet populací (snížení rozmanitosti), ti přizpůsobivější přežívají (specializace), jakákoliv změna vyvolá.
4. Zhroucení ekosystému: Sopka, zemětřesení, poté dojde opět k fázi č. 1.

Sukcese

Sukcese je proces, kdy jedna populace je nahrazována další (např.).

tags: #organismus #ekologie #definice

Oblíbené příspěvky:

• Srovnání emisí skleníkových plynů
• Odpadkové koše 60l - srovnání
• Inspirace z klidné přírody
• O mravním vztahu člověka k přírodě
• Dopad letecké dopravy na životní prostředí