Organizace ochrany přírody v EU

Činnost EU v oblasti životního prostředí lze vysledovat ještě dříve, avšak koncem 80. let 20. století rychle rostlo povědomí veřejnosti o environmentálních hrozbách. Rozsáhlé ekologické katastrofy, jako byla například černobylská havárie, zaměřily pozornost na potřebu vyšší úrovně ochrany životního prostředí. Od roku 1972 byla přijímána opatření k omezení znečištění a zlepšení nakládání s odpady.

V roce 1979 byla přijata směrnice o ptácích, kterou organizace Birdlife International označila za „jeden z nejrozumnějších právních předpisů na ochranu ptáků na světě“.

Životní prostředí patří mezi oblasti, ve kterých EU sdílí pravomoc se členskými státy. V praxi to znamená, že většina české legislativy v oblasti životního prostředí vzniká implementací práva EU. Tato skutečnost reflektuje nejen přeshraniční charakter ochrany životního prostředí, ale i potřebu sjednotit environmentální standardy v podmínkách jednotného trhu EU. Sdílená pravomoc znamená, že ČR může přijímat i svou vlastní legislativu, ta ale nesmí být v rozporu s právem EU. ČR ovlivňuje konkrétní podobu jednotlivých předpisů EU z pozice člena Rady EU a zároveň prostřednictvím svých europoslanců.

Činnost EU v oblasti životního prostředí je definována v článcích 191, 192 a 193 Smlouvy o fungování EU. Přednostní cíle, kterých má být dosaženo, jsou pak stanoveny v tzv. akčních programech pro životní prostředí (EAP). Aktuálně je v platnosti již 8. EAP, který byl přijat v dubnu 2022 a stanovuje cíle do roku 2030. V obecné rovině je politika EU v oblasti životního prostředí založena na zásadách obezřetnosti a prevence, odvracení ohrožení životního prostředí především u zdroje a na zásadě „znečišťovatel platí“.

Právní předpisy jsou přijímány řádným legislativním postupem, v rámci něhož rozhodují Rada a Evropský parlament coby rovnocenné instituce. Výjimkou jsou následující oblasti, ve kterých přijímá předpisy pouze Rada (jednomyslně) a Evropský parlament je jen konzultován.

Čtěte také: Nevládní sektor a ochrana přírody v Česku

Finanční nástroje EU pro ochranu přírody

Finanční pomoc EU na ochranu přírody byla poprvé poskytnuta počátkem 80. let 20. století v návaznosti na iniciativy ze 70. let. Finanční nástroj pro životní prostředí neboli L’Instrument Financier pour l’Environnement (LIFE) začal fungovat díky podpoře Evropského parlamentu. V průběhu 90. Program LIFE hrál klíčovou roli při přípravě plánů péče o lokality Natura 2000. Finanční prostředky byly použity na vytvoření systému pro navrhování a přijímání plánů péče. Francie hrála klíčovou roli při vývoji „document d’objectifs“ (DOCOB), který je vzorem pro plánování managementu lokalit a používá se dodnes. V rámci mnoha projektů LIFE byly od té doby vypracovány tisíce takových plánů řízení.

Program LIFE, finanční nástroj Evropské unie, který podporuje aktivity související se zlepšením životního prostředí a klimatu, pomohl od roku 1992 financovat a realizovat více než 5 500 úspěšných projektů za téměř 6 miliard euro napříč celou Evropou. Od 1. dubna 2021 je program LIFE řízen Evropskou výkonnou agenturou pro klima, infrastrukturu a životní prostředí (CINEA). V současné době probíhá v Evropě více než tisíc projektů. Evropská komise na ně vyčlenila pro období 2021 až 2027 5,45 miliard euro. Oproti předcházejícímu období jde o šedesátiprocentní navýšení finančních prostředků. Zároveň byl program LIFE rozšířen o pilíř Přechod k čisté energii.

Vedle Operačního programu Životní prostředí je možné žádat na podporu environmentálních projektů také v unijním programu LIFE. Pro období 2014-2020 je v něm připraveno 3,46 mld. právnické osoby se sídlem v EU, např. 3,46 mld.

