Aleš Máchal (*1952) vystudoval Provozně ekonomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně, postgraduálně pak Ochranu a tvorba životního prostředí na Agronomické fakultě téže školy.
Aleš je spoluzakladatelem Lipky (1991), jejímž ředitelem byl prvních 11 let.
Po revoluci si doplnil aprobaci pro vyučování odborných předmětů a biologie na středních školách, a ač krátce pracoval jako náměstek ochrany přírody, raději spoluzaložil nevládní sdružení Rezekvítek a v roce 1991 Lipku - Dům ekologické výchovy, který společně s Hanou Korvasovou z malé vilky o pěti zaměstnancích dovedl (do roku 2002 jako ředitel) k největší environmentální vzdělávací organizaci na jižní Moravě.
Jako pedagog působil nejen v Lipce, přenášel i didaktiku ekologické výchovy budoucím učitelům i svým kolegům na dvou nejstarších moravských univerzitách.
Aleš pravidelně připravuje pro učitele, zájemce o environmentální vzdělávání i jiné nadšence krátké recenze knih, které stojí za to číst, a komentáře k aktuálním událostem, které postupně vycházejí ve zpravodajích Lipky.
Čtěte také: Podrobnosti o stanovisku k exekuci
Články z Okénka pravidelně vycházejí ve zpravodajích Lipky.
Průřezové téma environmentální výchovy je od září pro všechny základní školy povinné a roční studium, které připravila brněnská Lipka, má koordinátory environmentální výchovy na školách proškolit znalostně i metodicky.
„Naše semináře mají zapálené učitele především povzbuzovat, informovat je a podporovat a také je utvrzovat v tom, že dělají dobrou věc a že na ni nejsou sami,“ popisuje zatím ještě nepříliš povzbudivý stav environmentální výchovy na českých školách jeden z organizátorů Aleš Máchal.
Že slouží tato setkávání skutečně jako inspirace, potvrzuje jedna z pedagožek Lipky, „třídní učitelka“ přihlášených pedagogů, Dáša Zouharová: „Praktických vylepšení nebo projektů, souvisejících s šetrným přístupem k přírodě a vychovávajících k němu i děti, je velké množství.
Jedna z účastnic - Jolana Tulisová ze ZŠ Bobrová - například zařídila ve své škole líheň kuřat. Děti pak mají možnost sledovat v průběhu měsíce jejich vývoj.
Čtěte také: Složení chromového odpadu
Za rok by měli být pedagogové schopni vytvořit a před zkušební komisí obhájit koncepci environmentální výchovy pro svou školu.
Publikace je souborem námětů pro všechny tvořivé pedagogy, kteří hledají propojení mezi výtvarnou a ekologickou výchovou.
Čtyřikrát se zastavíme na různých místech v přírodě a čtyřikrát budeme hledat inspiraci - v lese, na poli, v rybníce a na louce.
Vydejme se s dětmi ven z učeben, dívejme se, pozorujme a dotýkejme se všech těch krás kolem.
Pohádková zahrada je určená především dětem z mateřských škol a jejich pedagogům.
Čtěte také: AFIZ: Pohled Aleše Nováčka
Najdete v ní spoustu konkrétních námětů, jak podporovat v dětech zájem o nejbližší okolí - o jejich zahradu.
Metodika reaguje na potřebu pedagogů základních i středních škol vyučovat v návaznosti na okolí školy.
Takzvaná regionální výuka byla ještě před časem v naší zemi tradiční a samozřejmou součástí výchovy a vzdělávání.
Smyslem publikace je poukázat na přínosy regionální výuky, shrnout zkušenosti autorů již existujících regionálních učebnic, a zejména usnadnit budoucím autorům proces tvorby jejich vlastní regionální učebnice.
Početný autorský tým složený z praktiků i akademiků přináší myšlenkovou rozmanitost, pestrost názorů, v mnohém shodu, v jiném možnou alternativu a náměty k následným diskuzím.
Při vhodném kombinování se rostliny vzájemně pozitivně ovlivňují a ochraňují.
Otáčecí okruh pomůže zahradníkům najít a vytvořit správné rostlinné souznění.
Dovolte mi ku příležitosti 90. narozenin prof. Bedřicha Moldana vzpomenout na jeho význam pro počátky ochrany přírody a krajiny naší republiky a doporučit vám novou knihu rozhovorů s touto významnou osobností, nazvanou výstižně Muž Země.
V Československu 70. let 20. století sice fungovala státní i dobrovolná ochrana přírody, byla však značně sešněrovaná přetrvávající normalizací.
Přesto se v médiích pomalu zabydlovaly pojmy jako „tvorba a ochrana životního prostředí“ a „péče o životní prostředí“, i když kritický stav lesů, vody, půdy i ovzduší se nezlepšoval a většinová společnost žila víceméně v nevědomosti o škodlivých dopadech průmyslových exhalací.
