Osmáci degu (Octodon degu) jsou středně velcí hlodavci, kteří si v posledních několika letech získali velkou oblibu v zájmových chovech. Od roku 2005 se jejich počet v zájmových chovech rapidně zvýšil i v České republice. Osmák degu je známý též jako chilská veverka. Jak již sám název napovídá, pochází z daleké Chile. Tento malý hlodavec je mezi chovateli velice oblíbený. Jeho chov není nijak zvlášť náročný. Kromě jiného bývá osmák degu poměrně chytrý a společenský.
Nicméně, stále chybí dostatek relevantních informací pro začínající chovatele, které by jim pomohly zajistit dobrou úroveň welfare v chovech. V porovnání s běžně chovanými hlodavci je množství kvalitníchinformací o osmácích degu limitováno, i když se v posledních letech zvyšuje. Proto je nesmírně důležité seznámit se s jejich specifickými potřebami a zajistit jim optimální podmínky pro život v zajetí. Pojďme se tedy podívat na vše, co potřebujete vědět o chovu osmáků degu.
Osmák degu (Octodon degus) je středně velký hlodavec, který patří do čeledi Octodontidae a pochází ze západních svahů And severního a středního Chile, kde obývá komplexy složitých podzemních nor. Osmáci patří do řádu hlodavců, infrařádu Caviomorpha, čeledi Octodontidae a spolu s činčilami, morčaty a dikobrazy se řadí mezihystrikomorfní, neboli dikobrazočelistné hlodavce. V dospělosti dosahují váhy mezi 170-300 g, tělesná délka se pohybuje okolo 300 mm, přičemž délka ocasu dosahuje až 170 mm. Typicky bývají samci větší než samice, a to o přibližně 10 %, avšak jinak jsou bez výrazného pohlavního dimorfismu.
Ve volné přírodě má samice 1 vrh ročně, a to během období dešťů, oproti tomu v zajetí je možné odchovat až 4 vrhy za rok. Z pohledu zachování dobrého welfare se však doporučují 2, maximálně 3 vrhy ročně. Zajímavostí je různorodost délky života. Všechny se shodují, že v zajetí se běžně osmáci dožívají 5-8 let, zatímco vědecké články uvádějí, že v divočině se 85-90 % dospělých samců a samic nedožije 2 let. Rozdíl mezi dlouhověkostí v divočině oproti zájmovému chovu je přikládán zejména špatnému složení potravy v jehož důsledku dochází ke značným zdravotním komplikacím.
Jedná se o velmi sociální živočichy, kteří žijí ve skupinách. Osmáci jsou velice sociální zvířata. Nejčastěji žijí ve skupinách o velikosti 5-10 jedinců, složených z 2-5 samic a 1-2 samců. Tato skupina potom sdílí svou potravu a zároveň i podzemní systém nor, který slouží jako bezpečné zázemí a úkryt. Je možné najít samce v harému až 20 samic, pokud však v zajetí umístíme do chovného zařízení více samců pohromadě s jednou či více samicemi, může tato skutečnost vést k nežádoucí agresi mezi samci.
Čtěte také: Stanování na divoko: co je legální?
Nejdůležitějším sociálním faktorem ovlivňujícím welfare osmáků bylo zjištění faktu, že novorozenci, juvenilní mláďata a odstávčata odchovaná v zajetí individuálně bez rodičů vykazují v dospělosti behaviorální i nervové poruchy, které nejsou pozorovány u zvířat odchovaných rodiči. Proto je důležité, aby osmáci byli chováni ve skupinách a měli možnost sociální interakce.
Osmáci degu patří mezi striktní býložravce s mikrobiální fermentací potravy v dlouhém klenutém slepém střevě, ke kterému dochází po žaludečním a autoenzymatickém trávení. Mají typický zubní vzorec I 1/1, C 0/0, P 1/1, M 3/3, celkem mají tedy 20 zubů. Po narození mají hlodáky bílou barvu a do ukončení 1. roku se zbarví do žluté až jasně oranžové barvy. Neustále rostoucí zuby je důležité udržovat v dobré kondici podáváním různých materiálů ke žvýkání, včetně potravy obsahující vláknité složky, a různých netoxických dřevin k okusu.
Osmáci jsou přizpůsobeni anatomicky i behaviorálně pro potravu o nízkém až středním obsahu nestrukturálních karbohydrátů. Rostlinná strava konzumovaná osmáky ve volné přírodě a jejich přirozeném habitatu má přirozeně nižší obsah nestrukturálních sacharidů, jako jsou cukry a škrob. Proto si jejich tělo nedokáže s vyšším obsahem cukrů a škrobu v potravě poradit a často dochází k devastaci střevní mikroflóry. Výživa patří mezi jeden z nejdůležitějších a hlavních faktorů, které ovlivňují nejen zdravotní stavale především i welfare těchto zvířat.
