Legislativa označování ekologicky prodávaného zboží v České republice

Oblastmi spotřeby s největším dopadem na životní prostředí jsou potraviny (zemědělství), bydlení (výstavba) a mobilita (doprava). Celkové výdaje na spotřební zboží a služby tvoří zhruba dvě třetiny HDP.

Spotřební zboží je takové, které spotřebitel většinou využívá krátkodobě, vyznačuje se vysokou obrátkovostí a jeho prodej bývá podporován značnými marketingovými aktivitami. Běžně se tak jako spotřební zboží označují kromě potravin i spotřebiče. Průměrná česká domácnost v roce 2018 utratila 149 162 Kč na osobu. Spotřeba, která zahrnuje potraviny, bydlení, dovolené, zdraví, dopravu či vzdělání, stoupla meziročně o 3,4 procenta. Nejvíce peněz z rodinných rozpočtů nadále ukrajují výdaje spojené s bydlením, domácnosti na něj vynaloží víc než na jídlo. Nejrychleji rostly výdaje za stravování a ubytování, a to o více než sedm procent.

Širokou škálu zboží kupovaného spotřebiteli lze třídit podle nákupních návyků. Speciální zboží má jedinečné charakteristiky nebo značkovou identifikaci, zákazníci jsou ochotni vyvinout zvláštní nákupní úsilí (automobily, značkové mobily - Iphone, Apple watch, pánské obleky…).

Pro plnohodnotný život potřebujeme naplnit fyziologické potřeby (hlad, žízeň), potřeby jistoty a bezpečí (domov, rodina). Spotřebitelé si pomocí spotřebních statků naplňují společenské potřeby, které jim v životě chybí, potřebu uznání a ocenění (například Apple produkty mají na tom postavený prodej a marketing: I-phone, Apple watch, Mac…). Prodej všech drahých značek spotřebičů je postaven na tom, že jejich koupí získává spotřebitel určitý „společenský status“ a uznání, že si mohl dovolit výrobek zakoupit (např. automobil Tesla, spotřebiče značky Miele, kabelky Luis Vuiton, hodinky Breitling…). Bez marketingu by prémiové zboží těžko hledalo své kupující.

Výdaje na služby tvoří více než jednu polovinu celkových výdajů na spotřebu. Nákupy zboží krátkodobé spotřeby představují méně než jednu třetinu celkových výdajů domácností na spotřební zboží a služby. Výdaje na služby a na zboží krátkodobé spotřeby jsou úzce svázány s růstem důchodů a většinou rostou i klesají zároveň. Výdaje na nákup zboží dlouhodobé spotřeby tvoří pouze jednu osminu spotřebních výdajů, ale jedná se o nejvolatilnější položku. Jsou vysoce citlivé na změny hospodářského cyklu - rapidně vzrůstají v období expanze, v období recese dramaticky klesají.

Čtěte také: EU a ekologie

Oblast spotřebního zboží musí v současné době reagovat na stále se zpřísňující normy, legislativní požadavky, zvyšující se konkurenci a stále více specifické požadavky zákazníků; požadavky, které musí výrobce spotřebního zboží splnit, se týkají oblastí reklamy, oceňovaní zboží; roli hraje slevová politika/bonusy, spotřebitelské úvěry, reklamace, ochranné známky, padělky a napodobeniny, prodej zboží přes internet a mimo prostor obvyklých k podnikání. Důležitou oblastí je taky nutnost splňovat hygienické normy u potravin a drogerie, a normy bezpečnosti u elektrických spotřebičů.

Na druhé straně normy, které by omezovaly environmentální dopady výrobků, snižovaly jejich ekologickou stopu, vynucovaly sociální odpovědnost, se prosazují jen velmi pozvolna - většinou se týkají využití alternativních materiálů, kde to je možné, nebo například úspor energie u elektrospotřebičů. Naopak množství prodaného/spotřebovaného zboží omezováno není; stoupající spotřeba je spíše znakem „zdraví“ ekonomického systému. Zmíněný cíl se zaměřuje na podporu udržitelné výroby a spotřeby. Z pohledu výroby je zaměřen na udržitelné hospodaření, zejména co se týče využití přírodních zdrojů, prosazovaní udržitelných postupů ve veřejných zakázkách, produkce odpadů a snižování závislosti na fosilních palivech.

