Orientace v přírodě podle mraveniště a dalších přírodních ukazatelů

Orientace v terénu je velmi důležitým aspektem při uskutečňování túry na sněžnicích. Zejména neznámý terén klade velké nároky na správnou orientaci. Pokud plánujeme túru, je potřeba se už dopředu pečlivě zaměřit na to, jakým způsobem se budeme v terénu orientovat. Nutností je vždy dobrá nová mapa a buzola, v posledních letech se stále více prosazuje využívání GPS, družicového systému využívaného k určování polohy.

Orientace v zimě

Správná orientace je nutná zejména v zimním prostředí, kdy na člověka působí nepříznivé vlivy okolního prostředí - chlad, sníh a vítr. Navíc orientace v zimních podmínkách bývá obvykle složitější neboť v krajině ubývá záchytných bodů. V případě nepříznivých povětrnostních podmínek a podcenění situace může dojít až k ohrožení života. Proto bychom problematiku orientace neměli podceňovat a již před túrou se na ni dostatečně zaměřit.

Mapy pro zimní turistiku

V případě mapy obvykle používáme standardní turistickou mapu 1:50 000. Při členitém a orientačně náročném terénu se používají také mapy v měřítku 1:25 000. Takovou oblastí jsou např. Vysoké Tatry. V České republice většina map pochází od dvou firem - KČT a Shocart. Mapy těchto dvou firem se liší zejména grafickou stránkou mapu a některými informacemi v nich obsaženými.

V případě zimní turistiky je vhodné použít speciální mapu vytvořenou právě pro potřeby zimní turistiky. Tyto mapy bývají i v jiném měřítku, např. 1:60 000 nebo 1:75 000. Zimní mapa obsahuje sjezdové tratě, upravované běžecké tratě i trasy neupravované, nicméně vhodné pro zimní turistiku na lyžích nebo sněžnicích. Tyto trasy často vedou mimo tradiční letní značené trasy a v terénu jsou pak značeny tyčemi. V případě pohybu v horských oblastech (např. Krkonoše) je důležité respektovat tyčové značení, které se obvykle nachází v místech s minimálním lavinovým nebezpečím. Neméně důležité je také respektovat předpověď počasí, hrozící lavinové nebezpečí a návštěvní pořádek dané oblasti. Např. v národních parcích se v I. a II.

Jak číst mapu

Každá mapa obsahuje legendu, která nám popisuje jednotlivé symboly používané na mapě. Můžeme z ní tak vyčíst, kde nalezneme turistické památky, kde je možnost občerstvení nebo ubytování, po jakých značených cestách se můžeme pohybovat apod. Sever na mapě je vždy na horním okraji mapy.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Další důležitým prvkem každé turistické mapy jsou vrstevnice. Vrstevnice je myšlená čára spojující místa se stejnou nadmořskou výškou. Čím jsou vrstevnice na mapě blíže sebe, tím je terén strmější. V případě dobrého čtení vrstevnic na mapě jsme schopni posoudit terén, který nás čeká a dle toho také plánovat trasu. Na horách platí, že více než na kilometry se při plánování trasy zaměřujeme právě na celkové převýšení. Volíme mapy s ekvidistancí (vzdáleností jedné vrstevnice od druhé) 20-25m, při ekvidistanci 50m nebo 100m je schopnost "číst" terén zhoršena.

Při pohybu v terénu dochází k poměrně velkému opotřebení mapy. Před náročnými túrami je dobré mapu tzv. přelepit širokou průhlednou lepící páskou, aby ji povětrnostní podmínky a zejména sníh nebo déšť nepoškodily. Pokud mapu oblepíme z obou stran, stane se v podstatě nezničitelnou. Nevýhodou je její vyšší hmotnost a nižší skladnost. Samozřejmostí by měl být průhledný plastikový obal na mapu.