Environmentalistika jako nauka o životním prostředí člověka byla disciplínou doposud neznámou.
Tou první byla malá skripta profesora Aloise Zlatníka vydaná TISem roku 1975 nazvaná pro nás tenkrát poněkud tajuplným názvem Ekologie krajiny a geobiocenologie jako vědecký podklad ochrany přírody a krajiny.
Nakladatelství Academia vydalo českou verzi obsáhlé publikace Základy ekologie renomovaného amerického biologa E. P. Oduma.
V roce 1979 pak následovala další jedinečná kniha, tentokrát trojlístku českých autorů, Bedřicha Moldana, Jaroslava Zýky a Jana Jeníka nazvaná Životní prostředí očima přírodovědce, která nás srozumitelnou řečí a na konkrétních příkladech uváděla do základů environmentalistiky.
Stala se nám oblíbenou učebnicí a výrazně zvýšila naši povědomost o tom, o co skutečně jde v ochraně životního prostředí.
Čtvrtou významnou publikací té doby se stala kniha profesora Emila Hadače Krajina a lidé (Academia, 1982).
Z dobrých důvodů chci blíže představit jednoho z výše uváděných spoluautorů publikace Životní prostředí očima přírodovědce, člověka nesmírně úctyhodného, jehož podíl na zvýšení kvality péče o životní prostředí a rozvoji ekologické vzdělanosti v ČR před i po roce 1989 je nezměrný a naprosto ojedinělý.
Tou osobností je pan profesor RNDr.
Coby absolvent oboru analytická chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy působil několik let jako učitel na základní škole a od poloviny 60. let až do roku 1989 pak pracoval v Ústředním ústavu geologickém ČSAV.
Ovšem už v létě 1972 se mu podařilo přeložit a díky vstřícnosti kolegů v Ústředním ústavu geologickém i v několika desítkách výtisků neoficiálně vydat přelomovou publikaci The Limits of to Growth (Meze růstu) britských vědců manželů Meadowsových a jejich spolupracovníků.
Se základním poselstvím této knihy, „růst lidských materiálových nároků uspokojovaný ekonomickým růstem v dosavadní podobě, tedy exponenciálním, nemůže pokračovat donekonečna“, její překladatel dodnes souzní.
V roce 1978 stál Bedřich Moldan u zrodu výše zmiňované Ekologické sekce Biologické společnosti Československé akademie věd (ČSAV), která se, jak uvádí stránky Paměti národa, „svojí kritičností ke stavu ochrany přírody v komunistickém Československu a odbornou úrovní stala nejvýznamnější environmentální organizací v zemi“.
Vzápětí po Listopadu 89 se prof. Moldan stal prvním ministrem životního prostředí ve vládě Petra Pitharta.
S kolektivem spolupracovníků a za využití podkladů zpracovaných Ekologickou sekcí sestavil tzv. Modrou knihu nazvanou Životní prostředí České republiky, která nejenže shrnovala neutěšený stav, ale obsahovala také hlavní úkoly pro nastávající republikovou ekologickou politiku.
Následně vydaný Duhový program - Program ozdravení životního prostředí ČR pak vyšel v roce 1991, kdy Bedřich Moldan vstoupil do politiky jako člen ODS.
Jedním z nejvýraznějších počinů prof. Moldana je založení a dlouholeté vedení Centra pro otázky životního prostředí při Univerzitě Karlově, v němž se snoubilo vědecké bádání s pedagogickým působením.
K významným počinům Centra z posledních let patří například publikace Environmentální výzkum a hrozby 21.
Od své účasti na památném Summitu Země v Riu de Janeiru 1992 se Bedřich Moldan stále více věnoval také problematice ochrany klimatu, jeho mezinárodní renomé neustále vzrůstalo.
Jedná se o nedávno vydanou knihu rozhovorů, které s Bedřichem Moldanem vedla popularizátorka vědy Eva Bobůrková.
V této pozoruhodné knize je k nalezení vše podstatné z jeho plodného života, a to v širokých souvislostech dobového politického i společenského dění od 60. let po současnost.
Odpovědi prof. Moldana na skvěle kladené otázky jsou podrobné, upřímné a mající vysokou informační hodnotu i (anebo dokonce hlavně?) pro mladou generaci čtenářů.
Knihu krásně a výstižně pojmenovanou Muž Země (2025) lze tudíž vřele doporučit nejen ekopedagogům.
K nalezení je ve dvou dílech v 7.G č. 6/2024 a č.
V srpnu tohoto roku se pan profesor Bedřich Moldan v obdivuhodné svěžesti ducha i těla dožil 90 let.
Časopis Sedmá generace (7.G) je vždy plných originálních, čtivých a odborně správných textů, které jinde nenajdete.
Proto bych Vás rád vyzval, abyste podpořili toto médium zakoupením předplatného či darem, aby mohlo vstoupit do svého jubilejního 35. ročníku.
tags: #ales #machal #environmentalni #vychova #lipka