Životnost výrobků

Životností se u výrobků tradičně rozumí doba, po kterou si výrobek udrží své původní nebo téměř původní vlastnosti, což znamená, že si udrží nejen svoji provozuschopnost, ale např. také své výkonnostní charakteristiky a spolehlivost, v některých případech i užitkové vlastnosti esteticko-vzhledové či hygienické (jako je hlučnost apod.). Životnost výrobků se pak tradičně měří většinou na čas, nebo na opakování. Informace o délce využívaní výrobků, tedy o jejich životnosti, se pak stává podstatným kritériem výběru zboží pro spotřebitele.

Společnosti se ovšem snaží vyrábět a prodávat, je velký tlak na inovace a proto se životnost výrobku často záměrně zkracuje (to se týká např. mobilních telefonů, praček, ledniček…). Tak je možno do výrobních procesů plně zapojit země, jejichž ekonomika je postavena na masové produkci spotřebičů a oblečení, což jsou zejména Čína, Indie, Thajsko, Bangladéš. Z tohoto ekonomického hlediska je u spotřebního zboží kladen důraz na kvantitu oproti kvalitě, která jde do pozadí.

Kratší životnost možno zaznamenat u spotřebního zboží, jako např. lednička, myčka, pračka, kde se marketingově komunikuje životnost 5-10 let. Společnosti potřebují prodávat, proto většina z nich vyrábí spotřebiče přesně pro tuto životnost. Před 20-30 lety vydržela pračka 15-20 let, teď je to 1/3 doby. Je to způsobené i faktem, že významní hráči přesunuli výroby na východ, a tak místo spotřebiče vyrobeného v Německu si teď můžeme koupit spotřebič z Rumunska, Bulharska, Turecka, nebo i z asijských krajin, kde je nižší důraz na kvalitu dílů a výrobního procesu.

Čtěte také: Stanoviště BB Pharma: Číselné označení

Cirkulární ekonomika

Popsaný životní cyklus úmyslně zkracuje využití produktů spotřebiteli a promyšlenými marketingovými aktivitami je jim nabízená koupě nových „lepších produktů“. Životní cyklus produktů se také záměrně zkracuje častými inovacemi a novými přídavnými službami výrobků. Cirkulární ekonomika se stává důležitou součásti výroby spotřebního zboží.

Ve výrobě zboží, kde se bere do úvahy cirkulární aspekt, začíná důraz na delší životnost a využití recyklovatelných materiálů již na začátku výrobního procesu, u tvorby jeho dizajnu a samotné výroby. Dále se v této souvislosti klade důraz na vědomou a promyšlenou spotřebu výrobků (tedy neodvíjející se od marketingu produktů). Již ve fázi výroby se také uvažuje o jeho recyklaci po skončení doby životnosti výrobku, a také o další přeměně na vhodný zdroj do začátku výrobního cyklu. Jedná se o to, aby výrobek byl využíván v co největší míře a poté neskončil na skládce jako nevyužitý odpad.

Nová pravidla, jež v r. 2019 na podzim schválila Evropská komise (EK), ovšem stanovují požadavky na ekodesign, která musí splňovat bílá technika, jako jsou pračky, lednice nebo myčky. Evropská komise začíná podporovat oběhovou, tedy cirkulární ekonomiku ve svých nařízeních.

Do současného stavu jsme se dostali tlakem na výkon, prodejní cíle společností a kvantitu. Pro výrobní společnosti je nejdůležitějším cílem dosahování zisku, snaží se tedy prodat co nejvíce. O tlaku na větší produkci rozhodují nejenom expanzní cíle (export, větší trhový podíl), ale i ekonomický tlak na dosahovaní tzv. úspor z rozsahu (marginal point). V současnosti tak žijeme konzumním způsobem života, ke zvyšující se výrobě je potřebná (a je podporována) neustálá spotřeba.

