Růženín: Vlastnosti, Výskyt a Význam Růžového Křemene

Křemen je mimořádně hojný minerál a jedná se o jednu z nejhojnějších složek zemské kůry. Křemen je přírodní oxid křemičitý SiO2. Společně se živci se jedná o nejrozšířenější minerál v zemské kůře. Struktura křemene je tvořena sítí tetraedrů SiO4, které jsou spojeny svými vrcholy a každý křemík tak sdílí se sousedy kyslíky. Křemen patří mezi oxidy, jeho struktura je však zároveň základem struktury tektosilikátů (tedy hlavně živců, foidů a zeolitů).

Křemen může vznikat do 870 °C při různých tlacích a vyskytuje se ve většině světlých magmatických hornin. Při teplotách nad 573 °C krystalizuje z magmatu hexagonální β-křemen (vyšší křemen). Za nižších teplot vzniká trigonální α-křemen (nižší křemen), který může vznikat i dlouhodobou vnitřní rekrystalizací vyššího křemene. Nižší křemen je mnohem běžnější, prakticky všechny pěkné dutinové krystaly náleží nižšímu křemeni.

Křemen vytváří dlouze sloupcovité šestiboké krystaly, odborně se jedná o hexagonální prizma (šestiboký hranol) ukončené romboedry (pravé a levé klence). Plochy prizmatu bývají téměř vždy příčně rýhované. Podle orientace klenců se krystal křemene označuje jako levý anebo pravý. Křemeny často dvojčatí.

Barva křemene je velmi proměnlivá, nejčastěji našedlá či bílá. Existuje však i řada variet, které jsou zbarvené díky defektům ve struktuře či mikroskopickým příměsím dalších minerálů. Běžná je čirá (křišťál), fialová (ametyst), hnědá (záhněda), žlutá (citrín), růžová (růženín), zelená (prasem a avanturín) či neprůhledná jasně červená a žlutá (železité křemeny). Křemen je velmi tvrdý (stupeň tvrdosti 7), rýpe i do skla a je neštěpný. Lom křemene je lasturnatý, někdy až tříštivý.

Křemík je velmi lehký prvek, který se proto vyskytuje především v zemské kůře. Společně s kyslíkem vytváří velmi hojný křemen (oxid křemičitý), nejčastěji ve formě krystalického křemene a amorfního opálu (další formy SiO2 vznikají jen za extrémních teplot a tlaků). Křemen vzniká krystalizací z magmatu, je součástí většiny běžných magmatických hornin (žuly, pegmatity, diority, ryolity).

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Díky své vysoké mechanické i chemické odolnosti přechází při zvětrávání i do mnoha sedimentárních hornin (pískovce, slepence, brekcie). Může vznikat i chemickým srážením z roztoků (rohovce, opály) či usazováním křemičitých schránek a jehlic hub (radiolarity, spongility). Magmatické i sedimentární horniny se mění na metamorfované horniny, křemen bez problémů vydrží většinu běžných tlaků i teplot v zemské kůře a přechází proto i do metamorfitů (ruly, kvarcity, granulity, amfibolity).

Druhým typickým způsobem vzniku křemene je krystalizace či vysrážení z vodních (hydrotermálních) roztoků. Za běžných povrchových podmínek je samozřejmě rozpustnost křemene ve vodě velmi malá, hlouběji v zemské kůře však díky vyššímu tlaku, teplotě i přítomnosti dalších látek výrazně roste. Z podobných roztoků vznikají jak klasické křemenné žíly, tak rudní žíly s křemenem a karbonáty, fluorit-barytové žíly s křemenem a řada dalších typů. Většina druhů žil je vázána na zlomy a další tektonické poruchy, kde mohou roztoky snadno proudit. Na hydrotermálních a zejména alpských žilách často vznikají nádherné ukázky krystalovaných křemenů.

Křemen je běžnou součástí stavebních hmot, v písku a štěrku. Čisté křemenné písky se používají zejména ve sklářství, keramickém průmyslu a hutnictví. Křemen také slouží jako plnivo a abrazivo. Vysoce čistý křemen je zdrojem Si pro výrobu polovodičů. Drahokamové křišťály, záhnědy, citríny a ametysty se hojně využívají ve šperkařství.

Kromě běžných zrn v horninách se křemen vyskytuje ve větších kusech zejména v blokových zónách a křemenných jádrech pegmatitů a také v samostatných křemenných žilách, často s fluoritem či zrudněním. Zejména na křemenných a rudních žilách se vyskytují dutinové krystaly mléčného (bílého) křemene. Mezi klasické lokality křemenných žil patří Bochovice a Hostákov, pěkné křemeny pochází také z rudních žil v Příbrami, na Krupce a Cínovci a mnoha dalších lokalitách.

