Mezinárodní panel pro změny klimatu (IPCC) vydal novou zprávu o stavu klimatu, která se zaměřuje na adaptaci na nastalé změny naší atmosféry a uvádí vědecké poznatky týkající se přizpůsobování se těmto změnám.
O vydání další části již šesté hodnotící zprávy informoval mezinárodní vědecký panel na svých stránkách. V první části, kterou loni v srpnu zveřejnila pracovní skupina 1 IPCC a která se týkala fyzikálních vědeckých poznatků o změně klimatu, se uvádí, že klimatická krize je jednoznačně způsobena lidskou činností, což má za následek bezprecedentní změny, přičemž některé z nich se stávají nevratnými.
Druhá část šesté hodnotící zprávy vypracovala pracovní skupina 2 zabývající se klimatickou adaptací. Zpráva se zaměřuje na popis událostí, které nastanou po překročení „bodu zlomu“. Tak vědecký panel nazývá okamžik, kdy emise v atmosféře dosáhnou bodu, který způsobí oteplení do takové úrovně, která spustí nekontrolovatelný řetězec ničivých událostí. Zpráva také specifikuje geografické oblasti, které jsou vzhledem ke změnám klimatu nejvíce zranitelné a podrobně popisuje, jak se společnost může chránit před některými dopady těchto změn.
Třetí část šesté hodnotící zprávy, která má být zveřejněna v dubnu, se bude zabývat způsoby snižování emisí skleníkových plynů a závěrečná část, která má být publikována v říjnu, shrne tyto poznatky pro zástupce států OSN, kteří se sejdou na podzim v Egyptě na klimatickém summitu OSN COP27.
Zpráva dále uvádí, že varování ohledně dopadů rostoucích teplot a stále extrémnějšího počasí se týká všech oblastí světa. Změna klimatu dopadne na všechny regiony, přičemž přibližně 3,3 až 3,6 miliardy lidí, tedy zhruba polovina světové populace žije v oblastech "velmi zranitelných" vůči změně klimatu.
Čtěte také: Oteplování oceánu a emise CO2
IPCC upozorňuje, že již nyní dochází k masovému vymírání druhů, od stromů po korály. Hodnota nárůstu teploty o 1,5 °C nad předindustriální úrovní (více ambiciózní cíl, který stanovuje Pařížská dohoda) představuje "kritickou úroveň", po jejímž překročení se dopady klimatické krize výrazně zrychlují a některé z nich se stávají nevratnými.
Pobřežní oblasti po celém světě a malé nízko položené ostrovy přitom při zvýšení teploty o více než 1,5 °C začnou být zaplavovány. Alarmující je i zjištění, že některé ekosystémy ztrácejí postupně schopnost pohlcovat oxid uhličitý, čímž se z „pohlcovačů“ uhlíku stávají jeho zdroji.
Zpráva dále uvádí, že při radikálním snížení emisí skleníkových plynů je možné nárůstu teploty nad 1,5 °C vzhledem k předindustriálnímu období zabránit.
Mezi nejhůře postižené změnami klimatu budou patřit malé ostrovní státy. Pokud nebudou přijata dodatečná opatření směřující na snižování emisí, tyto budou postupně mizet a to již v krátkém časovém horizontu.
Vlády v jiných částech světa by podle Zprávy měly začít budovat protipovodňovou ochranu, podporovat pěstování pro danou oblast nových plodin (jelikož mnohé plodiny nebude možné v dané oblasti kvůli změnám přírodních podmínek pěstovat) a budovat odolnější infrastrukturu. Vědci IPCC ale zároveň upozorňují, že schopnost světa přizpůsobit se dopadům se bude rychle snižovat, čím více bude teplota stoupat.
Čtěte také: Co je klimatický summit?
Zpráva jasně uvádí, že klimatická krize může také zhoršit problémy, jako je hladomor, špatné zdravotní situace obyvatelstva a chudoba. Zpráva zlehčuje obavy z konfliktů, které by mohly vzniknout v důsledku klimatické krize, a konstatuje, že by sice došlo k vysídlení a nedobrovolné migraci lidí, ale že "neklimatické faktory jsou dominantními příčinami stávajících vnitrostranických násilných konfliktů".
Dopady zprávy pro celý svět a konkrétně pro Českou republiku se diskutovaly na tiskové konferenci v budově Akademie věd ČR na Národní třídě. Podle Pavla Zahradníčka z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR je klimatická změna bezesporu největší environmentální hrozba současnosti.
Na základě grafu s průměrnou roční teplotou v České republice za posledních 245 let vědec ukázal, že se u nás střídají chladnější a teplejší roky. Počátkem 20. století začíná trend, který se v osmdesátých letech urychlil - teplota začala růst zásadním tempem. Nejvíce z toho vyčnívají roky 2011 až 2020. Vůbec nejteplejší roky v tuzemském i globálním měřítku byly 2014, 2015, 2018, 2019 a 2020.
Současně prezentoval dva hypotetické scénáře do budoucna. První počítá s tím, že lidstvo produkci skleníkových plynů neomezí. Důsledky obou se do roku 2050 příliš neliší, protože do té doby bude klima ovlivňovat lidská činnost, kterou jsme už vykonali. Do poloviny století stoupne teplota o 1,4 až 1,9 stupně. Do roku 2100 půjde podle Pavla Zahradníčka o dva až čtyři stupně. A to vůči srovnávacímu období 1981 až 2010, kdy byla průměrná teplota vzduchu 7,9 stupňů.