V konzumní společnosti hraje nejdůležitější roli spotřeba, která přináší jedinci subjektivní pocit štěstí. Zápornou stránkou konzumerizmu je pocit, že si „všechno můžu dovolit“, a tím vznikající potřeba financí - kterou podporují levné spotřebitelské půjčky a splátky. Ne vždy se ale dozvíme, jakou za to (ne)platíme humanitární nebo environmentální cenu - např. u výroby levného a rychlého oblečení v asijských zemích, který má devastující vliv na lidské zdraví a přírodu.

Čtěte také: Legislativa elektroodpadu v ČR

V rámci iniciativy Sdružení českých spotřebitelů vznikla pro spotřebiče značka kvality ŽIVOTNOST PLUS. Pro spotřebitele to znamená přímou a srozumitelnou informovanost o délce využití spotřebiče. V České republice existuje mnoho iniciativ a influencerů, tj. lidí, kteří ovlivňují větší skupinu obyvatel, a mají přitom za cíl podpořit informovanost obyvatel o možnosti jiného, než konzumního, životního stylu.

Minimalismus je způsob života, kdy minimalizuji věci a spotřebiče ve své domácnosti, zvažuji, co je skutečně potřebné; platí totiž, že čím víc mám věcí a spotřebičů, tým víc jsem jejich sluha. Antikonzumerismus je způsob života, který se vymezuje proti konzumnímu přístupu, např. se snaží nakupovat cíleně, lokálně a minimalizovat čas v nákupních centrech. Lidé tohoto zaměření se sdružují v různých swapových komunitách a komunitách zaměřených na sdílení věcí a potravin. Slow fashion je pomalá móda, která je opakem zrychlujícího se koloběhhu levného zboží. Jde o způsob navrhování výrobků, který počítá s použitím „recyklovaných“ materiálů (např. Swapy fungují na bázi výměny nevyužívaného zboží/potravin/nářadí/oblečení mezi členy určité skupiny lidí.

Ve vzdělávání je možné využít mnoho aktivit a akcí, které povedou k pochopení každého člověka v roli spotřebitele, o jeho důležité úlohy v celém ekonomickém systému. Soustředěný „tlaku zdola“, od spotřebitelů na výrobce, může vést k tomu, že se budou chovat zodpovědně už při výrobě zboží. Existujícími metodikami, které odpovídají na otázku „Víš, jakou máš ekologickou stopu?“. Pro dodržování těchto principů v praxi je potřeba si zjišťovat informace o délce životnosti výrobku a jeho opravitelnosti, tedy možnosti zakoupení náhradních součástek a dostupnost servisu.

Charakter výrobků v logistickém řetězci

Vedle strategie pokrytí trhu představují hlavní faktory návrhu logistického řetězce znaky výrobku. Management by měl při návrhu logistického řetězce zvažovat zejména těchto devět charakteristik:

• Hodnota výrobku
• Technická složitost výrobku
• Míra přijímání výrobků trhem
• Možnost nahrazení výrobku
• Hmotnost a objem produktu
• Trvanlivost výrobku
• Stupeň koncentrace trhu
• Serióznost
• Šíře sortimentu

Výrobky s vysokými jednotlivými náklady vyžadují relativně velké investice do zásob. S klesající hodnotou jednotky výrobků se obvykle zvyšuje použití nepřímých toků, pokud ovšem není objem prodeje natolik vysoký, aby podpořil použití přímých toků. Obecně platí, že pro výrobky s nízkou hodnotou se používá intenzivní distribuce. Technicky složité výrobky obvykle vyžadují předvedení ze strany obsluhujícího personálu. U těchto druhů výrobků se obvykle používají přímé kanály a politika výběrové nebo výhradní distribuce. Na tom, do jaké míry je výrobek na trhu akceptován, závisí objem nutného prodejního úsilí. Míra náhrady výrobku, která úzce souvisí s loajalitou vůči obchodní značce, je nejnižší u běžného zboží denní potřeby a nejvyšší u speciálního zboží.