LIFE (z francouzského L'Instrument Financier pour l'Environnement - Finanční nástroj EU pro životní prostředí) je unijní program na podporu životního prostředí a klimatu, který vznikl již v roce 1992. Jeho prostřednictvím jsou financovány ekoinovační projekty, podporováno řízení životního prostředí a informační kampaně, slouží i k podpoře a rozvoji environmentální legislativy v Evropské unii. Na rozdíl od Operačního programu Životní prostředí, který je taktéž zaměřený na environmentální oblast, není program LIFE spravován na národní úrovni, ale jedná se o program Evropské komise. Žádosti jsou tak předkládány přímo Evropské komisi, která zajišťuje i jejich hodnocení.

Program LIFE je rozdělen do dvou podprogramů, a to podprogramu Životní prostředí, na který je vyčleněno 2,59 mld. €, a podprogramu Klima, na který připadá 0,86 mld. €. V rámci podprogramu Životní prostředí je největší měrou podporováno Účinné využívání zdrojů - 1,15 mld. € jde na projekty zaměřená na nakládání s vodou, odpady a přírodními zdroji, ale i na projekty, které zlepšují kvalitu ovzduší. Další oblastí této části programu je Příroda a biodiverzita, jenž podporuje ochranu druhů a stanovišť. Podprogram Klima je v rámci oblasti Zmírňování změny zaměřen na přechod k nízkoemisnímu hospodářství. V oblasti Adaptace na změnu jsou podporovány projekty, které přispívají ke zvýšení odolnosti na změnu klimatu.

Čtěte také: Environmentální Hnutí v Církvi

Program LIFE je primárně zaměřen na financování ochrany přírody a krajiny a biologické rozmanitosti. Za jeho přispění jsou realizovány jak osvědčené postupy, tak pilotní a demonstrativní projekty, které uplatňují a testují ještě nikde nevyzkoušený přístup. Podporovány jsou i projekty pro šíření informací a zvyšování povědomí o životním prostředí. V jeho rámci jsou podporovány také integrované projekty realizované na velkém území.

Hlavním rysem projektů programu LIFE je inovativnost a kreativita při praktickém řešení environmentálního problému, na který je projekt zaměřen. Výše podpory EK na financování projektů z programu činí 55% - 75 % způsobilých výdajů projektu dle zařazení do prioritní oblasti. Celkový rozpočet „tradičního“ projektu se pohybuje v průměru v rozmezí 1- 3 mil. Spolufinancování projektů žadatelů z ČR na realizaci aktivit v ČR: až 20 % způsobilých výdajů projektu, maximálně však 10 mil. Současně mohou o podporu žádat i partneři projektů, kteří budou realizovat aktivity na území ČR ve výši až 20% způsobilých výdajů projektu maximálně však 1.mil. Národním kontaktním místem pro program LIFE je Ministerstvo životního prostředí.

Projekt ENPLC

Projekt ENPLC navazuje na dva předchozí projekty, LIFE L.I.F.E a LIFE ELCN. LIFE ENPLC je iniciativou organizací reprezentující soukromé vlastníky půdy a ochránce přírody. Hlavním cílem je zachovat a/nebo obnovit půdu vlastněnou sokromníky tak, aby se na ní dařilo přírodě a aby stav krajiny zmírňoval dopady změny klimatu. Důležitou součástí projektu je posílení důvěry a spolupráce mezi zúčastněnými stranami. Oba předchozí projekty (LIFE L.I.F.E a LIFE ELCN) považují věcná břemena jako jeden z nejslibnějších nástrojů, jak do ochrany přírody zapojit více soukromníků. Stejně tak umožňují propojit organizace zabývající se ochranou přírody s jednotlivými vlastníky pozemků.

Cílem projektu je v rámci EU rozšířit možnosti využití nástrojů využívaných v ochraně přírody na soukromých pozemcích, zlepšit finanční pobídky a financování ochrany přírody na soukromých pozemcích a podpořit zájem občanů o toto důležité téma.

• Financováno: European Comission’s LIFE Programme
• Období: 2020 až 2024
• Celkový rozpočet: 1,7 mil. Naturschutzbund Deutschland e.V.

Legislativní rámec pro obnovu přírody v Evropě

Po několika odkladech dne 22. června 2022 konečně představila Komise EU balíček legislativních opatření na obnovu poškozených přírodních ekosystémů v Evropě do roku 2050 a snížení používání pesticidů o polovinu do roku 2030. Tento článek se snaží přiblížit obsah a cíle návrhu nařízení EU o právním rámci pro obnovu přírody. Jedná se o návrh historicky první právní úpravy svého druhu v oblasti ochrany přírody a krajiny.