Nejvýrazněji se přitom bude měnit zimní sezona, což středoevropské krajině přinese více deště a méně sněhových srážek. Nárůst teploty se projevuje také větším počtem tropických dnů. V šedesátých letech 20. století nastalo čtyři až pět takových dnů za rok. Nyní jich je 13 až 14. Došlo tedy k trojnásobnému nárůstu. Horké tropické noci vzrostly sedmkrát. V letech 2006 až 2020 bylo v České republice o 40 až 60 procent víc tropických dnů, než některé dřívější modely očekávaly. Podle nich k tomu mělo dojít až po roce 2040. Výrazně tedy podcenily vážnost situace.
Čtěte také: Klimatický skepticismus Klause
Také se mění četnost, a hlavně intenzita jak extrémního sucha, tak i povodní. Za posledních 24 let zažila Česká republika asi 19 větších hydrometeorologických extrémů. Z toho bylo jedenáct let sucho, osm let přineslo naopak povodně. Roky 2013, 2014 a 2020 zaznamenaly oba dva tyto projevy současně. Sucha v letech 2015 až 2020 byla podle něj největší za posledních 500 až 2000 let. A zároveň bylo nejvíce povodní.
V dubnu až červnu, tedy v období důležitém pro zemědělské práce, statisticky významně klesají srážky. Viditelnými dopady změny klimatu budou nižší výnosy plodin. „Do budoucna by se u nás mohla pšenice stát nerentabilní. Dopadů na zemědělství ale bude podstatně více,“ varuje vědec, podle nějž mohou sucha přinést také podstatně více lesních požárů, které se nám dosud ve větší míře vyhýbaly. Dalšími dopady bude nízký stav podzemních vod a přehřátá města.
Globální oteplení téměř jistě překročí 1,5 stupně Celsia, uvedl předseda Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) Jim Skea. Výroční konference o změnách klimatu v brazilském Belému má konstatovat, že lidstvo zřejmě nedokáže naplnit cíl Pařížské dohody a udržet oteplení planety pod 1,5 °C.
Přesné formulování cíle bylo, že to musíme udržet co nejvíc pod 2 °C a vynaložit maximální úsilí, aby to bylo méně než 1,5 °C. To znamená, zatím ten fakt, že jsme nad 1,5 °C, pokud to není fluktuace - třeba se to v příštích letech trošku zase vrátí, to uvidíme - ale znamená to, že jsme nesplnili jednu část závazku a že máme o to větší problém s dosažením cíle těch 2 °C.
Podle všech analýz ekonomických dopadů vychází, že jak přímé dopady, tak náklady třeba na adaptaci se s každou desetinou stupně nad těch 1,5 °C zvyšují. Každá desetina nás stojí víc než předchozí desetina. Takže má smysl se snažit dosáhnout co nejnižšího nárůstu, tedy aspoň na 1,5 °C a co nejvíc pod 2 °C.
Prognózy zatím nesměřují k tomu, že bychom dosáhli cíle 2 °C. Při nejoptimističtějších scénářích to vychází na 2,5 °C. Teď směřujeme mezi 2,5 a 3,5 °C. To znamená, že pokud jenom prodloužíme úsilí, které máme teď a nezintenzivní se zapojení všech ostatních regionů světa, tak se ke 2 °C nemůžeme dostat.
Globální oteplování ale znamená dramatické změny třeba v oblastech, kde dochází k dezertifikaci, to znamená roste počet oblastí, ve kterých se nedá dále produkovat a žít. Dramaticky se mění situace malých ostrovních zemí. Mění se rozvrstvení srážek, které je z hlediska výživy, zemědělství atd. naprosto klíčové, a to zejména v tropických oblastech a poblíž obratníků. Dramaticky se mění situace zejména v Arktidě, to znamená na pólech. To jsou všechno věci, které mají dalekosáhlé dopady na rybářství, na to, jak může lidská společnost fungovat. Nejde jenom o stoupající hladiny moří.
COP se musí postavit k faktu, že jsme přes 1,5 °C, takže očekávám, že nastane vyjádření zhruba ve smyslu, že stále má cenu se o to snažit, že to neznamená konec snažení. Očekávám, že se výrazněji rozeberou národní adaptační plány a jejich naplňování. Členské země se vůči svým závazkům ještě stále nedostaly na to, čemu měly dostát.
Není COPu, aby nebylo významných dohadů o finančních tocích pro celou řadu rozvojových zemí, pro které je klimatická agenda mnohem dražší, než si můžou dovolit. A pokud rozvinutý svět od toho rozvojového něco chce, oni automaticky říkají: Tak nám ale pomozte finančně. Vy máte zisky z dosavadního vývoje, z fosilních paliv atd. a teď po nás chcete, abychom toto vypnuli a dělali něco jiného. Ale my ty zisky nemáme a potřebujeme vaši pomoc.
Závazky, které byly schválené na předminulém COPu, Evropa a rozvinuté země nenaplnily ani z té části, jak samy přislibují. Očekávám, že se dozvíme o nových závazcích tímto směrem. Řeč byla minule třeba o sto miliardách dolarů ročně a jsme někde na dvaceti nebo třiceti. Prostě je to daleko pod závazkem.
Diskuse bude určitě o transferu technologií. Tam by mohla hrát roli Čína, protože na nových technologiích postavila svoji ekonomiku a výrazně na tom v uvozovkách vyhrává klimatickou diskusi. Otázkou bude, do jaké míry se v této diskuzi podaří chytnout Evropě a dalším zemím, aby byly taky na straně těch, kteří vyrábějí a případně dodávají.
tags: #otepleni #klimatu #nad #1 #5 #stupnu