Ochrana spotřebitele a nekalé obchodní praktiky

Dostali jste se do situace, se kterou si nevíte rady? V přehledném průvodci najdete odpovědi na nejčastější otázky ze spotřebitelského práva. Denně se spotřebitelé i podnikatelé ocitají v situacích, kdy řeší určitou právní otázku. Proto je pro obě skupiny výhodné vědět, jak se mohou nebo naopak musí zachovat.

Nekalé obchodní praktiky

Nekalá obchodní praktika je jednání podnikatele, které jednak nedosahuje potřebné míry profesionality, kterou byste mohli od podnikatele rozumně očekávat, a zároveň výrazně ovlivňuje (nebo přinejmenším může ovlivnit) vaše rozhodnutí o tom, zda si něco koupíte. Jedná se o kategorie klamavých praktik a agresivních obchodních praktik a především výčet praktik, které jsou vždy nekalé. Klamavá může být i praktika obsahující pravdivou informaci, pokud je ta informace poskytnuta takovým způsobem, že vás může uvést v omyl, a mohli byste tak učinit rozhodnutí o koupi, které byste jinak neučinili. Praktika je agresivní tehdy, když na vás podnikatel vyvíjí nátlak, obtěžuje vás nebo k něčemu nutí, a to celé směřuje k tomu, abyste si koupili určitou věc nebo objednali službu.

V přílohách k zákonu o ochraně spotřebitele je uveden seznam konkrétních praktik, které jsou vždy nekalé. Např. pokud podnikatel jako přednost své nabídky vyzdvihuje práva, která spotřebiteli vyplývají přímo ze zákona (například možnost vrátit zboží do 14 dnů bez udání důvodu u smluv uzavřených přes internet), dopustí se nekalé praktiky.

Podnikatel má povinnost vás řádně informovat o vlastnostech zboží, které nabízí. Pokud to nesplní, porušuje tím zákon. V případě závažného porušení této povinnosti se podnikatel může dopustit nekalé praktiky, za což mu hrozí přísnější postih. Spotřebitel má v případě, že se na něm podnikatel dopustil nekalé obchodní praktiky, právo na odstoupení od smlouvy ve lhůtě 90 dnů ode dne uzavření smlouvy nebo požádat o přiměřené snížení ceny.

Pokud podnikatel nabízí zboží za akční cenu, měl by zajistit dostatečné množství zboží s ohledem na délku akce, povahu zboží, rozsah reklamy a výši slevy. Podnikatel nemůže učinit nabídku přímo tím, že by Vám zaslal zboží. Takový způsob nabídky je obtěžující a představuje agresivní obchodní praktiku. Zneužívající jsou taková ujednání, která zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele. Taková ujednání jsou zakázaná a nepřihlíží se k nim.

Reklama

Reklama je prezentace zboží nebo služby, která souvisí s činností podnikatele a má za cíl podpořit odbyt těchto výrobků nebo služeb. Nabídka musí být vždy určitější než reklama. Zákon předpokládá, že návrh podnikatele dodat zboží nebo poskytnout službu za určenou cenu učiněný reklamou, v katalogu nebo vystavením zboží je nabídkou. Pokud je reklama dostatečně určitá, aby obsahovala náležitosti pro nabídku ke koupi zboží nebo objednání služby, je závazná (neuvede-li přímo v ní podnikatel jinak). Zákonem je zakázaná reklama, která naplňuje znaky nekalé praktiky. Klamavá může být i reklama obsahující pravdivou informaci, pokud je ta informace poskytnuta takovým způsobem, že vás může uvést v omyl, a mohli byste tak učinit rozhodnutí o koupi, které byste jinak neučinili.