Čtěte také: Školní výlet: příroda volá!

Návrh nařízení o právním rámci pro obnovu přírody v Evropě je součástí plnění strategie, kterou Evropská komise oznámila v prosinci 2019 v Evropské zelené dohodě (European Green Deal). Balíček kromě návrhu nařízení o obnově přírody obsahuje také návrh nařízení Sustainable use of plant protection products, kterým se mj. nahrazuje Směrnice 2009/128/ ES, o udržitelném používání pesticidů, přičemž jedním z hlavních cílů navrhovaného nařízení je snížení množství používaných pesticidů a rizik s tím spojených o 50 % do roku 2030. Dalším z cílů je obnova říčních ekosystémů a zajištění dobrého stavu záplavových území.

Právní rámec pro obnovu přírody v Evropě (někdy též nazývaný Nature restoration law) plní jeden z klíčových cílů Evropské zelené dohody (European Green Deal), tj. závazek definovaný ve Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, aby šla Evropa příkladem v zastavení úbytku biologické rozmanitosti a v obnově přírody. Strategie stanoví závazek právně chránit minimálně 30 % pevniny, včetně vnitrozemských vod, a 30 % moří na území Unie, z čehož alespoň jedna třetina by měla být pod přísnou ochranou, včetně všech zbývajících primárních lesů a starých porostů. Jedná se o příspěvek EU k probíhajícím jednáním o celosvětovém rámci pro biologickou rozmanitost po roce 2020, který má být přijat na 15. COP Úmluvy o biologické rozmanitosti, jež se bude konat v Montrealu. Nařízení zároveň odráží i závěry 26.

Z hlediska unijního práva je cílem návrhu doplnit stávající politiku životního prostředí. Navrhované nařízení by mělo být rovněž podnětem pro lepší koordinaci a provádění právních předpisů, konkrétně má doplnit směrnici o ptácích a směrnici o stanovištích v rámci budování, ochrany a obnovy lokalit soustavy Natura 2000 a nařízení o invazních nepůvodních druzích. Dále má doplnit rámcovou směrnici o vodní politice tím, že stanoví další požadavky na obnovu říčních ekosystémů a zajištění dobrého stavu záplavových území. Rovněž má doplnit rámcovou směrnici o strategii pro mořské prostředí o specifická opatření a podrobné cíle pro obnovu konkrétních mořských stanovišť.

Pokud jde o právní formu, právní rámec pro obnovu přírody v Evropě má být součástí sekundárního práva EU ve formě nařízení Rady a Evropského parlamentu. Komisi EU jde v případě právního rámce pro obnovu přírody jednoznačně o dosažení stejné úrovně ve všech členských státech EU, proto zvolila jakožto druh sekundárního právního předpisu nikoliv směrnici, nýbrž nařízení. Z hlediska členských států nepůjde tedy o jeho transpozici, jako je tomu například u směrnic v oblasti ochrany soustavy Natura 2000, pravidla budou přímo vymahatelná z nařízení. Na rozdíl od směrnice nařízení neuvádí pouze cíl, kterého mají členské státy dosáhnout, ale také určují právní požadavky a způsoby, jak tohoto cíle dosáhnout.

Především je třeba upozornit, že nejde jen čistě o problematiku ochrany přírody a krajiny, resp. biologické rozmanitosti, tak, jak jej dosud pojímá stávající legislativa a vědecká nauka, nýbrž že se jedná o nový přístup, širší pojetí, neboť se obnova má vztahovat i na jiné složky životního prostředí. Zastřešující cíl je popsán v článku 1 navrhovaného nařízení: přispět k trvalému, dlouhodobému a udržitelnému obnovení biologicky rozmanité a odolné přírody v celé EU prostřednictvím obnovy ekosystémů. Tím se stanoví rámec, v němž členské státy zavedou opatření k obnově, která do roku 2030 společně pokryjí alespoň 20 % suchozemských a mořských oblastí a do roku 2050 všechny ekosystémy území EU, které potřebují obnovu. To vychází ze Strategie EU pro biologickou rozmanitost, že do roku 2050 budou všechny ekosystémy obnoveny, odolné a přiměřeně chráněné a že jako milník bude evropská biologická rozmanitost do roku 2030 na cestě k obnově.

