Ostnokožci: Ohrožený druh s fascinujícími vlastnostmi

02.04.2026

Ostnokožci (Echinodermata) jsou kmen bezobratlých živočichů, jehož zástupci žijí v mořích a oceánech po celém světě. Vyskytují se převážně na mořském dně. Jde o prastarou skupinu živočichů, z nichž kromě současně žijících druhů se nám zachovalo asi 13 000 fosilních druhů. Objevovali se již od starších prvohor.

Charakteristické znaky ostnokožců

Mají tři charakteristické znaky:

Tělo dospělých ostnokožců je paprsčitě souměrné (pětičetná souměrnost).
V podkoží se vytvářejí vápenité destičky, které mohou splývat v pevný krunýř nebo mohou prorůstat přes pokožku na povrch jako ostny.
Mají ambulakrální soustavu tvořenou řadou kanálků a váčků, která slouží k pohybu, dýchání a přijímání potravy.

Název pochází z řeckého echinos - trnitý a derma - kůže a popisuje charakter ostnité povahy mnoha druhů. Vědecký název „Echinodermata“ pochází z řec. = ježek, řec. derma = kůže.

Rozmanitost a velikost

Ostnokožci jsou různorodí tvorové o velikosti těla od méně než 1 cm až po různé hvězdice o velikosti přesahující 1 metr či sumýše s rozsahem těla převyšujícím 2 metry. Pohybují se velmi pomalu převážně činností ambulakrální soustavy, nebo bývají přisedlí.

Mezi nyní žijící ostnokožce se v současnosti řadí 5 tříd, a sice lilijice, hvězdice, hadice, ježovky a sumýši. K tomu ještě řada již vymřelých skupin jako byli např. poupěnci, jablovci,…

Čtěte také: Rizika mobilních aplikací a Wi-Fi

Stavba těla a vnitřní systémy

Tělo dospělých ostnokožců je paprsčitě souměrné (v podstatě stavěné na čísle 5). U hvězdic je tento typ tělní stavby dobře patrný, protože z prostřední části (kde je ústní otvor) vybíhá pět ramen (tzv. ambulaker, jedn. č. ambulacrum). Jiní ostnokožci (např. sumýši nebo ježovky) nemají svá „ramena“ oddělena, ale při bližším pohledu na stavbu těla je pětičetné uspořádání patrné i u nich.

Přesto není pětičetné uspořádání dokonalé, a je tedy zřejmé, že se vyvinulo až druhotně. Například ústní otvor se otevírá vždy trochu mimo centrum těla, v oblasti mezi kořeny dvou ramen. Uvnitř těla se nachází rozvětvená síť coelomálních kanálků - tzv. ambulakrální systém, které usnadňují vnitřní koloběh látek a zároveň slouží jako hydraulický systém, jenž napomáhá pohybu. Ambulakrální kanálky ústí do panožek, přičemž při vytlačení vody se mohou přisát k podkladu, při nasátí se uvolní.

V kanálcích proudí mořská voda, kterou tělo přijímá „sítkem“ (madreporit) u řitního otvoru. Trávicí soustava je trubicovitá nebo vakovitá, ústní otvor je na spodní části těla. Z orgánů umožňujících orientaci v prostředí jsou vyvinuty primitivní hmatové, čichové, polohové (sferidia) a zrakové ústroje (oční destičky rozlišující světlo a tmu).

Oběhový systém je tvořen soustavou trubic, která kopíruje vodní kanálky, stejně tak jako nervový systém, který je decentralizovaný.

Rozmnožování a vývoj

Ostnokožci jsou většinou gonochoristé s vnějším oplozením, vývoj probíhá přes dipleurní larvy (nepřímý vývoj). Protože jejich vývoj byl dobře prostudován, slouží často jako modelové organismy embryologie (zejména ježovky).

Čtěte také: Ohrožení orangutani: Podrobná analýza

Výskyt v ČR

Mnoho druhů se vyskytuje i na našem území. Zvláště v prvohorních usazeninách Barrandienu.

Jednotlivé třídy ostnokožců

Lilijice (Crinoidea)

Lilijice jsou nejpůvodnější, dnes však přirozeně vymírající skupinou ostnokožců. Připomínají rostliny. Panožkami chytají potravu. Trávicí soustava má tvar písmene U.

Hvězdice (Asteroidea)

Název pochází z řec. aster = hvězda. Ústní otvor je na spodní straně těla, řitní a madreporitový otvor na svrchní straně. Pohybují se hlavně pomocí ambulakrálních panožek. Živí se i měkkýši, které dokáží rozevřít i za pomoci svých ambulakrálních panožek. Velikost je od několika cm do 1 m.

Hadice (Ophiuroidea)

Z řec. ophis = had, oura = ocas. Ramena jsou dlouhá, tenká, pohyblivá, ohebná a zřetelně odlišená od centrálního terče. Jsou větvená, takže připomínají keřík. Pohyb je umožněn napojením vápenitých destiček, tvořících kostru.

Ježovky (Echinoidea)

Mohou být kulovité, vzácněji zploštělé (např. Echinocyamus pusillus). Krunýř s kloubně napojenými ostny, dal název celému kmenu. Ostny slouží nejen k pohybu po povrchu těla, ale také k obraně, protože mohou obsahovat jed. Ústním ústrojím je tzv. Aristotelova lucerna.

Čtěte také: Jak se chránit při práci s křovinořezem

Sumýši (Holothuroidea)

Mají protáhlý tvar těla, připomínající okurku („mořské okurky“). Nemají ostny, pouze mikroskopické jehlice umístěné v podkožní svalovině. Pohyb je umožněn panožkami. Do kloaky se vychlipují vaky, sloužící k dýchání („vodní plíce“). U řitního otvoru jsou také tzv. toxická vlákna, sloužící k obraně živočicha. V případě ohrožení mohou sumýši vyvrhnout řitním otvorem část vnitřností, které následně regenerují.