Vznik ostrova z odpadu letadla a globální zamoření plasty

08.03.2026

Obrovská výroba a spotřeba široké škály umělých materiálů, které se v přírodě rozkládají neuvěřitelně dlouhou dobu, je významným zdrojem uhlíkových emisí přispívajících ke klimatické krizi. Gigantické plovoucí ostrovy odpadků, pláže zavalené hromadami smetí, ptáci s žaludky plnými mikrotenových sáčků - to jsou apokalyptické výjevy, které si nejspíš vybavíte, když dojde řeč na plasty. Podle aktuálních předpovědí bude v nadcházejících desetiletích role plastů v urychlování globálního oteplování ještě narůstat.

Plasty jako záchrana fosilního byznysu

Hned několik evropských zemí v posledních měsících uzavřelo své poslední uhelné elektrárny, dieselová auta dostávají červenou v centrech řady měst, na střechách domů se objevuje čím dál víc solárních panelů a zemědělská půda mnoha západních zemí je lemována obřími větrníky. Optimistům by se mohlo zdát, že směřujeme k udržitelnějšímu využívání energie a že fosilnímu průmyslu začínají odbíjet poslední hodiny. Ustát dnes už nevyhnutelný nástup energetiky využívající slunce, vítr nebo vodu je pro ně otázkou přežití a jejich esem v rukávu je právě výroba a zpracování plastu.

Navzdory všem snahám o omezování emisí uhlíku skrze snižování spotřeby fosilních zdrojů stále platí, že ropy spotřebováváme čím dál víc. Už před dvěma lety označila Mezinárodní energetická agentura za největší hnací motor tohoto růstu petrochemikálie, ze kterých se vyrábí plast. Ve své tiskové zprávě je dokonce nazvala „slepou skvrnou“ globálního energetického systému. V závěsu totiž překvapivě nechaly i automobilovou nebo leteckou dopravu, na které se snáší největší kritika.

Plasty jsou z naprosté většiny tvořeny fosilními materiály a ty se využívají i na výrobu energie v chemičkách. Nárůst je sice evidentní i bez přesných dat, ale statistiky jsou šokující. Zatímco v roce 1950 se na světě vyrobilo asi 1,5 milionu tun plastu, v roce 2017 to bylo už 350 milionů, a pokud nedojde ke změně současného trendu, v roce 2050 výroba dosáhne dvou miliard tun. Nejvýznamnějším typem produktů, na které se vyrobená hmota používá, jsou obalové materiály na jídlo, nápoje či léky. Poptávku přitom stále nafukují zejména rostoucí ekonomiky asijských zemí a v některých regionech výrobu stimuluje i nízká cena zemního plynu, kterou umožnil rozmach frakování.

Plány na uhlíkovou neutralitu

Podle ředitelky Centra pro mezinárodní environmentální právo (CIEL) Caroll Muffett to není tak jednoduché. „Velká část toho nárůstu není způsobena spotřebitelskou poptávkou, ale potřebou udat zboží,“ říká v narážce na to, že ropné společnosti stále více svých investic přelévají právě do této oblasti. Například společnost Shell to ale odmítá a trvá na tom, že pouze reaguje na poptávku vyplývající ze všeobecného ekonomického růstu. Koncern British Petrol se sice zavázal k uhlíkové neutralitě do roku 2050, jak ale upozornil časopis Scientific American, z plánu mu vypadly petrochemikálie. O tom, jak velký význam dnes má pro fosilní průmysl navazující chemické využití, svědčí i to, že ropné koncerny vlastní také několik z největších chemických firem.

Čtěte také: Ostrov odpadků a fauna

Spálit vše, co dobře hoří

K uhlíkovým emisím, které urychlují globální oteplování, přispívají v podstatě všechny fáze životního cyklu plastů, ať už je to těžba základních surovin (hlavě ropy), frakování, zpracování nebo doprava. V poslední době pak na významu nabývá i konečná fáze životního cyklu plastových výrobků.

Jak říká australský expert na odpadovou problematiku mezinárodní sítě IPEN Lee Bell, existuje jen málo způsobů zpracování plastového odpadu, které by byly šetrné z hlediska produkce emisí. Právě spalování je ale v současnosti poměrně oblíbeným řešením. Díky tomu, že jsou plasty vyrobené z ropy, také dobře hoří, a je tak velmi výhodné je přidávat k ostatnímu, ne tak hořlavému a výhřevnému odpadu, ze kterého se spalováním vyrábí energie. Plastový odpad je dokonce energeticky výhřevnější než uhlí a je ho všude tolik, že i přes snahu ho co nejvíce recyklovat tlak na jeho spalování rychle roste.

Zastavit růst?