Z hlediska územní působnosti nařízení, dle čl. 2 návrhu se obnova bude vztahovat na přírodní ekosystémy uvedené v návrhu nařízení v čl. Dle čl. 3 bod 3 návrhu nařízení se „obnovou“ rozumí proces aktivní nebo pasivní pomoci při obnově ekosystému směrem k jeho dobrému stavu nebo jeho přivedení do dobrého stavu, dále pomoci při obnově typu přírodního stanoviště na nejvyšší dosažitelnou úroveň dobrého stavu a do jeho příznivé referenční oblasti a pomoci při obnově stanoviště živočišného či rostlinného druhu na dostatečnou kvalitu a kvantitu nebo obnovu populace druhu na uspokojivou úroveň jako prostředek zachování nebo zvýšení biologické rozmanitosti a odolnosti ekosystému. Některé další body čl.

Tato navrhovaná legislativa má obohatit stávající zkušenosti s opatřeními na obnovu přírody, jako jsou návrat volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zalesňování pozemků nebo odstraňování znečištění, která umožňují přírodním ekosystémům se zotavit. Je třeba rozlišit obnovu přírody od ochrany přírody, opatření na obnovu přírodních ekosystémů nemají vést automaticky k většímu počtu zvláště chráněných oblastí. Důvodem je mimo jiné i hospodářské využívání pozemků v revitalizovaných územích, jako např. obhospodařované lesní pozemky, pozemky zemědělského půdního fondu či pozemky ve městech (parky a jiné zelené plochy).

Jak bylo již výše popsáno, v článku 1 jsou vyjádřeny zastřešující cíle nařízení, v čl. 2 je stanovena územní působnost nařízení a v čl. Články 4 a 5 se týkají přírodních stanovišť dle směrnice o ptácích č. 2009/147/ES a směrnice o stanovištích č. 92/43/EHS. V článku 4 jsou stanoveny cíle obnovy suchozemských, pobřežních a sladkovodních ekosystémů a v článku 5 jsou stanoveny cíle obnovy mořských ekosystémů. Tyto cíle se týkají obnovy a znovuvytvoření oblastí, jakož i obnovy stanovišť druhů uvedených v příslušných přílohách obou směrnic. Obnova jde ruku v ruce s ochranou a péčí, a proto je v článcích 4 i 5 stanovena povinnost zajistit, aby se stav ekosystémů nezhoršil před obnovou ani po ní.

Další konkrétní cíle a povinnosti, které budou vyžadovat opatření k obnově, jsou stanoveny v článcích 6 až 10 nařízení. Článek 6 stanoví cíle pro zajištění nulové ztráty a zvýšení počtu zelených městských ploch ve městech, obcích a na předměstích. Povinnost odstraňovat říční bariéry stanoví čl. 7. To má přispět k přirozenému propojení řek a k cíli EU mít 25 000 km volně tekoucích řek do roku 2030. Pomůže to také obnovit říční oblasti a záplavová území. Článek 8 stanoví povinnost zvrátit do roku 2030 úbytek opylovačů a dosáhnout rostoucího trendu populací opylovačů, dokud nebude dosaženo uspokojivé úrovně.

Návrh nařízení neukládá povinnosti soukromým vlastníkům nemovitostí ani oprávněným hospodářům (zemědělcům, lesníkům, rybářům atd.). Povinnými subjekty jsou pouze členské státy EU. Mezi základní povinnosti patří články 11 a 12, které popisují požadavky na národní plány obnovy přírody členských států. Opatření na obnovu by měla být strategicky plánována tak, aby co nejúčinněji přispívala k obnově přírody v celé EU a ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se jí. Je důležité, aby členské státy připravily své národní plány obnovy na základě nejlepších a nejnovějších dostupných vědeckých poznatků. Články 13, 14 a 15 stanoví, že členské státy musí své národní plány obnovy předložit Komisi k posouzení a oponování a že před přijetím plánů budou muset reagovat na připomínky Komise. Je rovněž popsán proces přezkumu a pravidelné revize národních plánů obnovy.

