Taraxacum acervatulum, známá jako pampeliška zlatožlutá, patří do čeledi Asteraceae (hvězdnicovité) a taxonomické skupiny Tracheophyta (cévnaté rostliny).
Rod Taraxacum (pampeliška) zahrnuje mnoho obtížně rozlišitelných druhů. Mezi příbuzné druhy patří:
Ovsíř stepní je vytrvalá bylina z příbuzenstva pampelišek, která je v České republice kriticky ohrožená. Vytváří přízemní růžici hluboce kracovitých listů, z níž vyrůstá bezlistý, dutý stvol nesoucí jediný žlutý úbor. Je to slanobytná rostlina, typická pro zasolené půdy a stepní pastviny. Kvete od jara do podzimu. Obsahuje hořké seskviterpenové laktony (typu guaianolidů, např. Toxicita: Rostlina je považována za nejedovatou pro lidi i zvířata, podobně jako běžná pampeliška; požití velkého množství může způsobit nanejvýš mírné zažívací potíže a mléčná šťáva (latex) může u citlivých jedinců vyvolat kontaktní dermatitidu; možnost záměny existuje s jinými druhy pampelišek (Taraxacum sect.
Žlutá barva v přírodě často signalizuje ochranu před slunečním zářením. Sluneční záření je jedním z hlavních vlivů působících na Zemi. Věci jsou žluté proto, že žlutou barvu (směs zelené a červené) buď vysílají (jako naše Slunce), nebo odrážejí. Lze žlutost věcí (rostlin, květů, chemických sloučenin, vitaminů, některých antioxidantů) chápat jako ochranu před působením Slunce. Také pigment, který si člověk vyrábí při opalování (jakkoli už víme, že je nezdravé), chrání kůži před dalším působením slunečního světla - odráží jeho žlutou barvu.
Kromě melaninu (který ovšem je spíše hnědý) se v životě vyšších savců uplatňuje řada žlutých látek, z nichž některé jsou přímo životodárné. Vitamin B-2, riboflavin, obsahuje cukr ribitol a je žlutý (flavus): ničí se světlem. Enzymy flavoproteiny z něj tvoří další účinné látky a to vše se uplatňuje při funkci riboflavinu jako růstového faktoru pro kůži a sliznice (s vlivem na hojení). Xantin je další všeobecně rozšířenou součástí lidských těl: xanthos je řecky žlutý a tak máme v genomu svých buněk xantiny, rostliny mají žlutý pigment xantofyl, nižší živočiši mají pigmentové buňky xantofory.
Čtěte také: Krása pampelišek na stěně
Žluč člověka i zvířat je ovšem žlutá, žlučník, který ji obsahuje při městnání žluče, též. Je to dáno žlučovými barvivy - zplodinami rozkladu krevního barviva. Kůži však barví do žluta: to buď pro poruchu jater, nebo pro městnání bilirubinu v těle. Žloutenka novorozenců (když zežloutnou, protože se jim rozkládá příliš mnoho krevního barviva na bilirubin) se léčí silným světlem (fototerapie mění toxický bilirubin na netoxické bezbarvé produkty). Žloutenka nastává zmnožením bilirubinu při poruše jater (alkoholická cirhóza, infekční hepatitis) nebo při obstrukci odstraňování žluče z těla (žlučovody ucpané kameny ze žluči).
Žluté tělísko vzniká z Graafova folikulu po uvolnění vajíčka, ovulaci. Je-li vajíčko oplodněno, vzniká žluté tělísko těhotenské, není-li vajíčko oplodněno, vzniká žluté tělísko menstruační. Žluté tělísko těhotenské udržuje svým hormonem těhotenství. Když se má těhotenství zabránit, podává se antihormon (mifepriston) hormonu žlutého tělíska. Je to dáno nahromaděním (žlutých) tuků, luteinů, sloužících co prekurzory k tvorbě hormonu žlutého tělíska.
Žlutá skvrna v oku je ústřední jamka ve středu sítnice, obsahující čípky. Je nejcitlivější částí sítnice, také se zve fovea centralis, nebo jen fovea. Žlutá je proto, že obsahuje žlutý pigment.
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Čtěte také: Rizika pro jakost vody
tags: #pampeliska #zlatozluta #ochrana