Reklamace zboží

Reklamace se uplatňují zásadně u prodávajícího, od kterého bylo zboží koupeno, protože ten je vaším smluvním partnerem, který odpovídá za bezvadnost koupeného zboží po dobu 24 měsíců od jeho převzetí nebo po dobu jím poskytnuté záruky za jakost. Prodávající ovšem může určit v potvrzení o svých zákonných povinnostech z vad zboží nebo záručním listě jiného podnikatele, který bude provádět opravy (servis). Prodávající je povinen přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment nabízeného zboží. Po celou provozní dobu musí být na prodejně přítomen pracovník prodávajícího pověřený vyřizováním reklamací.

Prodávající totiž může určit jiného podnikatele k provádění oprav, ostatní práva je však nutné uplatňovat u prodávajícího. Pokud máte určený servis blíž než provozovnu prodávajícího, nebo je ve stejném místě jako prodávající, obraťte se s vaší reklamací nejdříve na servis. Prodávající vás musí řádně informovat o tom, u koho a kde můžete reklamaci uplatnit. S výrobcem zboží jste kupní smlouvu neuzavřeli. A pokud on sám vám neposkytl záruku na zboží, není povinen vaši reklamaci vůbec přijmout, natož vyřizovat.

Pokud si koupíte zboží od jiného člověka v době, kdy se na zboží vztahuje ještě záruka či odpovědnost původního prodávajícího, u něhož zboží nakoupil jako spotřebitel, neznamená to, že přeskočíte v případě zjištění vady vašeho prodávajícího a reklamaci uplatníte u jeho prodávajícího. Dostavíte-li se s reklamací do jiné prodejny, která má stejné logo, interiér a sortiment jako prodejna, v níž jste zboží nakoupili, ještě to nemusí být správné místo pro uplatnění vaší reklamace.

Jestliže zjistíte, že provozovna prodávajícího je uzavřená, může to znamenat v tom lepším případě, že pouze zrušil danou provozovnu. Prodávající tedy stále podniká a je možné jej kontaktovat na jiné adrese uvedené v živnostenském či obchodním rejstříku. Horší variantou je, pokud se prodávající dostal do platební neschopnosti neboli insolvence. V takovém případě je nutné nahlédnout do insolvenčního rejstříku, zjistit, v jaké fázi se řízení nachází, a přihlásit vaši pohledávku, je-li to ještě možné.

Prodávající je povinen od vás reklamaci přijmout v kterékoli své provozovně se stejným sortimentem zboží, případně v jeho sídle či místě podnikání. Pracovník pověřený vyřizováním reklamací musí být v provozovně přítomen po celou provozní dobu. Dále vám musí vydat písemné potvrzení o uplatnění reklamace. Prodávající jím potvrzuje, kdy jste reklamaci uplatnili, co je jejím obsahem a jaký způsob vyřízení reklamace žádáte. Pokud od vás prodávající reklamaci nepřijme, porušuje tím zákon.

Ochrana osobních údajů (GDPR)

Organizace jsou ve shodě s GDPR (obecné nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) 2016/679). Prodejce přístupně umístil srozumitelné a čitelné písemné poučení, seznam povinností vč. informací o právech subjektů - nositelích údajů při zpracování i ochraně osobních údajů také v místě maloobchodní prodejny dostupném veřejnosti.

Upozornění na rizika a povinnosti prodejce

Pro splnění povinností v oblasti obecné prevence má prodejce vyvěšené v prodejně, psané a volně přístupné v běžné otevírací době dodací podmínky, reklamační poučení seznamující i s odstoupením od smlouvy, platný ceník za služby, soupis práv při ochraně osobních údajů, označení provozovny jako nekuřácký prostor, jako místo zpětného odběru baterií a malého historického zařízení, grafický symbol upozorňující na provoz kamerového systému. Součást prodané věci tvoří vhodný tištěný návod na použití. Účelem prevenční povinnosti u prodaného zboží ev. provedené služby je seznámení zákazníka s požadavky na ochranu zdraví, bezpečnosti, zachování funkcí, způsobu používání aj.

tags: #označení #zboží #prodaného #ekologicky #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Informace o ekologické známce
• Likvidace Aut Brantice - Spolehlivě a Ekologicky
• Ceny odvozu odpadu
• Kontroverzní drama na jevišti
• Třídění odpadu v ČR