Velmi zajímavý, a z pohledu právního možná klíčový, se jeví čl. 16 navrhovaného nařízení o právním rámci pro obnovu přírody. Členské státy mají podle něj zajistit, aby v souladu s vnitrostátními právními předpisy měla veřejnost, která má dostatečný zájem nebo která tvrdí, že bylo porušeno její právo, přístup k přezkumnému řízení před soudem nebo jinou nezávislou a nestrannou právní institucí zřízenou zákonem. Veřejnost by tak mohla napadnout hmotnou nebo procesní zákonnost rozhodnutí, které je v rozporu se zákonem, pokud se týká vnitrostátních plánů obnovy přírody, a případnou nečinnost příslušných orgánů veřejné správy, a to bez ohledu na to, jakou roli veřejnost hrála (či jaké procesní postavení měla) v průběhu procesu přípravy a vypracování národního plánu obnovy přírody. Členské státy EU mají určit, co představuje dostatečný zájem a porušení práva, a to v souladu s cílem poskytnout veřejnosti široký přístup k informacím. Pro tyto účely se jakákoli nevládní organizace podporující ochranu životního prostředí a splňující veškeré požadavky podle vnitrostátních předpisů považuje za aktivně legitimovanou postupovat podle čl. 16 navrhovaného nařízení. Přezkumná řízení uvedená v čl. 16 odst.

K hlavním cílům patří obnova poškozené krajiny. Návrh nařízení o právním rámci pro obnovu přírody je nepochybně prvním právním předpisem svého druhu vůbec jak v historii EU, tak i v kontextu mezinárodního práva. Nyní jej bude čekat projednání obvyklým legislativním postupem v Evropském parlamentu a Radě ve smyslu čl. 192 odst. 1 Smlouvy o fungování EU. Ostatně právní rámec pro obnovu přírody je i jednou z priorit Ministerstva životního prostředí v rámci aktuálního půlročního předsednictví ČR v Radě EU.

Je třeba uvést, že i pokud se podaří navrhované nařízení EU časem schválit, bude mít ČR obtížný problém toto nařízení uvést do praxe, resp. splnit příslušné cíle. V té době totiž již pravděpodobně bude účinný nový stavební zákon č. 283/2021 Sb. a tzv. změnový zákon č. 284/2021 Sb., které, pokud ještě mezitím nedojde k jejich žádoucí novelizaci (což bude Ministerstvo životního prostředí i v rámci současné vládní koalice prosazovat jen obtížně), ochraně přírodních ekosystémů, neřkuli jejich obnově, příliš nepřejí, ba právě naopak. Hlavní slovo při rozhodování o funkčním a prostorovém využití pozemků nebudou mít orgány ochrany životního prostředí, nýbrž orgány územního plánování a stavební úřady.

Na druhou stranu je třeba upozornit, že navrhované nařízení EU se hodně týká oblasti územního plánování v městech a obcích, má totiž přinést řadu impulzů, pokud jde o obnovu znehodnocených pozemků typu brownfields, zastavení úbytku a trvalého nárůstu městské zeleně, snížení počtu tzv. tepelných ostrovů a celkového zlepšení mikroklimatu pro život obyvatel v urbánním prostředí. Dle čl. 6 navrhovaného nařízení zelené plochy a porosty stromů jsou základními prvky městské zelené infrastruktury a přinášejí obyvatelům měst, obcí a předměstí ekologické, sociální a ekonomické výhody.

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)

ČR se stala plnohodnotným členem Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) v roce 2002. Hlavním úkolem EEA je poskytovat nezávislé a kvalitní informace o životním prostředí.

Struktura EEA

Součástí struktury EEA jsou tzv. evropská tematická centra (European Topic Centres - ETC). ETC jsou střediska, která sdružují organizace z členských zemí EEA s odbornými znalostmi ze specifické oblasti životního prostředí. Účast v ETC je prestižní záležitostí a značí odbornou erudici členských organizací. Je tedy velkým úspěchem, že ČR byla zastoupena ve všech ETC pro období 2019-2021. Pro období 2022-2026 bylo ustaveno 6 nových ETC a pro období 2023-2026 bylo následně ustaveno ještě sedmé ETC k biodiverzitě.

Smyslem ustavení nových ETC bylo podpořit provádění ambicí a cílů dohodnutých ve Strategii EEA a sítě Eionet na období 2021-2030. Seznam jednotlivých ETC je uveden níže (u relevantních ETC je uvedeno i zastoupení ČR):

• ETC pro oběhové hospodářství a využívání zdrojů - CENIA
• ETC pro adaptaci na změnu klimatu a sektor LULUCF
• ETC pro integraci dat a digitalizaci - GISAT
• ETC pro zmírňování změny klimatu - ČHMÚ
• ETC pro lidské zdraví a životní prostředí - ČHMÚ
• ETC pro přechod k udržitelnosti - CENIA
• ETC pro biodiverzitu a ekosystémy - CENIA

Publikace EEA

EEA každých pět let publikuje zprávu o stavu a výhledu životního prostředí a souvisejících trendech. Tyto zprávy hodnotí stav a výhled evropského životního prostředí a slouží jako podklad pro činnost a vývoj politik EU. Poslední zpráva z roku 2025 je k dispozici i se shrnutím na této stránce.