Často se setkáváme především v obchodech se zájmovými zvířaty s nedostatkem znalostí výživě konkrétního živočišného druhu a nebývá výjimkou, že jsou osmáci krmeni standardní krmnou směsí určenou křečkům, nebo morčatům, která rapidně zvyšuje hladinu krevního cukru. Tyto krmné směsi jsou ale plné jednoduchých cukrů. Základní složkou krmné dávky je seno, které by mělo být podáváno ad-libitum. Vzhledem ke svému habitatu ve volné přírodě, jsou tito hlodavci velice dobře adaptováni na nízký příjem vody. I přes tuto skutečnost, by ale měli mít neomezený přístup k vodě. Zároveň bychom měli věnovat pozornost čistotěnapáječky.
Adekvátní chovné zařízení je naprostým základem pro dodržení kvalitního welfare, ať už se jedná o velikost, vhodně zvolený materiál tak i volba patřičného a dostatečného enrichmentu. Osmáci jsou velice aktivní živočichové, kteří s oblibou šplhají do výšek a rádi skáčou nakrátké vzdálenosti. Při zařizování chovného zařízení, bychom proto měli myslet spíš na jeho dostatečnou výšku než šířku. V posledních letech jsou velice oblíbená dřevěná terária, kombinovaná s pletivovou výplní. Ve spodní části se osvědčuje umístění skleněného akvária, případně plechovéhošuplíku, zabezpečeného proti poranění, pro snadnou sanitaci a udržení čistoty.
Čtěte také: Tipy pro kempování v Evropě
Naprosto nevhodné jsou plastové ubikace, protože osmáci plast velice rychle zdemolují svým hlodáním a nutkavou potřebu vše okusovat. Zároveň se malé částečky plastu dokážou dostat do trávicího traktu a způsobit zdravotní komplikace. Minimální rozměry klece pro chov maximálně 2 jedinců jsou 70 cm na šířku, 70 cm na výšku a 45 cm do hloubky. Osmáci jsou velice snadno ochočitelní, a proto nebývá výjimkou, že je zkušení chovatelé pouští volně po místnosti, která je zabezpečena před možným úrazem (např. zabezpečená elektronika). Rozteč jednotlivých ok v pletivu, případně tyček při kovové výplni, by neměla být větší než 2 cm,aby nedošlo k úniku zvířat.
Pro vybavení chovného zařízení by se neměli používat police z drátěného pletiva. Vhodnější je použít tlustší větve ovocných stromů, případně dřevěné police bez jakékoli chemické úpravy pro ochranu před intoxikací (osmáci je velice rychle okoušou). Klec byměla být chovatelem pravidelně kontrolována, protože osmáci jsou velice inteligentní živočichové a rychle by mohli přijít na způsob útěku. Okolní teplota by se měla pohybovat v rozmezí 18-20 ˚C. Pro dodržení diurnálního cyklu by se měl udržovat světlený režim 12:12 h.
Podstatným aspektem dobrých podmínek welfare je i správná manipulace. Vzhledem ke snadné ochočitelnosti, je nejsnazší naučit chovaného jedince na občasnou manipulaci, tak že si sám vleze do ruky. Případně opatrně podebíráme pod celým tělem. Nikdy nechytáme osmáky za ocas. Osmáci mají totiž ocas pokrytý tenkou a citlivou kůží a v případě manipulace za tuto část těla dochází velice snadno k prasknutí a svlečení kůže.
Mezi nejčastější zdravotní problémy osmáků degu patří onemocnění dentice, kožní problémy a oční onemocnění. Ve studii provedené na 300 zvířatech tohoto druhu se dentální problémy vyskytovali u 60 % pacientů z toho 75,8 % byli jedinci starší 2let. Kožními problémy, do kterých bylo zahrnuto sebepoškozování a barbering, byly prokázány u 36,67 % případů z toho se v 50 % vyskytovaly u jedinců mladších 2 let. Poruchy chování byly příčinou kožních problémů ve 40 případech a 20 případů bylo spojených s dentální patologií. Výrazně vyšší byla frekvence dentálních onemocnění u zvířat starších 2 let, oproti tomu kožní problémy byly mnohem častější u zvířat mladších 2 let.
Průjem, cukrovka nebo rýma. Osmák degu je citlivé zvířátko. Pokud onemocní, choroba většinou postupuje velmi rychle. Proto se vyplatí nečekat a rovnou jednat.