Buzola a kompas

Vedle mapy je důležitým prostředkem orientace také buzola nebo kompas. Pomocí těchto přístrojů jsme schopni mapu správně zorientovat (aby sever na mapě souhlasil se skutečným severem), a tak se pohybovat správným směrem. Buzola se skládá z otočného kotouče s magnetickou střelkou ukazující k severu, který je umístěn na průhledné obdélníkové destičce. Na otočném kotouči je stupnice, uvnitř něj je tzv. branka, která bývá někdy nahrazena šipkou. Na podložce bývá někdy umístěna lupa umožňující lepší čtení mapy. Najdeme zde také pravítko v různých měřítcích umožňující lepší odečítání vzdálenosti z mapy.

Magnetická střelka ukazuje k severnímu magnetickému pólu, který není totožný se severním zeměpisným pólem a navíc stále mění svoji polohu. Rozdíl mezi oběma póly nazýváme deklinace. V našich zeměpisných šířkách se deklinace pohybuje v řádu několika stupňů, a tak se s ní při běžně turistice nemusíme zabývat.

Vedle zorientování mapy slouží buzola nebo kompas také k určování azimutu. Azimut je úhel, který svírá sever s plánovanou trasou pochodu. Umožňuje nám překonávat vzdálenost po přímce, velmi vhodný je např. při potřebě překonat větší odlesněnou plochu nebo při snížené viditelnosti. V lese jeho význam poněkud klesá, protože jsme málokdy schopni v členitém lesním terénu zachovat přímý postup, a tak je nutné neustále náš azimut korigovat.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Azimut nastavíme tak, že nejprve zorientujeme mapu na sever, pak spojíme počáteční bod (místo, kde se právě nacházíme) s cílovým bodem (místo, kam se chceme dostat) delší stranou desky a otočíme kotoučem tak, aby se střelka dostala červenou částí do branky. Úhel přečteme na přední straně desky. Při následujícím postupu pak udržujeme střelku stále v brance a postupujeme po šipce umístěné v přední části desky nebo po delší hraně desky.

Při používání buzoly se musíme potýkat s některými nástrahami. Magnetická střelka se bude vychylovat, pokud se v její blízkosti objeví nějaký železný předmět nebo elektrické vedení. Buzoly prodávané v České republice budou fungovat v našich zeměpisných šířkách. Označení světových stran bývá obvykle v angličtině - sever N (North), jih S (South), západ W (West) a východ E (East).

Na základní orientaci v terénu nám stačí jednoduchá buzola za 300-400 Kč. Mezi nejpoužívanější značky můžeme zařadit buzoly Silva, Recta a Suunto. Výhodou dražších buzol pak bývá zejména rychloustalující se střelka, kterou ale využijeme spíše při orientačním běhu. Cena takových buzol dosahuje více než 2000 Kč.

GPS

GPS (Global Positioning System) je navigační družicový systém vyvinutý ve Spojených státech amerických. Původně sloužil hlavně pro potřeby armády. Pracuje na principu příjmu signálu vyslaného některou z 24 družic, které obíhají okolo Země. GPS přístroj dokáže na základě tohoto signálu spočítat vzdálenost od jednotlivých družic, a tak zároveň zjistit přesnou polohu na Zemi. K zaměření naší polohy je nutný příjem signálu od nejméně třech družic, pokud je přijímán signál od více družic, můžeme určit polohu přesněji. GPS přístroj určuje přesnost polohy v rozsahu 10-20m, při stanovení nadmořské výšky bývá přesnost okolo 30m.

GPS přístroje dosahují stále menších rozměrů blížících se rozměrům mobilních telefonů. Větší miniaturizaci brání velikost obrazovky, která by měla být pokud možno co největší a nejpřehlednější. Vzhledem k charakteru použití by při turistice měly být tyto přístroje vodotěsné a měly by pracovat v co nejširším teplotním rozmezí. Mezi nejznámější GPS přístroje patří ty od firem Garmin a Magellan.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Při nákupu GPS přístroje je potřeba si ujasnit, za jakým účelem a v jakých podmínkách ho budeme používat. Při použití v zimní turistice nás bude asi nejvíce zajímat způsob a kvalita napájení, výdrž přístroje při nízkých teplotách a jeho hmotnost.

GPS přístroje nám budou spolehlivě fungovat pouze ve venkovním prostoru, nejlépe otevřeném. Signál nechytneme v budovách a problémy můžeme mít i místech, kde jsou okolo nějaké vysoké překážky (např. stromy, okolní hory apod.).

