Omezení Smluvní Volnosti a Prevence ve Volné Přírodě: Analýza Vybraných Ustanovení Zákoníku Práce

Skupina poslanců navrhla zrušení několika ustanovení zákona č. Sb., zákoník práce. Odůvodnění předmětného návrhu směřuje proti zákonu č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který byl přijat dne 21. 4. 2006 a vyhlášen dne 7. 6. 2006. Přípravy a projednání samotného vládního návrhu nového zákoníku práce byly kritizovány.

Úprava pracovněprávních vztahů byla nepochybná a byla vyvolána změnou situace a potřeb společnosti. Nový zákoník práce (NZP) se zakotvenou koncepcí delegace občanského zákoníku měl řešit nerovnováhu (asymetrii) mezi subjekty pracovněprávních vztahů. Nicméně, navrhovatelé v části návrhu pod bodem II. uvádějí ústavněprávní argumentaci, konkrétně práva dle čl. 1 Ústavy a čl. 11 odst. 1 Listiny.

Nový zákoník práce byl postaven na zásadě „co není dovoleno, je zakázáno“, což odpovídalo povaze a společenských podmínek předlistopadového období. Navrhovatelé zdůrazňují, že v právním státě má platit zásada „co není zakázáno, je dovoleno“, jak je tato zásada formulována v čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 3 Listiny základních práv a svobod. Tato zásada je obsažena v ustanovení § 2 odst. 2 NZP a deklaruje smluvní volnost. Princip autonomie vůle a smluvní volnosti má ústavněprávní dimenzi.

Ústavní soud ve svých nálezech (sp. zn. Pl. ÚS 29/99 ze dne 23. 5. 2000, Sbírka rozhodnutí, svazek 18, nález č. 73, str. 135, vyhlášen pod č. 167/2000 Sb.; sp. zn. Pl. ÚS 50/2000 ze dne 16. října 2001, Sbírka rozhodnutí, svazek 24, nález č. 149, str. 309, vyhlášen pod č. 410/2001 Sb.; a sp. zn. Pl. ÚS 39/01 ze dne 30. dubna 2002, Sbírka rozhodnutí, svazek 28, nález č. 135, str. 153, vyhlášen pod č. 306/2002 Sb.) zdůraznil ústavní ochranu práva vlastnického dle čl. 11 odst. 1 Listiny (součástí je i ius disponendi). Ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 113/04 ze dne 4. dubna 2004, Sbírka rozhodnutí, svazek 33, nález č. 63, str. 33, Ústavní soud konstatoval, že princip právní jistoty je obecnou podmínkou fungování právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny. Stát má (i zákonem) projevy jednotlivců toliko respektovat, případně aprobovat, nikoliv určovat cíle, jichž má být dosaženo. Takový přístup zcela odporuje základním požadavkům právního státu a jeho § 2 odst. 2.

Nový zákoník práce již při určení své povahy (§ 2 odst. 1) stanoví, že výchází z ochrany slabší strany, aniž by respektoval zásadu proporcionality. V právním státě (čl. 2 odst. 3 Listiny) má svobodná vůle jednotlivce vždy prioritu před státní mocí realizovanou zákonem.

Čtěte také: Stanování na divoko: co je legální?

Z žádného ustanovení nevyplývá, že se od něj není možné odchýlit. Neexistuje zde imperativní příkaz či zákaz. Rozpor s právním předpisem dochází až následně, zpětně, rozhodnutím soudu. Takový postup je rozporný nejen se zásadou právní jistoty (čl. 1 odst. 1 Ústavy), ale i s právem na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a snižuje míru předvídatelnosti soudního rozhodnutí (nález I. ÚS 440/06, Sbírka rozhodnutí, svazek 32, nález č. 27, str. 255). Tento problém právní jistoty není vyčerpán ani „znalými poradci“.

Nový zákoník práce ve svém § 2 odst. 2 dále narušuje rovnováhu tím, že způsobem uvedeným výše (§ 2 odst. 2) v případech uvedených v § 363 odst. 1 větou první kogentnost nezužuje pouze na zde výslovně specifikovaných ustanovení (obdoba úpravy obchodního zákoníku). Větou poslední věta ustanovení § 2 odst. 2 stanoví, že „ustanovení tohoto zákona o odchýlení ve prospěch zaměstnance neplatí, jestliže jde o odchýlení ve prospěch zaměstnance.“.