Čtěte také: Tipy pro kempování v přírodě
Chováme-li doma jakékoliv zvíře, je třeba počítat s tím, že jej musíme občas někam přepravit (v případě zdravotních komplikací k veterináři, na výstavu, na dovolenou, samici k připuštění atd.) Proto je nutné mít předem připravené varianty transportu. Na rozdíl od psů, kteří s námi cestují obvykle na vodítku nebo v tašce, musíme u osmáků volit jiné způsoby. Dobře ochočená zvířata můžeme na kratší vzdálenost přenášet v ruce, pokud jde o delší dobu, je nutné mít nějakou přepravku. Další variantou je přepravovat zvíře přímo v jeho vlastní ubikaci. Tuto možnost volíme pouze v případě, že s námi zvíře bude delší dobu a je tím pádem postaráno i o jeho ubytování. Jde třeba o dovolené na chalupě apod.
Cestujeme-li na krátkou vzdálenost a dobu (návštěva veterináře, prodej mláďat apod.), je nutné pořídit vhodnou transportku. Transportka musí splňovat tato základní kritéria - bezpečnost - zvíře se v ní nemá mít možnost zranit, zároveň z ní nesmí utéci, - vzdušnost - dostatečný přístup vzduchu je nezbytný je např. pevná přepravka s jednou nejlépe šikmou, vzdušnou stěnou (pletivo, perforovaný plech apod.), - pevné nepropustné dno - při delší přepravě samozřejmě zvířata vykonají svou potřebu, je vhodné dno ještě vystlat nějakým absorpčním materiálem (hobliny, sláma apod.).
V obchodní síti je poměrně velké množství plastových přepravek několika velikostí, z nichž si určitě vybereme. Jde vlastně o plastovou krabičku (obvykle z průhledného materiálu), na kterou se zaklapne barevné perforované víko. To má jednak otevírací vstupní otvor a především pak praktické madlo, za které transportku snadno přenášíme. Tato přepravka je velmi vhodná na krátký transport např. k veterináři. Je lehká, dostatečně vzdušná, snadno se čistí a dezinfikuje. V situaci, kdy je třeba si vhodnou přepravku vyrobit, sahají mnozí chovatelé po kovu. Většinou postačují plechová krabice s několika vzdušnými otvory, na kterou se z perforovaného plechu či spojením plechu a pletiva připevní dvířka (obvykle jezdící v drážkách). Plechovou přepravku můžeme použít i pro transport zvířat poštou či vlakem, neumožňuje jim totiž útěk. Další její výhodou je i snadná údržba (čištění, dezinfekce), nízká váha a praktická nezničitelnost. Nevýhoda spočívá především v použitém materiálu - plech totiž neabsorbuje vlhkost a snadno se proto zapocuje. Vlhkost vydechovaného vzduchu i moči pak zůstává na stěnách a velmi výrazně zhoršuje mikroklima.
Nejčastější typy používaných přepravek pro osmáky jsou zhotovené ze dřeva. Jedná se o dřevěné bedničky různých velikostí a tvarů, které mají obvykle celou jednu stranu z pletiva perforovaného plechu apod. Nejvhodnější jsou konstrukce s jednou stranou zkosenou, na kterou použijeme právě některý ze vzdušných materiálů. Pak nehrozí, že by na poště či nádraží mohlo dojít k naskládání balíků na přepravku a tím k udušení zvířat. Výhodou dřevěných přepravek je jejich snadná výroba, schopnost udržovat dokonalé mikroklima a jejich bezpečnost pro osmáky. Nevýhodou je mírně vyšší váha, horší možnost dezinfekce a také jejich nižší životnost oproti kovovým. Pokud však v nich nebudeme osmáky nechávat déle než na transport, vydrží nám jistě i několik osmáčích generací. Je jednoznačně nejlepším druhem dopravy. Cestou zvířata nejsou vystavena neúměrnému stresu, můžeme jim věnovat i během cesty dostatečnou péči.
Dno přepravy vysteleme hoblinami, zvířeti můžeme podat kousek zeleniny a trochu sena či zrnin. Nikdy nedáváme do transportky vodu, protože se stejně vyleje. Lepší je při občasných zastávkách podat vodu v misce k napití. Mají-li osmáci dostatek šťavnatého krmiva v přepravce, obvykle stejně nepijí. Dbáme na dostatečný přístup čerstvého vzduchu, ale zbytečně nevystavujeme zvířata ani průvanu. V letních měsících cestujeme raději navečer, kdy není takové horko.
Chov osmáků degu může být velmi obohacující zkušeností. Je však důležité si uvědomit, že se jedná o zvířata se specifickými potřebami, které je nutné respektovat. Poskytnutím správné výživy, vhodného prostředí a dostatku sociálního kontaktu můžete zajistit, aby vaši osmáci žili šťastný a zdravý život.
tags: #osmak #degu #chov #v #zajetí