Podle obsáhlé loňské zprávy, na které pracovalo několik mezinárodních organizací, se dá očekávat, že pokud nedojde k výrazným opatřením, dostanou se emise CO2 způsobené plasty v roce 2050 zhruba 2,75 miliardy tun, což je přibližně pětinásobek dnešní hodnoty. Pokud nechceme, aby se z plastu stalo nové uhlí, budeme muset přijít s odvážným omezením jednorázových výrobků, a to především obalových materiálů. Cesta přes pouhou osvětu a sázka na změnu spotřebitelského chování je nejspíš čistá utopie.

Příklady řešení

Plovoucí ostrovy z odpadu

Plovoucí ostrov - to není název nějakého dezertu, ale originálního hotelu a restaurace, které si zřídil Francouz Eric Becker v abidžanské laguně. Spočívá na 700.000 plastových lahvích a dalších odpadcích získaných v ekonomické metropoli Pobřeží slonoviny. Pro místní obyvatele se stal Erikem Bidonem (kanystr). Ostrov váží asi 200 tun a je spojen s pevninou jakousi pupeční šňůrou, která mu zajišťuje pitnou vodu. Loni tento Francouz, který na ostrově i bydlí, zahájil provoz hotelu se dvěma pokoji, otevřel restauraci, je tu karaoke a pláž.

Velká tichomořská odpadková skvrna

Pás odpadu na hladině Tichého oceánu je šestnáctkrát větší, než se vědci dosud domnívali. Plovoucí masa, které se také říká Velká tichomořská odpadková skvrna, svou velikostí odpovídá čtyřnásobku rozlohy Německa. Oblast koncentrovaného odpadu sestává z bezmála osmdesáti tisíc tun plastu, zjistili vědci leteckým pozorováním. Skvrna se podle nich nadále rozrůstá velmi rychlým tempem.

Čtěte také: Město Ostrov

Mezi Kalifornií a Havajskými ostrovy je asi 80 tisíc tun plastů. Mnoho částí na sobě mělo útržky textu, celkem v devíti různých jazycích, převážně japonštině a čínštině. Vědci se domnívají, že odpadková skvrna se v posledních letech rozrostla vlivem tsunami, která zpustošila japonské pobřeží roku 2011.

Plastový odpad v Mariánském příkopu

Americká výprava Five Deep Expeditions vytvořila nový rekord v hlubokomořském ponoru. Pod hladinu oceánu klesla do hloubky 10 928 metrů a dostala se skoro až na úplné dno Mariánského příkopu. Na místě objevil čtyři dosud neznámé druhy korýšů, ale i plastový odpad. Expedice v těch největších hloubkách našla plastovou tašku a umělohmotné obaly od sladkostí. Tento objev potvrzuje podle Vescova, jak rozsáhlý je problém se znečištěním plastem.

Globální zamoření oceánů plasty

Každoročně se do světových oceánů dostane asi 4-12 milionů tun umělých hmot. Přitom ale jen 250 tisíc tun tohoto odpadu zůstane na hladině, zbytek klesá ke dnu. Před rokem oznámili mořští biologové, že plasty se už našly i na tom nejopuštěnějším místě planety, v tichomořské oblasti Point Nemo. Toto místo je známé především tím, že vesmírné agentury ho používají jako „odpadkový koš“ pro vyřazené družice a kosmické lodě. U Point Nemo byla koncentrace plastů poměrně nízká, vědci tam našli 26 kusů na metr čtvereční.

Vědci z tohoto projektu ale zkoumali vody i na jiných místech světa: Nejvíce mikroplastů plavidla zatím objevila v Jihočínském moři východně od Tchaj-wanu, a to 357 částic na metr krychlový. Ať už se umělé hmoty dostanou do jakýchkoliv hloubek, většinou se vrátí zpět k pevnině, prozrazují výsledky nejnovějších studií.

Na několika místech v oceánu se pak rozkládající se plastový odpad shromažďuje; hlavní příčinou jsou mořské proudy, které koncentrují umělé hmoty na jednom místě. Takových plastových kontinentů je podle výzkumů v oceánech celkem šest. V březnu 2018 nizozemští oceánologové zmapovali a popsali největší z těchto plastových ostrovů - říká se mu „Great Garbage Patch“, neboli Velká tichomořská odpadková skvrna. „Našli jsme v ní asi 80 tisíc tun plovoucího plastu,“ uvedl Laurent Lebreton, hlavní autor studie, která vyšla v odborném časopise Scientific Reports.

Čtěte také: Glamping a příroda

Pro srovnání, odpovídá to hmotnosti asi 500 velkých letadel. A jde o 16x větší množství plastu, než ukazovaly dosavadní průzkumy. Nejvíc ale vědce zaskočilo, z kolika kusů plastu se plovoucí ostrov skládá - odhadují to na 1,8 bilionu kusů umělé hmoty.