Evropská agentura pro chemické látky (ECHA)

Evropská agentura pro chemické látky byla založena v roce 2007 a sídlí v Helsinkách. Agentura usiluje o zajištění bezpečného používání chemických látek a dohlíží na uplatňování legislativy EU týkající se chemických látek, která jednak chrání lidské zdraví a životní prostředí, jednak působí ve prospěch inovací a konkurenceschopnosti v EU.

Činnost ECHA zahrnuje zejména tyto úkoly:

• pomáhat podnikům s dodržováním evropských právních předpisů v oblasti chemických látek a biocidů (např. nařízení REACH);
• spolupracovat s mezinárodními organizacemi a zainteresovanými subjekty při prosazování bezpečného používání chemických látek;
• poskytovat informace o chemických látkách a o jejich bezpečném používání pomocí jedinečné bezplatné databáze;
• spolupracovat s Evropskou komisí a členskými státy EU při identifikaci látek, které vzbuzují obavy, a přijímat rozhodnutí ohledně řízení rizik na úrovni EU;
• podporovat inovace v chemickém průmyslu hledáním alternativ, které rizikové látky nahradí.

Evropská výkonná agentura pro klima, infrastrukturu a životní prostředí (CINEA)

Evropská výkonná agentura pro klima, infrastrukturu a životní prostředí od 1. dubna 2021 nahradila Výkonnou agenturu pro inovace a sítě (INEA). Jejím úkolem je podporovat zúčastněné strany při realizaci Zelené dohody pro Evropu prostřednictvím kvalitního řízení programů, které pomáhá provádět projekty přispívající k dekarbonizaci a udržitelnému růstu. CINEA provádí tu část programů financování EU, která se týká dopravy, energetiky a klimatu. V rámci finančních výhledů na období 2021-2027 agentura portfolio svých programů rozšířila, přičemž klade hlavní důraz na to, aby tyto programy přispívaly k plnění priority Evropské komise v rámci Zelené dohody.

Ochrana přírody v České republice

Česká republika začala využívat program LIFE po svém vstupu do Evropské unie v roce 2004. Od té doby se uskutečnily na území naší republiky desítky projektů za stovky miliónů korun, které významně pomohly při ochraně životního prostředí. Program se stal i u nás významnou součástí podpory projektů v oblasti ochrany přírody a krajiny, životního prostředí a klimatu. V současnosti jsou české subjekty v pozici hlavního koordinátora nebo partnera v konsorciu zapojeni do více než 61 projektů, včetně 5 integrovaných projektů.

V ČR jsou zastoupeni úspěšní žadatelé ze všech skupin, tzn. veřejné správy, orgánů ochrany přírody, akademické a vědecké sféry, soukromých podnikatelských subjektů a neziskových organizací. Přičemž mezi hlavními příjemci v posledních letech bylo více subjektů z řad neziskových organizací, orgánů ochrany přírody a akademické sféry.

Ochrana přírody je v České republice upravena zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Česká republika má jako členský stát Evropské unie povinnost vytvářet národní soustavu chráněných území NATURA 2000, která slouží k ochraně nejvíce ohrožených druhů rostlin, živočichů a přírodních stanovišť. Soustavu NATURA 2000 tvoří systém evropsky významných lokalit a ptačích oblastí.

Zákon o ochraně přírody a krajiny upravuje ve vztahu k soustavě NATURA 2000 rovněž povinnost posoudit jakoukoliv koncepci nebo záměr, který může významně ovlivnit území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, z hlediska jeho důsledků na tato území. Při hodnocení důsledků koncepcí a záměrů se postupuje podle zvláštních právních předpisů (zákon 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí).

Zákon č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění je uveden v programu ASPI.

tags: #organizace #ochrany #přírody #v #eu

Oblíbené příspěvky:

• Energetická certifikace budov Nitra
• Testování pitné vody
• BIO 60 recenze
• Ekologické stavění Rychnov nad Kněžnou
• Program Člověk a biosféra