Růženín

Růžové křemeny se česky označují jako růženín, ovšem v němčině i angličtině existují dvě variety růžového křemene. První je běžný růženín, který se nejčastěji vyskytuje v jádrech pegmatitů. O původu zbarvení se doposud vedou spory a zřejmě neexistuje pouze jedna univerzální příčina. Mezi uváděné možnosti patří příměs TiO2, inkluze dumortieritu i radiace. Růženíny jsou obvykle poměrně stabilní, ale některé na denním světle časem blednou. Klasickými nalezištěmi růženínu jsou Dolní Bory, Údraž a Písek, ale vyskytuje se i na řadě dalších pegmatitů. Mezi hlavní světové lokality patří mohutné pegmatity v Brazílii a na Madagaskaru, kde se těží i bloky desítky metrů mocné a sytě barevné.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Druhým typem růžového křemene jsou jeho krystalické formy, často i poměrně průhledné. Narozdíl od běžného růženínu je zbarvení způsobeno náhradou malého množství Si ve struktuře za Al a P, zároveň je nutná i silná radiace. Krystalované růžové křemeny jsou velmi vzácné, často jsou pozdní a narůstají v pegmatitových dutinách na záhnědy. Krystalované růžové křemeny se vzácně vyskytují také na ametystových žilách. Tyto křemeny na světle rychle blednou! Jedinou produktivní zemí pro krystalované růžové křemeny je Brazílie, přestože původně byly popsány z USA.

Růženín je růžová odrůda křemene s chemickým vzorcem SiO2, jejíž charakteristické zbarvení od světle růžové po červenorůžovou je způsobeno přítomností stopových množství manganu, případně titanu či železa. Krystalizuje v trigonální krystalové soustavě a má tvrdost 7 na Mohsově stupnici. Je křehký. Povrch růženínu se vyznačuje skelným až mastným leskem, štěpnost je nedokonalá a lom bývá lasturnatý či tříštivý. Vryp je bílý a minerál je nerozpustný ve většině kyselin, avšak reaguje s kyselinou fluorovodíkovou.

Lidé od pradávna obdivují růženín pro jeho jemnou pastelovou barvu i význam, který mu přisuzují různé kultury a duchovní tradice. Ceněn byl už ve starověkém Egyptě, Římě i Mezopotámii a tradičně se spojoval s bohyněmi lásky, například s egyptskou Isis či řeckou Afroditou. Krystaly růženínu jsou ve své dokonale vyvinuté podobě skutečně velmi vzácné a vyhledávané sběrateli. Tento minerál se obvykle vyskytuje ve formě masivních, celistvých kusů, které postrádají výraznou krystalovou strukturu viditelnou pouhým okem.

Růženín je oblíbený kámen pro výrobu šperků. Často se volí jako symbolický dárek pro milované osoby nebo k výjimečným příležitostem, protože jeho růžová barva je spojována s něžností a harmonií. Je relativně snadno dostupný a odolný, takže si jej lidé mohou pořídit za přijatelnou cenu. Průhledný růženín je poměrně vzácný, protože většina nalezených kamenů má přirozeně mléčný či zakalený vzhled a často obsahuje jemné trhliny. Růženín je navíc relativně křehký, a proto snadno praská při mechanickém namáhání nebo tepelných změnách.

Výskyt Růženínu

Největší světová naleziště růženínu se nacházejí především v Brazílii, která je zároveň jeho největším producentem. Významná ložiska jsou i na Madagaskaru, jenž je proslulý kvalitními kameny s výraznou růžovou barvou a jemným leskem. V Česku se růženín nachází na několika místech:

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

• Dolní Bory na Vysočině: toto naleziště je jedno z nejznámějších v ČR. Na Vysočině se růženín nachází spolu s dalšími drahými kameny, jako jsou turmalíny nebo křišťály.
• Pegmatitová ložiska v okolí Písku a Českého Krumlova: Tato místa jsou dalším zdrojem českého růženínu.

Asterický Růženín

Asterický růženín je odrůda růženínu, která vykazuje tzv. asterismus - optický jev projevující se světelným efektem ve tvaru hvězdy na povrchu kamene. Při vybroušení kamene do tvaru kabošonu (kulatý, hladký povrch bez fazet) se na přímém slunci nebo při osvětlení bodovým světlem objevuje čtyř- nebo šesticípá hvězda. Asterický růženín je vzácná a sběrateli vyhledávaná odrůda růženínu. Efekt hvězdy, který se u tohoto kamene objevuje jen výjimečně, zvyšuje jeho exkluzivitu. Nejvýznamnější naleziště asterického růženínu se nacházejí na Madagaskaru a v Brazílii, kde se těží kameny s výrazným a dobře viditelným asterismem.

Využití Růženínu

Růženín se často využívá v interiérovém designu i při praktikách, jako je feng-šuej. Lze jej umístit do různých částí domova, například do ložnice, kde má podpořit klidný spánek a harmonii ve vztazích.

V esoterice a léčitelství má růženín nezastupitelný význam. Je vhodným kamenem pro narozené ve znamení Býka, Blíženců, Raka a Vah, kterým pomáhá nalézt vnitřní klid a vyrovnanost.

Tabulka: Vlastnosti Růženínu

tags: #růženín #oxid #vlastnosti #výskyt

Oblíbené příspěvky:

• Environmentální bezpečnost
• Poplatky za komunální odpad Blansko
• Jízdní řády Strakonice
• Příroda v interiéru
• Komunální odpad v Novém Jičíně