Úprava obsažená v § 2 odst. 3 NZP upravuje vazbu občanského a pracovního práva. Nestanoví-li to tento zákon výslovně, použije se občanský zákoník. Z ustanovení § 2 odst. 3 nevyplývá, na která ustanovení občanského zákoníku nový zákoník práce odkazuje. Absence jasného vymezení obsahu a významu ustanovení § 2 odst. 3 omezuje smluvní svobodu účastníků pracovněprávních vztahů. Z ustanovení § 2 odst. 3 měla být v § 2 odst. 2 „předstíraná“, neboť smluvní volnost ústavně garantovanou dle čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 11 odst. 1 Listiny.

Požadavek právní jistoty a požadavek tzv. legitimního očekávání. Koncepce delegace navíc přináší značné aplikační problémy, odporuje zásadě tzv. subsidiarity práva a popírá i důvěru v právo. Je otázka aplikovatelnosti tohoto § 573 navazujícího na § 572 odst. 2 občanského zákoníku na pracovněprávní vztah. Osobní povahy je i výkon práce pro zaměstnavatele v rámci pracovního poměru. Nový zákoník práce tak v § 36 odst. 1 zakotvuje institut odstoupení.

Navrhovatelé uvádějí, že zásahem do principu právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) a do vlastnického práva (čl. 11 odst. 1 Listiny) je i ustanovení § 342 odst. 1 nového zákoníku práce. Ve svém důsledku se může toto ustanovení § 342 odst. 1 obrátit proti samotných zaměstnanců.

Čtěte také: Tipy pro kempování v Evropě

Chybějící tzv. sociální dialog, tj. bez konsenzu zaměstnavatelů a zaměstnanců, resp. jejich zástupců, tj. odborů. Zásahy do vlastnického práva jsou kritizovány. Je narušována zásada nestrannosti a objektivity. Výkon práce dle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, je považován za „konkurenční výkon“ téže činnosti.

Odborové organizace a rady zaměstnanců - ustanovení nového zákoníku práce zakotvují určité nerovné postavení i mezi zaměstnanci. Zaměstnanci v České republice si mohou dle ustanovení § 281 odst. 1 zřídit odborové organizace. V důsledku toho dochází k diskriminaci zaměstnanců, u nichž odborové organizace nepůsobí. Ustanovení § 306 odst. 4 zasahuje do vlastnických práv zaměstnavatele (čl. 11 Listiny).

Je porušována koaliční svoboda zakotvenou v čl. 27 Listiny. Dochází k zvýhodňování některých z odborových organizací (čl. 27 odst. 2 Listiny); jde o ustanovení § 24 odst. 2 zákoníku práce. Podle ustanovení § 24 odst. 2 je dána možnost, aby v případě nesouhlasu menší odborové organizace (resp. organizací) např. nedohodnou na postupu podle věty první § 24 odst. 2, neboť dle § 24 odst. 3 se zaměstnavatel dohodne nikoliv s jednou odborovou organizací, nýbrž se všemi odborovými organizacemi, které u něj působí. Ustanovení § 24 odst. 2 věty druhé narušuje kolektivního vyjednávání. Ustanovení § 24 odst. 3 stěží hovořit o reprezentativnosti.

Ustanovení § 33 odst. 3 (týkající se vzniku i zániku pracovního poměru) se i na zaměstnance zaměstnavatelů v hospodářské sféře (např. s.r.o. či a.s.). Dochází k zásahu do vlastnických práv zaměstnavatele chráněných čl. 11 Listiny. Soukromá sféra je zvýhodněním zaměstnanců. Ustanovení § 306 odst. 4 zasahuje do vlastnických práv zaměstnavatele (čl. 11 Listiny).

Česká republika na zrušení části ustanovení § 305 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a zrušení ustanovení § 321 odst. 2 písm. c) a § 322 odst. 2 písm. a) téhož zákona.

Čtěte také: Tipy pro kempování v přírodě

Je narušována zásada rovnosti. Soud ČSFR ve svém nálezu z 8. 10. 1992 sp. zn. Pl. ÚS 96/1992 Sb. konstatoval, že rovnost je v rovině pozitivního práva garantován zákazem diskriminace.

Tabulka: Přehled vybraných ustanovení NZP a jejich kritika

tags: #ostupne #ve #volne #prirode #omezovat #prevenci

Oblíbené příspěvky:

• Geografické aspekty znečištění vody
• Budoucnost energetiky v kontextu klimatu
• Mezidruhové a vnitrodruhové vztahy
• Počasí v Mělníku
• Fakta o Velké pacifické skvrně odpadu