Abychom plně využili všechny přednosti, které nám GPS nabízí, je potřeba mít v přístroji nahranou mapu oblasti, ve které se chceme pohybovat. Map, které se mohou nahrát do GPS přístrojů existuje celá řada různé kvality. Digitální mapy vydávají např. Shocart nebo KČT, celou řadu map je také možno si stáhnou z internetu. Odlišujeme mapy vektorové a rastrové. Vektorové mapy nám umožňují vyhledat si informace o jednotlivých bodech na mapě. Jejich výhodou je snadná čitelnost a přitom velké množství informací, které z ní získáme. Rastrové mapy mají stejný vzhled jako papírové mapy, v podstatě jde pouze o mapy převedené do digitální podoby pomocí skeneru nebo digitálního fotoaparátu.

V případě vektorových map nám přístroj ukazuje aktuální polohu na mapě, nebo si také můžeme dopředu určit plánovanou trasu pochodu a GPS přístroj nás bude upozorňovat na případné odchýlení se od plánované trasy. U některých přístrojů můžeme dokonce nastavit hlasové upozornění (např. "po 50m odbočíte doleva").

Přírodní zákonitosti a orientace

Někdy kvalitní a drahé přístroje selhávají a pokud nemáme buzolu, naše schopnost orientovat se v neznámém terénu se snižuje. Proto je dobré znát také některé přírodní zákonitosti, které nám pomohou najít sever, a tak správně zorientovat mapu.

• Světové strany určíme tak, že malou ručičku namíříme na slunce a rozpůlíme úhel mezi touto ručičkou a dvanáctkou. Osa tohoto úhlu bude směřovat k jihu.
• Ráno je slunce přibližně na východě, v poledne ho vidíme na jihu a večer přibližně na západě.
• Jednoduchou pomůckou je i náš vlastní stín. Když si v pravé poledne stoupneme zády ke slunci, náš stín směřuje na sever.
• Když třeba projíždíme kolem slunečnicového pole, tak aniž by slunce pražilo a svítilo naplno, vždy jsou k němu tyto květiny nakloněné.
• Světové strany můžeme rozeznávat i ze stromů, ať už stojících, nebo pokácených. Většinou jsou větve hustší na jižní straně. U stromů záleží na tom, jestli stojí osamoceně, nebo v porostu v lese.
• Mravenci budují svá hnízda na jih od nejbližšího pařezu nebo stromu. Pokud stojí samostatně, jižní strana je na rozdíl od severní velmi pozvolná.
• Spousta skautských a trampských příruček píše, že lišejníky rostou na stromech zásadně na severní straně. V Krkonoších je to trochu složitější. Severozápadní větry přinášejí vlhkost, tedy lišejníky se mohou objevit i na severozápadu.

Důležitá doporučení

Tak na začátek si řekněme, že tato forma orientace - bez pomůcek není nic jednoduchého a určitě bychom na ni neměli spoléhat, jako na hlavní ukazatel cesty. Do situace, kdy by naše orientace naprosto selhala a neměli bychom žádné pomůcky se dostaneme, když zanedbáme přípravu na výlet. Proto dbejme, abychom alespoň trochu tušili, kde jsme. Dohledáme si, mezi kterými vesnicemi se budeme pohybovat, kde jsou kopce, potůčky a jak daleko od nich jsou turistické stezky. Buzolu tam nechávejme, ani ji nevytahujme…člověk nikdy neví, kdy se bude hodit. Vnímejme, kudy jdeme. Držme se skupiny. Choďme po turistických stezkách. Záleží na situaci. Je rozdíl mezi ztracením se v zimě a v létě. Rovněž je rozdíl mezi dnem a nocí. Nejpříznivější dobou pro ztracení se je letní odpoledne.

tags: #orientace #v #prirode #podle #mraeniste

Oblíbené příspěvky:

• Změny v Příloze č. 2
• Ekologické investice v ČR
• České ekologické problémy
• Propojení přírody a kultury
• Suchá a mokrá metoda recyklace kartonů